MATYLDOVINY: Do roka a do dne

Loni jsem měla dlouhé nešicí období, kdy mě představa šití spíš zlobila, než naplňovala nadšením. Takže jsem háčkovala, kreslila… Jenže jsem měla doma spoustu materiálu, se kterým jsem měla jasné plány. Asi tak v únoru jsme s Kačkou nastříhaly polštářky a ubrusy z látky s jarními kytkami, o kterých jsem byla přesvědčena, že je nutně potřebuju.

 

Snažila jsem se Kačku NENÁPADNĚ přimět k tomu, aby to i ušila, ale vždycky se jí povedlo od toho utéct (nerada šije rovné nudné věci). Minulo jaro, léto a s podzimem jsem si koupila nádhernou látku s podzimními listy. Na polštářky. Hádejte, jak to dopadlo? Samozřejmě, látka leží v polici v jednom kusu.

 

 

Minuly Vánoce a já jsem začala získávat jasnou představu, že bych se snad… možná… nejspíš měla dát do toho šití. Už se mi o tom i zdálo! Takže ano, tento víkend jsem na to vletěla a ušila. Ubrus na jídelní stůl, na malý stolek v obýváku a polštářky včetně těch z režné látky. Asi k tomu musela dozrát doba nebo já, nevím.

 

 

Jsou prostě činnosti, které probíhají až v ten správný čas. Až člověk získá motivaci. Až potřebuje změnit okruh zálib. Až se k té činnosti potřebuje vrátit, protože ví, že ji umí a ve správnou dobu ho dokáže těšit.

Prostě časem. Třeba do roka a do dne.

 

Dede: Děkuju Matyldě za další prima zamyšlení. A hned se zeptám – jaké kostlivce, kteří čekají na záchvat vaší motivace, si pěstujete ve skříni vy? 🙂

Aktualizováno: 27.2.2024 — 17:00

42 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Jsem zdědila, no, už je to chvíli takovéto kostlivce po tchýni, byly to plné katakomby kostí a kostiček, včetně plného stropního prostoru na chatě, to byl děs!Už bych to nechtěla zažít, takže za mne, likvidujte včas! Anebo, dobře jim tak,dědicům.
    Matyldo! Modelíny jsou úžasné a tak ukázněné, až se srdce svírá, je vidět,že očekávájí vícenásobnou pochvalu. 🙂 Prostírání a polštářky jsou parádní, jaro je tady! Jsem si zasadila violky,pak se uvidí.

  2. Já mám už tak 3/4 roku rozpletený svetřík na Matěje a obávám se , že mi z něj vyroste :-)), přitom stačí dodělat kousky rukávů a u krku. A ze svetru na Marka mám přední a zadní díl. Tenkrát mě začaly bolet záda a hlavně ramena, fakt jsem plést nemohla. Teď už mě dávno nebolí, alespoň ne tak, že bych nemohla plést, ale nějak nemůžu polapit tu správnou náladu, prostě se mi do toho nechce. Namlouvám si, že za to může to příšerný počasí, že snad…až vyleze sluníčko… 🙂

  3. Psí modelky jako vždy úžasné, fotogenické a elegantní každým chloupkem 🙂 posíláme podrbání za hedvábnými oušky. moji „kostlivci“ jsou šatna a komora, naštěstí v šatně nejsou extra uleželí, protože pravidelný swap u kamarádčiny sestry…tuhle tradici zachováme, i když tu kamarádka už není. to komora je jiné kafe…poslední zimní úkol “ přebrat vytřídit poskládat darovat“, jak začne jaro, nebude na to čas 🙂 pořádek v komoře dělá pravidelně David, na probírku se vždycky radostně chystáme oba a vždycky do toho něco vleze…no, většinou všech pět koček, takže probírka se změní ve hru “ vyžeň kočku z komory“ 😀 a pak přijde jaro a v létě je v komoře vedro a na podzim je podzimní dovolená a…..komora se směje jako liška.

  4. Matyldo, to je moc hezká jarní souprava! Úplně mám chuť vytáhnout fungl nový slunečnicový ubrus, i když by to bylo poněkud předčasné. 🙂
    Šicí kostlivce nemám, protože už nešiju, ale ty šaty koupené předloni, které jsem si chtěla zkrátit, se mi už pomalu přestávají líbit.

  5. Matyldo, máš krásnou soupravu. A vyšla akorát do jara, takže žádný problém 🙂
    Na tu podzimní látku taky ještě dojde.

    1. Ony jsou to vlastně tři soupravy: 1. hafinky, 2. ubrusy a polštářky 3. pejsinky + ubrusy a polštářky
      Paráda – potěcha pro okol

  6. Kostlivci – ano, také je mám… rozpletené rukavice, svetr – už ani nevím,, jak dlouho. Nějaká další klubíčka… Látky na vánoční ubrusy… Ubrusy, víc než potřebuji. Momentálně jsme přešli na prostírání na holém stole, neb vnučka. Necelé dva roky, když přijde, jí rukama :-).
    Látky na šaty, na blůzu, hodně let uleželé. Jednak existují secondhandy a pak ukončení účasti v pracovním procesu velmi snížilo potřebu vypadat elegantně. V kursu jsou montérky a zahradní rukavice 🙂

      1. Ale to já v létě také, na nějaké lehčí práce :-). Ty montérky – zjistila jsem, už dávno, že lacláče chrání kostrč od prochladnutí a přestala mně při práci na zahradě bolet záda.

  7. A zapomněla jsem pochválit jarní náladu, která z fotek přímo prýští – ty pyšné zámecké komtesky jsou úžasné! Ty se měly vrhnout na dráhu fotomodelek…

  8. Mám! Mám spousty kostlivců ve skříních, jenže z většiny už jsou jen sem tam kostičky a já vůbec nevím, která ke které patří. Jsou to kostřičky slov, úvah, článků a příběhů. Sem tam na ně narazím, ale už se mi zdá, že ten esprit z nich vyprchal… No uvidím, jestli je ještě někdy poskládám dohromady.

  9. Milá Matyldo.
    Jak mé oko zaplesalo 🙂
    Mám doma úplně stejnou látku. Je kouzelná a já si z ní šila ubrus na náš netypický stůl v kuchyni: 75 cm široký 2,2 m dlouhý.
    Je to nádherná louka ke které si sednu nejen v létě s hrnkem kafe po ránu.
    A jinak kupa kátek na sukně čeká až… už asi pět ket

  10. Jo, mám taky kostlivce a kupodivu taky látkové! 🙂 Akorát musím odjet do Prahy, ale já ještě nepíšu:))
    Matyldo, ty tvoje psí holky jsou neskutečně fotogenické!

  11. Dámy, žádná z vás mne netrumfne se sedmnáctiletým dopletením svetru. Ano, dopletla jsem ho předloni po dlouhých letech, premiéru měl za pětatřiceti stupňových veder v létě. Přijela Jajka a šly jsme do jeskyní v Moravském krasu a tam se hodil 😀 .
    Celý set je moc pěkný, Matyldo, takový veselý, pro průběh letošní zimy jako stvořený.

      1. No, mám rozvyšívaný ubrus na stůl, který tcháně už dávno nemá. Mám asi čtvrtinu. Začala jsem asi před dvaceti lety…

    1. Milá Alex, je mi líto, ale tvůj svetr je slabý odvar mého svetru – polovinu předního dílu mám na jehlicích od roku 1990. Občas si vzpomenu, že bych ho měla doplést (tenkrát velmi populární příze Loreta), ale nějak necítím potřebu (ani pletení, ani toho svetru).

  12. koukám, že máme v zásobě stejný nebo podobný látky :-D..a o ubrusu koumu už asi měsíc..no,co ..okna jsou hotový,jen příští tejden vymalovat a pak novej ubrus..to je výzva pro mne..a nějakej veselej,když bude to jaro a z tohodle kejchat nebudu 😀
    jen potřebuju ty dva plyšáky na gauč..a víš co mne mrzí? Holky mívaly takový pěkný šátečky a teď jsi jim nic neušila. (fňuk)

    1. No, nové jsem neušila, protože čekají, až jim Kačka ušije nové obojky a vodítka- mají být trochu širší 🙂

  13. O hromadě látek se raději ani nezmiňuji, moc z ní v době šití roušek neubylo. Ale občas se něco hodí, snad se to všechno nevyhodí

    1. Inko! Vyhodit takové věci jako je materiál může jen ignorant. Když umřela jedna patchworkářka, její neznalý syn věnoval její americké látky Červenému kříži na hadry dřív, než jsme se ho stihly zeptat, že bychom to odkoupily…

  14. To je moc hezký set, povedlo se vám to. Hlavně ti dva plyšáci na pohovce zdobí.
    Kostlivců ve skříni mám asi dost. Už se mi nechce ani spravovat montérky.

    1. Maruško, onehdy jsem jedny montérky na zašití vyhodila- protože byly tak dorvané, že mi bylo líto práce a navíc tam ležely už dva roky- a nikdo se po nich nesháněl 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN