HOST DEDENÍKU – REGI: Ptačí zájezdní hostinec – okouzlující vzpomínka

Tichá lednová zahrada. Jen zlehýnka poprášená sněhem, ze kterého červeně prosvítají popadaná jablka. Za oknem netknuté krmítko s přilepšením pro sýkorky. Čekám, kdy se objeví.

 

A pak mne konečně jednoho rána přiláká k oknu něžné ťukání drobných zobáčků. Pomalu se nakláním, abych si mohla naše první strávníky prohlédnout a nevyplašila je. Ale koňadry na parapetu nejsou samy. Celá naše zahrada je proměněná v obrovskou voliéru se stovkami ptáků, kteří neustále poletují ze stromu na strom, posedávají pod nimi a hodují na spadaných jablkách. Popadnu dalekohled a jen v úžasu zírám.

 

Ilustrační foto

 

Kromě kosů, které u nás vídám často, jsou tady sojky, strakapoudi a červenky. Ti všichni jsou ale v menšině. Zahrada je zaplavená ptáky, které jsem u nás ještě nikdy neviděla. Veškerá práce jde stranou a já střídavě hledám na internetu a dalekohledem prohlížím naše neznámé hosty. Tak dlouho, až jsem si jistá. Jídelnu si z naší zahrady udělali drozdi kvíčaly. Sleduji z okna tu fascinující podívanou téměř celý den. Všichni ptáci se svorně, bez šarvátek a hádek krmí. Na pokoji je dokonce nechává i naše kočka. Dokonalá ptačí idyla…

 

Ilustrační foto

 

Druhý den je ale ptáků méně, třetí ještě méně, a čtvrtý den už vidím z okna, kromě žlutozelených sýkorek na parapetu, jen pět (!) drozdů, kteří si očividně chrání jakési pomyslné hranice před vetřelci, a kdo se jen trošku přiblíží, toho se s výhružně zvednutým ocáskem snaží vyhnat ze své spíže. Přitom je, na ptačími nožkami ušlapaném sněhu potravy ještě stále dost…

Přemýšlím, kam se ostatní ptáci poděli. Buď došlo k nelítostné válce o potravu, a naši zahradu si vybojovali ti nejsilnější, nebo je těch pět posledních kvíčal jen skupinkou opozdilých hostí v zájezdním hostinci, na cestě drozdího hejna dál na jih. Moc se mi chce věřit v to druhé a doufám, že se u nás příští zimu třeba zase zastaví…

 

Ilustrační foto

 

Dede: Děkuju Regi za vzpomínku na krásnou událost, která se už nezopakovala. Sama musím říct, že přítomnost ptáků u našeho krmítka je od dob, kdy nejsou zasněžené zimy jen velmi nárazová. Možná i proto, že v našem okolí je relativně zachovalá krajina a pokud není sníh a nemrzne, nějakou potravu si ptáci najdou. Přesto se snažím, aby bylo v mojí restauraci Na šeříku (a pod ní:)) pořád něco k jídlu.

Letos mi při relativně chudé návštěvnosti udělaly radost červenky, obvykle k nám nechodí. Překvapila mě takřka úplná nepřítomnost čížků, asi je les kromě nejhorší zimy uživí. Bylo i málo stehlíků. Různé sýkorky, vrabci, kosáci a strakapoud/i jsou denní hosté. Jen občas se letos ukázal hýl. Takže opravdovou radost z krmení jsem vlastně měla jen v tom krátké období tuhých mrazů – to jsem dosypávala do dvou krmítkem i pod ně dvakrát denně. Počítám, že větší zájem bude zase v období, kdy ptáci začnou krmit mláďata – aspoň loni to tak bylo. To šly na dračku lojové koule.

A tak se ptám – jakou krmící sezónu máte u krmítek vy? Kro chodí a kdo letos spíš chybí? 🙂

 

Pozn: Fotky jsou moje, ilustrační

Aktualizováno: 11.2.2024 — 19:26

31 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Hostinec U Šárky v Ronově,je také stále v plném provozu..
    https://www.rajce.idnes.cz/sharka-68/album/unor-2024-v-ronove/1626162572
    na koule chodí strakapoud a když tam byl terč s vlašákama, to ani neodlétal..ale chodí i na obyčejný hovězí lůj..cpou se jak o život, jestli už mají vejce (všechno je najednou dřív), tak se chodí prostě dokrmovat..spotřeba u nás: 10 kilo vlašáků,38 kg slunečnice černé,20velkých lojových koulí a žé malých,3,5 kg brusinkových peletek s tukem, hovězí lůj s vločkami v půlkých kokosových ořechů 4 kg,, buráky 6 kg…a ještě to neskončilo,takže zásoby se sice tenčí,ale hlady je nenechám…a moučné červy nevynechám, ty sušené a zalité lojem, ty jim chutnají hodně moc…ptal se rejpavej soused, kolik nás ty havěť stála..tak mu drahý řekl,že mu do toho nic není, že to neděláme pro zisk,ale pro radost…

  2. U nás je na krmítku stále čilý provoz, načali jsme už druhý 40 kg pytel slunečnice. Ve velkém počtu přilétají sýkorky, vrabci a čížkové, dostaví se i kosáci, občas červenka a strakapoud. Ale v minulých letech, zdá se mi, bylo těch ptačích druhů víc.
    Jo a ten náš psí všežravec dožírá slunečnice nebo slupky z nich na zem spadlé. Dnes se pustil i do lojové koule, doufám, že mu nebude špatně.

      1. Tak tohle ještě naši Indy naštěstí nenapadlo. Zato spadaná jablka, zejména, když přejdou mrazem, doslova miluje.

  3. Kvíčaly jsou u nás celkem běžné, ale na dvorku tak leda v páru, za to na polích nebo loukách kolem, hejna.
    Na krmítku, které mají na parapetu v ložnici za oknem , jsem tak kolem poledního viděla zrovna pana a paní Hýlovi, sýkorky koňadry, modřinky a vrabce ani nepočítám. Kočky sedí jako sochy za oknem a mají to místo televize, ptáčci na ně kašlou.

    1. Mně je líto, že už jsem od té doby u nás kvíčaly neviděla. Přitom popadaných jablek máme každý rok pod stromy dost.

  4. Nasypu na krmítko, pár dní to tam čumí a pak to zmizí. Nevím proč 🙂 obvykle přiletí sýkorky a je to 🙂

  5. My sypeme u rybníka, když jdu odpoledne na prochajdu,tak najdu kolem krmného místa neskutečný binec a nikdo tam, páč chodi psi a lidi kolem.Vloni jsem tam dala na zem do trávy i pár ořechů, zmizely všechny,kdo to zezobl nevím asi veverky ale byly pryč.

  6. Naše zahrada je rájem pro spoustu ptáčků – sýkorky, mlynaříci, vrabčáci, drozdíci, kosi, straky i sojky a další a další.
    Létají si a štěbetají, vybírají z krmítek co komu chutná.
    Jen my je zahlédneme spíš náhodou – když vejdeme na zahradu, poskakují po bříze, po jedli, v třešních. Krmit se chodí v klidu, my na ně nevidíme 😀
    Ale mám jednu prosbu – lojové kouličky – prodávají na ně košíčky a nebo jen nabodnout na uštípnutý hřebík nebo na háček na věšení masa do udírny.
    Už jsem viděla ty chudáčky se zamotanou nožičkou, jak se utřepotali k vysílení a smrti, protože se nemohli osvobodit.

    1. k prosbě se přidávám a zde odkaz na košíček na lojovou kouličku: https://www.bonami.cz/p/tmave-zelene-kovove-krmitko-se-strechou-esschert-design-11-cm vyzkoušeno, máme na plotě už třetí rok. do krmítka na stromě sypeme zrníčkovou směs a pokrájená jablka. pítko mají u jezírka – když je teplo, využívá se i jako koupátko 🙂
      do bufetu pravidelně docházejí sýkorky, rehek domácí, sem tam hrdličky ( když se oteplí). kosi a kosice. krmíme přes celou zimu a přisýpáme, když je sucho a málo brouků a spol. rehek by vlastně měl na zimu odlétat do teplých krajin, ale zjevně tak nečiní 🙂 asi usoudil, že když má to pěkné hnízdo za trámem nad vchodem do domu, pravidelné krmení a klid, kam by létal.

      1. Nedávno jsem četla o tom, že řada ptačích druhů mění své chování, neodlétají, přizpůsobí se zdejší mírnější zimě a těch pár mrazivých dnů přežijí také díky nabídce na krmítku. Právě rehka si pamatuji, že byl v článku zmiňován, i když u nás jsem ho během zimy ještě neviděla.

      2. Mám košíček na 4 menší lojové koule (spíš věžičku:)) A ptáci to velmi oceňují 🙂

  7. U nas kazdy den: sykory modrinky a konadry, brhlici, hylove, a strnadi a jeden kos. Obcas se prileti nakrmit i strakapoud a letos vzhledem k mnozstvi snehu nam chodi pod krmitko i srna a zere tam zbytky, co ptaci vyhazi z krmitka.

    1. Srnka nám jednou taky přišla na zahradu, když jsme zapomněli zavřít vrata do dvora. A pak se chudinka nemohla dostat ven, když jsme nevěděli, že tam je a vrata jsme zavřeli. Všimli jsme si jí až další den. 🙂

  8. Jo Regi, koukala bych stejně okouzleně! A děkuju za vzpomínku, dobře padla 🙂 Drozdy tu míváme, ale až později. U krmítka by mě taky hodně překvapili 🙂

    1. Kdyby jen u krmítka. Ta kvíčalami posetá zahrada byla naprosto neuvěřitelná. Vážně škoda, že už se to nikdy potom nezopakovalo.

  9. U nás je letos situace u krmítka v lepším případě kolísavá. někdy je plno, jindy kolik dní jen sem tam návštěvník. Opravdový zájem byl jen ty asi dva týdny, kdy byl sníh a mrzlo. Ale abych z toho nedělala pravidlo – dnes jsem viděla pod krmítkem (sypu i tam, u nás nemáme kočky:)) hejno čížků. Doteď nebyli. Jíkavci už nebyli druhým rokem a pochybuju, že ser ještě ukážou – ti se objeví jen ve skutečné zimě, která letos opět nebyla.
    Takže většina návštěvníků je jen místních – sýkorky, vrabci (těch tu máme plno), strakapoud, kosáci.

    1. Tu podívanou ti docela závidím. Máme takové dost veliké krmítko, do spodní misky se krmení ze zásobníku odsypává postupně. A letos jsem ještě nedoplňovala. Jsem ráda, že jsem v tenkrát, v zimě 2014 (tak stará je ta kouzelná příhoda s kvíčalami), mohla něco tak úžasného zažít.

  10. My máme krmítko doma na balkoně a na chatě.
    Ve městě krmítko navštěvují jen sýkorky a i ty vystrnadili holubi. Holt také mají hlad.

    Za to na chatě, tam nestačím zírat kolik druhu ptáčků k nám na krmítko přiletí. Některé ani neumím určit.
    Manžel tam jezdí pravidelně každý týden krmit našeho spřáteleného venkovního kocourka a nasypat ptáčkům do krmítka.

    1. Abych pravdu řekla, od doby, kdy jsme měli na zahradě ten ptačí hostinec, mám dojem, že je těch strávníků rok co rok méně. Ale možná to souvisí i s tím, že od té doby přibylo v okolí několik nových domků. A s nimi pravděpodobně i krmítek.

  11. Regi, kvíčaly jsou opravdu nádherné, vídám je někdy v zahrádkách obírat nesklizená jablka. U nás nějak není o krmítka zájem, asi tě je teplo a bez sněhu. Jinak máme sýkorky koňadry, modřinky, kosy, drozdy, vrabce, červenky, v práci střízlíka. Jak některou zimu létají bdí města mlynaříci, letos vynechali, i jikavci. Ale už od čtyř venku haleká nějaký zamilovaný opeřenec, jinak se to nazvat nedá. 🙂

    1. Ani u nás není letos o krmítko valný zájem. Pár dní, kdy byl sníh, pár sýkorek přilétlo, ale jakmile roztál, tak si krmítka ti ptáci ani nevšimnou, nevděčníci 😉

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN