Seděla na vrcholku stromu a rozhlížela se kolem sebe. Před sebou viděla v dálce les, pod sebou měla velkou louku, nad sebou modrou oblohu, bez jediného mráčku. Teplé ranní sluneční paprsky se zrcadlily v krůpějích rosy a vypadaly jako zářivé drahokamy. Lehký větřík, čechrající jí peří, voněl rozkvetlými šeříky.
Mávla křídly a vznesla se do vzduchu. Podívala se dolů a pod sebou viděla louku, s rozkvetlými kytkami, les, se svou svěží jarní zelenou barvou, dávající příslib nového začátku. Staré listí na podzim opadalo a teď se objevilo nové. Šumělo, když si s ním pohrával větřík. Milovala ten zvuk třepetajících se lístků. Ne, neměla hlad. Chtěla se jen proletět. Její radost z letu byla velká. Cítila, jak kolem ní proudí vzduch a nechala se jím unášet.
Svým letem vyjadřovala dík za život, za volnost, za svobodu. Na louce stálo děvčátko se svým otcem. „Jé, tati, podívej!“ Malá ukazovala prstem do vzduchu na letícího ptáka. Otec se podíval tím směrem. „To je káně,“ řekl. I jemu se líbilo její plachtění ve vzduchu. Děvčátko se zasnilo: “Také bych chtěla mít křídla a létat.“ „Kam bys letěla?“ „Za babičkou,“ odpověděla holčička. „Už jsme u ní dlouho nebyli a stýská se mi po ní.“
Milá povídka. Možná právě pro ten pohled zhůry jsem v dětství milovala lézt až do co nejvyšší špice stromů u louky před naší chatou. Vydržela jsem tam dlouho sedět a kochat se krásným ptačím rozhledem.
Když tu vidím dravce nad poli plachtit po obloze, říkám si, že to musí být úžasný pocit…
cachtat se v moři jako ryba a létat pod oblaky jako pták…to je představa volnosti a neomezeného pohybu 🙂 moc pěkně napsáno, Majko. draví ptáci jsou tak krásní, elegantní a nedostižní ve své rychlosti, s jakou brázdí oblohu a bleskově se vrhají po kořisti.
pozn. kocoura Eddieho vždycky zaháním večer domů s hláškou “ už je tma, lítají můry a poštolky „. ty skutečně hnízdí na protějším domě 🙂 kocour dělá, že mi to věří a já samo vím, že poštolky za tmy nelétají 🙂
No, létají sovy a ty by mu taky mohly pěkně načechrat kožich.
a taky netopýři, jeden pár někde má domeček, létají pravidelně 🙂
On Vám to nevěří, ale rád poslechne. Protože spaní s paničkou pod jednou střechou je skvělé.
ano, to je pravda 🙂 pro pohodlíčko kocour i poslechne paničku 🙂
domácí kocourek nemá za tmy co rajzat venku, i když je původem norský lesní 🙂
názor kocourův je tento:
Ač desátá už odbyla
a lampa ke čtení svítila
Musí se jít do rosy vyválet
ještě nenabažil se vycházek.
Ať noc je vlahá nebo živly běsní
musím jít ven
neb jsem kocour lesní.
Uložím se do trávy
ty si vyhrň rukávy –
jestli mě chceš doma zase
popones kocourka v celé kráse.
Sova odvětí:
kocoury stejně nechytám
kvůli nim tady nelítám
Jo, naskytne se když
taková pěkná myš!
to je něco pro vejra
pro tu vzdám se i sejra.
Moudrá sova totiž ví
že kocour se jí postaví
a než riskovat pírek pocuchání
proletí nad ním bez přistání.
Nad polem jiná je zábava
za každou hroudou myš postává
Než se naděje, má ji sova
domů ji nese… a zítra znova 🙂
nebo to může být i takhle:
Nad zahradou puštík letí
co má dětí jako smetí
Spatří v trávě kocoura
co zrovna myšku vyšťoural.
Co ty s myší,
mě ji dej!
Jsem dnes děsně hladovej
Děti soví všechno snědly
na mě zbyly jen
dvě bedly 🙂
Kocour:
Abych ještě krmil sovy!
Celý den si jenom hoví,
A já to mám vytrhnout?
Kvůli nim se přetrhnout?
Tož puštíku myš si vezmi.
Nechceš, že je hubená?
Tak na záda vlez mi.
😀 😀 😀
Kouzelné zamyšlení.
Létat – odvěký sen, jen se tak v poklidu vznášet a plout oblohou.
Na chvilinku jsem si zkusila koukat dolů a okolo z balónu.
Úžasný zážitek.
Z ptáků snad nejvíc obdivuji čápy, jak elegantně krouží a plachtí po obloze. A pak všechny noční sovy, protože, podle mne jsou, andělé strážní.
Mám ráda dravce. Líbí se mi, jejich střemhlavý let, když se vrhají na kořist. Mám také ráda i drobné zpěváčky, kteří nám v létě vyzpěvují na zahradě a v zimě se slétají do krmítka.
Ano, všichni ptáci jsou zajímaví. I zpěváček krkaveček 🙂
Balon jsem včera vyfotila, jak se vznáší nad Automatickými mlýny a odfukuje plameny, aby plul dál nad vilovou čtvrť. sovy! na historických akcích, kde jsou sokolníci, je nadšeně pozoruji, nejúchvatnější ptáky ze všech. výr velký a kulíšek nejmenší 🙂 a puštík, jaká to krásná sova.
Díky Majko, moc hezká úvaha 🙂 Taky si moc ráda představuju, že létám. Protože když letím sama, svépomocí, nemusím se bát hloubek (což je moje sice násilně krocená, lež stále existující fóbie:))
A káňata jsou mistři 🙂
Taky nemám ráda hloubky. Káňata vídám pravidelně, máme nedaleko les. Vídávám je sedávat i na stromě, jak z výšky pozorují okolí. Zatím se mi nepodařilo je vyfotit, což mě mrzí.
Je zajímavé jak hodně lidí si symbol svobody představuje jako létání. Není divu, je to něco úžasného a pro člověka nedosažitelného. Ale přitom sci-fi literatura tohle nijak moc neakcentuje, jediné co mě v rychlosti napadá je válečný sci-fi román Noční orel.
Překrásná minipovídka, děkuji.
Taky nemám ráda hloubky. Káňata vídám pravidelně, máme nedaleko les. Vídávám je sedávat i na stromě, jak z výšky pozorují okolí. Zatím se mi nepodařilo je vyfotit, což mě mrzí.
Možná proto, že je létání tak nedosažitelné. Děkuji za pochvalu.
To je moc pěkná miniatura. Taky jsem vždycky chtěla umět létat, a plachtit, to je teprve něco.
Děkuji.