Už je to zase tady. V druhé půlce ledna, nejpozději začátkem února, začíná opravdový karneval virů. Nejdrsnější jsou ty chřipkové, nejtrapnější ty bolebřichové, a nejaktivnější jsou ti mrňaví prevíti, kteří mohou za to, že se z postiženého stane huhňající neandrtálec, vyjadřující se pouze štěkavými záchvaty kašle. Což znamená, že nastává čas na čaj s citronem a medem.
Za běžných okolností moc čajová nejsem – pokud jde o povzbuzení, sázím radši na kávu. Ovšem v době virové se to zásadně mění. Už proto, že virům chutnám a rádi mě vyhledávají. Já totiž v čaj s citronem věřím!
A to nemluvím o tom, že když je fakt zle, přidávám do léčivé směsi strouhaný čerstvý zázvor, a to je teprve síla! Obvykle si vymačkám šťávu z několika citronů, smíchám ji s jemně nastrouhaným zázvorem a schovám v zavařovací sklenici v ledničce. Když virové útočí, leju si tento lektvar do každého čaje, který si udělám.
Pokud stůně někdo jiný než já, připravuju mu i odvar ze zázvoru, celé skořice a hřebíčku. Citron a med se do toho přidá teprve potom, co to trochu zchladne. To je nápoj, který vyděsí nejen viry, ale i nemocného!
Jenže on ten čaj taky někdy nestačí. Ne, nehodlám rozebírat užívání antibiotik… mé úvahy se ubírají jiným směrem. To takhle ležíte v posteli, je vám pod hodně malého psa, teče vám z nosu i z očí, mírně nedoslýcháte a nerozumí vám ani vaše vlastní kočka. Citronovo-zázvorový lektvar vás zahřeje na těle, ale co duše nahlodaná od virů?
Ideální je, když máte někoho, kdo je ochoten vás i v tomto společensky neuspokojivém stavu obejmout. Kdo je ochoten riskovat nákazu, aby vám dal naději, že i vy jednou přestanete smrkat a stanete se zase plnohodnotným člověkem. A bude věřit, že pokud to od vás chytne, tak mu to objetí vrátíte, až mu do postele přinesete čaj s citronem:))
Napsáno pro ČRo Hradec Králové
Kávu potřebuji na probuzení těla i mysli. Byly doby kdy jsem hodně pila i různé čaje (včetně bylinkových). Teď čaj pro nás oba občas udělám v zimě večer „k TV“, právě na odhánění bacilů. Střídám žebříčkový s angl. černým a ten právě s citronem (med moc nemusím). Černý čaj dělám hodně silný aby i po dostatečné dávce cit. šťávy stále chutnal jako čaj (a je v něm i dost cukru). Naštěstí mám stále v lednici velkou zásobu zmražených malých sáčků s cit. šťávou (tak půl hrnku v každém).Ta je v nich buď jen nalitá, nebo v kostkách, kdy jsem šťávu zamrazila do misek na led, když zrmzla, kostky jsem vyklopilaji do sáčků). Šťáva je z citronů Yuzu a Meyer (ty jsou úžasně šťavnaté), oboje z místních stromů. Takže stačí jen uvařit čaj, šťáva je vždy při ruce.
Omlouvám se za nepřítomnost – byla jsem dnes v Praze a k psaní se nedostala.
Rozhodně vám všem přeju, abyste si vychutnali svůj čaj i bez toho, abyste byli nemocní! 🙂
Kávu prostě musím. Čaj můžu. Nejraději závor s citronem nebo pomerančem,jak píš JanaBa ale onehdy jsem ochutnala Roibos s marzipánem a mandemi,tak ten mne naladil do příjemna. Jenže na chcipa je lepší ten zázvor, mám ho nastrouhaný s přidaným citronem, V čaji luhuji pak kousky čerstvého ovoce anebo kousky jablíček.
Tak já kafe nepiju vůbec a poslední dobou jsem prakticky taky omezil i čaje.
Bez kávy bych nemohla existovat, ale čaje mám taky ráda, černé, zelené, ovocné i bylinkové. Nedávno jsem objevila yuzu, skleničku koncentrátu jsem pak dostala k Vánocům. Velmi lahodné pití! Doporučuji, Dede, na tvůj chcíp, prý je to vitamínová bomba. Můžeš vyzkoušet v hradeckém CrossCafe, jestli ti bude chutnat.
Miluji černý čaj a bergamot taky. Ovšem jako lék je nejlepší studená voda, nikoliv na pití. Funguje na ledajakého chcípa. Ovšem před Vánoci na mne MLP prsknul něco kvalitního, co mě složilo. Doslova. Ve 4 ráno mne pravidelně budila bolest v krku, na tu pomohla jen medová Halls (strčit do pusy a dospat). Zkoušela jsem přidávat med do čaje, ale už večer jsem to nebyla ochotná pozřít. Prostě čaj má být horký a hořký.
Tak já jsem asi jediná čajová v okolí. Kafe jedno… odpoledne… vypiju, ale žádnou extázi mi to nezpůsobuje. Voní mi, takže když ho vařím Frantovi, musím si udělat náprstek taky.
Ale čaj je nápoj mého srdce. Vypiju denně minimálně půldruhého litru. Různých, vařím si po hrnečcích, každý jiný. Teda nepiju ovocné (to taky není čaj, že), ale jinak cokoliv včetně nečajů (rooibos apod.).Moje značky jsou hlavně Ahmad a Basilur, ale kupodivu se dají pít i některé sáčkové z Lidla.
Jo, bergamot mám docela ráda.
A protože mám čaje ráda, tak se jimi moc neléčím. Na rýmu používám spíš hřebíček (cucat). S kašlem je to horší, mě med vlastně dráždí ke kašli. Snažím se hodně pít – z čajů asi mátový – ostatně mi nijak moc nechutná, což je u léku žádoucí, ne?
Já jsem také kávová DEDE, ale když na mě něco leze a chlap to není, tak čaj je moje první volba. Zvláštní je, že když mě chytne chcíp, tak mi přestane chutnat káva a přeorientuji se na čaj.
Čaj s medem a citronem je to pravé ořechové.
A vyzkoušela jsem i ten zázvor a pomohl.
Já tedy čajová nejsem, čaj piju jen v případě nouze nejvyšší a to potom jsem schopná a ochotná vypít cokoliv, o čem si myslím, že pomůže od rýmy a podobných radostí. Ovšem pozor – nesmí v tom být bergamot. Ten z duše nesnáším, MLP je na tom stejně, takže u nás se nenajde. Kyselý ovocný mi nedělá dobře na žaludek tak ten taky moc ne. Ale cokoliv jiného s citronem, zázvorem, medem, to jo, to potom piju na litry 🙂
Ovšem taková dobrá kávička na pergole, na sobě tenký svetřík…to je ten pravý šálek čaje :-)))
😀 Alimo, mluvíš mi z duše, s tou kávou:)) Na té si opravdu pochutnávám.
Bergamot mi nevadí, ale nevyhledávám ho. nesnáší ho můj tatínek – ten pije pouze holý černý čaj, stejně jako Martin…
Earl Grey , horký, říkal kapitán Picard do replikátoru na Enterprise. Tak ten můžu, ale musím ho trošičku osladit. Jinak přes den piju hlavně bylinkové čaje Sonnentor a moc dobré mi taky vozí Kačka ze Slovenska pod názvem Elixír. Tatry, Pieniny a jiné dobré bylinkové směsi. Občas si dám ovocný, ale nemám ráda ty červené kyselé. Takže je piju pořád, nejen když jsem nachlazená- a to kafe si dávám v mezičase 🙂
Tak ty Kaččiny čaje znějí skvěle. Už proto, že tady se daly jeden čas koupit čaje nazvané nějak jako Z Krakonošovy zahrádky – bylinné směsi pro denní pití. Jenže zmizely z obchodu, kde jsem je kupovala a ani při jednom výletu do zdravé výživy jsem je tam nenašla.
Na ten Sonnentor kouknu. Léčivých směsí mám doma dost, pro různé účely, ale běžný denní bylinkový mi chybí 🙂 I když bych ho nejpíš pila s citrónem 🙂 Teď mám u ruky mátový (a citrónem:))
U Sonnentoru je dobré číst složení- občas se vyskytne něco, co mi nechutná, do některých čajů třeba dávají nějaké koření, nemám moc ráda v čaji pepř. Na každodenní pití je fajn Dobrá nálada, Sluneční pozdrav, Nadechnutí v lese, já miluju třeba Tančit v dešti nebo Jiskru inspirace, Světelný třpyt, Vlnu elánu….
Tančit v dešti! Ten by mě lákal už jen kvůli názvu i když čajová moc nejsem. Když už, preferuji Pukka čaje, ale i Twinings Infuso se moc povedl. Citron, ginger, aroma z pomerančové a citronové kůry , jablečných kousků a citronové trávy. Taky požadují za 20 sáčků baťovských 99,90, nestydy! Ale je fakt lahodný. A jdu si dát kafe 🙂 .
Sonnentor zní skvěle, kupujeme od nich některá koření. ovocné čaje nakupujeme vždycky v Harrachově v jednom malém obchůdku na hlavní ulici a vždycky spoustu, která nám vydrží do další návštěvy 🙂 vozíme i sousedům, kteří nám hlídají dům a kočky za naší nepřítomnosti. nejoblíbenější máme Černý jeřáb a lesní ovoce, Malina šípek a máta, Borůvka rakytník a lipový květ a Uvolňující – ten je vysloveně na pohodu a dobré spaní.
jukni třeba sem: https://www.original-eshop.cz/3-caje-z-krakonosovy-zahradky-krakonosovo-carobejli-krakonosovy-dobroty
Earl Grey, horký, je jediný způsob, jak ho pít. Není nic horšího než studený černý čaj.
Takže bylinkové na všechny způsoby, ale hlavně meltu.
Dede, když je zle, tak je škoda ten zázvor spařovat horkou vodou. Rovnou ze skleničky s medem a citrónem po lžičkách. Anebo čistý, naložený s tím hřebíčkem a skořicí v lihu. Jenže to už je exorcismus. 😀
v tomto období jsem také čajová, miluju Ahmad s bergamotem (žlutý pruh) a do něj citron a med..v Dobré čajovně u Bolka jsem si vždycky dávala KARKADE a nebo rooibos s kandovaným zázvorem, ten jsem pak horkej sežpapala..objednává se pod názvem ZÁPAD SLUNCE NAD CAPETOWN. Myslím, že by ti velice chutnal Dede…
Ahmad se naučil pít i můj drahý…on není kafovej a bergamot mu v čaji velice chutná…a včera mi ho dokonce udělal a můžu říct, že dobře…
Tedy Sharko, ty mi děláš chutě 🙂 Černý čaj piju jen výjimečně, ovocné kyselé, které jsem pila roky, mi už zase nedělají dobře – tedy pro pravidelné pití. Tak si kupuju na zkoušku ledacos – tedy co bez problémů seženu ve Dvoře králové 🙂
Tenhle tvůj čaj bych mohla zkusit v čajovně v Hradci, až pojedu nahrávat (pořád doufám, že do pátku už přestanu znít jako nenamazané dveře strašidelného zámku 😛 )
Dede, pokud budeš v pátek nahrávat toto vyprávění o čaji, bude hlas-vichřice podoba přesně to pravé na doladění dojmu 🙂 na chcípy různého druhu nám míchá osvědčené směsi náš rodinný bylinkář Evžen. pravda, už složení budí respekt i u těch virů, od vůně je to strašné a chuť drsná…ale platí ono bábino: “ odporné, milá holubičko, odporné, hale zdravé“ 🙂
Poslyš, Evo, odkud to máš? Tipla bych Podhorskou vesnici od Němcové, určitě to znám, ale ta paměť…
ano, ano, Pohorská vesnice…když bába léčila Jelenku, protože se jí nelíbilo, že je bledá: “ Co je do toho, dívčí má kvést jako růže“ 😉
Tak si to pamatuju dobře! Díky! (Už si vybavují, co tam s ní prováděla. To by se Dede fakt nelíbilo. 🙂 )
při akutním chcípu by to taky bylo kontraproduktivní 😀
I normálně by se jí to nelíbilo. 🙂 Časné vstávání první brrr (a to já klidně) a ledová voda druhé (souhlas).