Dnešní povídání do košíku jsem z větší části nechala mladému pohledu. Hlavního slova se ujal TJ alias nově Nutrie. Tak si udělejte chvilku pohody a přečtěte si, jak se u nás letos pletlo i nepletlo. A kdo by našel motivaci, tak za rok budeme plést zase 🙂

TJ:

Tak jako holubi se vracejí do svých hnízd, tak i letos se uskutečnil košíkářský kemp u Mamuta.

Za domácí Lutyňské se zapojili: Mamut, občas i Myšák (pokud zrovna nebyl v práci), psi Andy a Napi a kočky Uhurka a Nebullka.
Pražskou reprezentaci zastupovala zdatná košíkářka Jajka a druhé největší město republiky Brno reprezentovali budoucí studenti Nutrie (TJ) a AJ spolu se svou maminečkou, učitelkou fyziky, spisovatelkou a vášnivou mikroskopářkou JJ.
Pokud se vám zdá osazenstvo dle popisu poněkud bláznivé, tak nebojte, je to naprosto normální.

Úterý: Vítejte nám
Letošní košíkářský pobyt jsme zahájili zajištěním proviantu při „vykupování bohumínského Lídlu“ (tak jako nakrmit tolik krků, to se musí pořádně zajistit – poznámka Mamut). Pak už jsme vesele mířili do Lutyně, kde na nás čekal nejen pán domu – Myšák, ale i celé zvířecí osazenstvo domu, včetně slepic.

Proti loňskému roku nastala velká změna. Protože nám nevyšel na ubytování oblíbený penzion Lutena, nabídli nám domácí ubytování přímo pod svou střechou a to doslova. Milé účastnice byly ubytovány v hostinských pokojích a my dva, já (Nutrie – TJ) a můj bratr AJ jsme byli s podivnými výroky o spartánské výchově vyvedeni na půdu. Tam na nás čekal nejen prostor zvící půdorysu celého domu, ale hlavně dvě rozkládací lehátka s polštářky a pokrývkou. Podivné jen bylo, že se dospěláci náramně bavili nějakými vzpomínkami na spartakiády s „prašťáky“ – tedy spartakiádními lůžky. Inu, nabídnutému bochníku na kůrku nehleď a my si zabrali každý své lůžko a usídlili se na „Hotelu půda“. A musím říct, že se nám spalo velice dobře.

Mezi tím již začal běžet hlavní program celého pobytu. Košíkářky Mamut, Jajka a JJ se hned po ubytování pustily do pletení a my hoši se pro tento den věnovali drbání, házení kroužků, drbání, běhání se a před psem, mazlení „pořád a ještě“ všech přítulných zvířecích obyvatel.

Středa: Makej galejníku!
Hnedle po vydatné snídani zavelela Mamut k práci. Jajka a JJ zasedly ke svým proutkům a pedigům a Nutrie a AJ byli vysláni na pomoc na zahradě. Jako vytahat lebedu a trávu z kompostu (tssse, ze zbytečku kompostu, aby se mohl navozit do záhonu – poznámka Mamut), to vám tedy byla úmorná robota. Smějící se bestie JJ a Mamut svými hláškami „Makej galejníku!“ tomu rozhodně dodávaly šťávu. Ale co, svůj díl práce jsme zdárně odvedli, i když to byla činnost dlouhá a úmorná. Kuřecí nudličky ve švestkové omáčce s těstovinou v nás zmizely rychlostí blesku a odměnou nám byl výlet s Myšákem do prodejny Pedro v Petřvaldu. Už jste někdy byli v bonbónovém ráji? Myšák nakupoval asi tak 20 kilových pytlů všelijakých želé dobrotek a my dva, Nutrie a AJ, jsme každý dostali svůj kilový pytlík za odměnu za odvedenou práci.
Na večeři už na nás čekaly skvělé palačinky, dle mého nutričního posouzení Nutrie odborné, byly naprosto zdravé – bez cukru a bez tuku. Tak jsme si na ně nandali Mamutovy domácí zavařeniny a zakysanou smetanu s vanilkovým cukrem. Pak už jsme měli volný večer a košíkářky si dál spokojeně kroutily proutky a pedigy.

Čtvrtek: Cestování v čase
Dopolední pršení umožnilo jinošské části lehké lenošení a Napiho drbání a dámy opět tvořily. Po obědě se počasí umoudřilo a sluníčko se ukázalo, a tak Mamut navrhla výlet do Archeoparku v Chotěbuzi a do Rybího domu nedaleko odtud. Prohlédli jsme si repliky stavení z dob slovanského osídlení (teda, na mou výšku moc nízké), vyzkoušeli jsme si dobové zbraně – oštěpy, sekery, štíty i lukostřelbu. V Rybím domě jsme koukali na sumce, kapry, okouny, jesetery, ale i klasické akvarijní rybky a venku ještě krmili koi koi kapříky. Při návratu do Lutyně udělala Mamut „výlet“, jak říká zajížďkám, a dovezla nás k Šikmému kostelu ve staré Karviné, která dnes již kvůli těžbě uhlí neexistuje. Po návratu jsme zjistili, že se dlouho neobjevuje Myšák. Ten se ale zodpovědně věnovat nákupnímu trojboji Lidl-Kaufland-Penny a dovezl spoustu dobrého jídla a pití.

Pátek: Někdo má svátek, někdo robotu
Jako obvykle Mamut, JJ a Jajka zabraly celou předsíň, do ložnice natáhly anakondu (pětimetrový dlouhý balík pedigu), nasnášely všelijaké barevné provázky a živě diskutovaly o dračích vejcích.
Pro mužskou část ale žádný elegantní odpočinkový svátek nebyl. Myšák se slovy „Nemusíš mi to co půl roku připomínat“, využil dalších dvou párů mladých silných rukou, a pustil se do stavby nového zvýšeného záhonu.  Pro technické typy – záhon váží 156 kg bez zeminy, dělali jsme bez čtyř minut 8 hodin.
Mamut nám mezi tím uvařila na oběd vítězného muflona (vyhrála ho na mysliveckém plese) a pro nejedlíky zvěřiny skvělé pupky (zapečený hermelín se šunkou, sýrem a slaninou v listovém těstě).
Pak už se podle zapojení odpočívalo, četlo anebo pletlo dračí vejce.

Sobota: Za rok na shledanou
V sobotu ráno nás opět skvělou snídaní přivítali domácí – Mamut připravila a Napi s Andym a Nebullou pochtívali, Uhura se zdržela všech neplech a spokojeně chrněla někde na půdě.
Protože byla sobota dnem závěrečným, pustily se Jajka a Mamut do třídění a uklízení všech proutků, pedigů, forem a nářadí, vymetání odstřižků a odlomků a upravování domu do původního stavu. Nutrie a AJ byli povolání JJ a v rámci hesla „práce šlechtí“ a „pomoc Myšákovi“ plnili nový záhon zeminou z kompostu, který si vlastně ve středu připravili vyčištěním od rostlin plevelných (za což jim Myšák velice děkuje, protože tolik ušetřené práce! – poznámka Mamut).
Na rozloučenou mamut uvařila skvělý slepičí vývar s domácími nudlemi a rizoto. Poté jsme byli podarování nanukem a svačinou. Ve vlaku do Prahy i do Brna většinou bývá hlad 😀

Na závěr jsme zhodnotili, že jsme si „kemp“, jak jsme pobyt přejmenovali, i přes tu tvrdou práci, náramně užili a příští rok pojedeme zase.
Hafani a kočky se na nás těší a Mamut s Myšákem dozajista také.

Report sepsal TJ alias Nutrie, váš budoucí nutriční specialista.

PS: za mé vydatné snahy zapojit se do chodu kuchyně a přípravu chutného oběda mi byla složena Píseň pro Nutrii. Možná někdy spatří světlo světa veřejného 😀

Košíkářský workshop – dílna 3: Dovětek mamutí

Mamut:

Jak tak koukám, tak z víkendového pobytu, díky prázdninám a dovoleným a využití státních svátků, se nám košíkářský víkendový workshop posunul do běžného pracovního týdne s možností více dní pro tvoření. Musím říci, že tato nová forma „kempu“, jak trefně přejmenoval Nutrie, se ukázala jako velice dobrá volba. Bylo více času na zaměření na techniku i více času na vložené kulturní nebo oddechové aktivity.

Mým úkolem zde je ovšem zhodnotit odbornou část akce. Tedy:

Na úvod jsme se pustily s velkou vervou do tvorby oválného dna pro košík. Ovšem, protože se někdy proutí kroutí jak se mu zachce, kroutily se i dna na všechny strany (mršky), tak jsme je zabalily pod závaží žulových kostek a začaly tvořit další díla.
Dalo by se říct, že letošní košíkářský workshop se nesl v duchu pomalinku se blížících vánoc. Zadané téma bylo vánoční stromek z pedigu a k němu se tvořily oplétané skleněné svícny. Po naší návštěvě Rybího domu jsme ještě uchopily inspiraci a tvořily i pedigové ryby. Z barevných proutků a korálků se nám vyloupli jeden okoun, jeden tlamovec a jeden losos. Však taky potom hezky způsobně povečeřeli s Uhurkou (naší 13 letou paní kočkou).

A protože téma bylo dostatečně splněno, dostaly JJ a Jajka možnost výběru výrobku, který by si chtěly zkusit. Obě dvě se nadchly pro košík zvaný Dračí vejce a pustili se do pletení ošatky ve stejném vzoru – vplétaná oka z různých materiálů a barev.

Nejhorší úskalí nás čekala u tzv. obráceného dna, kdy já, rozdivočená běháním mezi kuchyní, psy, kočkami, zahradou, špatně jsem navedla úvod a za odměnu jsem pak děvčatům obrácená dna přepletla již správně, aby mohly pokračovat a tvořit a vplétat a oplétat, no prostě radost pohledět. Práce odsýpala pod rukama a do páteční půlnoci (když jsou dobří lidé, dobře se i u práce sedí) jsme měly všechno hotovo, uzavřeno, zakončeno, zapleteno a zastříháno. Ufff, ale paráda.

V sobotu jsme již jen poklidily všechny poklady z půdy zpět na místo do regálů. JJ s hochy mezi tím pomohli Myšákovi, který mezi tím musel odjet na směnu do práce, a zaplnili nový záhon kompostem (Myšák stále vzkazuje veliké díky) a pak už jen oběd a odjezd našich milých hostů domů.

Dlouho jsem ale sama nepobyla. Sotva jsem douklidila poslední talíř do linky a setřela stůl po nádobí do domu vběhlo štěstí.
Košíkářky vystřídala tlupa vnuků a neteří. U nás není nikdy smutno

1. začínáme

2. nepoddajná vrba jedna

3. těžítka

4. budou vánoce

5. galejníci kompostoví

6. košík pro kočku

7. kde rostou vánoční stromečky

8. kde rostou vánoční stromečky

8. kde rostou vánoční stromečky

10. Archeopark Chotěbuz

11. Archeopark Chotěbuz

12. Archeopark Chotěbuz

13. Archeopakr Chotěbuz

14. Archeopark Chotěbuz

15. Rybí dům

16. Šikmý kostel

17. Robotní chlopi

18. večeře s Uhurou

19. poslední posezení

20. naše práce stromečky, svícny, rybičky, ošatky Dračí vejce a něco malého navíc