Dvě ušaté psí hlavy mě napjatě sledují. Nejdřív šťouchám pohrabáčem pod kamny. Potom pod sporákem. V jídelně odsunuju od stěny křesla. Přecházím do dalších místností, mé chlupaté obecenstvo těsně za mnou. Kruci, přece tu někde musejí být? Vždyť dbám na to, aby je nenosili ven! Lezu po zemi a nahlížím pod nábytek. Nic. Je to jasné. Míčky opět zmizely do své skryté dimenze – jiné vysvětlení nevidím!
Musím uznat, že jiné psí hračky to nedělají. Zcela klasicky se povalují tam, kde psům odpadnou od tlamy. Na zahradě se promění v bahnité hnusy, které se nejen neztratí, ale psi je zase radostně nosí domů. Venkovní míčky se také chovají více méně předvídatelně. Ačkoliv je zahrada plná keřů, obvykle se dají dohledat. Jeden z nich třeba můj muž našel při podzimním rytí zahrabaný v záhoně.
Tak, kdo vyhraje? Aneb „Už to hoď!“
O některé z míčků pak přicházíme vlivem gravitace. Ari je miluje, ale zároveň je oddaná své úloze hlídačky. Občas to kombinuje tak, že běží kolem plotu a štěká s míčkem v tlamě. Když doběhne k dolní bráně, míček vyplivne, aby jí bylo lépe rozumět. Je to tam ve svahu, takže pokud si nedá pozor, míček se odkutálí pod bránou přes cestu až do sousedova živého plotu. Nepříjemné, ale žádná záhada.
„Už jen kousíček, a mám ho!“
Vstup do jiné dimenze tedy mají míčky především v domě. Jsem už zkušený hledač a dům zase tak velký není. Přesto míčky, v jednu chvíli viděné, v tu druhou prostě zmizí. Už jsem pochopila, že nemá cenu to s hledáním přehánět. Přijde okamžik, kdy se některý ze psů najednou objeví v kuchyni, a co to nemá v tlamě? Míček, který jsem dokázala hledat klidně i týden!
„Je můj, abys věděla! A nikomu ho nedám!“ 🙂
Momentálně v jiné dimenzi trčí žlutý míček a jeden z bleděmodrých. Takže čekám, kdy se vrátí na náš svět. Představuju si, jak míčky vymetají vzdálené konce vesmíru a potkávají tam věci, které se ztratily pro změnu mně. A tiše doufám, že jednoho dne… psi přinesou třeba peněženku, která mi někam vysublimovala už před několika týdny!
Půlpes na klíně a přetahovaná 🙂
Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2024
Tohle není žlutý míček zmizevší v jiné dimenzi. To je jiný žlutý míček zmizevší v krtinci 😛 Teď nejde vyndat, protože je zamrzlý 🙂
„Paničko, on nejde vyndat!!! Dělej něco!“ 🙂
Dnešní otázka je snadná – co myslíte, máte ve svém okolí také vstup do jiné dimenzi, kam mizí věci? 🙂
Teda dámy, jestli chcete zažít večer plný překvapení a nečekané zábavy, vyplňte si online tanzanská víza. ještě teď se smějeme. Ale asi na desátý pokud se nám to konečně podařilo. Přitom v minulých letech s tím problém nebyl, asi holt zdokonalili systém čičo.
Ale zase jsme se fakt pobavili, to rozhodně. Za pár dní uvidíme, jak se to ujalo. Už vloni jsme to měli veselé, každému ta e-víza přišla jiný den, jednomu ze spolucestujících kamarádů asi až den před odletem.
Ono není problém si je tam koupit na místě, ale jednak je s tím hrozně čekání a taky proč platit za stejnou věc dvakrát (u těch elektronických se platí kartou předem).
Dede,na tvoji psí dvojku je radost pohledět. Naše kočky kupodivu přímo koupené kočičí hračky moc nezajímají. Jako koťata si sice hrály s malými míčky, ale dost brzy je to omrzelo. Přestala jsem je kupovat a kočkám teď na krátké rozptýlení hodím špunt od vína, víčko z petlahve, nebo i brčko – vše pak prosě vyhodím. Takže jediné hračky jsou různé šňůrky a provázky, které se ale nekutálejí a zůstávají ležet na zemi. Uklízím je tak, že je zavěsím kolem trnože židle, protože kočky si je často samy rozhodnou stáhnout a chvilku si s nimi hrají. Čím jsou starší, tím jsou větší domácí lenoši, naštěstí venku do nich občas vjede elán a honí se nebo jen jednotlivě lítají a já je s úsměvem pozoruji.
Osobní věci také neznámo kam mizí, některé po čase samy vykouknou úplně někde jindy, než se původně ztratily. Není vyjímkou ani to, že ty důležité se jako naschvál „nechají najít“ až tehdy, když jsme ztracenou věc raději nově koupili (nedávno menší zahradní nůžky, které pak manžel našel ve vedlejší garáži a netušil, jak se tam „samy“ dostaly).
Musím říct, že objevování věcí poté, co se za ně koupí náhrada, mě umí dožrat:)) Leda by ta nová věc byla o hodně lepší a já si ji nekoupila, protože ta stará ještě slouží 🙂
Balonky Šišenu neberou (ona doteď nepochopila, na co je balonek a co je to aportování, ani klacky ji neberou, fakt), ale medvídci, těch máme doma snad šest (a prase a krysy, vše IKEA), doma u paniček má ještě nějakou obr rybu/parybu, taky z IKEA.
Ona je taková kočka v psí podobě, ale strašně ráda se mazlí. Měli jsme ji tu od pátku, už teď mi chybí. A jak v noci hřeje. Nikdy se nevyspím tak dobře, jako s ní.
Ne každý pes touží nosit míčky 🙂 A musím říct, že mi přijde snazší život se psem, který aportovat nechce:))
Mazlící fenka, která s tebou spí… Co víc chtít, viď? 🙂
Přesně, nic víc. A ještě se ke mně vždycky hrozně tiskne a někdy mě i „drží“ za ruku (přeloží si přeze mě tlapku).
U nás se hračky neztrácejí, jen některé mají velmi omezenou dobu životnosti. Zůstávají jen ty trvanlivé – míčky na šňůrce, různé uzly, míček s otvorem, z něhož padají granule, kousací kost – vše větší velikosti, takže šance někam zapadnout je malá. Teda ne že by se u nás nic neztrácelo – například já jsem dnes přišla z procházky bez jedné rukavice. Nejspíš jsem ji upustila ve chvíli, když jsem se snažila různými triky přimět Culka k tomu, aby ten lepenkový válec – zřejmě pozůstatek po silvestrovských petardách – s nímž vesele cválal po louce a chystal se jej sežrat, vydal do mých rukou. Zítra zkusím pohledat na místě činu. 🙂
A vydal? 🙂
Taky jsem musela povelovat, když psi našli zbytky po petardách a rachejtlích na louce nahoře na Zvičině. Ari to bylo jedno, to junior byl zvědavý (a já naštvaná, protože retardi za sebou zásadně neuklízejí)
Míček se šňůrkou vám vydrží? Ty jo 🙂 To u nás nevydržel za žádné psí party, provázek byl okamžitě ukousnut. 🙂
Míčky nám mizí, přestože máme ty opravdu velké. Řekla bych, že velikost s mizením do jiných dimenzí úplně nesouvisí 🙂
Nóóó, spíš tu věc upustil. Ovšem až poté, co kousek užral – a zřejmě vyhodnotil, že nabízený pamlsek bude chutnější. 🙂
Rexovi to s Ari moc sluší,máš krásný psy! U nás věčně sublimuje ovladač k TV, ne že bych se pořád dívala, spíše naopak, ráno tam přečtu rychle titulky zpráv, mrknu na počasí,pak ho někam odnesu, což zapomenu. Když pak je na mně všeho moc a chci se podívat na nějaký dokument, musím prohledávat známá místa, která mám rozdělena na sektory a dohledávám. Kosti z velbloudí kůýe, či co to je ty jsou většinou pod gaučem,pěkně obaleny kočičími chlupy ale raději tam než na ně stoupnout jako kdysi na lego. Hračky jsou v umělohmotném košíku a Jenka je umí vyhledat ale i tam odnést.Conči je to fuk,ta má zájem o bigmyš, jen když chce Jenku dostat z gauče. 🙂
Rex, Ari i já děkujeme 🙂
Věci jsou zlomyslné a udržují nás v napětí:)) Už vidím, jak se ovladač hihňá schovaný pod knížkou, kdy už konečně vzdáš hledání a půjdeš si místo TV číst. A pak najednou… kuk! 😀
Šmánkote, jak to víš ?! 🙂
😀 Odpovídá to (ne)řádu věcí! 😀
Máme míčky menší než tenisáky a ty zajedou kamkoliv. Kuopuju barevné, aby se daly lépe najít, ale stejně to moc nepomáhá… občas se některý z nich objeví a měli jsme i období, kdy jsem zašťárala pod všemi skříněmi a stejně nic… a pak se najednou začaly vynořovat!
Však říkám – jiná dimenze! 🙂 Zajímalo by mě, co tam ty míčky a další věci dělají…
Geralt Rex je čím dál krásnější vlk a Ari vypadá taaak spokojeně, hledíc na něj! hračky mají zřejmě svůj vlastní meziprostor, do kterého se ukrývají, aby nám, páníčkům, zamotaly hlavu při jejich hledání 😉 jinak si neumím vysvětlit, že uklízím, hledám, nenacházím a za nějaký čas se na tomtéž místě směje plyšmyš/míček/kulička 🙂
Ari je s ním opravdu spokojená, ne-li šťastná. Rozhodně se často bystře hýbe, což by s těmi bolavými koleny sama od sebe nedělala. Navíc Rex o ni pečuje… někdy napíšu jak 🙂
to mame všichni..223.12. mi přišel dárek poštou…no,udělala jsem si Krabice o den dříve (zvědává) a přišel trest, nemůžu to najít!!!
Na kočky to nesvedu,neb jsme vybalovala u drahého..ten mi to neschoval ani neuklidil a prohledal i odpadkový koš,jestli omylem nebylo vyhozeno (nebylo)..tak budu mít možná letos radost ještě jednou z loňského dárku… a ano Dede,jsou to náušnice-takové punkové,podoba krejčovských nůžek,které vloženy do dírek vypadají,jako by ti střihaly ušní lalůček..
Šiš Sharko, doufám, že je najdeš! To bych chtěla vidět:))
Moje nejpunkovější náušnice byly kočky, které vypadaly, jako by uchem prolézaly. Taky už mám jen jednu…
Myslíš, že puberťák k těm uším doroste? U nás sublimují brýle na čtení. Někde čtu, někam udělám pár kroků a začne udivené hledání. Tohle přece není možný, dyť sem… Fakt to možné není, ale jsou k nenalezení! Samozřejmě se najdou, ale až se samy nad mou bezradností slitují, potvory!
takhle je krásnej,Týrex ušatej 😀
Je to jednohlavý Chloupek! 🙂
Jano, já nevím! Zatím je na něj velká i ta jeho hlava jako celek. Vypadá hubenej, je hodně štíhlej a má 37 kg. Nechci vidět, kolik ukáže váha, až k té své hlavě a uším doroste 🙂
Kdyby mi v časoprostoru mizely jen psí hračky (a že mizí, hlavně Framovy), tak bych si výskala. Ale nám tam pravidelně mizí klíče; mnohé z nich se chovají jako tažní ptáci a vrací se až se změnou ročního období 🙂 .
Tažné klíče… Hm, to není jednoduché. Celou sezónu bez nich nevydržíš. Takže máte už celé hejno tažných klíčů? 🙂
Vcelku nechápu, proč se divíš, když máš, Dede, určitě vstup do jiné dimenze ve sprchovém koutu. 🙂
U nás momentálně vysublimovaly zubařské kleštičky na napínání gumiček přes rovnátka (oficiální název nevím). I když kluci uklidili pokoj a TJ Vykydal pod postelí, prostě nejsou. Kudy se asi toulají?
Taky míčky asi Brandy nezašantročila! 😀 Vždyť by se jí ta guma s první plamenem rozpustila na zubech! 😀
Ty jo, pořád něco hledám. Počítám, že s věkem to lepší nebude. Ale možná zase častěji zapomenu, že vlastně něco hledám… 🙂
U nás se před časem ztratily tři psí míčky. Tuším kam, ale nechce se mi je vytahovat. Totiž – museli bychom odstranit sokl u kuchyňské linky, na 99 % se dostaly pod ni. A to ne, že by se jen zakutálely (to nejde), ale odrazily se o podlahu a vskočily tam. Jeden jsem při tom viděla. Psík má ještě dva oblíbené další, tak tyhle nepostrádá.
A Rexík je nádherný pes – a ty psí oči, když je na pelíšku! Vychovává ho pořád Ari?
Nevychovává! Chová se jako hodná tetička, která rozmazluje milovaného synovce. Musím já! (Vychovávat:))
Jo, taky mám venku jeden možný úkryt ztracených míčků, podobně nepřístupný. Tiše o něm někdy přemítám, ale akce nepodnikám. Leda by Martin chtěl ten přístěnek v rámci úklidu vyklidit, pak bych se pod tu podlahu u stěny kouknout mohla! 🙂
U nás na chatě tak vysublimoval Dandovo malý žlutý míček.
Už se nikdy nenašel. Zřejmě lítá v nekonečném vesmíru.
Jinak doma plyšomyši a šantové polštářky jsou více méně na svém místě v obýváku.
Míšo, asi jste kouzelná rodina, protože co vím, kočičí hračky mizí mnohem snáz a důkladněji než ty psí – viz komentáře dole 🙂
Jo a Rex je čím dál tím víc krásnej pes ! A teprve bude !
Rex děkuje a už zase někam tryská 🙂
Psí hračky byly v pohodě, ty jsem našla skoro vždycky 🙂 , ale plyšmyši mají asi nožičky nebo je snad ty naše šelmy kočičí žerou ! Jenom jedna, která od prvního letmého pohledu vypadá opravdu jako myš, pravidelně trůní v půli kuchyně a já se pravidelně leknu 🙂
😀 Alimo, ten úlek chápu. Já občas na zahradě narazím na ikeáckou krysu a ačkoliv VÍM, že je to hračka, stejně se na první pohled leknu 🙂
Tak míček zamrzlý v krtinci nemá chybu!
U mě se svého času „odpařovaly“ kočičí plyšmyši. Průběžně jsem dokupovala. Při stěhování jsem našla za skříní… JEDNU.
Ty jo, člověk by věřil (rád), že co se ztratilo, je vlastně za skříněmi. A ono to tak být nemusí! 🙂