HOST DEDENÍKU – Vít Kučík: Mýty o italské kuchyni, potravinách, Italech a Itálii

Trollové na FB mi často lají, že nevím o čem píši – takže něco z oboru, ve kterém mám téměř třicetiletou profesní zkušenost 😉

 

 

◾️”Italská kuchyně je zdravější než ta česká!” Ne tak docela. Lepší dělení než na italskou a českou kuchyni, je děleni na starou a novou kuchyni, jedno v jaké zemi. Ona ta “stará” kuchyně (odvozená od životního stylu těžce pracujících zemědělců a dělníků) je plna tuků a moučných jídel ve kterékoli zemi, kdežto “nová” kuchyně, pro lidi pracující v kancelářských, nemanuálních profesích, založena na čerstvé zelenině a netučných bílkovinách, se prosazuje také v obou zemích. Z pizzy a bohatě maštěných špaget z bílé mouky ztloustnete stejně spolehlivě, jako z knedlíků plovoucích ve smetanových omáčkách.

◾️”Pizza je tradiční italské jídlo” Původ pizzy je nejasný (zejména kvůli faktu, že v principu jde o kus čímsi ochuceného chleba, takže s jistou dávkou fantazie jakéhosi předchůdce pizzy lze vyhrabat v každé “chlebové” kultuře až do antických dob). Cosi jako moderní pizza (název je snad odvozen od řecko/orientální chlebové placky pitta) se dělalo v 19. století v Neapoli jako striktně lokální specialita, a do zbytku Itálie se masivně rozšířila až v poválečném ekonomickém boomu 60.–80. let. Zhruba ve stejné době se šířila i globálně, a to především italskými emigranty, neboť šlo o levný a výnosný model obživy v cizím prostředí. Pizza si získala globální oblibu, neboť jde o praktický a atraktivní fastfood, podobně jako obložené francouzské bagety, americké hamburgery nebo japonské sushi. Rychlé, levné, dá se na tom vydělat, ale žádná vysoká gastronomie.

◾️”Italové jsou vytříbení gurmáni, mající cit pro kombinaci pochutin, proto ananas by si na pizzu nikdy nedali!” To je pravda, vysmívanou pizzu Hawaii byste na na italských menu těžko hledali. Méně je však v Čechách známo, že v každé zapadlé italské pizzerii najdete takové kulinářské perly, jako je “pizza patatosa” (pizza se smaženými hranolky), “pizza con wurstel” (pizza s hranolkama a kolečky párku), “pizza con Nutella” (pizza pomazaná sladkou nutelou), neřku–li, že někteří Italové jsou schopni si pizzu namazat i majonézou. Mírně polehčující okolností je, že tyto kombinace žádají především děti.

◾️”Spagetti alla carbonara jsou ‘špagety po uhlířsku’, tradiční italské jídlo!” Název nemá s uhlím ani s uhlíři (nebo horníky) nic společného, Carbonari byla tajná politická sekta z počátku 19. století. Původ názvu ani samotného jídla je neznámý, existuje jen tucet městských legend, jak to vzniklo. Jedna z těch uvěřitelnějších říká, že jídlo vymysleli američtí vojáci, okupující Řím či Neapol ve 40. letech, když kombinovali místní špagety s vlastními vojenskými příděly (americká slanina bacon a sušená vejce), což následně místní restauratéři přejali doplněním “ušlechtilejších” surovin (čerstvá vejce, guanciale). Jídlo se každopádně začalo po Itálii šířit opět až v době poválečného ekonomického boomu, před válkou jej zde nikdo neznal.

◾️”Italové si na těstoviny strouhají jen ten nejlepší, tři roky starý parmazán, všechno ostatní jsou nekvalitní náhražky pro cizince” naznačoval v rozhovoru pro český časopis jeden pražský majitel obchůdku s italskými potravinami. V italských supermarketech se nejmasověji prodávají sýry Grana Padano a Parmiggiano Reggiano (je mezi jimi asi takový rozdíl jako mezi BMW Mercedesem, Parmiggiano má o něco lepší reputaci a vyšší cenu, oba mají vášnivé zastánce, oba jsou ale velmi kvalitní a průměrný cizinec nepozná mezi nimi rozdíl) ve stáří nejčastěji 18, maximálně 24 měsiců. Grana se prodává víc (kvůli ceně). Sýry nad 24 měsíců se prodávají minimálně, Italové je prakticky neznají a nepoužívají. Apoštolové, hlásající italskou gastronomii v zahraničí, jsou často papežtější než papež.

◾️”Italská kuchyně je…” na závěr nejdiskutabilnější mýtus – mluvit o ‘italské kuchyni’ je jako mluvit o ‘indické kuchyni’, ‘čínské kuchyni’ nebo ‘evropské kuchyni’. Přesnější by bylo hovořit o “apeninském gastronomickém okruhu’, ale to by nebylo tak jednoduché a sexy. Ve skutečnosti nic jako ‘italská kuchyně’ neexistuje (ó, jaké rouhání!!!), neboť gastronomické tradice jednotlivých apeninských regionů jsou natolik svébytné, komplexní a odlišné, že je nutno vždy zmínit, o jakém regionu to vlastně mluvíme. Ikonické potraviny, mající celoitalskou platnost (mortadella, pizza, těstoviny s rajčatovou omáčkou…) mají vesměs až poválečnou tradici a nejde o kdovíjaké gastroperly. Skutečně tradiční jídla, vína, nápoje a zvyklosti pak mají výrazně lokální charakter, mající s ostatními regiony jen velmi volnou vazbu.

Jejich specifikem je ona hloubka komplexnosti – každý region má vlastní druhy chleba, vín, příloh, chodů, sýrů, uzenin, jejich přesné časování do sezón, svátků, příležitostí, které se v jiných zemích světa nevidí. To dalo vzniknout pořekadlu, že na světě jsou jen tři opravdové kuchyně, všechny ostatní země mají jen svoje specifická národní jídla.

Nicméně kuchyně slouží člověku, nikoli naopak, je v neustálé změně a vývoji. Je dobře, že pominula doba českých devadesátek, ortodoxní imitace slavných zahraničních vzorů, ano ona úporná snaha o reprodukci té “nejpravější pravé italské pizzy”, ochutnané někde v turistickém letovisku, snaha být italštější než Italové.

Itálie je právem globální gastronomická velmoc, je dobré toho využít, něco převzít, nemá ale smysl plýtvat energií s ní zápasit (“jsou to jen špagetožrouti, to není nic pro českého chlapa,”) nebo ji ad absurdum imitovat (“pravá a ještě pravější!”).

Smysl má se věnovat domácím konceptům, které slouží současnému životnímu stylu. Vybírat ze starých kuchyní to, co se dá adaptovat na nové podmínky a tím organicky převrstvovat staré tradice novými vrstvami, mající stejné kořeny.

Čemuž se i v Česku začíná chválabohu pomalinku dařit.

 

Další příspěvky autora najdete zde: https://www.facebook.com/vit.kucik

 

Dede: Děkuju Vítkovi za článek – ledacos jsem nevěděla, a to jsme s Martinem jedli v Itálii na mnoha a mnoha místech, od hor na severu až po Sicílii, často právě v malých městečkách a vesnicích.

Takže se dnes ptám – máte rádi jídla patřící do oné slavné italské kuchyně? Co nejvíc? Vaříte je doma?

A pak jednu maličko zlomyslnou – máte rádi na pizze ananas? 🙂

 

Aktualizováno: 14.1.2024 — 21:47

57 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. nemusím určité kombinace maso-ovoce, takže ani hawai pizza ani kuřecí plátek z broskví…ale kachna na pomerančích a husa s jablky, mi chutná 😀
    navíc, po čerstvém ananasu mi oteče hu..ústa… takže já jen kompotovanej a nebo grilovanej…
    špagety mám ráda alio olio i s peperončínama a carbonara miluju…pokud pizzu, tak halta,červená cibule, černej pepř a tuňák s černejma olivama…
    a jejich telecí na šalvěji..to joooooo….
    a doma dělám těstoviny..lasagně, bolognese, arrabiaty,carbonara a puntanesca..a hlavně, ten úžasnej rajčatovej salát s chlebem…panzanella!
    A naučili mne používat ančovičky, za to jim patří velký dík…
    italské cukrovinky a kávu,bych nechala na nějaký další článek….

  2. Kdysi v dávnověku (1978…) jsme vybojovali devizák a vyjeli na okružní cestu Evropou. A v Itálii jsme samozřejmě chtěli ochutnat pizzu. Už si nepamatuju, které město to bylo,ale dostali jsme pizzu, která se dělá na vysokém těstě na plechu a byli jsme docela zklamaní, protože takový koláč se na Slovensku dělá celkem běžně. Samozřejmě jsme pak na …no omyl… přišli, ale to zklamaní si pamatuji dodnes. Takže není pizza jako pizza.

  3. Další OT, ale když je to tu dnes o jídle, snad by mi to mohlo projít?
    Před pár dny jsem kdesi našla recept na koláč (no, on je to spíš korpus k dalšímu použití) z kaštanového pyré. Na Slovensku se to dá koupit běžně, u nás v maďarských prodejnách, je to takový balíček velikosti másla, váží 200-250 gramů a stojí kolem 50 korun. My ho máme strašně rádi, takže máme vždycky pár balíčků v mražáku.
    Podle původního receptu jsou potřeba jen 4 vejce, špetka soli a balíček toho kaštanového pyré. Vejce se rozdělí na bílky a žloutky, z bílků a špetky soli se vyšlehá hodně pevný sníh. Žloutky se ušlehají do pěny a postupně po kouscích se do nich vešlehá to pyré. Nakonec se přidá ten sníh, ten už se jen vmíchá, nešlehá. Peče se to na cca 160 °C cca 25 minut. Hotové se to buď polije čokoládou nebo pomatle nějakým krémem (třeba z mascarpone se šlehačkou).
    Takhle podle původního receptu bez cukru jsem to udělala v neděli. Dobré to bylo, ale něco tomu chybělo (cukr). Takže dnes druhý pokus s přidáním cca 3 zarovnaných lžic cukru (přidaných při tření ke žloutkům, udělá se z toho taková pevná pěna) a cca dvou lžic kakaa (do těch žloutků utřených s cukrem). Pečeno v pět, už jsme toho půlku snědli. Je to dobré, nadýchané, málo sladké. Jen je toho málo. 🙂
    Kdyby to měl být korpus na dort, bylo by potřeba všechny suroviny zdvojnásobit. Jo a do toho mascarpone se šlehačkou bych asi vmíchala další balíček toho pyré.

    1. Tak o kaštanovém pyré jsem nikdy neslyšela 🙂 Takže si jen domýšlím, jak to asi mohlo chutnat 🙂

      1. Kaštanové pyré jsou uvařené a umleté jedlé kaštany. Prodává se buď neochucené a neoslazené, nebo oslazené a ochucené (asi) rumem. Je to veliká dobrota, na Slovensku a v Maďarsku běžně k dostání v obchodech. Úplně nejjednodušší věc, co se s tím dá udělat, je nastrouhat (to ochucené) nahrubo (nebo protlačit lisem na brambory) a na to dát šlehačku. Taky se to používá do různých sladkých náplní do moučníků. Zkus se po tom podívat, je to vážně dobré.

          1. Ono to moc nejde, bohužel. Jednak by to asi nešlo rozmazat na tenko a jednak by se to asi špatně peklo (bála bych se, že to spálím).
            Jo a právě jsem se vrátila z Krpole, kde jsem v maďarské prodejně zakoupila další dva balíčky kaštanového pyré, tentokrát toho ochuceného. 🙂

        1. Moje maminka dělávala z vařených jedlých kaštanů vánoční cukroví. Hmota se tvarovala do podoby hříbečků a z poloviny máčela v čokoládě. Recept nemám a už si nevzpomínám, co se tam přidávalo, ale bylo to moc dobré a originální, jinde jsem takové cukroví neviděla.

  4. Pizzu jsem jedla poprvé před 30 lety v Miláně, ano v městě plném turistů. Ten chlapík, co ji připravoval zářil energií, dobrou náladou a s těstem na ni přímo čaroval. Létalo vzduchem a před očima rostlo do velikosti. Potom sázel na ni ingredience z velkého sortimentu před sebou, dle požadavků zákazníků, vtipkoval s nimi, pusu od ucha k uchu , nikoho neopomenul oslovit ani z čekajících a přitom sázel do pece za sebou, nebo naopak postupně vyndaval, předával každému tu jeho s přáním „Buon appetito“ Všichni zákazníci v pizzerii i kolemjdoucí , zastavující se před velkou výlohou na ulici se bavili. Úžasné vystupování , reklama a lákačka pro další hosty. Samozřejmě, že nám i chutnalo, přestože jsme si na ni nechali nasázet po turisticku určitě více než “ tradičně “ 🙂 Občas si dám pizzu v Praze, pokaždé jinou a vzácnost , s očekáváním , jsou také výborné ingredience 😉 Ananas na ni také můžu 🙂 Špagety, lazáně a saláty také můžu , Vlastně můžu všechno a baví mne ta pestrost. Zajímavý článek, díky za zajímavosti o původech jídel i pojmenováních

    1. Evo, to muselo být skvělé! 🙂 To se zapíše do srdce, celá ta atmosféra, jídlo, vůně…
      Já jsem takhle jedla svoje první lasagne na služební cestě, někdy v roce 1999. Bylo to v jakémsi luxusním hotelu nedaleko Říma a pro mě to byl takřka zázrak, jak to bylo dobré.
      Popravdě mi ale zkazily dojem skoro z každých dalších, které jsem kdy jedla, málokteré s těmi prvními mohou soutěžit (vím, ošidná paměť dělá své, takže se snažím být nepředpojatá:))
      Mám to jídlo ráda, ale pravděpodobnost, že budou dobré, ne těžké, přeplácané… není z největších. Určitě ne ve fastfoodu.
      Jo a mile mě překvapily vegetariánské varianty. Možná mi nakonec chutnají víc než ty masové.

      1. Nás zase v Římě fascinovalo, když v jednom obchodě (v Eataly; http://www.eataly.net) pizzu stříhali nůžkama. Prostě sis ukázala, kolik jí chceš a oni ti to ustříhli. 🙂
        Mimochodem, byla vynikající, oni ji tam dělají na místě, stejně jako různé sýry a jiné mléčné výrobky, uzeniny, těstoviny plněné i neplněné a taky třeba pivo.
        Ty obchody Eataly jsou ve víc městech a i různě po světě, vřele doporučuju.

      2. to máš podobně jako sestřenka, první italské víno,co pila, bylo na výletě k Vesuvu – Lacrime Cristo a od té doby o něm už 50 let mluví a nikdy už takové nepila..prostě ta první chuť, zážitek a vzpomínky, povýšily tohlo víno na manu nebeskou a i když jí ho někdo sehnal a dovezl,už to prostě nebylo ono…
        (tehdy dostala doložku-vízum, ale jen ona, rodina seděla doma….)

  5. Jo, zcela OT, jestli se chcete pobavit – kdo byl objednaný na pedikúru na zítra, zapsal si to špatně do kalendáře a přišel tam dneska? Bože. No, aspoň jsem byla doma dřív, no. 😀

    1. Aido – tak vem si na tom to pozitivní 🙂 – lepší o den dřív než o týden později, jak se to běžně stává mně. 🙂

  6. Těstoviny preferuji semolinové, na všechny způsoby 🙂 Boloňskou omáčku si vařím sama, podle nějaké italské kuchařky, vždycky plný kastrol, když už se s tím vařím a patlám, co sníme, to sníme a zbytek (velkej zbytek 🙂 ) nacpu do krabiček a zamrazím. Mám ráda i různá pesta, nejradši bazalkové. Pizzu (těsto) dělám taky sama, protože u nás jaksi pizzerie na vsi není :-)) a mám nejradši s čerstvými rajčaty ze zahrady, mozzarellou a bazalkou. I když, když je chuť a nouze na naše rajčata, jsem schopná naplácat tam cokoliv a rajčata naše, ale sušená. Tomu, co se prodává teď v obchodech neříkám rajčata :-)) . Ananas mám ráda v poháru se zmrzkou a šlehačkou 🙂

  7. Nedávno jsem na FB četla o ananasu na pizze. Ne, nikdy jsem tu ananasovou neměla ráda. Novou italskou kuchyni mám ráda pro její lehkost, neb mi po ní není těžko od žlučníku. Proto mi ani nechutnají špagety carbonare.
    Díky za článek.

    1. Alex,co ti vadí na trošce slaniny a vaječným žloutku s parmazánem? oliváče si tam nenaleješ decku…jen trošku…

  8. Pizzu ne, caprese velice ano. Sama vařím carbonare, sem tam bolognese, ale radši máme têstoviny s plesnivým sýrem rozpuštěným v cream fresh, ořechy a navrch serrano, nebo pršut.
    Autorovi díky za poučení.

  9. mám ráda italskou kuchyni a nemám ráda, když mě někdo poučuje, co by mi mělo chutnat a co ne nebo jak velkou kávu mám mít v oblibě a jak ji nazývat 🙂 díky za super článek, přesně jste to vystihl a ráda jsem si doplnila vědomosti. těstoviny vaříme pravidelně, všechny možné druhy zabírají celou polici ve špajzu. když není jiná inspirace, špagety AOP a velká mísa zeleninového salátu jsou jistota 🙂 na pizzu si zajdeme do pizzerie, to doma nepokouším, protože pec na dřevo je pec na dřevo. rádi tenoučké těsto, pěkně obložené dobrotami. ananas mi na ní nevadí, radši ho ale mám ve zmrzlinovém poháru až po pizze 🙂

  10. Z cesty přes Itálii jsem si přivezla překlad al dente,..
    Pro mne nedovařené :-).
    Ano, zřejmě to bylo podnikem.
    Ale zase dlouho pak nebyl hlad, asi to opravdu má něco do sebe.

    1. Někde jsem se dočetla, že by měl být vidět po skusu nedovařený střed. Já je taky nepreferuju, ale možná to záleží na zvyku. Jíst je takhle uvařené pravidelně, tak bych si pošmakovávala…

      1. Mně ty míň uvařené chutnají víc. Taky prý mají nižší glykemický index, ale to je asi diskutabilní.

            1. Protože mám těstoviny ráda, umím soustu všelijakých lehkých omáček, ale těstoviny, že jo…

              1. Celozrnné těstoviny jsem jedla, ale můj dojem z nich byl hrozný, asi jako když do papundeklu přidáš piliny. Asi za to může moje nensnášenlivost grahamového čehokoli, v rámci jakéhosi záchvatu zdravé výživy jsem si koupila grahamové rohlíky a výsledek byl, že jsem měla dojem, že jsme snědla beton. A to dokážu strávit skoro cokoli. Rezignovala jsem a jím kváskový chleba a semolinové těstoviny al dente.

                  1. No, a mně všecko celozrnné chutná. Pokud už vůbec jím nějaké pečivo, tak jedině celozrnné nebo grahamové a chleba jen tmavý žitný. Bílým rohlíkem bych se asi zadusila. Celozrnné těstoviny mi chutnají taky, takové ty z D&M, jiné jsem nezkoušela. Jinak jíme nějaké normální z běžného obchodu, a pokud to jde, tak radši ty čerstvé.

  11. Jo a ještě caprese – neboli to, co je na fotce. Mozzarella, vyzrálá rajčata, čerstvá bazalka a olivový olej. K tomu ideálně čerstvou bagetu od Mervarta (naše skvělé pekařství). Ve své jednoduchosti dokonalé – v létě na tom obvykle žiju 🙂

      1. Já k tomu ani chleba nemusím, stačí jen ta rajčata, sýr, bazalka a dobrý olivový olej. Někdy si k tomu přikrájím i trochu česneku. A taky na tom žiju celé léto (na střídačku se šopským salátem).

            1. Já to vylížu i bez chleba, pardon. 😀
              Jinak, víte, čemu se říká v souvislosti s italským jídlem botička (scarpetta)/dělat botičku (fare la scarpetta)?

  12. Ananas na pizze, broskev na kuřecím plátku a brusinky, prsklé do svíčkové, nejenomže nemám ráda, já to nesnáším, ba přímo nenávidím a v případě těch nešťastných brusinek se mi zvedá pajšl. A přitom by stačilo ono nevinné ovoce položit na talířek mimo a byla bych na výsost spokojená 😉 .

    Jinak italské jídlo neznám, neb nebyla jsem v Itálii. I když vlastně jsem jedla jak pastu tak pizzu od pravého Itala (kdysi měl v Břeclavi svou restauraci) – přiznávám, bylo to dobré (od obou dvou), ale že bych se tím chtěla cpát dvakrát do týdne, tak to asi ne… Nejsem holt italofil ani v gastronomii 🙂 🙂 .

  13. To je radost číst.
    Děkuji za okénko do problemstiky. A teď si jdu dát tu Hawai, bo jsu holka z Ostravska a mi chutná 🙂

  14. Špagety carbonara mám ráda moc a dělám doma.Rajcata,mozarela,olivy,tuňák,těstoviny,patří do našeho špajzu pořád.Koreni je taky důležité,zrovna jako dobrý strouhaný sýr.To všechno miluju,pizzu mám ráda ostrou.Co mám chuť zkusit jsou arančíny ale nevím zda je zvládnu,potřebovala bych napřed ochutnat někde. A pak to výtečné kafíčko.

    1. Arancini jsou výborné, ale doma bych si na ně netroufla, asi to chce nějakou specifickou rýži, myslím.
      My jsme je jedli jenom jednou, ale zas víc druhů, nejlepší byly ty s boloňským ragú.

      1. tak rpozvařit ji na kaši..a pro ty, co jim nejde udělat plněná rejžová koule, doporučuju balit to ve strečce – potr.folii…vždycky se to povedlo…

  15. Ananas moc nemusím – s jedinou výjimkou! Ano, Hawai mám vždy jako první volbu a je mi dost jedno co si o tom kdo myslí. Prostě mi to tak chutná.
    Zajímavý článek!

    1. já ji nejím, ale nebudu se kácet z toho,že tobě a jinejm chutná..ani se když ji budeš konzumovat v mojí přítomnosti,tvářit blbě..

  16. Italskou kuchyni v současné podobě miluju – ideálně v Itálii! 😀 Naštěstí i tady se dajíá koupit skvělé pokrmy a po mnoha návštěvách Itálie – od severu až na Sicílii, jsem ochutnala tolik, abych věděla, kam se chci při vlastním vaření přiblížit. Navíc my nejezdíme poo velkých městech, spíš po venkově, takže jsme jedli opravdu ledacos. Dobré i… ne moc dobré:))
    A ano, přiznávám se, patřím k těm, kteří pizzu s ananasem milují! Tedy ne v Itálii, ale tady ve Dvoře 🙂 Kromě toho, že mám ráda ananas, mě k tomu vede dost nezvyklý důvod – zdejší pizza na mě bývá moc slaná (můj problém, přesolená určitě není) a přesto si ráda sem tam čtvrtku koupím – pro mě je to asi nejlepší fastfood. S tím ananasem se ta slaná chuť trochu upozadí. Navíc mám ráda kombinace slaného a ovoce.
    Z těch nefastfoodovývh jídel mě v Itálii nadchla frittata. Něco jako omeleta se vším možným (dle fantazie) zapečená v troubě. Studená, teplá… V Itálii mi chutnala vždy. Asi nejvíc ta varianta, která má v sobě i nastrouhané brambory… 🙂

  17. Máme rádi těstoviny i pizzu, Bimbo navíc klidně i tu s ananasem. Nudle si dělám ze semoliny ve strojku, pláty na lasagne též. Nějak jsem si zatím netroufla na plněné. Naopak pizzu co nejrychleji, takže mám v lednici vždycky těsto koupené a na to naházím co zrovna lednička vydá.

  18. V Itálii jsem se naučila jíst semolinové těstoviny a olivy. Miluji pizzu, ale ne tu italskou – slabé těsto a hromada dobrot (kvalitní sýr, rajčata, bylinky).
    Ananas jím jen čerstvý, ale musím přiznat, že v Římě v restauraci Nino si vnučka dala tu zmiňovanou pizzu Hawai i s ananasem…
    MLP nemá pizzu rád, takže doma vařím těstoviny.

  19. Skvělý článek, četla jsem jej už na FB.
    Pan Kučík je fajn a jeho žena taktéž, jsou to sympaťáci.
    P. S. Paní Kučíková vydala před časem italskou kuchařku.

    1. Jinak doma po italsku občas vaříme (no, kdo ví, co by na to nějaký Ital řekl, že) a jestli se vše povede, letos z kraje září tam po čase pojedme, pak poreferuju.
      Ananas mám ráda čerstvý, na pizzu bych ho asi nedávala.
      P. S. Anketní otázka: víte, ve které zemi na tenhle výmysl (tj. ananas na pizze) přišli?

  20. Na pizze ananas ráda nemám, ono taky kde ho mám ráda! Navíc mi chutná jen čerstvý, ten kompot, co ho cpou všude, už ne (jako dítě jsem ho milovala). Italská kuchyně je pro mě zajímavá, ale miluju hlavně ty špagety a rajčata s mozzarellou. Loni jsme v Toskánsku ochutnali v hotelu velmi místní kuchyni a mě dost překvapilo, že byla hodně o vepřovém – já jsem si pokud možno vybírala „potvory z moře vytažený“ včetně ryb, toho vepřového jím málo i tady.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN