Letošního DMD se nadmíru pilně účastnili i naše dvě okřídlená zlatíčka. Drabblat je dost na to, aby si každý našel to své 🙂

 

Nehoráznost!

Téma č. 0: Zúčtujem spolu

Úvodní poznámka: Hlásí se Mariella a Julián. Spolu.

 

Lidi prý mají nějaké svátky a volno. Nevypadalo to tak. Člověk pobíhala po bytě, pořád nosila věci odněkud někam, utírala nábytek a čistila kdeco.

Nakonec hromadu věcí naházela do kufru a nasypala nám druhou, štědrou misku jídla.

Krátce nato odjela i s kufrem. To nevěštilo nic dobrého.

Večeře byla vydatná. Ještě druhý den odpoledne jsme usilovně trávili. Večer byly obě misky prázdné a člověk stále nikde! No to snad ne!

Dnes je den třetí. Začínáme mít hlad a jsme naštvaní. Člověk stále nikde a miska je prázdná.

Až se objeví, my jí to pořádně vyúčtujeme!

Týden s ní nebudeme mluvit!

 

 

Trest!

Téma č. 2: Nejistá konstanta moderní doby

 

Jsme hřejivé, hebké, huňaté, přítulné a předoucí chlupaté kuličky s křídly.

Když chceme.

Když nechceme, jsme vyzubené nadávající štípající obludy klidící se lidem z dosahu.

Pokud Julián opravdu nemá svůj den, taky nechápavě zakousnuté do hnusného lidského masa místo šťavnatého zophobáka.

Naše člověk je dost nejistou konstantou našeho života. Nejen že minulý týden dvakrát přišla pozdě a smrděla jednou kočkou a podruhé psem, ale dokonce odjela na tři dny pryč!

Jsme těžce uraženi.

Jíst budeme, až zhasne a půjde spát. Žádné roztomilé šuštění křídly a radostné pískoty. I kdyby nám po těch cvrčcích ještě přinesla misku zophobáků.

Moment… misku zophobáků?

 

Závěrečná poznámka: Trocha etologie. Zvířata umí být pěkně vychytralá a pasivně agresivní. Jen dneska jim to dlouho nevydrželo. Zrovna pilně loví z misky.

 

 

 

Pařbááá

Téma č. 3.: Velký flám

 

My netopýři se občas o lidech dovíme věci. Máme totiž rádi teplé, klidné půdy domů, kde nikdo moc netravuje ideálně ani ve spodních patrech.

Zpravidla jde o domky plné starého nábytku, nepořádku a prachu, kde se povalují měnící se počty zahradního náčiní a lidských mláďat. Případně sklenek, vypitých lahví, cizích lidí a ukradených zahradních trpaslíků.

Na jednu chatu nás vzala člověk. Lidé tam spali na půdě místo netopýrů. Otravné.

Najednou dorazili nadšení lidé s krabičkou plnou sarančat.

SARANČAT!

Oooooo!

Juliáne, ty tele, vylez honem z úkrytu! Nebo aspoň udělej roztomilý čumáček a roztomilé zoubečky!

Ten den jsem spala na podlážce.

 

Závěrečná poznámka: Velké díky Z. a E., bez kterých by žranice byla mnohem chudší, a H. za odborné konzultace. Netopýři potřebují pestrou stravu. V záchranné stanici dostávají zejména moučné červy a pravidelně speciální vitamíny odborně namíchané pro netopýry, ale některé druhy (včetně netopýra velkého) i při takové stravě můžou mít problémy s avitaminózou. Ta se naštěstí dá vyléčit pestrou stravou. V případě divokých v dočasné péči jednoduše vypuštěním, netopýr si pak už obstará pestrou stravu sám. Trvalým hendikepům je třeba pestrou stravu hlídat. Nachytat jim hmyz venku nejde jen tak, riskujeme nebezpečnou otravu postřiky a taky nákazu parazity. Netopýr velký se živi nejradši střevlíky, ale slupne i saranče. Jeden střevlík nám sám napochodoval do chaty, takže jeho osud je jasný. Jakmile pak bylo hezké počasí, nalovili jsme na louce sarančata a zkusili i kobylky. Netopýři byli nadšení. Pochopitelně, v příslušném intervalu následovala porce antiparazitik.

 

 

 

Nezávislost

Téma č. 6: Já sama!

Úvodní poznámka: Jdu dát chladit cvrčky, aby mi zas necvrkali tři měsíce všude po bytě.

Varování: roztomilost

 

Netopýr neloví jako nějaký nudný pták. Zob, zob zob, klov. Nuda. Zííííív.

Kdepak, my jsme nápaditější.

Spousta z nás loví elegantně a vražedně. Roztáhne velká děsivá křídla (a neopovažujte se říkat něco o roztomilosti!), zákařně bací kořist v letu, nemilosrdně ji nabere ocasní blanou a odtamtud elegantně sebere do velkých děsivých zubů.

Netopýr vodní je ještě lstivější. Umí sbírat ocasní blanou z vodní hladiny. Nebo pavouka z pavučiny. Pavouk se snaží utéct, ale je mu to málo platné.

My velcí tiše a vražedně sbíráme kořist ze země.

Takže stačí, když mi přisunete krabičku! Já už si toho cvrčka vezmu sama.

 

Závěrečná poznámka: Ono je to tak roztomilé… zrovna dneska už vykukovala z úkrytu, když jsem se blížila se cvrčky

 

 

 

Za to já nemůžu

Téma č. 8: Zde leží počátek všeho

Úvodní poznámka: Za nápad děkuji Dede.

 

Od narození žiju u lidí a je to spousta let. Sice občas koušu, ale nemá na to s těmi natvrdlými lidmi jeden nárok?

Vzteklinu nemám, kde bych k ní přišel?

Za to může moje současná člověk. Je natvrdlá jako všichni lidé a ještě líná.

Nenapadlo ji zabíjet cvrčky, takže je strká do lednice a pak zchlazené podává na pinzetě, dokud nezačnou moc vyskakovat. Pak si stěžuje, že jí celé léto cvrkají za postelí.

Nechce se jí zabíjet zophobáky a dává je do moc malé misky, takže je musíme chytat všude. .

Můžu já za to, že její malíček vypadá jako zophobák?

 

 

 

Fakt už ne

Téma č. 12: Poslední vlak domů

 

Že nás člověk sem tam tahá do práce, jsme si zvykli. Že pracuje na několika místech současně jí odpustíme. Naštěstí tam jsou jen chytří lidí, kteří na nás nematlají bez dovolení a spíš fotí, natáčejí, šišlají a piští.

Obvykle však následuje cesta na veterinu. Obvykle.

Posledně se ale fakt překonala. Veterina se nekonala. Ale!

Dotáhla nás do velké místnosti plné lidí, kde pak dlouho mluvila a ukazovala velké obrázky. Pak s námi jela metrem, hodinu vlakem a dvě hodiny autem.

Už mezi tou spoustou lidí jsme začali vřeštět. Pro jistotu i smrdět.

Myslím, že tenhle exces už se nebude opakovat.

 

 

 

Kde nás uvidíte?

Téma č. 15: Nápověda

Úvodní poznámka: Slibovala jsem, že se nebudu omezovat jen na Prahu a okolí, ale dál se na akci asi letos nepodíváme. Tak aspoň na tu pražskou vás pozveme.

 

Určení data a místa, kdy a kde mě a Juliána můžete uvidět, naštěstí není tak složité jako počítat datum Velikonoc s tužkou, papírem a tabulkami.

1. Zjistěte datum Dne Země.
2. Najděte nejbližší sobotu (ne neděli).
3. Páté prvočíslo napoví hodinu začátku akce.
4. Dvojnásobek druhé mocniny druhého prvočísla hodinu konce.
5. Náš stánek bude jako každý rok na zeleném místě.
6. Ono místo vzniklo v roce pro naši republiku nešťastném.
7. Na tomto místě si můžou kromě lidí hrát i netopýři vodní.
8. Prý má připomínat Paříž.
9. Je to největší park své městské části.

Těší se na vás

Mariella

 

 

 

Praktické rady pro cestování po lidské hlavě

Téma č. 1: Babské ucho

 

Naše člověk je lidská samice, česky ženská, pomoravsky baba.

To u lidí většinou znamená dlouhou srst na hlavě a žádnou na obličeji. Pro tu moji to platí, jen ty vlasy se někdy zamotají a vytvoří pelech akorát pro jednoho většíno netopýra.

Skrz vlasy chodím fakt nerada, je to fujtajbl a motá se vám to všude.

Naštěstí na lidské hlavě jsou struktury, které se dají použít jako schůdky nebo držáky.

O nos se chytá blbě a má díru špatným směrem. Navíc klouže.

O ušní boltec se dá dobře zachytit nebo opřít. Když ale zarazím křídlo dovnitř ucha, ozve se jekot. Zvláštní.

 

Závěrečná poznámka: Povedlo se mi člověku zarazit křídlo i do nosu a ječela taky. Oko ještě nemám otestované.

 

 

Jak vychovat tele

Téma č. 18: Respektující výchova

 

Julián byl asi odjakživa tele. Má na to nárok. Jeho máma si zlomila křídlo těsně před porodem. Máma už nikdy nelítala, a vypustit ho samotného nejde. Netopýře potřebuje mámu nebo aspoň tetu. Teta žádná k dispozici nebyla.

Doteď. Teď mu dělám tetu já. Už byl dospělý, když jsme se sestěhovali. Lidí se bál. Z úkrytu vycházel, až když spali. Minulý čas.

Fáze 1: „Nemám chuť se kamarádit! Zmiz!“

Fáze 2: „Jdu jíst. Pokud chceš, aby na tebe něco zbylo, musít z toho úkrytu vylézt.“

Fáze 3: „Můžeš se pode mnou schovat. Zahřeješ mě?“

Fáze 4: „Za chvíli vytáhne cvrčky. Počkáme…“

 

 

 

Předvádění

Téma č. 20: Kapitola sama pro sebe

 

Akce pro lidi jsou kapitola sama pro sebe.

Jednoho rána vás jednoduše lidi strčí do boxu, sbalí vám s sebou jídlo a vodu a náhradní ubrousky do boxu a sobě velké batohy a tašky s různými lidskými sereptičkami a někam se jede.

Pak je buď vedro, že lidi lekají, nebo zima, že nemyslí na nic jiného, než kde se zahřát a u kterého teplého místa je nejkratší fronta. Být heterotermní má nespornou výhodu.

V závislosti na počasí chodí občas nebo neustále lidi koukat a šišlat.

Vás pořád odkrývají, zkoušejí tahat z úkrytu, fotí, matlají, ale hlavně, HLAVNĚ, každou chvíli krmí.

 

Závěrečná poznámka: Kromě endotermních/teplokrevných a ektotermních/studenokrevných živočichů ještě existují živočichové heterotermní. Ti dokážou přežít ve stavu strnulosti (torporu) s tělesnou teplotou stejnou jako je teplota okolí, tedy hluboko pod hranici, která by spolehlivě zabila člověka (cca 26°C). Netopýři do tohoto stavu upadají nejen při zimování, ale i při spánku. Šetří tím energii. Po probuzení se pak zahřejí na běžnou provozní teplotu, mimo jiné i třesem (zatímco my lidé jen klepeme kosu). Do té doby jsou „ztuhlí“ a zpomalení.

 

 

 

Správná podlaha prospívá zdraví

Téma č. 21: Úsek častých nehod

 

Jako bohyně opečovávaná lidmi jsem už vyzkoušela lecjaké druhy podlah.

Po operaci to byly papírové ubrousky. Většinou měkké. Chodí se po nich lépe než po plastu.

Pak kočkolit. Z toho se mi udělal otlak na zdravém křídle, a to je povážlivé.

Dostala jsem tedy flícovou dečku. Každý den novou, ale prý to není moc praktické.

Pak nás člověk odstěhovala do dětské ohrádky a na dno dala deku. To nebylo špatné.

Přišel upgrade! Deky ve vrstvách. Otlak se hezky zahojil.

Další rok jsme se stěhovali do dětské ohrádky.

S matrací!

A dekou na ní.

Od té doby často spíme na podlaze.

 

Závěrečná poznámka: Amputace křídla nebo prstů na křídle je pro netopýra mnohem komplikovanější než amputace nožky. Viset zvládnou za jednu nohu, ale bez křídla se musí prakticky znovu naučit „chodit“. I chybějící palec je velký problém. Netopýrům, kteří přišli o celé křídlo, se někdy ani nepovede zcela znovu nabýt rovnováhy. V každém případě nemůžou do voliéry a pohyb mají dovolen jen v opatrném režimu. Otlak na křídle se naštěstí povedlo podchytit včas, sám se zahojil. Mariella od té doby bydlí na měkkých a látkových površích.

 

 

 

Doják

Téma č. 22: Srdce je párový orgán

Varování: doják se šrapnelem (díky, Apatyko)

 

Náš příběh je ukázkový doják.

Julinka z Hranické propasti si těsně před porodem ošklivě polámala křídlo. Ujali se jí dobrovolníci. V noci před cestou do Prahy porodila. Mládě dostalo jméno Julián.

Julinka dostala na zraněné křídlo dlahu a obětavě se starala, ale bylo jasné, že už nikdy neodletí. Mladí kluci dospívají rychle, takže Julián byl vykastrován, aby mohl dál bydlet s mámou. Nevydrželo jim to ani půl roku. Julinka zemřela a Julián zůstal mnoho let sám.

Když mu bylo sedm, zavál mu osud do cesty mě.

Moc si chtěl povídat a tulit se.

Na uvítanou jsem mu vynadala a nafackovala.

 

 

 

Doják II

Téma č. 24: Vrána k vráně sedá

Varování: doják (bez šrapnelu)

 

My netopýři velcí jsme společenská stvoření. Kdejaký majitel budovy s letní kolonií nebo sklepa se zimním chlupatým hroznem vám to potvrdí.

Společnost nám svědčí.

Přežijeme i samotu. Jíst a spát zvládneme i bez společnosti. Ale něco nám chybí. Hebkost a teplo dalšího netopýřího těla.

Julián měl jasno.

Ale já si hlídala hranice.

První den měla hranice dvacet centimetrů. Když přišel blíž, vrčela jsem.

Po týdnu jsem ho snesla v deseticentimetrové vzdálenosti.

Osmý den spal tak blízko, že jsem ho mohla dloubnout křídlem do žeber. Neudělala jsem to.

Devátý den se pode mnou chtěl schovat.

Desátý jsem mu dovolila se přitulit.

 

 

 

Návštěva od Apatyky

Téma č. 24: Vrána k vráně sedá

Úvodní poznámka: Mnoha DMD světy letos cestoval jednorožec.

 

„Sehni se… zacouvej pod stůl… neee nezvedej ten zadek!“

Člověk zas telefonuje se svým druhem. Neslyšíme reproduktorový šum ani hlas, ale na tom nic neobvyklého není. Lidi vyvádějí všelijaké věci.

„Neokusuj jim ty větve! Mají je, ehm… na šplhání.“

Asi myslí ty větve, které obcházíme cestou z úkrytu k misce.

Zip na vchodu se otevírá. Bude jídlo! Jaktože tak brzy za světla?

„Někde tam jsou… vyčenicháš je?“

O deku našeho úkrytu zavadí něco… dlouhého a tenkého… že by… ano ano ano! ZOPHOBÁK!

Opatrně chytím zoubky a olíznu. Co když je to místo chutného červa odporný lidský prst?

Ale fuj!

Rohovina!

 

 

 

Bonus k ukázce živých netopýrů

Téma č. 27: Soutok

Varování: hrozí ztráta iluzí

 

Práce na netopýřím stánku je někdy fakt otrava.

Stojí na vás fronty hromady hlučných lidských mláďat, okolo pořád něco skřípe ultrazvukem, světla z jiných stánků vám svítí do očí, červi otravně šustí a… a vůbec.

Někdy se mi vůbec nechce hnout z úkrytu a Juliánovi zpod mě.

Ovšem, co dělat, když je to opravdu potřeba?

Lidé přece rádi vidí, jak netopýr čůrá. Otočí se a zvedne ocásek.

Když se nám příliš moc nechce, jen se vzepřeme o perlinku, abychom si nepočůrali břicho.

Když se nám ale fakt echt nechce, prostě… pustíme.

A na stěně boxu pak vidíte žlutavý zaschlý soutok.

 

 

 

U stánku (ne U stánků!)

Zcela neoficiální, navícovaté téma: Ta obloha nespadne!

Varování: zima

 

Probíhal Den Země.

Pršelo, až se paneláky zelenaly.

Byla taková zima, že Juliánova současná a bývalá lidská companion statečně klepaly kosu na netopýřím stánku zababuchané do zimních bund a než se vrátily od kavárenského stánku, horký džus jim vychladl.

Takže žádné hlučné davy lidí, jen sem tam otužilé skupiny a jednotlivci.

Takže jsme se vyflákli na důkladné schovávání.

„… zubohmat…“

Klíčové slovo!

Člověk strká do boxu krabičku se zophobáky.

Julián slušňácky uloví jednoho a couvá do úkrytu baštit.

Já vrazím křídlo do krabičky, aby ji člověk nemohla vyndat, a lovím a lovím.

„Už máš dost, pusť…!“

Však nebe nespadne, no ne?

 

Závěrečná poznámka: Pokud jste náhodou už zapomněli na drabble o ječící lidské prolézačce, pak vězte znovu, že netopýři mají v křídlech pořádnou sílu. Vždyť je dokážou vynést do výšky! Těšíme se na vás na některé netopýří akci. Letos se snad podíváme zase i mimo Prahu. Možná uvidíte, jak umíme přechytračit lidi. Hihi.