HOST DEDENÍKU – JJ: Mentální archeologie

“Odporné, milá holubičko, odporné, hale zdravé!” Povzdechla jsem si. EvaB v diskuzi k článku Čaj s citronem cituje něco, co určitě znám. Odkud ta věta byla? Sundala jsem z virtuálního hřebíku virtuální lopatu a pustila se do mentální archeologie.

 

Hale… to je přece z chodského nářečí, tak co jsem kdy z obrozenců četla? Raise, no dobře, z pozdějších Jiráska, Kubín? Ne, ten dělal Podkrkonoší, takže kdo? Aha, pozor, v tom komentáři je, že to říkala bába. Jasně, Bába! Bába a její vnučka Dorla a komteska Jelenka. Pohorská vesnice, Božena Němcová. Evo??? Jo, bingo!!! A to to nešlo rychleji???

Nevím, jak často takhle jásáte, že si ještě něco vybavíte, a vzápětí si lajete, že už to dávno mělo být. Popravdě, čím jsem starší, tím víc jsem podle hesla díky za každé nové ráno vděčná za to, že údaj vůbec naskočí. Co já se od školky po gymnázium naučila básniček a písniček a šly mi do hlavy samy! Dobrovolně! A dneska? No hecla jsem se s potomstvem, že když se oni naučí všech pět slok jisté klasické básně, dám to taky. Dala jsem. Asi s trojnásobným úsilím. A bylo mi to k něčemu dobré? Bylo! Na Mikuláše jsem rozplakala delegaci fakultních čertů. Polibek kapesník siréna lodní zvonec tři čtyři úsměvy a museli se klidit, neřádi. Nemohli si mě odvléct s sebou. Zjevně tedy ještě budu muset pár let učit. 😀

Ale zpátky k mentální archeologii. Od dětství si do hlavy ukládáme zážitky a poznatky a vznikají tam pravé geologické vrstvy. A pak je potřeba v tom… pískovišti něco najít. A tak se nořím hlouběji a hlouběji a lovím žádanou informaci. A ona mrška uniká a schovává se jak dopis v kamení, až mě to přestane bavit, otočím se k ní zády a odejdu. A co? Samozřejmě, že v tu chvíli na mě začne mávat, že tohle je to pravý a já už nechci víc. Tak si pomyslím něco o zlomyslnosti všehomíra a odlovím ji.

Největší legrace ovšem je, že systémy ukládání informací jsou dva – jeden je memorativní, druhý logický. Jenže: co dává pravice, nesmí vědět levice, a tím pádem je ve výsledném úložišti strašlivý chaos. A naštěstí nejen v tom mém. Příkladem budiž student, který se nad otázkou zamyslel a odpověděl: “Ten vztah, který chcete, je ve skriptech na straně 33 uprostřed, naproti obrázku, a má číslo 26. Ale nezlobte se, přečíst ho nedokážu.”

Otázka pro dnešek: Text je hádanka. Kromě Pohorské vesnice obsahuje citáty a odkazy na písně, básně, či prózu. Počítám-li správně, mělo by jich být pět. Najdete je a dokážete k nim určit i texty, na které odkazují? Samotný název do nich nepočítám, to by bylo moc těžké. (Termín mentální archeologie jsem slyšela poprvé na vystoupení Statického promenádního orchestru Šprušle, stejně jako to, že hrají etnogastrofolk. 🙂 ) Takže prosím, hezky jeden citát na komentář, ať dáte šanci i ostatním. Anebo své odpovědi taky šifrujte.

 

Řešení bude později v komentářích 🙂

 

 

Aktualizováno: 3.2.2024 — 18:52

60 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. m,ená vypadávajú z pamäti prvé!!.Je to hnus.Tak som zvolila obligátne,čau zlato,dobre vyzeráš.Ako sa darí rodine?A z tohto bodu sa už ako-tak odrážam.Nepoznala som nič

    1. To je, Verenko, dobrý způsob, jak začít. Ráda tě zase vidím na Dedeniku, už jsem si trochu dělala starosti, že se neobjevuješ.

  2. Dnes jsem jen rychlostně prolítla,vůbec jsem nedala Lenku F. a Wabiho taky ne. JJ díky,sice jsem se nemusela mořit s luštěním ale lopatu musím pořádně zaseknout,možná zkusím rýč. 🙂

    1. To nevadí, Jenny. Zjevně jsi rokerka, ne folkařka. A ten rýč není špatná varianta. 🙂

  3. Sice pozdě, ale přeci.
    JJ, moc pevedený literární rébus, tedy jak jsi trefně označila mentální archeologii. Bohužel jsem v něm našla jen tu Babičku. Nezval,ač mohl,mě tedy nanapadl. Ostatní neznám.

    Zajímavá byla níže zmínka o povídce z kapsy. Totiž nedávno při sledování jedné kriminálky v TV byl detektiv zklámán, že si svěděk nevšiml ani části SPZ auta. A mně v hlavě naskočila právě tahle povídka. Jenže část básně mi už z hlavy vypadla a byla jsem rozhodnutá si ji přečíst (knihu mám). Ovšem skutek utek, teď mi byla povídka připomenuta a přečtu si ji ještě dnes večer!

    1. Díky, Maričko. On ten citát byl vybraný schválně z prostředka, aby to nebylo tak jednoduché. Vlaštovko, jež hledáš rodný chlév, se začínají oslovovat kluci, když jdou do svého pokoje.:) Taky bych si mohla Čapka vytáhnout, máme krásně ilustrované vydání.

  4. Řešení:

    Díky za každé nové ráno – komedie podle Haliny Pawlovské anebo píseň Hany a Petra Ulrychových,
    polibek kapesník siréna lodní zvonec tři čtyři úsměvy – Vítězslav Nezval, Sbohem a šáteček
    schovává… dopis v kamení – Lenka Filipová, Dobrý Bůh to ví
    tohle je to pravý, jó, já už nechci víc – Wabi Daněk, Mávej
    co dává pravice, nesmí vědět levice – Božena Němcová, Babička

      1. Němcová bylo to jediné, co jsem na první čtení poznala 🙂 Pak už jsem četla řešení, takže bylo po hře:))

        1. 🙂
          Když já od ní četla snad asi jen tu Babičku (a možná nějaké povídky), a přesto si ji nepamatuju, jsem holt sklerotik (vždycky jsem byla spíš na nějakou tu avantgardu).
          Ale Babičku máme doma pěknou, takovou tu, co před lety ilustroval Michal Velíšek, jsou tam opravdu vypečené ilustrace.
          P. S. Co na Babičku říkají vnoučata? Podle mě se to nedá číst (bez vysvětlování), ta čeština se za tu dobu opravdu hodně změnila.

          1. Ani to zatím nezkouším. Vystačila jsem si s tím, že občas chodíme do Babiččina údolí a já jim k tomu řeknu to podstatné. Rozhodně je babička zaujala podstatně méně než opravdový mlýn 😛

    1. At neví levice, co dává pravice se říká často i v Kájovi Maříkovi (Sharkou zmíněný dr. Štrosmajer), což vychází z Matoušova evangelia.

    2. tak Babičku ti rozšířím, tohle říkala i hajná Maříková svému synkovi Kájovi v hajnovně nad Lážovem….

  5. Prima nápad, JJ! Je opravdu potřeba číst pozorně – napoprvé jsem objevila jen jeden citát! Po pozornějším čtení mám 3 zásahy, ale písničku teda ani jedinou. Jsem vážně zvědavá na řešení.
    Jo, mentální archeologie je obtížná disciplína, taky se jí (nechtěně) věnuji čím dál častěji. 🙂

    1. Tak se nech, Hančo, překvapit, Dede slíbila, že sem dá řešení ona.

      No, to mi vykládej. Nejhorší druh je asi, když se ke mně někdo, koho znám, blíží a já se mu snažím přijít na jméno. 🙂 Čím dál horší to je.

      1. m,ená vypadávajú z pamäti prvé!!.Je to hnus.Tak som zvolila obligátne,čau zlato,dobre vyzeráš.Ako sa darí rodine?A z tohto bodu sa už ako-tak odrážam.Nepoznala som nič

  6. Tak jsem se sem konečně dostala a musím říct, že jsem opravdu zvědavá na řešení. Na první doobrou mě napadají asi tak tři věci a těším se na ty další. No, ještě si to jdu znova přečíst.

    1. Tak mám čtyři, těším se na pátý kousek. Ale tipuju, že nás JJ překvapí a bude tam toho víc.

      1. To bych překvapila i sebe, Aido. 🙂 Cíleně jsem jich opravdu dala pět, ale podvědomí je potvora, dělá si, co chce. 😀

  7. JJ, neobyčejně mne těší, že jsem Tě svojí hláškou inspirovala k napsání článku 🙂 OT: v mailu jsem psala o někom úplně jiném, než myslíš…konec debaty o tomto 😉

  8. Marš tmavých domů ráz dva zastavit stát
    úsvit na mandolínu hrá
    Proč, dívko, proč se červenáš?
    Pojedem vozem 120 HP až na konec světa
    nebo do Singapore

    tak tohle vylovila moje mentální lopata po přečtení článku 🙂 Pokud hledáte souvislost, žádná není, prostě se mi jen vybavil oblíbený autor…

        1. Ale nakonec to auto našli, ne? 🙂 Hm, tak na tohoto mého taky oblíbeného autora dneska nedošlo.

          1. ano, našli, neboť básník vtělil svoje vidění nehody do veršů…rychlý vůz hnědé barvy č. 235 😉

      1. Nejlíp se mi přemýšlí v diskusi. To najdu souvislosti, nové pohledy na známé záležitosti, řešení starostí. Např. jak vyklidit dům na rekonstrukci.
        Jenže pak to převrstvím a radostně zapomenu.

        1. Poznámky si dělat, poznámky, říkával můj šéf. Tak jsem si je dělala, a pak je někde zapomněla…

  9. Dede, sociálně vyloučená si připadám taky, protože žádná televize kromě občas oblíbeného filmu a žádný facebook. No, ale na staré věci se chytám. 😀

    Poslyš, odpověď si vymyslet, na to je expert jedna umělá inteligence. Zkoušely jsme s Torou jí dávat nějaké úkoly a dotazy na lidi a bájala opravdu neskutečně. 😀

    1. když se mluví o AI, vždycky si vybavím Timothy Truckla a jeho počítač Napoleon 🙂

          1. Tak to už je skoro všechno, ta báseň, dvě písničky a ještě jeden citát z prózy a jedna písnička/povídka/film. Že bychom to skoro měli/y?

  10. S velkým zahanbením musím doznat, že mi po prvním přečtení naskočil jediný výsledek, zato ze dvou různých pramenů. A to jsem během svého už nekrátkého života přečetla leccos, Stále častěji vnímám důsledek okolnosti, že jsem v určitém období téměř nečetla jiné knihy, než na kterých jsem se svou nepatrnou mírou podílela, takže mi unikla spousta stěžejních děl vydávaných na přelomu tisíciletí. Snad mi bude ještě dána možnost aspon něco dohonit.

    1. Tak už proniklo ještě jedno řešení, ofšem nečetla jsem ani neviděla patřičný opus.

  11. Jo, ještě k tomu studentovi 🙂 Zjistily jsme při učení rolí, že to tak máme všechny, vizuálně si pamatujeme stránky scénáře, kde máme každá svoje repliky vyznačené rozlišovačem. Pamatuju si na tu paniku při představení, když jsem měla okno a jediné, co mě napadalo, bylo: jsou to čtyři řádky vlevo dole. Ale co tam bylo napsané, že? Naštěstí představení není zkouška, takže jsem z toho nakonec vybruslila, ale opotila jsem se, to zase jo! 🙂
    A přesně to byl důvod, proč mě holky proklínaly, když jsem vytiskla novou verzi scénáře (scénář je velmi proměnlivý tvor:)) větším písmem, protože pořád někdo hledal brejle. Ono to změnilo polohu a tvar těch podtrhaných částí a já měla na krku vzpouru 😀

      1. já taky… mám silně vizuální paměť a třeba taková učebnice právních dějin byla na toto lahůdková 🙂

  12. jsem to zatím prolítla a než půjdu na poradu,tak jsem se usmála nad tím od maminky hajné, kteráž ho předávala svému synkovi…a zmiňoval ho jako oblíbenou četbu i doktor Štrosmajer…. zbytek po poradě 😀

    1. Ajaj, to mi nedělej… co četl doktor Štrosmajer kromě chorobopisů? 😀 Jdu dumat, mám pět možností. 😀

      1. je to jednoduché a velmi, velmi staré…napovím – stejně se jmenoval syn pana primáře 🙂

        1. Který? Pokud vím, měl dva a křestní jméno toho bezproblémového mi vypadlo. Ale jestli se mám chytit příjmení, tak to není správná stopa. (Křestní jméno problémového si pamatuji a taky bez názvuku.)

  13. Milá JJ, opět jsi trefila pomyslný hřebík! Poslední dobou mám pocit, že u mě už nejde o archeologii, ale o lov náhodných čísel. Jsou věci, které mám v hlavě pevně (je jich čím dál tím méně:)) a pak ty, u kterých si říkám… že já to někdy někde četla? No jo, ale s počtem knih, které jsem četla, by to muselo být v nějaké, kterou jsem četla víckrát. Přiznám se, že už nakonec obvykle zkusím googlit, pokud to chci vědět opravdu přesně. Potíž mám se zastupováním 😛 Obvykle mi v hlavě vyhrkne nějaká odpověď velmi rychle, velmi často nesprávná. Já vím, že to není ono, ale nejsem pak schopná přesvědčit vyhledávání ve své hlavě, že má pokračovat! Navíc má můj mozek nebezpečně kreativní snahu si řešení prostě vymyslet. Nic moc teda.
    Jo a na filmových hláškách se nechytám vůbec. Odjakživa jsem se málo dívala na filmy, poslední roky (probůh, spočítala jsem, že už 18!) se vlastně ani nedívám na telku. Začalo to odjezdem do Norska a po těch pěti letech v cizině jsem se doma už nechytla. Jinými slovy, stávám se společensky zcela nemožná:))
    Pokud jde o tvůj text, tak řešení znám, protože jsem ho četla:)) Ale poctivě, před přečtením řešení, jsem se chytla u jediného citátu. Možná i proto, že byl přecitován mnohokrát a konec konců šlo o povinnou četbu (já ji fakt četla! 😀 Protože jsem četla pořád:))
    Díky za bezva psaní!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN