HOST DEDENÍKU – Luci 4+3: Jak si paní a pán Rehkovi udělali z Myslivny domov pro děti.

„Tak táto, nejvyšší čas najít místo pro hnízdo!“, zaštěbetala nesmlouvavě paní Rehková. Pan Rehek nezaváhal: „Mámo, vím o něčem! Koukej, tady tímhle, říkají tomu prý ventilačka, vlítneš do té velké sluje, plné parohů, vycpaných hlav a jiných podivností. Prý nějaká Myslivna, dělají tam rodinné oslavy, mejdany s kamarády a tak. A podívej, hele, hele, tahle polička, ta je na hnízdo jak dělaná, pěkně mezi ty divné ptáky umotáme hnízdo… to je luxus, co?“

 

Paní Rehková okoukla prostor, poličku a usoudila, že tohle by teda šlo. Obdivně pohlédla na pana Rehka a už letěla pro materiál na hnízdo. Budování šlo rychle, a ještě rychleji se v hnízdě objevila vajíčka. Paní Rehková pilně seděla, zahřívala, a tak se těšila z nového bydlení, že ji z klidu nevyvedlo, ani když do jejich nového domova vešla jedna z těch, kterým se říká člověk.

 

Polička s hnízdem

 

Osoba se nestačila divit, kde že se v uklizené Myslivně vzalo seno a mech, které při budování hnízda vypadaly ze zobáčků. Hnízdo objevila vzápětí. Paní Rehková na ni blýskala černým očkem a byla připravená hnízdo hájit do posledního dechu. K obraně nedošlo, zato k promluvě ano: „No, co ty tady, matičko, děláš? To sis teda vybrala, vždyť my tady za týden máme oslavu narozenin… No, tak nic, budeme v obýváku… a musím říct všem, aby tady zavírali dveře, ať tu máš klid, víš, Pepičko?“

 

Matička na hnízdě

A tak Pepička Rehková mohla v klidu vysedět malé rehečky, kterých bylo pět a svými zobáčky se hlasitě dožadovali potravy, máma a táta si mohli křídla ulítat. Rehečci Pepíčci rostli před očima a jednoho dne zahájili výuku létání. Podmínky měli výborné, parohy byly skvělými přistávacími i vzlétacími stanovišti.

 

Zobáčky

 

Nejvíc si oblíbili přistávání a posedávání u divného, šedobíločerného zvířete, které pán domu dostal ke kulatým narozeninám, protože mu tak říkají kamarádi trampi. Jen ta člověčice trochu prskala, že kudy lítají, tudy trousí… teda Pepíčci, ne trampi 🙂 Ale asi jí to zas tolik nevadilo, protože co chvíli seděla v Myslivně, tedy nyní už Rehkárně, a bavila se pozorováním.

 

Pepíčci

 

Když malí Pepíčci vylétli definitivně do světa, setřela slzu dojetí a pak další hodiny stírala a uklízela ptačí vizitky, přikrytí nábytku sice pomohlo, ale podlaha a trofeje se přikrýt nedaly. A hnízdo pietně vynesla na zahradu.

 

Pepíček

 

Uplynul týden. Člověčice vešla do Myslivny. Na poličce postřehla pohyb. Pohyb v hnízdě. Matička Pepička se rozhodla využít osvědčené útočiště a přivést na svět druhé pokolení rehečků 🙂

 

 

Rehek domácí byl Českou ornitologickou společností vyhlášen Ptákem roku 2024. Jsem ráda, že jsme trochu předběhli dobu a u nás v Myslivně byl ptákem roku 2021 🙂

 

Dede: Tak co, bydleli u vás někdy divocí ptáci? A vyvedli mladé?

 

 

 

 

 

 

 

 

 

https://www.birdlife.cz/ptak-roku-2024-rehek-domaci/

 

 

Aktualizováno: 3.4.2024 — 09:51

22 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Jsi skvělá. Já bych taky ptáčka nevyhnala, loni si utvořili hnízdo konipasi v pytli u rajčat, tak jsme nezalévali a chodili opatrně dokud nevyvedli mladé a bylo to docela brzy. Bylo jich pět. Já jsem trochu blázen, zachraňuji včelky a pod. Beru je do ruky a ještě mě žádná neštípla.

  2. V paneláku s námi žádný ptáček bydlet nechce. Na zahradě by bydleli na chalupě, už mockrát měli hnízdo nade dveřmi, ale toulavé kočky vylezou po trámku a je hotovo. Tak jsem v rámci podpory jedné záchranné stanice pro živočichy koupila jejich budku a na podzim nainstalovala. Teď jen čekám, jestli se bude rehkům líbit…

  3. Hezké povídání a ještě hezčí fotodokumentace.
    V domě ani na něm nikdo nehnízdí, ale od venkovního posezení asi čtyři metry, vyrobil a na borovicový kmen umístil MLP ptačí budku. Už několik sezón ji zabydlují sýkorky. Brzy z jara ji vyčistí, potom nanosí materiál na hnízdo a vysedí mláďata. Hlídáme je proti potvorám uječeným sojkám – lupičkám. Rády si na holátkách smlsnou. Jsou přemnožené, takže škodí.

  4. pozoruji z okna konipasy, mají hnízdo v traverze u lávky nad potokem. Nosí v zobáčku takové trsy suché trávy které jsou pomalu větší než oni sami. Nevím, zda to jsou ti samí co každý rok. Zajímalo by mě jak to místo poznají. Jiřičky jsem zatím u nás neviděla, letní byt mají v garáži v horním odkládacím prostoru ale když netrefí okýnkem domů tak auto zaneřádí pořádně. Máme tady takový ptačí mini svět.

    1. Konipasci jsou taky úžasní. Říkáme jim tresprdelky. Poskakují po trávníku a ani naše zvěř je neodradí. Máme tady spoustu sýkorek, koňadry, modřinky i úhelnícky. A hejno vrabcu, sídlí v modřínu za domem a jejich štěbetání je slyšet do daleka. Samozřejmě nechybí oprskli kosaci, kteří nám každý rok sklidí úrodu muchovníku. Což je ovšem úplne nic proti tomu, co předvádí Zorro…

  5. Ach, to bylo až dojemné počtení… a ty fotky. Nádhera!

    U nás na balkoně (když jsme ještě bydleli v Lednici) si první rok udělaly hnízdo jiřičky. Teda řeknu vám, ta posr…třísněná fasáda byla něco. Tenkrát mi to tak nevadilo, protože jsem věděla, že na podzim budeme zateplovat, takže jiřičince se skryjí, ale měla jsem fakt starost, jestli narok tam nebudou chtít hnízdit zase. Naštěstí je asi odradila barva – nebo struktura omítky a už se tam nenastěhovaly. V šopce hnízdily vlaštovky, které jsme v letní hice rosili. A ve větráku od kuchyňské digestoře kominíčci (či-li rehkové), takže přes léto jsem větrala jen oknem.

    Teď máme pod střechou vrabčáky a ve zdi sousedovic garáže též kominíčky. K mému žalu v nynější šopce vlaštovky nehnízdí, ač by tam měly možností do haleluja. Ale na kostelní věži, která je od nás coby kamenem dohodil, mají stanoviště netopýři a rorýsi – už se těším na podvečerní reje nad naší zahradou, kdy se letouni z ptačí a savčí říše mísí a provozují leteckou akrobacii.

    1. Pamatuju si, jak nám v Praze, ještě na Vinohradech, zahnízdila na balkonu holubice. Říkali jsme jí Kamila:)) Ze začátku to bylo docela hezké, ale jak se vylíhla mláďata, bylo to peklo. Kamila útočila na všechno a všechny – inu holubice:)) Byl to fakt problém. Mláďata byla legrační, říkali jsme jim strašidýlka. Ale oddechli jsme si, když se všichni odstěhovali. A balkón drhli docela dlouho! 😀

    2. Vlaštovičky nosí štěstí… Měli jsme je na staré chalupě, bylo úžasné pozorovat, jak pečlivě staví hnízdo a pak jak vykukují hladové zobáčky. A jejich akrobacie při loveni much byla neuvěřitelná.

  6. A to je hezké. U nás divocí ptáci nehnízdí, kočky by byly zvědavé a asi i nenažrané.

    1. Tak nas kocour taky Myslivnu obcházel s velmi srozumitelným výrazem…pustte mne na ty ptáky. Dokázal sedět u dveří tři hodiny a čekat, jestli náhodou nezapomenu zavřít. Měl smůlu.

  7. Pardon, k tvému ptačinci 🙂
    Rehci jsou krásní ptáci a ti vaši se moc pěkně vyvedli! Baví mě mláďata, která nemají ještě zarostlé koutky zobáku – vypadají legračně 😀 Viz za fotka, co jsem si ji vzala i na hlavní stranu 🙂
    Jinak máš tradičně moc krásnou fotodokumentaci! 🙂

  8. Milá Luci, obdivuju tvoji trpělivost 🙂 Přiznám se, že momentálně jsem kvůli Zorrovi (debilními kosákovi:)) trochu nabručená – jestli už jakž takž nechává na pokoji dům (a já snad konečně umeju okna), tak na autě se mi realizuje pořád. Už musím přikrývat přední sklo jak za mrazů, protože ta plachta zakreje i zrcátka a to pomáhá. Ne, že by neútočil na zadní okna. Ten pták si fakt tím bušením zobáku do skel totálně vybušil mozek :/

    1. Dede, no, trpělivost…to prostě nešlo to hnízdo vyhodit, když tam byla vajíčka a ta matička tak trpělivě seděla. Navíc nasi ptacicci Pepicci byli skromní, neoprskli, roztomili, což se o drzém Zorro říci nedá. S tím bych trpělivost taky neměla.

      1. Hm, došla jsem tak daleko, že si říkám, co kdyby měla některá ze sousedovic koček štěstí? Není to ode mne hezké, e co je moc je moc. Aktivně po něm ale nejdu…

  9. koukám, že máš stejné podnájemníky..my je máme v nářaďovně..už druhým rokem a vždy vyvádějí 2x mladé…letos se vrátili potřetí..měla jsme velikou radost, když mi nad hlavou proletělo cosi a obsadilo staré vlaštovčí hnízdo..
    drahý lakonicky bez mrknutíé oka pronesl – zase bude posranej žebřík…on jinam dát vážně nejde a šustění igelitu nedělá rehečkům dobře.. takže už tejden klepeme na dveře do nářaďovny, aby věděli,že jsme to my…tento způsob vstupu se osvědčil, protože pan Rehek je poněkud starostlivý a když se otevřelo bez klepání,vlítával nám do vlasů – prostě útočil na hlavy..když mi při jednom z těchto projevů utrousil svoje guáno na brejle, začala jsem klepat a ejhle, ono se to osvědčilo..jeho hezoučké manželce říkám Zuzanka…a nedaleko nich se do větracího otvoru na půdě, nastěhoval jeden z jejich potomků… takže o víkendu nastěhuji ven pítko a zase bude na co koukat…děkuji za pěkné počtení…

    1. Sharko, klepání byl skvělej nápad!
      Ocenila bych, kdyby něco takového fungovalo, když mi nad kohoutem venkovní vody, přímo na dvorku, bydleli sršně. Jejich nálety („chránili“ i branku!:)) byly hodně nepříjemné. Mě aspoň znali, ale fakt jsme si oddechli, když se s podzimem pořádně ochladilo.

      1. Dede, já s pruchatejma sdílela balkon…ale měli mě ve voku, tak věděli,že jen projdu nebo tak..když jsem o víkendu nebyl av 6h ráno na značkách,tak průzkumnící hlasitě bručeli i sítě v okně..jako vrtulníky…taky jsem byla ráda, když další rok sršní matka rozhodla,že se přestěhuje..

    2. Sharko, také jsem do Myslivny vcházela s upozorněním To jsem já, nebojte se. A byli v pohodě. Když jsem vesla potichu, začali vyděšeně lítat a občas někam zapadli, takže jsem je pracně dolovala z mezer mezi křesly a tak.

  10. Krásný příběh i fotodokumentace. Jen pan Rehek se asi nerad fotí, narozdíl od pubertální mládeže. 🙂
    Díky za milé ranní čtení.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN