Pamatujete si hlášku z filmu Vratné lahve, kdy manžel projevuje údiv nad tím, co jeho žena sleduje, když žehlí? Pokud si vzpomínám, byla to nějaká telenovela.
Já se jí nedivím. Léta jsem žehlila u videa nebo televize. Díky žehlení znám Star Trek Next Generation velmi dobře – všechny řady 🙂 Pak jsem začala sledovat televizi. Pořady o vaření, bydlení i hobby byly fajn, ale k žehlení jsem měla ráda i dokumenty. Ty cestopisné byly horší – moc jsem se dívala na televizi a málo na prkno 🙂
V současné době jsem přestěhovala prkno do dílny, kde není televize. Buď si pustím z mobilu písničky, nebo nic, jen tak stojím a pracuju. Že by to bylo tím, že v pracovní době pořád někomu telefonuju a mluvím se spoustou lidí (inu, obchodní oddělení)? Pravda je taková, že zas moc dlouho žehlit nevydržím, to Star Trek fungoval líp 🙂
Během let jsem značně probrala to, co žehlím. Pokud suším prádlo venku, mám ložní pověšené tak geniálně, aby se žehlit nemuselo. Pokud ho vytáhnu ze sušičky teplé, taky jen krásně poskládám. Docela s radostí žehlím ubrusy – v kuchyni to bude hezké. Pánské košile jsou mor, ale aspoň nemění tvar. Polo trička s límečkem jsou horší, ty snad nemám ráda ze všech nejvíc.
Zase už tam mám hromádku. Měla bych začít, než nebezpečně naroste. Je zajímavé, že nejlíp udržuju malou hromádku – vždycky dojdu něco odebrat a vyžehlit. Zato když vyžehlím všechno, mám dojem, že teď dlouho nemusím. A pak se divím!
Dede: Děkuju Matyldě, jako obvykle zvolila všeobecně platné téma 🙂 Takže žehlím, žehlíš, žehlíme… Jak je to u vás? Kde žehlíte? Koukáte přitom na telku nebo filmy? Posloucháte muziku? Žehlíte rádi? 🙂 Pojďme si dnes popovídat o našem vztahu s žehličkou 😛
Naštěstí mám doma jen minimum věcí, které je třeba žehlit a nestačí je pověsit rovně: kapesníky, pár sukní a pár halenek. Naštěstí ty halenky nosím dost sporadicky.
Takže žehlím málokdy, ale dobře si pamatuji, že při žehlení jsem koukala na Expanse, Babylon 5 a Star Trek: Deep Space 9. Pak mám seriály ke krmení netopýrů a speciálně u třízení černů jsem hodně dlouho měla puštěný seriál Highlander. 😀
Onehdy jsem si řekl: „Safra, ta košile by potřebovala vyžehlit.“ No jo, jenomže jsem si zaboha nemohl vzpomenout, jak vypadá žehlička – takže zase nic 😉 …
Pro doplnění obrázku o domácím žehlení: u nás doma případně žehlí jen MLP, vždyť ty košile jsou jeho, tak ať si je vyžehlí sám*, ne? Zbytek šikovně vyvěsíme a žehlení netřeba, moje oblečení určitě ne, to mám takové, aby se žehlit nemuselo.
*další plus k té jeho zálibě ve vaření
Má vynikající záliby!
Že jo? Měla jsem na něj štěstí.
Dokud manžel chodil do práce, žehlila a skládala jsem jeho košiele (vždy víc najednou) a přežehlovala puky kalhot. Svoje oblečení jsem přežehlovala jak bylo potřeba krátce před obléknutím. Teď už žehlím málo, oblečení jen když je potřeba (někam odcházíme), jinak pravidelně jen ložní prádlo a ubrusy. Ložní prádlo hlavně to, které povélékám hostům (a peru po jejich odjezdu), takže je složené a uložené. Pro nás povlékám rovnou sebrané ze šňůry, protože je škoda vůni teplého vzdoušku a sluníčka rozžehlit.Ubrusy zase tak moc neměním, takže je vyndám složené ze sklříně rozžehluji jejich sklady, aby na stole ležely hladké.
Jo a žehlím v tichosti, bez zvukového doprovodu. Dřívě, když toho bylo víc, tak jsem si občas zpívala.
No já pràvě nežehlím to ložní- to krásně skládám 🙂
Žehlím jen naprosto nezbytné věci, košili a pod., pokud je potřeba. Jinak vše ostatní skládám ještě teplé ze sušičky, halenky ještě teplé věším na ramínka a upravím je. Povlečení máme krepové nebo jiné nežehlící se, prostěradla napínací. Doby, kdy jsem prostála hodiny u žehličky už jsou naštěstí pryč.
Krepové povlečení jsem zkusila, ale hladká bavlna je mi příjemnější. A taky to nežehlím…
Žehlím, když musím. 😀
Potřebuji kalhoty na jednání a blbě jsem je zaskládal do skříně, tak je musím přejet. Poslední dobou víc než klasickou žehličku moc nepoužívám, ale spíš napařovač. 🙂
Fakt to funguje? 🙂 Ještě nikdy jsem to nezkoušela…
Jj, funguje. 🙂
Neudělá to puky na kalhotech, ale zmačkaniny to vyhladí.
Hm. 🙂
žehlím jenom na jaře a v létě, kdy si mohu vytáhnout žehlicí prkno na dvůr, zapnout žehličku do prodlužky a vesele žehlit za zpěvu písní/Radia Beat. zbytek roku to nejde – náš domeček je poněkud open space, kde se lze zavřít jen v koupelně, v ložnici nebo ve špajzu, místnostech pro žehlení zcela nevyhovujících 🙂 všechny naše kočky totiž považovaly a považují žehlení za adrenalinový sport – lze lovit šňůru od žehličky, skákat na žehlicí prkno, zabrat kupku připraveného prádla pro siestu. a vyhřívat si kožíšek na vyžehleném prádle, to je pohoda! takže, i když mě žehlení baví, od podzimu do jara jde o činnost nerealizovatelnou. naštěstí je toho na žehlení málo – většinu věcí stačí dobře rozvěsit a uschnou do hladka. košile kupujeme z 90% od Avantgardu, ty se nemačkají, trička nežehlím a spodní prádlo a ponožky vůbec ne. vloni obohatil naši domácnost napařovač od ETA, šikovná věc na akutní pokrčeniny.
To naštěstí naše kočky nedělají. Zato Adéla často spí na zapnutém notebooku- ten se jednou přehřeje….
Taky už jsem žehlení dost zredukovala. Částečně díky jome office, částečně prádlo ubylo, když jsem synka naučila vyžehlit si většinu sám. A jak jsem proto byla za krkavčí matku a on za kuchyňku 🙂
Mám ovšem ráda naškrobené utěrky, ubrusy a některé povlečení. Ty velké kusy jsem po naškrobení dávala na mandl, jenže ty jaksi vymizely. Tak nevím, jestli to vzdát, nebo koupit pořádnou žehličku a pustit se do žehlení sama. Ale znám lepší způsoby trávení volného času.
Taky nevím, kde bych našla mandl…
Žehlím ukrutně nerada, zásadně s hudbou, něco svižného pokud možno. Uf, zrovna včera jsem zkoušela, jestli ta hora košil na žehlení nevysumblimovala.
A ne, co? ta moje jo, protože přijela na návštěvu Kačka a slitovala se nad nebohou matkou, která si včera v práci strhala záda, když nasprejovala vakcínou 600 beden s kuřaty.
Žehlička a já: podle měřítek dnešní mládeže byla má matka tyran. Již v deseti letech jsem uměla prádlo správně rozdělit podle teploty žehlení (bez návodných visaček), to „těžké“ – cíchy, utěrky, monterky nakropit a odležet. Neměli jsme napařovací žehličku, ale těžkou potvoru bez termostatu. Takže se zapla a první se žehlilo to těžké. Když už moc hicovala, vytáhla se šňůra a do dochladnutí se žehlila bavlna a pak jemné přes plátno. A pořád dokola, dokud nebylo hotovo. Dokonce mám ještě doma žehličku po bábince, kdy se jeden díl nahříval na kamnech a druhým se dělalo a pak se vyměnily.
Já si už po svatbě pořídila eta napařovací, odpadlo kropení, ale zavedla jsem žehlící pondělí. To v telce byly iba „slovenské pondelky“ a to mne moc nebavilo, takže v kuchyni – prádlo, rádio a já.
Žehlička a můj muž: deset let žil sám a ježto vrchní dozorce VS, musel mít uniformu na každý den jak z cukrkandlu – rukávy bez přeložky a na nohavicích puky jako břitvy. Dodnes to umí, i když už běhá v práci v civilu a nejraději v jednom ze svých 30 pólotriček.
Žehlička a my: dnes naší domácnosti vládne napařovací stanice. Nasbírám prádlo, zapnu dokument nebo film a žehlím.
Občas toho je tuna (když odjedou všechny děti a převlíká se), občas půl tuny – za to si můžeme my a každý den jiné oblečení.
A když se mne kamarádka ptala, proč v dnešní době žehlím?
a) z hygienických důvodů – dřívější doporučení pana dr. mi vydrželo dodnes
b) baví mě to, takový můj šáhlý relax
c) víte, že Francouzky nepoužívají na své oblečení sušičky, ale žehlí. A jaká to je elegance.
Takže, dnes večer budu zase Francouzka:)
Ehm, když kdysi synek frflal, že potřebuje vyžehlenou jinou košili, tak jsem ho nezabila, ale naučila ho žehlit košile se slovy, že mu třeba nebude pořád někdo stát za zadkem. Dodnes si je žehlí sám, i když sám není…
Tak tak.
Mí synové šli do života se třemi U:
1. Umí si uklidit
2. Umí si uvařit
a 3. Umí si vyžehlit
A tak mohou pomoci svým ženám 🙂
jsi svatá žena…. 😀
Jo jo, naši kluci vyrazili do světa stejně vybaveni 🙂
Když tě to baví, a je to relax, proč ne. Já žehlení považuju za ztrátu času, když není extra potřeba něco rychle přejet…
Žehlím, žehlím, no snažím se to nepřehánět. Z ložního prádla jen polštáře, prostěradlo s gumou se vypne na matraci samo a z povlaku mě hlava nebolí. Psovské kalhoty položím v koupelně na teplé dlaždičky, vyhladím a pes houby pozná, že žehlené nejsou. Košil už potřeba moc není, leda k doktorovi, na úřad a pod a to se zvládne. No a sem tam se žehličkou přelízne kus božíhodového oblečení, nebo svátečního ubrusu a je to.
Dříve jsem žehlila všechno. Kapesníky, kombiné, trenýrky (ale puky né, Ygo), na kalhotech puky být musely, no bylo to poněkud jiné, než dnes. Chvála za dnešek!
Puky na kalhotách jsem fakt nenáviděla!
Žehlím a nevadí mi to, je to taková práce, u které se nemusí přemýšlet a je vidět nějaký výsledek. Jediná potíž je, že občas nemám čas a pak se mi nakupí šílená hromada
Hromady nesnáším, ty jsou pak nekonečné… a přeleželé.
Žehlím nerada a stav se lety zhoršoval, protože Bimbo co den, to byla košile. Bavlněná, protože se ve směsné potil. K žehlení si pustím nějakou detektivku a už jedu. Teď už toho máme méně, ale povlečení alespoň trochu požehlím, utěrky též. Nežehlící tkaniny jsou dobré na nežehlení, ne však na nošení.
Asi nejhorší jsou nežehlicí košile. Ty jsme jen osahali a odmítli, protože to nebyl límeček, ale mučicí nástroj.
Byly doby, kdy jsem i Jeníkovy trenky žehlila do puků 🙂 . A včil nežehlím prakticky nic – jednou za čas Jendovi sváteční košelu do obleku a někdy ubrus do kuchyně. Jinak se snažím tahat ze sušičky prádlo teplé a hned skládat anebo vyvěšuju na ramínka. Už i Terku jsem poučila, že stačí košilové šaty pověsit na raminko a odstávající patky na kapsách a límeček přišpendlit – jenom nesmí pak zapomenou ty špendlíky před odchodem z domu vytáhnout 🙂 .
No, ně vždycky to ty špendlíky vyřeší- někdy po nich zůstanou takové vytahané dírky a to já nerada…
Špendlím zespodu, kde ty dírky nejsou tak moc vidět…
Matyldo, žehlení, to je slovo do pranice. Odjakživa nenávidím žehleni a ano, také shlížím různé televizní programy, aby to lépe utíkalo. Také nežehlím všechno, hlavně ne velké kusy.
To moje maminka žehlila naprosto všechno vč. kalhotek a ponožek. Jak říkala „musí to být jako lísteček“. Však také hodně věcí na to její lístečkování doplatilo. Začala doba umělých vláken, spousta halenek skončila v odpadu s vytisknutou hnědavou žehličkou 🙂 .
A gumičky u kalhotek… ty taky trpěly!
Já žehlím docela ráda, vždy u prkna vestoje a u televize. Moje maminka žehlívala u kuchyňského stolu a při tom si zpívala. Tak jsem se naučila spoustu lidovek .
Nezpívám, bylo mi řečeno, že jaksi… mám jiné talenty.
že ty jsi jak husiti…já taky…:-D
Žehlím tak málo, jak to jde, ale žehlím.
Košile, ubrusy, prostěradla, ta nenapínací, aspoň trochu, utěrky. Ze svého oblečení prakticky nic -hledím při nákupu na správné látky a pak, je třeba umět věci pěkně pověsit.
Žehlím u žehlicího prkna a sedím u toho, pokud to není jen rychlá akce. Obvykle u toho poslouchám muziku – mám tam BT reproduktor, takže si pustím z mobilu to, na co mám zrovna chuť.
A prozradím zajímavou a těžko uvěřitelnou věc – poslední dobou už necítím k žehlení takový odpor, jako jsem cítila většinu života. Zjistila jsem, že při takové činnosti myšlenky příjemně plynou 🙂 Zvláštní, co?
Jen toho nesmí být moc…
Že by se nějakou dobu po odchodu dětí z domu odpor k žehlení snížil? Vím, kolik toho bylo…
Jo, to asi bude ono 🙂
Já žehlím docela ráda, obvykle u telky, ale rozhodně ne u zpráv, to by asi nepřežila ani televize, ani žehlička :-))) . Ale protože se řídím heslem „všeho moc škodí“, věci k žehlení jsem značně zredukovala. MLP už košile zaplať bože nenosí ( a co jsem se jich nažehlila), tak už vlastně žehlím jen ubrusy, utěrky – ty bych taky nemusela, ale líp se skládaj a vejdou do skříně, a Markovo bavlněný trička, když mi je tady „zapomene“. Všechno ostatní pečlivě věším a je po žehlení.
No, já se na zprávy ani nedívám, protože v době, kdy jsou všude zprýávy, obvykle vařím večeři a následně jíme… a kazit si chuť k jídlu nebudu. Mušketýr v košilích chodí, protože jeho práce tak žádá. Tím to mám rozhodnuto. Utěrky jsem dlouho žehlila a když je nějaká blbě zmačkaná, vyžehlím ji i dneska, kdy jinak jen skládám.
Chápu, MLP měl košile a kravaty taky jako montérky :-))
milá alimo 🙂
žehlení u televizních novin byl důvod, proč mi můj muž koupil napařovací stanici – žehlička je pevně zajištěna u svého generátoru páry hadicí a nelze ji odhodit na obrazovku a politiky kecající 😀
a jako druhé opatření mi zakázal na televizní noviny koukat a informace sbírá na netu… takže já si žehlím u filmů a u dokumentů – to je paráda 😀
Žehlení nemám odjakživa ráda, ale přesto žehlím. Nemám totiž sušičku a pověšené prádlo ( i když ho vypínám ) je třeba vyžehlit. Bohužel……
Většinou peru a žehlím o víkendu.
Vzhledem k mé zhoršující se artróze jsem se naučila žehlit vsedě v křesle v obývacím pokoji. Protože to dlouho neustojím.
Žehlím zásadně při televizi. A nejlépe mi to jde u Událostí, neboť mě tak naštvou, že jedu jako rychlík.
U žehlení obvykle stojím, protože se jinak hrbím a to žádná výhra není, tvrdí moje záda.
ano, Kolářová to dovedla k dokonalosti..u Esmeraldy jsem byla schopná žehlit i ponožky…o čem byla, vlastně netuším…u doktorky Quinnové jsem se zapomínala..buď jsem si připálila prstíky nebo žehlené hadříky..
a teď už žehlím jen 2-3 košile a zbytek se vyvěsí..prostě jsem zvolila ramínkovou metodu, vyndám z pračky, rozklepu a pověsím, uschne to,sundám to,složím to a uklidím..někdy to jde z ramínka rovnou na tělo…ručníky nežehlím, povlečení také ne..stačí dobře pověsit a na naší půdičce se to dobře věší a nebo venku na zahradě…v paneláku mám lodžii..žehlička si odpočívá ve skříni a nestěžuje si..vlastně ji uvedu do provozu jen když dávm ubrusy…to je neoddiskutovatelné…na nich záhyby a pokrčeniny být nemohou…i záclony a závěsy věším po vyndání a rozklepání, rovnou zpátky na garnýže…hrouda,co nohy víže pracuje dobře… 😀
Záclony nežehlím, však ony to zvládnou- to jsme tvrdila vždycky. A pak jsme si marnivě koupila ty voálové mrchy, co se trochu přežehlit musí….
😀 jo jo…pro krásu se trpí…
Matyldo, dík za zamyšlení. 3x sláva nemačkavým látkám a umění správně věšet. Protože žehlit u televize, to by mě asi kleplo. Nejspíš bych si pouštěla Chucka Norrise a co chvíli vyzvala tu hromadu prádla: „Tak co, kdo si troufne jako další?“ 😀 Takže nežehlím a mladší generaci předám umění věšet.
Prádlo, bez předmětu ta věta vypadá fakt divně. 😀
No ale pánskou košili neukecáš, bavlněnou prostě vyžehlit musíš 🙂
ještě, že drahý košile nenosí 😀 teda jen historické, a lněné… no naštěstí nevyžaduje,abych to žehlila tak,jako v daném období…už se v tý gotice vidím, jak žehlím… 😀
Šárko, ale zrovna tím bys asi velmi zaujala!
možná Chocholouška 😀
Proto muž chodí v tričku. Žehličku sice vlastním, ale její použití v průběhu let by se dalo spočítat na prstech. Povlečení mám krepové, nějaké oblečení taky, + funkční věci.
Dokážu nežehlit i plátěné letní šaty, co mají 5% elastanu- vyklepu a schnou na ramínku. Myslím, že žehlicí jsou asi jedny.
Ku podivu, tady záleží na roku výroby. Co má manžel ty staré, co se jich odmítá zbavit, tak ty se tedy bohužel žehlit musí. Ale koupila jsem mu nové, no-ironing, tvrdí výrobce, a fakt funguje moc neždímat, pěkně pověsit na ramínko a nechat pomaloučku pracovat gravitaci. No, když mu vybírám košili já, jasná volba. 😀
Košile jsou věda. Nejhorší na žehlení jsou takové ty ležérní – obvykle nejsou moc dobře ušité, látka pruží, švy ne… takové nesnáším.
Opravdu kvalitní oblekové košile se žehlí snadno, pokud se žehlit musejí. Takže když Martin potřebuje nové, jsem nekompromisní – koupit musí hodně kvalitní, i když jsou drahé. Na tom žehlení případně i nežehlení se to následující roky zatraceně pozná! 🙂