V minulém díle jsme se seznámili se spoustou zajímavých postav. Buškem z Velhartic, který zakládá Velhartickou jízdu, která má vyhnat lapky z českých zemí dřív, než přijede král Karel. Do tohoto oddílu se přidali například bývalý panoš Ondřej, zchudlý šlechtic Jan, jeho syn Matěj a v neposlední řadě tajemný Tomáš z nového světa. Dnes vám přináším pokračování jejich příběhu.

Miř na pěst

„Takže je nemůžeme prostě praštit po palici, nebo bodnout do hrudi?“ ptal se člen Velhartických lvů.
„Ne. Hrudník nepropíchnete a hlavu si často budou chránit,“ odpověděl Jan.
„Kam teda máme mířit?“
„Na pěst. Nebo na nohy, pokud je to vysoký nepřítel,“ odpověděl tázaný.
„Ale to je nezabije?“
„Možná, ale buď pustí zbraň, nebo se přestanou hýbat. Hlavně vás pak netrefí nazpět, protože od nich můžete být daleko.“
„Ale vy jste je taky sekali do těla a do krku.“
„Jenže my víme, jak vykrýt protiútok, takže si tohle můžeme dovolit. A teď koukejte trénovat udržování vzdálenosti, lenoši,“ vychutnával si autoritu Matěj.

Téma: Na pěst

Tomáš se zotavuje

Tomáš se převalil na bok. Začínal si matně vzpomínat na to, co se stalo.
Byl ozbrojen mečem, který našel pohozený kdesi v lese. Teď už chápal proč. Když se s ním pokusil o první ránu, zlomil se o lapkův štít vejpůl. Kéž by vejpůl, on se ulomil u samé záštity. Pak ho ještě lupič sekl po rameni a praštil štítem. Pak si vzpomínal na kohosi, jak ho vleče křovím pryč.
Lehl si na záda. Chtělo se mu posadit na vůz, nebo na koňský vlek a odjet definitivně domů. Tam, kde prožil své dětství. Minulost, kterou chtěl čím dál víc poznat.

Téma: Poslední vlak domů

Nejde o hru, jde o boj

Abych si zjednodušil psaní bojových scén, zde máte několik základních seků a střehů.
Zdroje obrázků jsou v drabbleti.

Téma: Herní princip – Fotoromán

Pomsta se už vaří

Banda lupičů seděla roztroušená po vesnici. Sice ji vypálili už před měsíci a nic v ní nezbylo, ale stále sloužila jako místo na srazy.
„Našel jsem tábor těch otrapů, co na nás vymysleli nedávno léčku,“ prohlásil Tětiva.
„Je tam i ten skrček, kvůli kterýmu musím nosit tohle?“ ukázal Hrubián na pásku, kterou měl ovázanou přes oko.
„Je, předcvičuje tam ostatním nemehlům.“
„Tak mi, pane, už prosím vás dejte ten obrovský meč ze zbrojnice. Já toho zpanošilého parchanta rozseknu v půli.“
„Jestli cvičí, je dobrý nápad se jich zbavit, než se začnou zlepšovat. Zaútočíme za úsvitu,“ prohlásil vůdce Michal z Chotěšova.

Téma: Gumička na poušti

Snídaně nebude

Ondřej s Matějem vzali meče a vyšli ze stanu.
„Při dnešním cvičení budeme běhat po kolena v řece,“ prohlásil Matěj. „Posilní nám to nohy. Pojď, obudíme zbytek jednotky.“
„Hele, jízda už je vzhůru,“ šťouchl ho Ondřej. „Už krmí koně. Pojďme se zeptat, kdy bude snídaně.“
Když ale přišli k ohradě, zjistili, že koně motají nohama a jsou obecně hodně malátní. Horší bylo, že jablka jim nedávali přátelští jezdci, ale banda lapků.
„Nechte mi je oba!“ zařval Hrubián a vytáhl největší meč, který Ondra kdy viděl.
„Zatraceně!“ ulevil si Matěj a tasil meč. Ondřej udělal to samé a zaujal obranný postoj.

Téma: Otrávené jablko

Štěstí v neštěstí

Ondřej s Matějem couvali a kryli se před Hrubiánovými ranami. I když mu občas zkusili seknout po rukách, nikdy na něj nemohli dosáhnout bez rizika, že jim vzápětí usekne hlavu.
„Máme štěstí,“ prohlásil Ondřej. „Ostatní lapkové ho poslechli a opravdu mu nepomáhají.“
„Jenže my se s ním musíme nějak vypořádat a zavolat si na zbytek posily.“ odpověděl Matěj. „Kde je sakra ten hlídač koní?“
„To neřeš. A dělej větší odsuny, musíme se přiblížit k tábořišti, abychom pak nemuseli utíkat daleko, až ho sundáme.“
„Ale jak?“
„Dám ti nápovědu. Co má na mé straně a na tvojí ne.“
„Obvaz!“ pochopil Matěj.

Téma: Nápověda

Ve dvou se to lépé seká

Hrubián zaútočil na Matěje. Ten úder vykryl a začal se s nepřítelem přetlačovat. V tom měl lapka velkou výhodu, protože byl mnohem silnější.
„A mám tě!“ zařval, ale uvědomil si, že něco je špatně. Stál proti němu totiž jen jeden oponent, druhý se někam ztratil. Než se stihl ohlédnout, Ondřej mu podťal hrdlo ze slepého bodu, kam Hrubián kvůli obvazu na hlavě neviděl.
Ondřej s Matějem se jako jeden muž otočili a vyběhli varovat ostatní do tábora, následováni rozohněnými lapky.
***
Strhla se mela. Každý s někým šermoval, vzrostlí chlapi se prohazovali plachtami stanů, jako by to byla okna. Boj vrcholil.

Téma: Defenestrace

To už jsou všichni?

Ondřej vykryl několik úderů a tomu poslednímu se vyhnul. Lupič mu neškodně promáchl mečem před obličejem a zůstal nekrytý. Ondra toho využil a sekl lapku přes rameno. Ten přemožený bolestí poklekl, načež ho Ondřej dorazil ránou hlavicí.
Rozhlédl se, jestli nějaký jeho druh nepotřebuje pomoc v boji. Zjistil, že lupiči jsou v překvapivé početní nevýhodě, takže už si polovina Velhartických lvů v klidu váže obvazy, čistí rány vývarem z babského ucha a ta druhá polovina zadupává zbytek nepřátel do země.
„Myslel jsem, že jich je víc,“ vydechl Matěj.
„Bylo jich víc,“ prohlásil Ondřej a zadíval se k vyprázdněné koňské ohradě.

Téma: Babské ucho

Pokrizová porada

„Nejdřív jsem Velhartickou jízdu rozdělil, protože nebylo dost koní…“ seděl zamyšleně Bušek. „Teď už nemáme koně žádné. To je život bez rukávů…“
„Budeme muset ty jezdce převychovat na pěšáky…“ prohlásil Jan. „Jen to musíme udělat uctivě, aby se neurazili.“
„Horší je to, že teď koně mají loupežníci,“ pronesl ponuře Ondřej. „Sice obětovali půlku členů jako vějičku, ale s koňmi jsou dvakrát tak nebezpeční.“
„Už vím, kde je hlídač koní!“ přihnal se Matěj. „Loupežníci ho získali váčkem peněz, on se k nim prostě přidal, a ještě jim ty koně pomohl odvést.“
„Takže měli vše vymyšlené dopředu!“ pochopil Bušek. „Úplně nás převezli!“

Téma: Respektující výchova

Co se přesně stalo s hlídačem

Matěj se plížil lesem. Musel opatrně, jelikož byl k loupežníkům poměrně blízko. Tohle si původně chtěl vzít na starosti Ondřej, ale toho si Bušek zavolal na poradu, že ho prý bude potřebovat jako pomocníka. Matěje už trochu štvalo, že Ondřej slízne všechnu smetanu. Pak ale uslyšel hlasy.
„Dobře jsi nám pomohl,“ podal vůdce lapků hlídači koní měšec. „Už mám vlastní jízdu, teď se mi nikdo nevyrovná.“
V tu chvíli tasil a hlídače koní podťal.
„Zrádci a jidášové si nic jiného nezaslouží!“ pronesl loupeživý rytíř a odkráčel. Lapkové ho následovali. Matěj se podíval na váček ležící na zemi. Přetékal kočičím zlatem.

Téma: Hlasy

Čekání na útok

Michal sledoval, jak se Hrubián činil. On sám by s těmi dětmi dávno vytřel podlahu, ale Hrubiánovi jeho pomstu nevymluvíte.
„Dost mu to trvá,“ poznamenal Tětiva.
„Všiml jsem si,“ odpověděl Michal a dal koni další jablko s vývarem z muchomůrky. Sice si chtěl koně nechat, ale potřeboval je malátnější, aby jim bylo jedno, kdo na nich jede.
„Už jednoho bude mít!“ zvolal nadšeně Tětiva. Když se ale Michal otočil za Hrubiánem, uviděl jen, jak ho podsekává Ondřej.
„Nebude. No nic, chlapi, jde se do útoku!“ zavelel Michal a zdvihl meč. Půlka loupežníků se rozběhla směrem k táboru. Ta postradatelnější půlka.

Téma: Bonus – z jiného úhlu pohledu

Meč z minulosti

Zatímco všichni ostatní trénovali, aby získali ukradené koně zpět, Tomáš se toulal kolem tábora. K Velhartickým lvům se přidal stejně jen proto, aby měl co dělat. Nedávno se totiž nejspíš praštil do hlavy a od té doby si nic nepamatoval. Nevěděl, kdo je, takže si vybral jméno podle obce, kde se probral. Jeho život před tím byla kapitola sama pro sebe, ke které se očividně ještě nedočetl.
Došel ke zbrojnici a uviděl tam ležet meč. Úžasný, dlouhý meč, který nejspíš používal jeden z poražených lupičů. Vtom si vzpomněl, jak se jeho malé dětské ruce kdysi k tomu samému meči natahovaly.

Téma: Kapitola sama pro sebe

Kde se skrývá nepřítel?

„Lapkové se vraceli touto cestou, ale možná pak někam zahnuli,“ prohlížel mapu Matěj.
„Jak tedy zjistíme, kde se lapkové skrývají?“ přemýšlel Bušek.
„Mám nápad!“ píchl prstem do mapy Ondřej. „Zde leží cesta, kde se stává nejvíce přepadení. Zde je druhá nebezpečná cesta. Jsou k sobě celkem blízko, takže je možné, že oboje přepadá stejná tlupa loupežníků. V úseku mezi těmito cestami také mizí mnoho lidí. To znamená, že loupežníci sídlí někde mezi těmito cestami. A jelikož jsou dobře vyzbrojení, znamená to…“
„…že jsou nejspíš všichni z Chotěšovské tvrze!“ skočil mu do řeči Matěj. „Se ti to povídá, když jsi místní.“

Téma: Úsek častých nehod

Srdce bratrů ve zbrani

Ondřej a Matěj se plížili hustým křovím, které obklopovalo Chotěšovskou tvrz. Nebylo bezpečné dělat průzkum na nepřátelském území, takže se Velhartičtí lvi museli prostě přiblížit k pevnosti a zaútočit. Už jim zbývalo jen pár metrů. Sice nemohli mluvit, ale oba věděli, že se blíží rozhodující moment. Srdce jim vzrušeně bušila v úplně stejném rytmu, jako by byla seřízená. Oba už se připravovali k útoku, jako jeden muž.
Už mohli vidět lupiče na nádvoří, jak se neúspěšně snaží vylézt na koně, kteří teď nebyli ničím omámení. Teď, nebo nikdy. Kdosi hvízdl a kolem hradu se vztyčila rojnice bojovníků. Rozhodující útok začal.

Téma: Srdce je párový orgán

Tětiva se napíná

Ondřej zaútočil na loupežníka zvaného Tětiva. Ten však neskutečně rychle uskočil na hromadu sena. Loupežník se rozhlédl a kopl do vědra vody nachystaného pro koně. Ondřej se mezitím rozběhl k útoku, ale uklouzl na mokré zemi.
Tětiva si myslel, že má výhru v kapse, takže zdvihl meč nad hlavu. Nevšiml si však, že vedle vědra bylo ohniště plné žhavých uhlíků, které jeho kop poslal na kopku sena. Na tu stejnou, na které stál. Jeho škorně začínaly doutnat. Ve snaze zachránit svou pracovní obuv seskočil do kaluže. Díky tomu měl Ondra čas se postavit. Kdo uklouzne, a kdo si udrží balanc?

Téma: Pracovní obuv

Každá zkušenost se jednou zužitkuje

Ondřej se za každou cenu snažil vzpomenout na všechny lekce, kterou mu jeho pán a učitel v jedné osobě dával. Když cvičil v ranní rose, bylo to vždy jiné než v podvečer. Tráva klouzala jako čerstvě umytá podlaha. Ondřej se snažil vzít si každou radu k srdci, což se mu teď vyplatilo. Předtím byl široce rozkročený, nyní mu však chodidla pevně seděla blízko u sebe, jako příslovečné vrány. Neznaje fyziku je totiž zatížil vlastním těžištěm. Díky tomu zůstaly na svém místě.
Tětiva takové zkušenosti však neměl, takže se nemohl pohybovat bez klouzání. Ondřej mu pak jediným sebejistým pohybem probodl krk.

Téma: Vrána k vráně sedá

Dva proti jednomu

Dva loupežníci se rozběhli na Ondřeje.
„Uhoď ho kyjem, já ho probodnu!“ zařval ten s mečem.
„My bojujeme společně, ale on tu kamarády nemá!“ zasmál se druhý, máchajíce kyjem nad hlavou. „Všichni se teď musí starat sami o sebe!“
Ondřej přemýšlel. Dva údery najednou neodrazí, jak se jim tedy vyhne? Urychleně couvnul. Útočníci se však přibližovali příliš rychle. Oběhli kaluž vody, a oba najednou zaútočili. Ondra vykryl kyj a okamžitě provedl protiútok, kterým lapkovi usekl prsty a ještě ho praštil hlavicí. Druhého lotra pak rychle sekl přes obličej.

Ondřej ucítil bolest. Docházející adrenalin mu odhalil, že ho lupič stačil bodnout.

Téma: Uhoď ho, nemá žádné kamarády!

Když chybí pramen

Bitva se chýlila ke konci, dokonce velmi příznivému.
Ondřej si vyhrnul košili a zkontroloval ránu. Lupič ho nejspíš bodl, když se Ondra kryl před kyjem. Naštěstí mu loupežníkův meč sjel po žebru, jinak by to mohlo skončit špatně. Rána sice není smrtelná, ale bude potřeba ji vymýt a obvázat.
Ondřej se rozhlédl, jestli je někde čistá voda, nebo alespoň jiná čistá tekutina. Zjistil, že jeden z poražených lapků měl čutoru. Když k ní přičichl, nestačil se divit. Byla plná dobrého vína, možná nějakého výběru z hroznů. Ten lapka to musel štípnout kdesi ve sklepě. Nu což, je čas se ošetřit.

Téma: Výběr z hroznů

Konečně doma?

Bitva byla dávno dobojována a jízda už jen naháněla prchající lapky. Ondřej s Matějem seděli u ranhojiče, aby si nechali ovázat rány. Bušek kontroloval stav mužstva a počítal, kolika banditům se povedlo utéct.
Tomáš však nemeškal a vběhl rovnou dovnitř pevnosti. Několik mužů ho ze zvědavosti následovalo. Tomáš procházel všemi místnostmi, jako by v nich žil odjakživa. Přesně věděl, kde co je. Připadal si jako doma. Prošel kuchyní, jídelním sálem i zbrojnicí. Začínal si vzpomínat i na to, kudy se vždy jako malý vyplížil, aby si šel hrát s vesnickými kluky k soutoku potoků. Každá místnost mu vracela jinou vzpomínku.

Téma: Soutok

Vzpomínky schované do sklepa

Tomášovy vzpomínky se stále vracely. Pořád jim však chyběl jeden klíčový dílek. Tomáš zamířil po schodišti do podzemí. Tam se mu vše vyjasnilo. Vzpomínal si, jak jednou jeho samotářský strýc Michal odešel a vrátil se s tlupou lapků. Ti jeho celou rodinu zajali a zamkli do sklepení. Tomášovi se nakonec povedlo z tohoto vězení utéct. Běžel pro pomoc, ale lapkové mu byli celou dobu v patách. Utíkal už snad celé dny. Když to vypadalo, že už jeho pronásledování vzdali, doběhl k malé vesničce Onen Svět. Tam ale zakopl a uhodil se o kámen. Teď už konečně poznal celou svou minulost.

Téma: Při plném vědomí

Tvrz přetékající štěstím

Tomáš vběhl přímo do sklepení. Kopl do zamčených dveří, ale ty odolaly. Nakonec přesvědčil vojáky, co ho sem následovali, aby mu je pomohli vyrazit. Všichni najednou vpadli dovnitř. Tam byla celá jeho rodina. Sice už celkem pohublá a churavá, ale živá a šťastná ze záchrany. Byl tam jeho otec, pravý, nefalšovaný, biologický otec. Jeho matka měla oči plné slz. Malá sestřička Maruška se vyděšeně choulila v rohu. Naopak bráška Jindra se Tomovi vrhl do náruče. Rodina byla opět pohromadě a svobodná. Všichni pak společně vyšli na nádvoří. Obloha byla čistá. A i kdyby nebyla, náladu by to nikomu zkazit nedokázalo.

Téma:Biootec

Pro některé konec, pro některé nová cesta

Ondřej si balil stan. Bušek totiž nechal Velhartické lvy oslavit vítězství, ale hned chystal další cestu.
„To bych do toho Tomáše neřekl, že je urozeného původu,“ prohlásil Matěj.
„Musím se přiznat, na chvíli jsem zapomněl, že se k nám vůbec přidal,“ přitakal Ondřej.
„Nu což, on si tu může žít šťastně až do smrti, ale my zase musíme vyrazit,“ připomenul Jan. „Jdeme na sever, zabezpečit královskou silnici.“

Tomáš už zůstal se svou rodinou na Chotěšovské tvrzi.
Ondřej, Matěj a Jan pokračovali v boji proti loupežníkům.
Michal zemřel během bitvy na následky kopnutí koněm.
A jak skončil Bušek, vám vyzradila historie.

Téma: …a zbytek je historie

A vzhledem k tomu, že toto je poslední výběr z letošního dmd, chtěl bych vám všem poděkovat za podporu.