Jo a ještě kopíruju starší text – jak zakousnout nový rok 🙂 Účinkují velký Kazan a malá Berry 🙂
Jak zakousnout nový rok
Berry, jestlipak víš, že za chvíli tu bude novej rok?
Prima. Myslíš, že nám přinese nějaký dobroty?
Jo, to nikdo neví. Ale já bych řekl, že jo.
Fajn, pošlapu mu nohy. To já dělám vždycky pánečkovi, když mám radost, že přišel domů.
Komu chceš šlapat na nohy? Novýmu roku?
No jasně, vždyť jsi říkal, že přijde a přinese nám dobroty – třeba jako Jana s Karlem, ti mají plné ruce ještě předtím, než vlezou do domu!
Tedy ty jsi ale popleta – nový rok není člověk…
A proč sem potom leze? Já ho kousnu, jo?
Ale no tak, ještě kousat! Prostě začne nové období.
Jakože bude zase hezky a teplo?
No… ne hned.
Tak co se vlastně změní?
Číslo! Změní se číslo. Lidi si svoje doby číslují. A neříkej, že ho kousneš!
Hm. Nic se nezmění, kousnout se to nedá… tak proč to lidi slaví?
To je tak, lidi se snaží mít v čase pořádek. Představ si to asi tak, jako by rok byl velikánská kost, která někde začíná a někde končí.
Jak veliká kost?
Obrovská, dlouhá, mnohem větší, než náš dům… vždyť všechno, cos zatím prožila od narození nevydá ani na jeden rok!
Nechci tak velikánskou kost! Ta je potom strašlivá… a nedá se ani kousat ani nosit. Jak můžou lidi snášet tak veliké roky?
Jednoduše, berou to po malejch kouskách.
Teda je to spíš jako plno malejch kostí?
No… asi ano.
Takže to znamená, že celej rok budou samé dobroty! Kostičky jsou mňam, jen panička s nima nějak zbytečně šetří.
Eh, jak bych ti to vysvětlil…
Neříkej, že nebudou žádné kosti!
Ale budou! Jenom ne pořád, tak to na světě prostě nechodí.
Ale já chci, aby to tak chodilo!
No, chtít můžeš, ale to je tak všechno. Já ti to zkusím vysvětlit jinak. Představ si, že je rok taková dlouhá cestička a na ní hromádky granulí.
Fuj! Granule já nerada!
Neruš pořád! Sem tam je mezi granulema kostička nebo jiná mlsota, sem tam tam nejsou ani ty granule. A ty..
Vyjím ty kostičky a mlsoty a granule nechám!
No a to právě nejde! Z roku si musíš brát ty dobré i ty špatné kousky, jinak to neplatí. Musíš prostě doufat, že od jedné kostičky s trochou štěstí uvidíš na další. Nebo ji aspoň v dálce ucítíš!
Hm. Ale to není žádná legrace. Já nechci novej rok, mě se ten starej líbí! Protože je plnej kostiček a mlsot.
To ti jen tak připadá.
Nepřipadá, já je jedla!
Ale to víš, že jo. Ale taky nebyly každej den, že ne? Však jsi říkala, že s nima panička šetří! To jen když se koukáš zpátky, tak to vypadá všechno líp.
Nebo hůř! Víš jen, kolikrát mě panička vykoupala??? Naposledy mě drhla svým šampónem za ušima a říkala neslušná slova, jaký bych já neměla vůbec slyšet! A páneček mě zradil – polejval mě a navíc říkal, že děsně smrdím. To se říká citlivé dívce???
Když se citlivá dívka vyválí… no víš v čem, tak to oni potom tyhle věci říkají. A panička tě koupala jen asi šestkrát, pokud dobře počítám. Jenže při pohledu zpátky to špatný prostě vidíš jako častější, než to bylo ve skutečnosti.
Bodejť bych neviděla! Tebe panička nedrhla za ušima až ti prokluzovaly oči!
Já jsem se taky ne… No nechme toho. Prostě nový rok je vlastně něco jako starý rok, akorát lidi si většinou myslí, že musí být lepší, když je nový. Protože nové věci jsou taky na pohled hezčí a lepší než ty staré. Ale ono akorát záleží na tom, jak se k nim jeden chová.
No, nemusíš hned bejt takovej!
Jakovej?
Jako panička! To bylo furt řečí, když jsem – tedy úplnou náhodou, já za to nemohla – roztrhala ten povlak na pelech…
Ehm, nerad tě opravuju, ale to nebyl jen povlak a ten pelech byl můj! Jestli se budeš k novému roku chovat jako k mému pelechu, tak to nás teda čekají pěkné věci! Měla by sis dát předsevzetí, že nebudeš kousat co nemáš!
A jak bych jako měla kousat, co nemám??? Já koušu jen věci, které mám, abys věděl! A vůbec, co je to předsevzetí?
No, to si řekneš, co bys v příštím roce chtěla dělat, nebo zlepšit a tak…
A ono se to pak udělá?
Neudělá. To musíš ty!
Tak proč si to mám předsevzít, když to nepomůže? To už to rovnou můžu udělat, ne?