HOST DEDENÍKU – Netopýrka: Nový rok, nové já?

Máte novoroční předsevzetí? A můžu je vidět? 🙂

 

 

Zhubnout. Jíst zdravěji. Začít sportovat. Naučit se nový jazyk. Víc šetřit. Přestat kouřit. Chodit včas. Najít si lepší práci. Začít pravidelně meditovat. Pít méně alkoholu. Otužovat se. Toto jsou nejčastější novoroční předsevzetí – aspoň jak tvrdí média. Našli jste mezi nimi to vaše? Nebo máte nějaké originálnější?

Každý leden na nás začnou odevšad pomrkávat motivační citáty a reklamy na sportovní oblečení, krabičkové diety, mobilní aplikace a online kurzy. Umělá inteligence chrlí generické tipy a návody. Bazény a posilovny zaplní „ledňáčci“, kteří do půlky února postupně vymizí.

Jak u novoročních předsevzetí vydržet? Jsem praktická osoba, a tak místo obecných rad nabízím vlastní postup.

 

 

Novoroční předsevzetí šla dlouho zcela mimo mě. Nový Rok pro mě znamenaly obří prskavky, šumivé pití v úzkých sklenicích a klepání kosy při sledování půlnočního ohňostroje. Na vysoké škole jsem se poprvé setkala s metodami osobního plánování a ty mě nadchly. Začala jsem papírovým diářem a skončila u propracovaného systému v mobilní aplikaci. Následovaly týdenní, měsíční a roční cíle neboli novoroční předsevzetí.

Když jde o dodržování předsevzetí, často se skloňuje motivace. To je zapeklitá věc. Musí se na ni přesně naopak – ne hledáním motivace pro předsevzetí, ale hledáním předsevzetí, která jsou skutečně motivující.

Na přelomu roku se obvykle ohlédnu za loňským rokem, sepíšu si jeho milníky, popřemýšlím nad tím, jak se mi dařilo, a jak bych na tom chtěla být koncem nového roku. Na internetu najdete spoustu zajímavých návodů, zajímavý je YearCompass. Nevyplňuji jej celý, někdy místo tří odpovědí napíšu jen jednu, někdy otázku přeskočím. Loni mně vyplynulo celkem pět věcí, ale jen tři z nich směřovaly k plnotučným novoročním předsevzetí. Proč jen tři, respektive pět? Méně je někdy více. Příliš mnoho očekávání jsou častá příčina proměny v ledňáčka.

 

Takhle tedy měl vypadal konec mého roku 2023:

  • budu se umět domluvit německy
  • budu sportovat 6x týdně jako dřív
  • budu zase nosit tutéž velikost jako před pandemií

Z toho vznikla tři předsevzetí:

  • zlepšit němčinu
  • dostat se na 3 cardio a 3 posilovací cvičení týdně
  • zhubnout 20 kg tuku

První nesplňuje základní doporučení pro formulaci cílů, které shrnuje mnemotechnická zkratka SMART: specifický, měřitelný, akceptovatelný, relevantní a termínovaný. Náš krásný jazyk názorně ukazuje, proč nevynechávat A. Protože jsem pokročilý plánovač, neopakuji provařené začátečnické chyby, ale sekám nové (taky začátečnické).

 

 

O vyváženou stravu se snažím dlouhodobě, a s němčinou a pravidelným cvičením jsem začala už na střední. Pochopitelně s pauzami, protože život (naštěstí) není jednotvárný a dříve nebo později vám udělá čáru přes rozpočet. Na začátku roku 2023 jsem věděla, že všechna tři předsevzetí mám stanovená specificky, jsou v mých možnostech, jsou pro mě důležitá a chci je mít odškrtnuta na konci roku. Jaksi jsem v jednom případě pozapomněla na měřitelnost. Jak poznám, kdy si můžu odškrtnout „zlepšení němčiny“? Nad tím jsem během roku občas přemýšlela a dala si předsevzetí, že si příští rok naformuluji předsevzetí pořádně bez školáckých chyb.

Rok je dlouhá doba a cíle jsou to velké. Je třeba je naporcovat na menší stravitelné kousky. Týden je tak akorát rozumná doba; jsme zvyklí s ním pracovat od dětství. Osvědčilo se mi na začátku nastavit cíle pro nejbližší týden a na konci týdne se ohlédnout: Dařilo se mi tento týden plnit ony malé krůčky? Pokud ano, díky čemu? Pokud ne, proč? Podle toho pak zvažuji plány pro další týden.

Nastavila jsem krůčky pro první týden:

  • Každý den aspoň jedna lekce na Duolingu
  • Jedno cardio cvičení týdně

Za každý den, kdy jsem dodržela jídelníček, si zakreslím křížek do kalendáře. Odpustím si jeden nepovedený den v řadě, ale nikdy dva za sebou – čím více vynechaných dnů, tím hůř se znovu začíná.

Po prvním týdnu první ohlédnutí:

  • Jedna lekce němčiny denně je moc snadná, najednou zvládnu dvě až tři – zkusím tedy čtvrthodinu denně
  • Jedno cardio bylo snadná – přidám ještě jedno
  • Nedaří se mi dodržovat jídelníček – pokračuji ve snaze a začnu si někam zapisovat, jak vznikají dietní chyby

Přeskočíme na konec ledna, kde to obvykle začne být zajímavé:

  • Chytila jsem zase covid

Dřív nebo později vám něco udělá čáru přes rozpočet. Jak pokračovat dál? Rozumně a co nejdřív. Covid mi zanechal několik měsíců zdravotních problémů. Procházky jsem musela zkrátit. Posilování zůstalo ve frontě za rekonvalescencí. Prozatím je nahradím stáním na balanční podložce a budu postupně přidávat ne na frekvenci, ale na složitosti. Tohle ze mě ještě nedělá „ledňáčka“, že ne?

Další milníky roku byly naštěstí pozitivní. Po odborné konzultaci jsem dostala nový návod na dietu, který se snadněji dodržuje. Přihlásila jsem se na kurz němčiny. Na Duolingo jsem našla několik aktivních přátel, takže mám možnost pozitivně využívat smečkovou mentalitu člověka.

Týdenní ohlédnutí jsem dodržovala dál, přestože jsem věděla, že ne všechny roční cíle se mně povede splnit.

 

Došla jsem až k vyhodnocení na konci roku 2023:

  • Němčinu jsem určitě zlepšila, příště si ale musím přesněji stanovit, kam se v ní chci dostat
  • dostala jsem se na 3 cardio a 1-3 menší posilování týdně, což je vzhledem k okolnostem celkem úspěch a stále se budu snažit dostat na 3 a 3
  • zhubla jsem pár kilo tuku a nabrala pár kilo svalů, i přes rozpačitý výsledek jsem na správné cestě a rozhodně v ní budu pokračovat

Dvě předsevzetí na příští rok jsou jasná. Možná si dám i další, až se blíž podívám na loňský rok a s odstupem na svůj život. Nebudu to ale přehánět. Méně je někdy více.

 

Duolingo nabízí ohlédnutí za rokem

 

 

Krůčky

 

Nejsem ledňáček

 

Realita útočí

 

 

 

Dede: Děkuju Netopýrce za pozitivní a motivující článek! Takže se logicky ptám – jak jste na tom vy a novoroční předsevzetí? 🙂

Aktualizováno: 9.1.2024 — 13:39

49 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Hezký článek. Předsevzené si také nedávala, vím, že bych je nedodržela a moje realita by vypadala stejně jako tvůj poslední obrázek.

    V naší blízkosti máme dost řetězových rest. kam manžel min. jednou týdně zajede pro rychlou večeři. A jedna, kde kupujeme „subs“ (plněné veky či jak se tomu říká česky) nám vždy na konci roku posílá mail s „radostnou zprávou“, kolik jsme za ten rok u nich snědly inčů veky. Letošní mail už je vymazaný, ale vím, že jsem si inče převedla na cm (ty si umím stále lépe „představit“) a bylo to trochu přes 3 metry pečiva !!! V obchodě byly velmi rádi, že nám u nich tak chutná, děkovali nám a doufali, že i nadále zůstaneme jejich zákazníky :). Sice by takovýhle mail mohl být skvělá motivace předsevzetí „začít hubnout“. Jenže když jejich subs jsou opravdu dobré, tak proč si nedat předsevzetí, že jim i letos uděláme radost a zůstaneme jejich zákazníky. Dokonce slib opravdu plníme, jejich subs jsme v lednu už jednou měli :).

  2. Krásně zpracované téma, to ano. 🙂 Bez předsevzetí je však život šťastnější,proč páchat na sobě týrání, když vím jak slabá jsem. 🙂 V závěru života má smysl už jen každé dobré ráno a všechno to o čem píše Alimo.

    1. Nedívat se na zprávy je taky předsevzetí a uspořádání života, jen to děláte průběžně, protože na to máte disciplínu 🙂

  3. Dneska je to velmi zajímavé „Jak jít na předsevzetí vědecky“. Věřím, že dostatečně cílevědomí a málo leniví lidé toto ocení a naplní.

    Nooo – poslední roky si každoročně dávám jedno předsevzetí, které se mi téměř daří dotáhnout do konce. Klepu na dřevo, aby i letos se zadařilo… a potom i další léta. A to předsevzetí je: Dožít stávající rok v duševní pohodě. Pravda, zatím na sto procent dávám jen tu první část, duševní pohoda ještě dost často hapruje. Ale je se nevzdávám a věřím, že jednou dojde ke shodě. 😉

    I když – časem bych měla asi též zavést týdenní ohlédnutí, protože rok je na toto přece jenom dost dlouhý a člověk míní a pánbu se směje!

  4. milé dámy, shrnuly jste to precizně a výstižně, nemám co bych dodala 🙂 chci žít radostně, spokojeně a aktivně – a jako kočky, když něco opravdu chci, cílevědomě si za tím jdu. předsevzetí si nedávám – jsem ledňáček datem narození, nehodlám jím být v článku popsaném slova smyslu 😀

    1. Předsevzetí je jedno velké klišé, ale kdybych to pojmenovala „budování zvyků v souladu s dlouhodobými cíli“, tak to nikdo číst nebude. Takhle je to clickbait 🙂

  5. Kopíruju poslední část silvestrovského rozhovoru Kazana a Berry 🙂
    Měla by sis dát předsevzetí, že nebudeš kousat co nemáš!
    A jak bych jako měla kousat, co nemám??? Já koušu jen věci, které mám, abys věděl! A vůbec, co je to předsevzetí?
    No, to si řekneš, co bys v příštím roce chtěla dělat, nebo zlepšit a tak…
    A ono se to pak udělá?
    Neudělá. To musíš ty!
    Tak proč si to mám předsevzít, když to nepomůže? To už to rovnou můžu udělat, ne?

    Předsevzetí mám, různá, jen ne zakotvená do nového roku. Během let se mi stálé leč málo úspěšné „zhubnout“ změnilo v „nepřibrat“ 😛 což se mi zatím daří. Potíž je v tom, že moje předsevzetí se aý příliš v mé mysli podobají výčitkám: Víš, co máš dělat a podívej se na sebe!
    I proto se mi moc a moc líbí tvoje úvaha o motivaci: „Musí se na ni přesně naopak – ne hledáním motivace pro předsevzetí, ale hledáním předsevzetí, která jsou skutečně motivující.“
    Asi nejschůdnější mi přijde plánovat si cíle na týden. Je to přehledné a v případě jednoho selhání je čas na nápravu.
    A ano, ten článek mě opravdu přiměl přemýšlet o tom, že trocha plánování by mě fakt prospělo!

    1. Taky mně to tak přijde. Mám sepsané i dlouhodobé věci, ale na ty vždycky jen mrknu, když si dělám týdenní přehled. Ono se to totiž nakonec rozpadne na maličké věci jako „naplánovat jídlo na zítřek“, naplánovat, kam půjdu na oběd“ a „sbalit z ledničky smoothie“.

      Tímhle „externím mozkem“ kdekdo opovrhuje, ale zažila jsem, že se mně lidé smáli kvůli upomínkám v náramku s tím, že oni vždycky ví, kdy mají např. skončit výstup na konferenci. A hádejte, kdo pak nejčastěji přetahuje 🙂
      A vůbec, proč mám držet v hlavě čas, když se chci radši soustředit na téma?

  6. Nikdy jsem nic neplánovala na přelomu roku, ale ani jindy ne.
    Vždycky v mém životě je všechno jinak.
    Nějak mám pocit, že svůj život nemám ve svých rukou, ale že ho vždycky řídí jiní. Komunisti rozhodovali o mé budoucnosti, nesměla jsem studovat a tak žádné gymnasium. Nakonec jsem vystudovala vysokou bez toho gymnasia. Našla mě paní profesorka Rektorisová z DAMU na soutěži lidové tvořivosti. Hráli jsme Legendu o lásce a tu soutěž vyhráli. Já se nehrnula na zkoušky na DAMU, byla jsem tam paní profesorkou poslána. A i tam moje Širín vyhrála. A k prťákům jsem se nehlásila já, jeden mladý muž se do mne zabouchl a pozval mě do divadelního kroužku.
    Nemínila jsem opustit rodnou zemi. Můj manžel rozhodl.
    Neplánovala jsem se naučit švédsky. Najednou jsem musela.
    Cvičit desetiletí nebyla moje plánovaná činnost. Bolesti mě donutily, potřebovala jsem
    endorfiny.
    A tak je to v jednom kuse celý můj život je naprosto neplánovaný. Byla jsem vždycky k něčemu donucena.
    Asi jsem osoba bez vlastní vůle.
    Alespoň to tak vypadá.

    1. Takže jsi vyhrála soutěž lidové tvořivosti a zaujala zkušenou dlouholetou vyučujcíí z DAMU? Ty jo, to je asi sen lecjakého teenagera! :-O

    2. Paní Rektorisová nevyučovala herectví. Vlastně nevím co vyučovala. Dala mi pak za úkol číst povinnou literaturu abych dohnala to gymnasiálni vzdělání.

        1. Ovšem dopisovala jsem text a poslala. A že prý je to duplikát. Ale ten dopisováný text nikde není. Tak nevím.

          Tak nějak všechno kolem mne se teď zašmodrchává. Proč asi?

  7. co to je? proč k novému roku? když něco chci,tak s tím nebudu čekat na 1.leden.
    to je alibismus…dopadla bych asi jako ti ledňáčci v posilovnách..

    PS: Netopýrko, chybí mi tam – více článků o netopýrech, když už nějaké předsevzetí 😉

    PS: Duolingo – kamarád se tak učí anglicky, loni se domluvil v Řecku a jeho paní konečně uznala,že to k něčemu je…

    1. Tj, někdy jsou svátky spíš taková výmluva, proč to neudělám hned nebo vůbec.

      Články o netopýrech píšu nárazově, takže je nepovažuji za nový zvyk 🙂 (protože kdybych pojmenovala článek Budujte nové zvyky, asi si ho spousta lidí neotevře 🙂

    2. Zase nedopsané.No artosa posílá mé nedopsané texty, co nadělám.

      Od manžela scénografa Jindřicha Duška jsem se později dozvěděla, že právě ona vyžadovala od pana Tröstra, který na DAMU
      vyučoval scénograii, aby nosil odznak komunistické strany. Pan Tröster ji odpověděl. “ Źe Franta Tröster je komunista od třicátých let vědí všichni. Ale vy ho noste, milostivá paní, aby si nemysleli, že jste ještě stále u nacistů.“
      Takže jak to s pani Rektorisovou vlastně bylo nevím. A už se to nedozvím.

      1. Kdoví. Ono po druhé světové to bylo dost divoké a do problémů se lidé dostali třeba i proto, že v okolí nebyla česká škola, tak poslali dítě do německé…

        1. Moje tchýně Marie chodila do německé školy. Žili někde na severu a české školy tam nebyly. Ale rodina se sem dostala přes Německo z Francie. Byli to Židé a zivili se kožišnictvim. Marie se pak provdala za goje. A můj manžel je pohřben na židovském hřbitově tady v Göteborgu.

  8. Já už jsem asi na novoroční předsevzetí alergická. Chce někdo něco udělat? Tak ať to udělá. Kdykoli. Proč se upínat k nějakému datu? Kouřit jsem přestala 21.7. před deseti lety. Rázem, najednou (a to jsem kouřila přes krabičku denně). A protože jsem to chtěla, tak žádné abstinenční příznaky, nic. Kdybych měla čekat na 1. leden, nepřestanu nikdy. Uznávám ale, že každý jsme jiný, každému vyhovuje něco jiného. Já si cíle nedávám, jen bych byla zklamaná, že nevyjdou. Zato když něco opravdu chci, tak si za tím jdu. Ale protože jsem zároveň flink, tak když toho dosáhnu, povolím a časem je všechno zpátky. K tomu mi do toho občas hodí vidle osud, občas si je tam hodím já sama, tak nač se stresovat. Líbí se mi heslo – jste-li nespokojení, změňte to. Jste-li spokojení, neměňte to.

    1. Asi ani neznám nikoho, kdo by fakt čekal na první leden. Když je to dlouhodobé promyšlené rozhodnutí, asi v jeden moment člově prostě přestane. A pokud se rozhodne 1. ledna ráno v kocovině, asi z něj pak bude ledňáček…

      Měla jsi někdy relaps?

  9. Tedy, uznání tobě
    Já nejsem předsevzeti-ová, protože jsem:
    a) prchlivá
    b) lenošná
    c) rozlítaná
    A tak mé předsevzetí je asi je to “ v pohodě – neřvi, nevztekej se a nevraždi“
    Neřvi – zvyšuji hlas, když si myslím, že ta myšlenka-věc-úkol opravdu potřebuje jiné řešení
    Nevztekej se – nechápu, že to ten druhý stále nechápe, vždyť je to tak logické
    Nevraždi – to faaaákt nejde, jaký je to „grrrvrrrrgrrr“ (velmi nespisovné)
    Čím jsem starší, tím získávám větší nadhled a začíná se mi dařit.
    A ty ostatní úkoly?
    Duolingo – jazyky – snažím se, nikdy asi nebudu hvězda, ale aspoň snad odsunu toho němce, co vymetá mozek
    Cvičit – kolena, záda – no tak aspoň tolik, co mohu, ať se nezadýchám do schodů a mohu chodit elegantně ne shrbeně
    A peníze? Ty se mě bojí, tak utíkají, mi šetří manžel
    Moc děkuji za fajn motivační čtení a držím tlapky mamutí.

    1. No jo, to je zase jiná rovina soft skills 🙂 tuhle nechávám terapeutům, je na mě moc komplikovaná. Ono na malém rozměru se těžko vyřeší dlouhodobé vztahové problémy

  10. Předsevzetí jsem si nikdy nedávala. Odjakživa vedu díky zvířatům dost aktivní život a na sledování dodržování předsevzetí by mi nezbyl čas a ani chuť.

    1. Taky jsem snad neznala nikoho, kdo by si je dával nebo na to nepřišla řeč. Že něco takového skutečně ve společnosti existuje a asi docela četně, jsem zjistila, když se při mých pravidelných plaváních (začala jsem v létě s kamarádkami 🙂 vždycky v lednu bazén neuvěřitelně zaplní a postupně do března vrátí na původní obsazenost. Skoro se tam nedalo plavat, soustavně jste se spíš vyhýbali druhým. 🙂

  11. Žádná předsevzetí jsem si nedávala snad nikdy, protože se znám a je mi jasné, jak by to dopadlo.
    Ale teď, na stará kolena a bez ohledu na datum – nesnáším „povinné“ oslavy a spol. 🙂 jsem si dovolila jedno přání : vědomě se radovat z každé hezké věci, kytky, sluníčka, dobrého jídla, přítulné kočky ( i když má přes 7 kg :-)) ), hezké knížky, hezkého dokumentu v telce, úsměvu vnoučat…a nedívat se na zprávy :-))

    1. 7 kilo štěstí!

      To přání je super 🙂

      Co se týče povinných oslav, v tomhle jsem taková černá ovce. Co jsem se začala zajímat o mytologii a zjistila, že naše „tradice“ jsou z velké části ze socialistické „nové“ doby a to bylo x-té přetvoření a osvojení něčeho, co už dneska nikdy nerekonstruujeme, stal se zimní slunovrat pro mě spíš dobou reflektování a vyhlížení příští světlé poloviny roku. Dokonce je k tomu i pár volných dnů 🙂

  12. Předsevzetí si nedávám, neboť bych je nedodržela.
    Mě donutí jen, když musím.

    Letos jdu v únoru na výměnu kolenního kloubu a věděla jsem, že musím zhubnout. S léčbou od mého endokrinologa se mi za rok a půl podařilo zhubnout 26 kg. Ovšem teď to musím udržet a protože mě to stálo úsilí a v neposlední řadě i dost peněz, takže musím. Je fakt, že je mi mnohem lépe a lépe vypadám. Vážila jsem opravdu hodně.

    Ráda bych zlepšila i svojí jazykovou vybavenost, ale bohužel narážím na to, že mi to hlava už nebere.

    A především, chci být v letošním roku v pohodě a klidu.
    Dej Bože……….

    1. To jsem ani v článku rozebírat nechtěla, ale „tak teda zhubni“ dost často začne a skončí návštěvou lékaře, co si budeme povídat.

  13. Ledňáček je výborný termit!
    Jinak ale souhlasím s JJ – prostě to udělej. Nový rok pro mne neznamená nic. Kdysi dávno někdo rozhodl, že ta „čára“ se mu hodí tady, tak se teď v ten čas všichni nutně musej zlít nebo v tom lepším případě alespoň „oddělit“ (od nového roku začnu, přestanu, budu to dělat jinak,…). Na vánoce se honem ještě pořádně nacpat, protože v novém roce přece hubnu. S roztaženým žaludkem a nejlépe i s kocovinou do začátku, to určitě. Místo aby se už přes vánoce zkrotili a sportovat začali třeba ve volných dnech před silvestrem, kdy je na to čas.
    Takže chci-li s něčím začít, začnu. Nejlépe dnes. Hned. Ne „až ***“.
    Duolingo můžeš nainstalovat i v únoru či v listopadu, začátek sportování bude nejlepší na jaře či na podzim a zhubnout? No tak uprav jídelníček. TEĎ. 😉

    1. On je trochu rozdíl mezi „začnu od 1. května“ a „začnu, až bude hezky“. Ony ty oddělovače mají nějaký význam aspoň číselně. Když na lidi funguje smečkový such, je asi jednodušší domluvit se na 1. lednu než na příštím pondělí nebo ještě hůř zítřku. Mám teorii, že si lidi dávají novoroční předsevzetí ze dvou důvodů: už se pokusili několikrát a vyprokrastinovali další začátek, nebo ve skutečnosti tu novou věc dělat nechtějí. Pak to nejsou leďnáčci, ale… měsíčci?

  14. Předsevzetí mají u mě trvanlivost sněhu při půl stupni pod nulou. Takže chvilkovou. Léta si už žádná nedávám. K různým rozhodnutím docházím během roku. K jednomu jsem došla letos kocem roku čistě náhodou- začala jsem se víc zabývat příčinou svých vytrvalých bolestí zad. Potřebuju odbornou pomoc, kterou mi zatím nikdo nebyl schopen poskytnout. Jsem hodně hypermobilní v celém těle a obvyklé rehabilitace si s tím neví rady. Takže hledám někoho, kdo mi pomůže najít rozumné cvičení- a dokáže mě aspoň ze začátku říct, co dělám špatně, protože přes silně ohebné klouby ošulím skoro všechno. Cvičení, co mě baví, jsou pro hypermobily nevhodná- jóga, bojové sporty. Měla bych posilovat, což z duše nenávidím, běhat (ortopedi po dlouhé sérií úrazů mi to naštěstí zakázali, mám k tomu horší vztah než k posilování), plavat, chodit, rekreačně jezdit na kole. Chodím se psy, v aspoň trošku rozumném počasí dost- s ohledem i na ty psy, dneska je ráno mínus deset a v tomhle nemůžu hnát na dlouhou procházku staršího psa s problematickými zády. Plavu nerada, protože plavu nesprávně a české bazény jsou pro mě hnusně studené- problém hypermobility je často pocit neustálého chladu. Na kole jezdím občas…. prostě hledám pohyb, který by mi seděl s ohledem na predispozice a získaná omezení. Už jsem k tomu přistoupila málem vědecky 🙂 Když kouknu na ten poslední seznam, tak vařit- vařím denně, jinak nejím- u nás není firemní jídelna a do takové malé díry nikdo nechce vozit jídlo. Takže správná strava se dodržuje snáz, na druhou stranu už mi zas moc nechutná maso a v poledne ujíždím na těstovinách. A učit se musím pořád, už několik let jedu ruštinu. Takže se snažím kočírovat svůj život někam k rozumným cílům i bez těch předsevzetí 🙂

  15. Milá Netopýrko,
    po přečtení perexu jsem v sebeobraně zakvílela: „Nedávej si předsevzetí, prostě to udělej!“
    Ale to, co píšeš, je rozumný, splnitelný a kontrolovatelný postup. Máš pravdu, že hodně záleží na motivaci (ať už dozor, například zeleného kuřete, anebo viditelné/slyšitelné pokroky).

    Za sebe upřímně napíšu, že si předsevzetí nedávám (viz tvůj covid, nahoře si ze mě velmi rádi dělají legraci) a hodnotím raději průběžně (rebelsky ne na Silvestra). Takže zůstanu u angličtiny a kytary (za gumového hada cokoliv 😉 a konečně mi to začíná znít).

    Díky za hezký (motivační) článek, máš schopnost shrnout na stránce, z čeho jiní dělají celodenní školení. 🙂

    1. „Prostě to udělej“ byla původně část článku, kterou jsem pak vymazala. Byla o motivačních obrazcích typu „prostě vyběhnout“, doprovázena obvykle mapkou 10km trasy. Což bylo asi tak stejně reálné a uvěřitelné jako tvrdit, že denně cvičím ráno 5 hodin jogu, 3 hodiny medituji, 4 hodiny běhám a díky tomu jsem bohatá a úspěšná 🙂 je to takový running (no pun untended) joke mezi soft skill nadšenci a nikdo to těm „motivačním řečníkům“ nevěří. Reálně pokus vyběhneš hned na 10 km, v lepším případě si jen bolestivě natáhneš šlachy a v horším máš rovnou úraz na pár týdnů 🙂

      Obecně spíš taky hodnotím po týdnech, ale před lety jsem začala na konci roku dávat do pořádku byt a dlouhodobé resty a třídit věci, a tak nějak z toho vyplynulo i třízení myšlenek.

      1. Máš pravdu v tom, že člověk potřebuje mít nějakou čáru, dobu, kdy si udělá pořádek v bytě i myšlenkách 🙂 jak jsi dobře napsala. První leden je prostě viditelné datum. Akorát si myslím, že k tomu musí lidé sami dospět – následování davu nefunguje. Ty jsi duše vědecká, jdeš na to tedy velmi racionálně. A mně se to líbí! Jen mám problém jít stejnou cestou. Což tedy nepovažuju za výhodu 🙂

        1. Na mě taky někdy funguje „stop dav“, jak tomu říkají punkeři 🙂
          Fungovalo mně chodit plavat s partou. Fungovalo sedět s kamarády na jednom gauči a dvě hodiny v kuse jet Duolingo každý v jiném jazyje, aby to bylo zábavnější. Fungovalo mně najít si s kamarádkou zajímavý fitness program s videy a sdílet progres na FB, tehdy ještě posty s názvy videí 🙂 .
          Nefungovalo mně jít na hromadné „výběhy“, které tuším kdysi pořádal Nike. Tam jsem šla jen proto, že mě přemluvila kamarádka.

        2. Těžké je, když dlouhodobě – třeba měsíce – nevidíš výsledky. To pak dost demotivuje a musím dělat právě ty větší „resety“.

      2. Tak cíle mají být přiměřené, na desetikilometrový běh bys mě neumluvila, popravdě na vůbec žádný běh. 🙂

        A co se týká toho odkládání, tak je taková pěkná pohádka o dědečkovi, co umluvil smrtku, aby ho nebrala a přišla až zítra. A co víc, donutil ji napsat na dveře Přijdu až zítra, a když se další den objevila, ukázal jí ten nápis, že až zítra… Pravdivý to obraz prokrastinace, když chybí motivace, ba je i odpor. 😀

    2. Zrovna ten vtípek se SMARTem mám z víkendovky, kde tohle nás skvělý kolega nacpal snad do hodiny 🙂 ale živí se tím kdekdo, v případě SMARTu se to nedá zkazit, ale u Eisenhowerovy matice docela ano :-/ ale ono je to jako s mnoha soft skills, tady fakt někdy platí, že kdo neumí učí. Anebo maká pro scientology, ale to by bylo na další články (nedávno to hezky shrnul Mikýř.

      1. No to by nemuselo být špatné téma na článek, když netopýři pospávají a není tedy o kom referovat, ne? 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN