HOST DEDENÍKU – Luci 4+3: Mňautobiografie pana Profesora – Prolog

Dede: Jsem moc ráda, že slovutný profesor Piškot Pišutka si za duhou vzpomněl, že by o jeho spisy mohla stát i další generace čtenářů, takže prostřednictvím své velké holky začíná posílat mírně upravené zápisky ze své mňautobiografie. Věřím, že tak potěší své původní i nové čtenáře. Kdo by odolal jeho svébytnému pohledu na svět? 🙂

 

  1. 9. 2005

Nějak se mi to nechce líbit. Holky pořád někam mizí. Vracejí se večer. Vždycky jim vynadám.

Nechávají mne tu samotného. Máma Líza a tety Popelka, Zuzka a strejda Buchta pořád někde lítaji, a tak jsem na dvorku sám. Pořád se kolem mě motá malej Bubu. Ten černej pišišvor chvíli nepoleží. Občas se projdu po rajonu, ale moc dlouho necourám, abych nepropásl holky. Vždycky mi přinesou něco na zub. Mluví o nějakém stěhování. Nechápu.

 

  1. 9. 2005

Vůbec se mi to nechce líbit. Holky přivlekly plno krabic. Odtahaly je domů. Mě nechaly na dvorku. Když mě konečně pustily dovnitř, hned jsem vletěl do krabice. Zrada! Už byla obsazená. Naskákaly do ní knížky z polic. A  do dalších krabic se nacpaly nějaký hadry. Všechny skříně jsou prázdný. Vůbec se mi to nelíbí. Abych se uklidnil, šel jsem se zeptat tety Popelky, jestli by mě nechtěla. Asi nechtěla. Ale fackovat teda umí.

 

 

To jsem proste celej já.

 

  1. 9. 2005

Tak zas ty krabice odvezly. Když se vrátily, byly žlutě tečkovaný. Všude. Holky, ne krabice. Prý je vymalováno. Tak to nechápu. Vypadaly vyčerpaně, tak jsem chytl myš a přinesl jim ji, aby se posilnily. Položil jsem ji na stůl, tak snad ji najdou. – Už ji asi našly. Slyším, jak ječí radostí.

 

  1. 9. 2005

Velká holka mně vzala a nesla na zahradu, do rohu, k tomu pichlavýmu stříbrnýmu stromu. Říkala, že tam leží moje babička. A že se jdeme rozloučit. Koukal jsem, ale žádná kočka tam neležela. Jen kytka, co jí tam dala holka. Si myslí, že mě zmátne. Copak si můžu splést kytku s kočkou? Holka říkala něco o zlém sousedovi a střílení. Žádný rány jsem neslyšel, ale na čumák mi káplo něco slanýho.

 

  1. 9. 2005

Dneska přišli nějací dvounožci a odnesli skříně. To si dovolili hodně, po čem asi budu lézt? V domě je už jen linka a pelechy holek. Doufám, že ty nezmizí, neměl bych kde spát.

 

  1. 9. 2005

Vůbec se mi to nelíbí!! Dnes si nějací dvounožci odvezli mámu Lízu a tetu Popelku. Prý na statek. Prý by si v bytě nezvykly. Nechápu. O jakým bytě to holka mele? Co to vůbec je, byt?? Určitě něco strašnýho, proč by jinak holka zas na mně kropila tu slanou vodu, co jí teče z očí??Nebavím se s ní a když mě chtěla drbat, tak jsem jí jednu drbnul. Teď si to v kuchyni vylepšuje náplastí.

 

  1. 10. 2005

Vylezl jsem na střechu a obhlížel rajon. Holka vylezla za mnou, vzala mne do náruče. Prej se mám rozloučit. No to určitě, to zrovna. Pak mě odnesla do tý vrčící, protivný krabice, kterou snáším jen proto, že vždycky nakonec zastaví na chalupě. Když vrčivka zastavila, hrnul jsem se, že hned pročmuchám nový chalupní vzkazy. Zrada!! Holka mně odlapla a nesla mě do nějaký úplně cizí chalupy. Bylo to tam velký, všude žlutá a klouzalo to tam. A hele, naše skříně. Holka povídala, že tady teď budeme doma. No to určitě! Skočil jsem jí na rameno a vydal povel, ať mě hned odveze zpátky. Nebo na chalupu.

 

 

 

  1. 10. 2005

Je nemožná. Jasně jsem řekl, že chci zpátky. Neposlechla. Potrestal jsem ji. Schoval jsem se tak, že po 4 hodinách hledání brečela, že jsem asi někudy musel utéct. Obrátila to tu vzhůru nohama, ale nenašla mě. Holt dobře ukrytej kocour. Nakonec jsem ale vylezl. Menší holky začaly taky brečet a jak už jsem tak měkkosrdcatej kocour, takjsem vylezl, no. Vítaly mne jak vládní delegaci. Dostal jsem syrové hovězíčko. Naivky. Mě neuplatí. Chci zpátky.

 

  1. 10. 2005

Vůbec se mi tady nelíbí. Prý si zvyknu. To se teda spletly. Uznávám, že nějaké výhody to tady má. Mám z okna lepší přehled. Nový pelechy holek jsou pohodlnější. Není tu tolik almar, takže jeden má větší možnost lítat a hrát si s míčkem. Je tu pořád teplo, protože se netopí dřevem, ale něčím, co syčí v takové krabici na zdi. Prý to nemůže vyhasnout. Nemusí se přikládat. A vynášet popel. Holka říká, že teď bude na mě mít víc času. To bych bral. Ale stejně bych radši zpátky.

 

  1. 10. 2005

Holka mě dneska dlouho mazlila a šmudlala. Šeptala mi, že jsem jedinej chlap, kterej jí smí do bytu a do života. Souhlasně jsem vrněl. To je snad jasný, že tady máme všichni rádi jenom mě.

 

Piškot Pišutka, v. t. (vlastní tlapkou)

 

Dede: Tématem dnešních profesorových spisů je kočičí stěhování. Kdo jste stěhoval, víte! 🙂 Tak jak to bylo u vás? 

 

 

Aktualizováno: 27.2.2024 — 08:42

35 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Jéé pan prof. Piškot je tu – vzpomínkově, ale je !! Jeho sepisování jsem milovala. A ty nádherné fotky co u článků byly. Je to už hodně let, co vycházely, už jsem spoustu jsem toho zapomněla a velmi ráda budu číst znovu. A klidně v mezičase bys Lucko mohla napsat něco i o současných čtyřnožcích (jak jsem teď o nich četla v komentáři). Jinak moc přeji plné uzdravení, snad úraz nezanechal žádné vážnější a trvalejší následky.

    Jelikož my se stěhovali mockrát, naší tehdejší kočce Kotěti nezbylo nic jiného, než si zvyknout. Cestovala autem i zámořsky letadlem a stala se z ní odolná cestovatlky, žádné vážné následky neměla a dožila se 18 let. Při všech přesunech ale s kočkou cestovala i její deka (letecky), a při přesuny autem ještě i její proutený košík (oboje stále máme). I ve zcela cizím prostředí jí právě tyhle dva „kusy nábytku“ viditelně uklidňily. Jednou jsme měli zase letět z Německa a manžel šel zamluvit letenky. Bylo mu řečeno, že kočka do kabiny nesmí. Manžel zcela vážně pravil : víte, já do USA letět musím, ale bez své ženy nepoletím. No a moje žena zase nepoletí bez své kočky, takže s tím něco musíte udělat“. Paní v kanceláři udělala, Kotě letěla s námi, jen jsme jí museli koupit extra letenku 🙂

  2. Pamatuju, pamatuju na Pana profesora Piškota, ale to jsem byla ještě ryze psí člověk, takže jsem se pobavila, to velmi, ale jinak mi kočičí svět nic neříkal. My se stěhovali z menšího bytu i města do většího bytu i města s prvním psem Dagem. Dokonce jsme chvíli i přemýšleli, že Daga dáme do dobrých rukou na vesnici ( kolegové MLP byli z vesnic), ale když jsme to probírali, Dagi vstal a položil mi hlavu do klína. No a žádná vesnice se nekonala. My totiž měli původně bydlet v centru města, ale osud vymyslel, že jsme bydleli zase na samém kraji, před námi (tenkrát) louka, jabloňový atd…
    Jak bych stěhovala dneska naše polovenkovní kočky si vůbec neumím představit 🙂
    Moc děkuju za připomenutí nejen Piškota, ale tím pádem i ostatních našich chlupatých lásek…

  3. Pane profesore Piškote Pišutko,signály zpoza duhy musí být přijaty, to je jasný. Moc vzpomínám, těším se,jsem ráda,prostě na tebe se zapomenout nedá,jsi pořád už v našich myslích. 🙂
    My se stěhovali z města ven jen se psy, tedy tenkrát jen s jedním, Ajou I., je to už skoro 25 let a pamatuji si, že když jsme přejížděli z bytu do bytu, Ája v tom prázdném už nechtěla být a táhla nás pryč,tady v novém se zabydlela okamžitě. A ty louky,lesy, rybník,byla šťastná. 🙂

  4. Pan Profesor Piškot Pišutka se vrací ve velkém stylu (ostatně jak jinak).
    Občas si půjčuju jeho rčení „Tady máme všichni rádi mě“. (Tedy v mém případě je to mírně řečeno eufemismus, přesněji žvást, ale ráda si mourka připomínám.)

  5. Ahoj všem, skoro se mi chce napsat: a uuuž jsme tady zas :-). A je nám s panem Profesorem ctí. Jak píše Dede, je něco mezi nebem a zemí,a to „něco“ chtělo, aby ve chvíli, kdy jsem vlastní hloupostí byla ve vteřině z 200km rychlosti zpomalena na asi tak 5km/h a tedy vznikl prostor pro roky odkládané věci. Jednou z nich byl návrat ke spisům našeho badatele, vědce, spisovatele Piškota Pišutky. A do nejasných úvah – kde, kdy, jak…a jestli vůbec? – přišel mail od Dede.:-)
    Jinak, k tomu stěhování kočičstva: nechci prozrazovat budoucí vývoj událostí v naší smečce, to nechám panu Profesorovi. Ale mohu napsat, že stěhování z vesnického domu do maloměstského bytu nebylo poslední a vždycky ho smečka zvládla bez problému. Navíc jsme pravidelně odjížděli na chalupu a i to probihalo hladce, nepočítám-li protesty některých vzbouřenců, kteří pobyt v přepravce považovali za útok na svou čest a kočičí práva.
    Za případné překlepy se omlouvám,v polosedě se z ntb píše ne uplně dobře.

    1. Luci, určitě to stojí za to, budu se těšit i na další díly. A opatruj se a hlavně zdraví přeji.

    2. Luckó! Jak já jsem ráda, že se objevil po tolika letech profesor Piškot, určitě bude s tvými skvělými fotkami. Je to už před mnoha a mnoha lety, musím vzpomínat, co všechno jsem tenkrát prožívala. Co věcí se změnilo, kolik lidí, zvířat nás opustilo, ale známá veselá, duchaplná bytůstka je opět tady. Díky!

      1. Ahoj Alex, díky za hezká slova. Taky jsem při loveni spisu z archivu vzpomínala. I na všechny, kteří už jsou v jiném časoprostoru. Pisinek loví motýly a vědecky bádá už pátým rokem tam někde jinde, ale je tu s námi pořád. A myslím, že z výšky radi lumpárny naším dvěma jezevcicim, z nichž hlavně drobná hnědá Denny mi ho svym smyslem pro psinu, hravosti a vynalézavosti připomíná. Černá Hafi svým smyslem pro jídlo a lenost velice připomíná Bubu. Třetí člen smečky, mainsky mývalí Elvis nepřipomíná nikoho, je zcela svůj, nikoliv náhodou ho oslovujeme Vaše Výsosti..
        Smečka nechlupata jsou čtyři vnoučata, 6 let, 4,5 roku, 2 a čtvrt roku a rok a půl. A když tady jsou, tak vždy myslím na to, jak by si Profesor užíval. Všechny ty postýlky a sedačky a kočárky. A ty bezva hračky. A tu výchovu mláďat, kterou tak uměl…
        No jo, no. Vzpomínky zůstanou. Díky velký Mnaunitou aspoň za ně ..

      1. Sharko, ahoj, ráda tě vidím . Byla jsem tu vlastně pořád, ale už jen za bukem, málo času na psaní a tak. Teď, v době zpomalení, mám konečně čas na to, co jsem roky odkládala.

  6. Jéééé, pan profesor Piškot blahé paměti. To byly doby. Nezapomenu na růžové náplasti. Chybíte nám pane profesore.

  7. Pane profesore Piškote Pišutko – vy jste tady táááák chyběl. Jsem ráda, že jste dal zpoza Duhy majestátný pokyn k vydání pamětí (a hele, už jsem na pěti Pé). Při nákupu šunky mi často na jazyk vyleze růžová náplast (zatím jsem to vždycky spolkla, ale jednou to na tu prodavačku vybalím). Jinak věřím, že v pamětech vzpomenete, mimo jiné, i jedno jisté černé potrhdílo…

    Jinak s kocourem jsem se stěhovala dvakrát – z bytu do domku se dvorkem a z něj zas do domku se zahradou. Je pravda, že při prvním stěhování jsem byla přesvědčená, že bude nadále pouze bytový (naše pokusy o venčení před panelákem dopadly tak, že jsem měla prošitou vestu nejen nití, ale i kočičími drápky a při přiložení k větvi se z něj stala vačice v ohrožení), ale do půl roku si pronajal i sousední dvorky.

    Ovšemže samotné stěhování Ziki považoval za ozbrojený útok na vlastní osobu a celou cestu nám to názorně hlasitě vysvětloval (díky bohu, že to vždy bylo jen přes rybník). Po vstoupení do domu zabral ložnici, kterou další měsíc opouštěl jen v noci za účelem vylučování a vyluxování misky.

  8. pane profesore Piškote, pobrečela jsem si… je to už tak dávno, Vaše čumákovky a šunkové náplasti jsou nezapomenutelné….

  9. To je krásně napsané.
    O stěhování koček vím své.
    Mezi byty to vyšlo dobře, z jednoho do druhého vylo jen o počtení informací a anexí – kočičí, že ano.
    Ovšem, když jsme pak stěhovali naši tehdejší devítikilovou Rozinku (trochu nám ji soused vykrmil, když jsme byli na dovolené) do baráku, to bylo veselo.
    Ne pro nás, ale pro sousedy okolo.
    Chlopek vzal Rozunku na ruce a obešel s ní zahradu: “ To je všechno tvoje.“ povídá jí. A Rozinka to pochopila, že úplně všechno – nalevo, napravo, před plotem, za plotem… Vypackovala všechny kocoury a pak jim milostivě vládla po celé ulici.

  10. Paměti profesora Piškota Pišutky jsem četla pravděpodobně v době, kdy prvně vycházely. Moc mě těšily a teď jsem rozradostněná, že jsem na ně narazila znovu. Objevily pro mě kočičí svět…

  11. jak to bylo u nás…s kočkami jsme se stěhovali celkem dvakrát, předtím dvakrát se psem, kterému to bylo celkem fuk, hlavně, že jede s paničkou a malým páníčkem 🙂 zmíním dosud nezveřejněnou historku ze stěhování z bytu do domečku: model „majordomus Snížek prozkoumá a schválí“ se osvědčil při stěhování z bytu do většího bytu, použili jsme ho znovu i v domečku. kocour projel prázdný dům jako bílý chlupatý mop. navštívil záchůdek, pojedl vybranou konzervičku a pak se vydal zkoumat vrchní patro. po chvíli jdeme po zvuku zmateného mňoukání a spatříme kocoura, vykukujícího zpoza dveří komory….“ nemůžu ven, na fouskách mám pavučinu, nikam netrefím!“ uzmuli jsme pavučinu, kocour dokončil průzkum, vyhnal z komory myš a my jsme se pak s ostatními kočkami mohli spokojeně nastěhovat 🙂

  12. Pan Profesor! Nejchytřejší pruhatý kocourek, co jsem kdy poznala 🙂 Jeho spisky byly vždycky pohlazení a injekce radosti do nového dne – a nejinak je tomu v obnovené premiéře 🙂 to byl skvělý nápad se připomenout zpoza Duhy, Pane Profesore!

  13. A k přesazení koček z venku dovnitř – já to zažila jen jednou, když se musely Čita s Miou stěhovat s Andym do Prahy, kde on v tu dobu studoval – a pracoval na půl úvazku. Na byt si zvykly snadno, horší to bylo s tím, že byly většinou samy.
    Mělo to být řešení na rok a ukázalo se, že to bylo nakonec pět dlouhých let. Už ten první rok to moc nefungovalo.
    Milá Jenny, nikdy ti nepřestanu být vděčná, žes jim poskytla skvělý domov!

    1. Čita a Mia si u nás užily a zvládly i dovolenou na chatě. Tam kde byly schody jim nic nechybělo,navíc schody vedly až na skříně a tak měly přehled.A doma pak byl vždycky někdo,pokud jsme je opustily na prodloužený víkend,nastoupila sousedka Drahuška a jako kočičí osoba měla succes. 🙂

  14. Někdy se věci zajímavě uskupí. Zrovna jsem prohlížela archiv a přemýšlela nad tím, že jsou v něm stovky báječných článků, ke kterým se někdo sem tam náhodně dogooglí, ale jinak leží ladem. Našla jsem i spisy PPP (profesora Piškota Pišutky) a zase jsem se musela smát. I napadlo mě, že bych mohla napsat Lucce, jestli by neměla zájem na znovuvydání – je to dost nových čtenářů a tyhle spisy zaujmou i ty, kdo je už četli:)) Neveřili byste, co se stalo! Zatímco Lucka obvykle kmitá tak, že se potkává ve dveřích, zrovna jsem jí naspala v době, kdy ji uzemnil úraz a ona začala uvažovat… co kdyby oprášila spisy pana profesora? 🙂
    Tak jsem došla k názoru, že PPP se za duhou nudí a je připraven vás zase bavit 🙂 Jinak je to fakt náhoda jak hrom:))

    1. Zrovna nedávno jsem si vzpomněla na Pana Profesora a zastesklo se mi. Přímo neuvěřitelná náhoda, už se mooc těším!!!

  15. Á, pan profesor se hlásí, to je prima. Jeho spisy jsem měla ve velké oblibě.
    Vanil asi něco sežrala nebo olízla, páč má od včerejšího večera průjem. Večer dostala enterozoogel, v noci se mlela, ale vydržela do rána. Ovšem jen jsem rozloupla oko, tak pospíchala ven. Má průjem. Dostala gel, hladovku a uvidíme. Byla dost naštvaná, že Karamel krmení dostala….

    1. Já ráno vstávala poblitá…Pidikočka se rozhodovala,jestli tu šavli položí na koberec nebo jinam..tak rychle jsem ještě ve svým věku z postele nevstala..

      1. To dnes ráno Moureček také, včera dostal syrové kuřecí. Já vím, že má citlivý žaludek a ledacos nemůže, ale rád to jí. Pak blinká. Většinu věcí, co nemůže, jsem už vychytala, bude tam nějaká potravinová alergie, tentokrát jsem do toho málem šlápla.
        Tak to kuřecí holt bude mít jen Amálka, dokud ještě něco jí.

        1. Podrbej je oba…začala mi odcházet poslední z Miňákovic rodiny, tříbarevná Majolenka..na stejnou sfiň,jako mi odešla Pitinka…metastáze jsou v plicích, ale ještě pořád zvládá..jak se to zhorší, půjde si sednout Bědě na klín a bude celá rodina pohromadě…a já ten slzavej most z Duhy zase vystavím pevnej…

          1. Jo, je to sfiň, co si budeme povídat. Ano, dokud budou zvládat, budou tu s námi. Jednoho dne už nám nezbyde než je nechat jít…

          2. Sharko, to je mi moc líto. Co člověk nadělá, roky přibývají a s nimi i nemoci. Myslím na tebe.
            Apino, na tebe a na Amálku taky.
            ❤️

            1. Šarko a Apino, asi vás čeká smutná doba, tak přeji, aby s vámi Majolenka i Amlálka mohly ještě co nejdéle pobýt.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN