BTW: Kam se ztratila svatozář?

Dívám se na štíhlého nohatého vlčáka vesele běžícího přede mnou po cestě a v duchu si vzdychnu. Kam se poděl můj huňatý pejsek se svatozáří – byť tedy pouze chlupatou? A připadám si jako matka, která ve vytáhlém školáčkovi nostalgicky hledá roztomilé rysy batolete, kterým tak nedávno byl. Rychle však převáží pragmatická nevíra – proč to zvíře muselo tak dokonale vylínat zrovna na začátku zimy?

 

Je pravda, že mohutně línat začal někdy v půlce listopadu. Množství chlupů doma, v autě, na dvorku… prakticky kdekoliv, kde se jen chvilku vyskytoval, mě zaskočilo – a to jsem na něco takového zvyklá. Říkala jsem si – líná vůbec poprvé (na jaře jen měnil miminí kožich za dospělý), má co! Přiznám se, že mi chvilkami i zatrnulo. Je to normální línat tak důkladně začátkem zimy? Dokonce jsem ho vzala na veterinu, i když kůži měl zdravou, žádné lysiny se mu netvořily.

 

 

Rexovi naštěstí nic nebylo, jen trochu zhubl. Nevěřila jsem, že by to bylo odchlupením (i když jsem z něj denně vyčesala aspoň jednoho malého pejska:)), takže on i Ari pro jistotu dostali širokospektré odčervení. Přece jen mohou v lese slupnout i věci, které by fakt nemuseli. Dostal samozřejmě přidáno i do misky. Popravdě mám dojem, že ten pes nemá dno 🙂 Inu, junior!

 

 

Jenže můj roztomilý medvídek najednou vypadá jako nohatý gangster. Navíc gangster, který opět převléká kabát! Protože jediné, co se mu nemění, je ten černý obličej. Jinak momentálně zase světlá. Hlavně na zádech a na hrudi – že by zimní maskování? Vzhledem k tomu, že je to můj první vlkošedý pes (za sebe bych řekla mnohobarevný pes:)), jsem otevřená dalším překvapením. Tolik k jeho vnějšímu vzhledu.

 

 

Pokud jde o jeho hlas, štěká už velmi dospěle – hlubokým, respekt budícím hlasem. Naštěstí štěká jen výjimečně. Pravidelně pouze tehdy, když nesu misky s jídlem. Snažím se mu to rozmluvit, ale zatím marně. Nadšení nad nadcházejícím gáblíkem mu jaksi blokuje mozkové dráhy. Pokud chci slyšet Rexe zaštěkat opravdu zle, stačí pustit fén – má s ním hluboký osobní spor od samotného začátku, i když netuším proč. Nechala jsem mu ho samozřejmě očichat vypnutý, ale to na něj pro změnu vrčí. Doufám, že z toho časem vyroste 🙂

 

 

Pokud jde o jeho myšlení, řekla bych, že jsem měla devět měsíců nezvykle hodného psa. S desátým však naplno udeřila puberta a všechno je jinak. Někdy si říkám, jestlipak se mu ty tři zbylé mozkové buňky aspoň někdy potkají? 😛 Ač nerada, musela jsem přitvrdit s drilem, protože hormonální zatmění přišlo současně se stažením se zvěře z polí do lesů a junior najednou zjistil, že běžet po čerstvé stopě je prostě hustý!

 

 

Naštěstí mi ještě nikdy neutekl přímo za zvěří, takže neokusil tu správnou honičku. Ne proto, že by byl tak poslušný – zatím to jistí vodítko (stopovačka) všude, kde kolem sebe pořádně nevidím. Pořád ještě máme relativně bezpečné trasy, kde může být na volno. Jednak se proběhne, a jednak je to jediný způsob, jak ho pořádně cvičit.

 

 

Co jsem posílila dril, máme i výsledky. Jenže dobře vím, že co funguje bez větších okolních svodů, by neobstálo, pokud by narazil na zvěř. Dokonce jsem musela znovu zopakovat lekci na téma „cyklisty opravdu nehoníme“, což před hormonálním vzepětím respektoval už od pěti měsíců!

 

 

Takže ano, vypadá jako mladistvý gangster. Vlčák. Pes, kterému se většina majitelů jiných psů radši preventivně obloukem vyhne. Ale to platí jen tehdy, pokud se mu nepodíváte do očí. Ty má pořád ještě štěněčí. Plné lásky, hravosti a nevinnosti, ať už momentálně spáchal cokoliv.

 

 

Ach ano, (T)Rex je pořád ještě s námi, i když škod je už podstatně méně. Jenže jak zmizely škody dané nutkavým štěněčím okusováním, objevila se naschvál páchaná trestná činnost. Obvykle něco provede ve chvíli, kdy má dojem, že byl nezodpovědně opuštěn. Pozor, to není kdykoliv by zůstali s Ari sami. Je to výběrové. Řekla bych, že po posledním darebáctví ze soboty už začínám chápat vzorec, podle kterého jedná. Až ho odhalím úplně a najdu protiopatření, dám vám vědět 🙂

 

 

Rex a Ari spolu vycházejí po svém a pořád jsem přesvědčená, že Ari je s Rexem líp než o samotě. A to navzdory tomu, že jeho hry jsou z mého pohledu občas až neurvalé. Naštěstí jsem se přesvědčila, že když Ari opravdu chce, dokáže juniora usadit jediným zavrčením. Jenže z mého pohledu to prostě nedělá dostatečně často! Já vím, neměla bych se do toho moc plést. Jenže Ari bude jedenáct, kolena má opravdu ve špatném stavu, a Rex je často jako vystřelená dělová koule.

 

 

Na druhou stranu se moc ráda dívám, jak si spolu v klidu na pelechu hrají. Je to takřka něžné, ne obvyklý ragbyový zápas. Někdy Ari spí a Rex si přinese nějakou hračku těsně vedle ní a hraje si tak, aby ji nerušil. Často spí v její těsné blízkosti a aspoň kouskem těla se jí dotýká – stejně jako když byl úplně malé štěně. Jenže pak se probudí, v očích se mu potměšile zableskne a vzápětí nečekaně štípne spící Ari do polštářku na pacce. Ta vyletí, vynadá mu a skončí to přesně tak, jak si junior přeje – pořádnou kousanou:))

 

 

Přijde mi to neuvěřitelné, ale už je mu jedenáct měsíců. Uvidíme, jak v lednu završí svůj první rok 🙂

 

 

PS: Vyfotit toho psa nějak normálně zboku není bez pomoci možné, a i s ní mívám spíš rozmazance, než fotky. Nepostojí!

 

Aktualizováno: 19.12.2023 — 08:02

34 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Jéé, já včera prokoučovala Rex! Ten je krásnej! A ta tajle úžasná, závidím nesmírně ;-)))
    Máš dva skvělý psy, Dede, Ari má zase smečku a z Rexíka vyroste Pan pes 🙂

    1. Děkuju, milá Zano 🙂 Všichni jsme teď s Rexem v takovém rychlejším pohybu – fyzicky i mentálně:))
      BTW: Dnes ráno přinesl odněkud ze zahrady zabahněné cedulky od nějakých rostlin. Zatím jsem nepřišla na to, odkud to bylo… 😛

  2. No, tohle, to se podívejme, co ti to vyrostlo, nohatec ,nohatý je to. Na té fotce jak leží na boku, je to krásně vidět. Svatozář se bude ještě určitě vyvvíjet,to nebude konec, si myslím. 🙂 My už máme naštěstí pubertu za sebou a pomalu stárneme, vlastně nějak rychle,čas šíleně letí. Ariška teď vypadá trochu jako drobek proti mladíkovi.Rex bude impozantní. A ano, ach ti zající a blbky srnčí, ještě to mám v živé paměti.

  3. No, tohle, to se podívejme, co ti to vyrostlo, nohatec ,nohatý je to. Na té fotce jak leží na boku, je to krásně vidět. Svatozář se bude ještě určitě vyvvíjet,to nebude konec, si myslím. 🙂 My už máme naštěstí pubertu za sebou a pomalu stárneme, vlastně nějak rychle,čas šíleně letí. Ariška teď vypadá trochu jako drobek proti mladíkovi.Rex bude impozantní. A ano, ach ti zající a blbky srnčí, ještě to mám v živé paměti.

    1. Máš pravdu Jenny, když leží, je vidět jak je to ještě jen nohaté mládě 🙂 A o Ari se snaží i starat, ale o tom někdy příště.

  4. Jojo, dospívá. 🙂 Rošťáctví mu čiší z očí. 🙂
    Když jej vidím, tak z něj bude úctyhodný pes. Určitě ještě rozrazí, jak bude dospívat.

    1. Jo, na lumpárny ho užije! Měl bys vidět, jak se snaží obejít pravidelnou rozcvičku tím, že zkusí udělat všechny požadované cviky sám od sebe v bleskovém sledu za sebou. Končí tím, že se pokusí ze sedu podat obě packy najednou, tedy s sebou pleskne do placatého „lehni“. Pak ke mně zdvihne oči s jasnou otázkou – „Stačilo? Že by už jako mohla být nějaká opravdová zábava?“ 😀

  5. Ale ta svatozář tam je, určitě, to jen vinou nedostatku světla teď v zimě není tak dobře vidět! 🙂 Zima přejde, puberta s ní a Rexova svatozář se zase rozzáří, uvidíš!
    Je to fakt krásný pes, s impozantní hlavou!

    1. No, on je o své svatozáři rozhodně přesvědčen 😛
      Má moc pěknou hlavu, jen k ní musí ještě dorůst:))

  6. Dede, Rex je překrásný pes s neodolatelným kukučem (vlastně stále štěně i když hlasem už mutuje). Ari parťáka moc přeji, ta už teď určitě nemá čas smutnit po Berry. Takže sleduješ nejen Rexův růst, ale i jeho barvu kožichu. Budeš si muset kvůli tomu založit extra foto album. Aby mohla později porovnávat, jak rychle či pomalu se barva měnila. Konkurovat polární lišce či hranostaji určitě nebude a ať už se vybarví jakkoliv, vždy to bude fešák jako věšák. Jeho vyčesané chlupy by sis měla schovávat. Je to Ivana (zvířetnická), která je umí zpřádat, nebo někdo jiný?. Protože třeba čepice z tak zajimavé směsi psího zabarvení by určitě byla krásná. Fotka dvou hlav je kouzelná a na té poslední se zdá, že Rex už je dokonce vyšší než Ari.
    Rex štěká na fén, naše nejmladší kočička Bobinka zase honí vysavač. Tedy takový malý, ruční na tyči s rotačním kartáčem. Všechny kočky se ho vždy nějprve a prchaly,teď před ním už jen uskakují, nebo odejdou. Zato Bobi hned od začátku za ním zvědavě běhá, různě mu nadbíhá a vůbec se ho nebojí.

    1. Maričko, koukala jsem dnes na fotky od úplného začátku, co ho máme doma a ty změny v barvě byly opravdu markantní 🙂
      A ano, Rex je větší a silnější než Ari. Jen je to ještě truhlík 🙂

  7. Máš nádhernou psí dvojku, tak trošku, kecám – HODNĚ závidím, ale přeju ti to. Ari je klasická bílá psí dáma, Rex je naprosto neodolatelnej puboš. Ten kukuč a ty dlouhý nohy ! Jsem zvědavá, jak se nakonec vybarví, ale krásnej bude vždycky.
    To rošťácký zlobení mi připomíná Daga, náš první pes, stř, knírač. Labroši byli klidnější, i když taky dovedli svoje, ale zvěř je nikdy nelákala, nějaká stopa jim byla vždycky ukradená a i srnka in natura 5 m od nich s nimi nehnula. Za to Dagi! Prý nemá lovecké pudy jsem se dočetla, ale on to asi nečet :-)) Zdrhnul za zajícem na obzoru a srnu mi vzorně přihnal tak, že být myslivec, skolím ji jednou ranou na komoru. Srnka zdrhla, ale já málem přetrhla Dagouše :-)) On se nebál, užíval si pacholek, ale já zažila hodinu strachu a to jsem sebou měla malýho Marka, tak 2 a půl roku. To je tak, když si jedna pořídí štěně a má rok a půl starýho synka…. :-))

    1. Alimo, děkuju 🙂 A naprosto chápu tvé pocity! Mně taky Martin přinesl domů štěně, když jsem byla těhotná. Takže snahu kontrolovat naráz mimino, štěně a předškoláka mám za sebou – zdaleka ne vždy to fungovalo bez nervů…
      Mimochodem, s těmi knírači je to zajímavé – říká se, že by je neměla zvěř zajímat, a přitom co vím od Alex to moc pravda není.

      1. No právě proto jsem kdysi zvolila knírače, bydleli jsme tenkrát doslova na kraji města, za námi pole, remízky, malý lesík…a zajíci a srnčí :-). Dagi byl snad převlečenej ohař nebo co :-), Když jsem viděla na obzoru zajíce první já, dobrý, dal se přivolat, když ho viděl on, ohluchl a mohla jsem si na delší dobu sednout. A když chytil stopu srnky, kterou já tedy samozřejmě nechytla :-)), měla jsem opět smůlu.

  8. Arinka i Rexík jsou nádherná dvojka, trochu závidím. My musíme už asi zůstat u jednoho pesana. Edýsek by zřejmě uvítal kamaráda protože být sám je velká nuda ale musíme být soudní. Jana je sama a jeden pes ji stač, je to zodpovědnost.

    1. Maruško, snažím se si psí dvojku užívat. Vím, že to jako s Ari a Berry neužiju… A máš pravdu s tím jedním psem. Člověk musí být soudný, i když to někdy bolí.

  9. T Rex – něco mezi Fanfánem Tulipánem a Zorro mstitelem… Alén Delonů a Tonda Banderasovic by mu mohli ten jeho kukuč závidět, ale i tu nádhernou sněžnou ctitelku 😉
    zlobit se na něj nelze..

    1. Tak Fanfán to on je 😀
      A roste z něj pes se smyslem pro humor – hodně nám s Martinem připomíná Kazana (občas se i spleteme a voláme na něj Kazane:))

  10. Je krásný. Ostatní neposoudím, psa jsem nikdy nevychovávala, nevím, co je běžné a co ne. Ale respekt budí a budit bude,to ano. Nicméně vypadá velmi muchlací, i když asi sám moc muchlací nebude :D.

  11. neztratila se svatozář, je jen schovaná před zvědavými pohledy okolí 🙂 teď se hraje na vlka hřívnatého, ne na něžné štěňátko 🙂 máš parádní vlčí dvojku, Dede…Ari sošná a sněhobílá a Geralt Rex s tmavou tváří jsou jako noc a den. jsem moc zvědavá, do jaké barvy se nakonec Rexí kožíšek vykrystalizuje.

    1. Taky by mě zajímalo, jestli nakonec bude mít jednu barvu, nebo bude světlat a tmavnout podle sezóny jako divoká zvířata. Je fakt, že jeho mimikry jsou i teď velmi solidní – stačí se podívat na fotku, kde si Ari vyskakuje. Nemít reflexní vestu a postroj, skoro by se ztratil 🙂

      1. může být, že bude měnit intenzitu kožichu i barevně podle ročního období…Snížek I. v předzvěsti zimy a chladna tmavl a huňatil – na zádech mu ztmavl šedý pruh jako veverce 🙂 kolegové ho chtěli najmout coby meteo-cat – měl by na okně svůj pelíšek a předvídal by sněžení 🙂 Snížek II. před zimou zapudruje tvářičku do šedé a zbytek kožichu mu zesvětlá 🙂 pravý opak Snížka I. no a samozřejmě kromě kožichu nabral i v těle, je z něj pořádná polární liška 😀

          1. tvářičku jsi viděla – pozdrav s fotkou byl úplně čerstvě focený 🙂 no a váží cca 6,5 kg, délka chlupu 8 cm. večer se zas budeme česat 🙂

  12. Vypadá nádherně, vlčí stvoření. Krásná hlava s tmavou maskou, no tělo je nohaté a vytáhlé, jako kluk v pubertě. Zajímavé je, že nebyl ještě přestavěný, že roste souměrně. Na poslední fotce ta svatozář pořád září.

    1. Máš pravdu, pokud náhodou chvíli přestavěný byl, pak ne nijak nápadně.
      je pružný, silný, nohatý a ta hlava je na něj bez pořádné hřívy zatím moc velká:))

  13. Ta tmavá hlava vypadá, jako by patřila na jiného psa 🙂 Popisuješ úplně normální lumpárny a pokud jde o škody páchané naschvál, co byl pes (podle něj) nezodpovědně opuštěn, na to je expert Karamel. Myslela jsem si, že ji to s věkem přejde. No, po pátém roce se to trochu zlepšilo… ale vymýšlet nesmysly jí jde dodnes a to bude mít v únoru osm! Po posledním extempore s čokoládou jsme opět přidali na bdělosti co se týče toho, co všechno lze sežrat. Včera jsem dodělávala cukroví a před psy se ohlídat dalo- ale kočky! Prohazovat na terase tácy s cukrovím, kde tuhnul krém a čokoláda, s přítomností koček venku- to byla vyšší logistická! Protože kocour by možná ochutnal, ale Adéla žere sladké ve velkém….

    1. Nezapomeň, že jsem měla spoustu let psy, kteří nekradli, neničili… (utíkali, chjo, to jo)
      Jinak na chladnutí cukroví se mi letos osvědčila zimní zahrada, kde je zima a dá se zavřít. Jako bezpečně zavřít. Před nenechavým Rexem i všemi kočkami ze sousedství, které Ari toleruje… 🙂

    2. Eddie a Vinc jdou po vanilkových rohlíčkách jak čert po hříšné duši. Snížek I. mi ještě ve starém bytě vyskočil na linku a olízal z talíře vanilkových rohlíčků skoro všechen cukr. nebylo mu nic, jen hrozně voněl vanilkou 🙂 a ty rohlíčky jsem musela obrat od hedvábných chlupů a nikomu nenabízet. Snížek II. je vrchní ochutnavač – všechno by chtěl očichat a zkusit, kdybychom ho nechali.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN