BTW: Bez budíku

Jestli mě něco v mých aktivně pracovních časech ničilo, bylo to ranní zazvonění budíku. Ta chvíle, kdy mi hlasitý zvuk přetrhl nad ránem tvrdé spaní. Ten bezdechý úlek, bušení srdce, a snaha tu věc plácnout dřív, než vzbudí lidi okolo, kteří si třeba ještě mohli pospat.

 

Nesnášela jsem to tak dalece, že jsem si vypěstovala sebezáchovnou dovednost budit se chvíli předtím, než budík zazvoní. To v sobě ovšem skrývalo jedno reálné nebezpečí. Dejme tomu, že jsem se probudila čtvrt hodiny nebo i deset minut před určeným časem. Co myslíte, že následovalo?

Plácla jsem budík, aby neřval, když už jsem vzhůru. Logicky. Zavrtala jsem se zpátky pod deku, vždyť mám ještě čas! Logicky. Následně zase usnula. Logicky. A pak zaspala – taky logicky:))

Dnes mi budík zvoní jen málokdy, protože se snažím řídit svoje aktivity tak, aby brzké vstávání nezahrnovaly. Sama od sebe se obvykle budím mezi půl sedmou a sedmou, což mi pro můj obvyklý časový rozvrh naprosto vyhovuje. Jeden by řekl – idyla. To by ovšem nesměly existovat chlupaté budíky.

Víte, o čem mluvím, že? Jsou podstatně účinnější než ty klasické, protože plácnutí je rozhodně nezastaví. Naopak, mají radost, že si chcete ještě za tmy hrát! Pokud se snažíte předstírat spánek v naději, že chlupatý budík dá pokoj, naopak ho povzbudíte k další aktivitě.

U našich psů to obvykle začínalo zíráním. Teoreticky by vás černý pes tiše zírající z minimální vzdálenosti v černé tmě probudit neměl. Opak je pravdou. Nevzbudí vás hluk, ale vaše pradávné instinkty. Adrenalin zahučí, a nutí vás bojovat nebo utéct. O půl páté ráno. Po několika takových zkušenostech se naučíte probudit už ve chvíli, kdy to zvíře tiše přistupuje k vašemu lůžku…

Každopádně vstávání kvůli chlupatému budíku má jeden půvab – ve většině případů máte šanci se zase vrátit do postele. To je vám pak tak příjemné, že to těm chlupáčům nakonec i odpustíte:))

 

Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2024

 

Eh, tady se nabízí otázka – kdo budí vás? 🙂 Ale rozšířím to, protože by mě zajímalo, jestli je nás víc, kdo mají pocit, že ji zazvonění budíku působí imitaci infarktu 😛 Pokud ano, jak se s tím snažíte vypořádat vy? 🙂

Aktualizováno: 5.3.2024 — 09:33

84 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Chlupaté budíky už jsem neměla hodně dlouho. Pokud ano, měly to nějak pomotané. Vstávaly, když jsem zhasla a šla spát, a šly spát v pět ráno 😀

    Ale před pár lety jsem měla jeden žvatlající, cvrlikající budík natažený na pět ráno. Asi by stačilo vzít box do obýváku, ale… když to netopýčí miminkovské žvatlání je tak roztomilé!

  2. Budík je u mne sprosté slovo. Už proto, že jako čistokrevná sova funguji stylem Ať vstávám kdy vstávám, probouzím se v 11. I když vstanu brzy (tedy asi tak v 8), stejně jsem schopná jen mechanických automatizovaných úkonů. Výhodou je, že naše dva chlupaté budíky se naučily spát, dokud spím já. Ovšem jakmile postřehnou malý náznak, že posluha se probírá, okamžitě zahájí radostné uvítací rituály, Denny se na mne vrhne a vášnivě mi umyje obličej, Hafi, která neumí na postel vyskočit ( holt tezkotonazni jezevcice) pobíhá kolem a nadšeně vystekuje.

    1. Jé Lucko, moc doufám, že napíšeš i pár slov o své současné smečce 🙂 Moc by mě to zajímalo! :
      )
      Jo, další Piškot bude ve čtvrtek:))

  3. uz dlooooouho jen svetelny budik. simulace vychazejiciho slunce, v delce asi pul hodiny, pote se prida cvrdlikani ptacku, na to ale dojde malokdy. obvykle jsem prirozene vzhuru bez soku uz po 10 minutach, jak se postupne rozsveci. <3 mobil mi do loznice nesmi 😉

    1. Světelný budík? To slyším poprvé – ale zní to dobře. tak ještě i ptáčci… Ty jo! 🙂

    2. Ten mám ráda! Ale jak má jen dvě nastavení zvuku, začínám vůči nim být imunní, a když mě probudí světlo, pak netuším chvíli co mě probudilo 😀

  4. Tak vet Karamel důkladně prosahal a řekl, že to vypadá jako prochlazená záda. Možná i proto byl ten průjem, na který rychle zabrala smecta a atb na 48 hodin. Karamel se neploužila a klusala jak lipicán, spokojeně konstatoval vet, který šel spolu s námi po obědě do ordinace. V ordinaci šmejdila a očuchávala. Pokud do týdne nezabere léčba a klidový režim (a teplo), budeme dělat testy krve a tak.

    1. Než jsem stihla napsat, že celá naše smečka drží Karamel tlapky, tak už je tu zpráva od veta. Coz na tom, že držíme tlapky dál, nic nemění.

  5. Schopnost probudit se těsně před zazvoněním budíku mám taky, byť bych měla vstávat v jakkoliv nemožně časnou hodinu. Tedy většinou.Budík mám digitální, tikání nesnáším – když spím u mladých, putují hodiny či budík na chodbu. 🙂
    Jinak mě teď celkem pravidelně budí strakaté třeštiprdlo, v 5 – 6 hodin ráno škrábáním a skákáním na dveře ložnice. Nezbývá nic jiného než ho pustit do postele, protože vstávat v tuto hodinu dobrovolně by pro mě byl masochismus. Naštěstí oba ještě v klidu usneme.

      1. No to asi ano, psisko by rozhodně neprotestovalo! Ale vzhledem k tomu, že si milánek mou postel velmi oblíbil a zkouší se v ní válet i přes den, má-li příležitost, raději bude chodit spát večer do pelechu. 🙂

  6. Já jsem typická sova, která celý pracovní život musela vstávat před pátou. Nesnáším budíky!!!!! Dopracovala jsem se k takové dokonalosti :-))), že nesnáším v ložnici ani jejich tikot, takže prostě nejsou. Když už musím vstávat dřív než kolem osmé, řídím mobila. Ale nesmím ho úplně vypnout, jen odložit zvonění o 10 minut, jinak spolehlivě vstáváme v 10 :-)).
    Jiná jsou chlupaté budíky :-). Čerťa nás nebudila nikdy, Darek významně čučel a funěl mi do obličeje, ale to se spravilo tím, že jsem ho vypustila na dvůr a za chvilku si štěkl. A já mohla znovu zalehnout. Je pravda, že to dělal jen občas. Pak mě budila v šílenou hodinu, pravidelně mezi 2-3 ranní Růžena, vyskočila na poličku nad postelemi, pravila mňau vrrrau a když jsem nereagovala metala po mně brýle, mobil, nabíječku. Vypracovala jsem se k tomu, že při prvním probuzení jsem startovala a pouštěla ji ven, abych si mohla znovu lehnout, protože prostě pokoj nedala. To samé dělá Líza, ale odstranila jsem věci z poličky, takže mi vleze za hlavu a mňouká mi do ucha a plácá po mě tlapkou (bez drápků naštěstí). Taky startuju a vypouštím divou zvěř. Kája je naštěstí v pohodě, chrní v kuchyni na dvou židlích :-). Je zajímavé, že vždycky všichni budili mě, MLP v klídku chrupká. Ale v 99% znovu zalehnu a spím.

    1. Hm, to znám. Zvěř něco chce a jde budit mě:)) To není v tom, že by Martin nebyl ochotný k nim vstát, někdy to i dělá. Ale až do příchodu Rexe psi budili jen mě. Rex je v tomto takový demokratický:))

  7. Úderem šesté ranní mne vzbudí rezavý chlupatý budík, škrábe o škrapadlo, když nestačí přidá další dostupné pazvuky jako skákání do proutěného košíku do časopisů,případně honí všechno co cinká a skáče nám po hlavách, zavřít se nemůžu,to pak neochvějně buší do dveří,vydrž má nekonečnou. No,tak jdu, slezu se schodů,dám konzervičku a zuřím, mezitím psice ukázněně chrní nahoře a ani je nenapadne otevřít oko,vstávají až z vigvamu vyleze MLP. To já pak už dřímu u kafíčka neschopna komunikace s kýmkoliv. A ano, jdu se dospat,protože můžu. Budíky nenávidím,mám z nich posttraumatický syndrom.

    1. šiš, co jsem to napsala,prý škrapadlo, takže opravuji“škrabadlo“ 🙂 i když drápadlo by být mohlo. 🙂

  8. Na mobilu jsem si nazpívala vlastním, něžným hláskem písničku „Ivánku náš copak děláš, děti jsou do školy, ty ještě v posteli…“ A ta mne budila .
    Dnes mne budí Mňaukal, když si myslí, že nutně potřebuje čerstvou kapsičku. To jeho neúnavné kočičí vřeštění je horší jak všechny budíky na světě.
    DNES MÁ NAŠE IOWA GLORIA LEONES, AJVINKA – JEDENÁCT LET. Nesmírně si vážím toho, že jsme všichni stále pospolu, i když poslední tři roky se naše soužití už tu a tam zdálo nahnuté. Hodně zdraví naše vousatá beruško!

    1. Ajvince k narozkám přeji hodně zdraví a ještě moc a moc krásných procházek s Tebou Alex.

  9. Hm, je zajímavé, že pořád ještě snáším líp svůj pípající „normální“ budík, než mobil. Možná proto, že se líp plácne:))

    1. tss, uměla jsem vypnout mobilový budík a nevzbudit se u toho. To jsme měli postel na patře a vyřešilo to až nechávání mobilu dole. To jsem se jako probudit musela. Dnes už se dělají i budíky, co ti třeba vystřelí miniraketu a neztichnou dokud ji nenajdeš a nevrátíš 😀

      1. Jojo, vzpomínám si na bratra, jak si večer nařídil na mobilu budík a pak mobil elegantním rozmachem poslal po koberci na druhou stranu místnosti. Ráno ho musel vystopovat – jinak by se z postele nevyheveroval 🙂

  10. Ten zničující pocit při zazvonění budíku jsem naštěstí za dob klasických natahovacích nemívala 🙂 a že ty staré budíky opravdu řinčely jak zástup rytířů v brnění 😀 na mobilu mě budí něžná melodie, kterou bych běžně nezaznamenala, ale jak ji vyluzuje strojový hlásek, vzbudí mě to 🙂 Eddie ovšem ví, kdy budík začne bzučet a minutku předtím přijde dát čumáčkem „Dobré ráno!“ pak se ještě na chvíli stočí do klubíčka a přede…a potom rázně vykročí ke dveřím z ložnice a vstáváme!

      1. ano, to mám… Eddie a Mia jsou jediní, kdo s námi spí v ložnici. ostatní stojí o naši postel, když my v ní nejsme a mohou se tam neomezeně vyvalovat a řádit mezi peřinami, takže se tam procpou, jak můžou, ve dne a večer 🙂

  11. Prosím o palcodržnu, Karamel má něco se zády a je smutná, už není úplně apatická (veterinární pohotovost v neděli večer), ale nemá radost a viditelně ji to bolí. Jdeme dneska znovu k vetovi, ale tentokrát mám fakt obavy.

    1. Chjo, pokud máš ty obavy, pak asi budou na místě. Pořád jen doufám, že je to kombinace dvou problémů a ne jeden zásadní. Když jednoho bolí záda i břicho, šťastně nevypadá. Držím palce fest!

    2. držíme tlapky, co to jde…vím, že osm let je u kavalíra pěkný věk, ale zase – je v dobré výživové kondici, máte pečlivého veta, věřím, že to bude dobré. jestli se neukáže na RTG nic na páteři, může to být všechno od bříška ( mám tu zkušenost od našeho někdejšího baseta). dáš vědět, viď?

    3. Karamelko, zvládni to..záda jsou mrchy..bolí z toho celej pes i člověk…držím Ti palečky…

    4. Držím ze všech sil! Ať si záda dají říct a přestanou bolet a z Karamelky ať je zase veselý pes!

  12. No, nemám ráda vstávání a budí mě radiobudík, protože je to přece jen jemnější než jakékoli pípání nebo podobné zvuky. Pokud by to bylo na mně, vstala bych v sedm nebo něco po, ale v pracovní dny mě ta půl šestá ničí.

    1. Radiobudík jsem jeden čas zkoušela a přišla na to, že mě možná trochu připrobudí, ale okamžitě spím dál. Prostě to nemá tu naléhavost… 🙂

  13. Infarkt nedostávám, ale probouzení „za 5 budík“ umím. Aktuální chlupatej budík je roztomilej – spí na třetím dílu naší trojpostele, takže když ráno otevřu oko, jenom se vyvalí na záda, nastaví hrudníček a žouželí se. Tohle je snad jediná chvíle kdy nemyslí na žrádlo a fakt si to užívá(me).

    1. To je potom pěkné ráno:)) Pokud jde o to stálé myšlení na jídlo, je to bíglí záležitost nebo máš štěstí na potravně nadšené jedince? 🙂
      U nás většina psů moc ráda jí (Ari se ovšem dlouho ofrňovala a doteď nejí nic sladkého), ale skoro nikdy bych je neoznačila jako žravé – jakákoliv akce (ideálně honění něčeho, klidně hozeného míčku, prostě akce se vzrušením) vždy přebila jakkoliv zajímavé jídlo. Přiznám se, že bylo moc chvil, kdy jsem toužila po doopravdy žravém psovi:)) To se potom musí učit povinnému mnohem líp…

      1. Až budeš řešit hysterický záchvat nad kouskem pohozené pizzy (předvedla hned v prvním týdnu), tak tě to toužení přejde. A navíc kde nic není, ani piškot nepomůže. Tenhle kousek je totiž vážně neskutečně hloupej. Například předevčírem při posledním venčení proběhnul okolo zajíc, toho úplně nezaregistrovala (řekl jí někdo, že je lovecký pes?), ale teplá stopa ji zaujala. Ovšem kdyby se tím měla živit, zemřel by zajíc buď stářím, nebo smíchy.

        Bíglové jsou ve žravosti extrém – potvrzeno i Rudou Desenským, který jednu dobu krmil psy adlibitně – prostě se po výbězích povalovaly kilovky z Vetamixu. Prý každý pes, který tam přijel (mnoho psů, různá plemena), tak se přežral, poblil a pak už žral podle potřeby. U bíglů to nefungovalo, takže když přijel nějaký bígl, šlo se maso vysbírat. Asi specifikum plemene drženého ve smečkách – kdo zaváhá, nežere.

        1. Jo, s tou smečkou máš pravdu, má to logiku. Navíc, tehdy psy nejspíš nijak nepřekrmovali, takže to bylo o to důležitější.
          S tím zajícem… Víš, kdybys měla vlčici Ari, připadala by ti tvá současná bíglí holčička milá až k pomilování. Ono je to holt podle zkušeností.

          1. Jenomže ona sice nezdrhá za zvěří, ale je dostatečně pitomá na to, aby se „ztratila“ i když jen po ní sbírám bobek. Prostě mne nevidí, tak se v hrůze rozběhne za kýmkoliv, koho vidí.
            Když se začichá a já se jí v lese schovám, tak místo aby v klidu vložila čenich na zem a prostě si mne našla (Baroušek), tak zpanikaří, vylosuje libovolný směr a pádí mne hledat. Naštěstí tedy to pádění není tak žhavé 😀
            V tomhle zlatej Barouš, který sice párkrát to lovení zkusil, ale dokázal dojít buď domů nebo na nejbližší autobusovou zastávku. Přece není blbej, nebude čekat uprostřed lesa (co na tom, že já jsem tam čekala) – a neptej se mne jak to dokázal.

            1. No jo, dala jsi šanci nechtěné bígličce, no. Možná neměla jako štěně šanci se venku cokoliv naučit. Třeba jen obcházela panelák…

        2. bígla ti potvrzuje i můj drahý, popelnice všech popelnic..na co přišel sežral…poblil se a stejně se nepoučil..ta jedna mozková buňka se odrážela od stěn lebky a když na chvíli pes zklidnil,bylo to prej jen proto,že si buňka natloukla….

          1. Tak pozor, jednu mozkovou buňku má Krabice, ale oba bíglí kluci byli hodně chytří, Baroušek obzvlášť. Bardu pak strašně srazila kastrace. Oba mimo jiné pochopili, že ohluchli. To psu nevysvětlíš, to mu buď dojde, nebo ne. takže jestli to jednou potká i Piksli, tak si hodím mašli.

      2. to se potom naučíš cokoliv jedlého okamžitě schovávat, případně zamykat 😀 ještě mi zní v hlavě říkanka, kterou jsme tenkrát vymysleli “ Před basetem, za basetem jídlo nesmí stát, nebo nebude baset spát. Už jde!“

          1. díky 🙂 Archibald byl certifikovaná potravinářská inspekce – a na co nedosáhl, to mu ze stolu shodily kočky 😉 vzorná kooperace, pro páníčky na zbláznění.

            1. Ano, tuto kooperaci jsem měla taky. Cokoliv sežratelného prostě muselo být uklizeno. Jinak bylo… uklizeno 😀

  14. Vzhledem k tomu, že jsem celý život do práce vstávala veeeeeelmi brzo, budík toleruji jako nutnost. V době mateřské dovolené to nebylo o nic lepší, neb moje děti byly nespavci.
    Černé zírání ovládala Majda na jedničku, jen k tomu přidávala funění

    1. Eh, černá Majda v černé tmě a funění… to ti tvůj zadní mozek musel ve spaní avizovat něco jako grizzlyho:))

  15. chlupaté budíky mám a někdy nefungují..někdy prostě zaspí a já s nimi:-D jinak zvládali a zvládají to,co malé děti,otvírají pacičkou s drápky zavřené oči,strkají packu do ucha nebo do pootevřených úst, případně vás klepnou po hlavě nebo kousnou do palce u nohy..tak že nějakej zvuk klasického budíku,mne nechává stoicky klidnou..budík na mobilu mne budí melodií z Mrtvé nevěsty (piano) a Pidikočka se naučila mobil zalehnout a to tak,aby ho nebylo slyšet…
    jenž ejá skřivan, holt když zaspím, tak se probírám prostě v půlšesté…a spát chodím někdy před a někdy se ..ano, těmi úžasnými tvory, co snášejí vejce…

    1. Půl šestá je strašná doba na vstávání. Tohle je fakt přirozené jen u skřivanů:))
      Zalehlej mobil – to jí musí pěkně vibrovat bříško:))

  16. Z duše jsem nesnášela budíky, zvláště ty mechanické, co se natáhly a spustily rachot, jak když se popelnice kutálí železářstvím. Ty byly na infarkt. Co mě budí mobil, jsem specialista na nastavení jednoho tichého kviknutí. Stejně, pokud moc neponocuji, jsem už pár minut vzhůru.
    Jo, intenzivní zírání, to umí probudit. Naposledy ho aplikoval jeden člověk v létě s dotazem, jestli se nechci podívat na svítání a dát si pak menší procházku… Co myslíte, jak to dopadlo?

        1. Ufff, amen. Žádný roj, ať vesmírný, nebo hmyzí by mne z postele nevytáhl před svítáním. A šéfa bych majzla, viz předchozí doporučení.

        2. Šiš:)) Musím říct, že pozorování hvězd mi nejde. Buď mi je nepohodlně, nebo usnu…

        3. Tak to ani náhodou :-)) MLP má občas taky šílený nápady pozorovat cosi v noci na obloze, ale za těch 50 let jsem ho už naučila, že beze mne :-))

        4. Pozoruji Perseidy na hrázi rybníka a nejvíc se bojím ,že mne pošlapou srnky neb jsou poněkud blbé a je jim to fuk kam šlápnou.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN