I tak běžnou věc, jako je šroubek, musel někdo vymyslet. Původně nesloužil ke spojování materiálů, ale čerpání vody.
„Ve školách mě učili, že velké technické vynálezy jsou dílem bezmála božských géniů, kteří zakopli o myšlenky, jež změnily svět,“ píše Matt Ridley v knize Evoluce všeho. Ve skutečnosti měl šroub extrémní vliv nejen na spojování materiálu, ale i v dopravě. Šroubek, a posléze vrut, je už po tisíciletí natolik dokonalý, že ho v podstatě není jak vylepšit.
Šroub. Princip známý a nezměněný po tisíce let.
Mohou se změnit materiály na pevnější či v případě vrutů řezivější nebo naopak v případě ozdobných šroubů barevně elegantnější. Kde je potřeba ušetřit na váze, sáhne se k titanu či hliníku. Ale na základním tvaru šroubu a šroubků se nic zásadního nemění. Najdou své uplatnění v obrovských rypadlech i malých mobilních telefonech.
Vrut se na rozdíl od šroubů zařezává na materiálu (plast, dřevo, sádrokarton)
Archimédův šroub
„Základní koncept šroubu, kdy byl ve 3. století př. n. l. vymyšlen řeckým matematikem a vynálezcem Archimédem, příliš nezměnil,“ píší autoři knihy 100 vynálezů, které změnily svět. Podle jiných má šroub „na svědomí“ řecký filozof Archytas z Tarentu, někdy nazývaný „otec mechaniky“, který ho měl vymyslet 400 př. n. l.
Princip archimedova šroubu použitý při výrobě burčáku
Jednoduchá technologie šroubu, který se točil v korytě, pomáhala přesouvat tekutiny a sypké materiály. „Vodní šroub, poprvé zmíněný v Mechanice of Heron of Alexandria, byl vyroben ze dřeva a napomáhal zavlažování farmy a zbavoval lodě stokové vody,“ vysvětluje server Ford Fasteners. Mechanik Heron Alexandrijský byl řecký matematik, mechanik a vynálezce v jehož díle se zachovaly znalosti mechaniky nejen řecké, ale i egyptské či babylonské.
Teprve později se šroub začal používat jako tlačný prvek v lisech. Díky němu máme dodnes například víno, olivový olej nebo historické výtisky knih. Šroub byl jedním z hlavních prvků starých tiskařských strojů.
Šroub použitý v lisu při výrobě burčáku
První šrouby byly dřevěné, a v zásadě co kus, to originál. Teprve díky anglickému konstruktéru Josephu Whitworthovi (1803 – 1887) se zavedly normy pro šrouby z britských dílen. Bok profilu závinu měl mít 55 stupňů a počet závitů na palec se odvozoval od středního průměru dříku (těla) šroubu. Faktem je, že zatímco na Britských ostrovech zůstala angloamerická měrná soustava, parametry a normy šroubů v kontinentální Evropě jsou udávány v metrickém systému.
Šroub, systém starý a v podstatě nezměněný po tisíce let, slouží ve všech myslitelných oblastech lidského života. Své místo má v hodinkách i ve vesmírné družici letící na okraj sluneční soustavy. Což je na tak starý vynález velmi slušný výkon.
Foto Topi Pigula.
Další články autora najdete zde: https://medium.seznam.cz/autor/topi-pigula-39
Dede: Děkuju Topimu za opravdu zajímavé zamyšlení a zrovna se ptám: napadají vás další věci, které byly vymyšleny tak dobře, že v zásadě beze změny slouží dodnes?
Vznik a zavádění metrické soustavy byla drzá francouzská politika. Jejím účelem bylo právě vyvolání dodnes částečně trvajícího a vámi popisovaného zmatku. Nějaká pseudověda byla jen zástěrka.
(Myslete si o mém komentáři co chcete :-))
Díky za dnešní zajímavý článek. Mně vždycky fascinovaly jednoduché nástroje a jejich rozmanité využití. Dokonce i mé tělo využívá třeba páky, při vstávávní ze země,z podlahy atd. Užitečné geniální věci.
Withworthy se standardně používaly v počítačových skříních, u pevných harddisků a podobně, takže se s nimi dá setkat i v našich končinách.
Bezva článek. 🙂
Děkuji za velice zajímavý článek o tak jednoduché, dodnes používané věcičce jako šroubek (a matice).
Ale to je zajímavý článek. Ano, ano, šrouby a matice nás provází celý život 🙂 !
A ještě k ilustračním fotkám. Ano, oba šrouby se používají ke zpracování hroznů – ten první k odstranění stopek, či-li odzrnění (proto se přístroji říká odzrňovač), ten druhý k vylisování šťávy (takže klasický lis). Ze šťávy kvašením vznikne nejprve burčák, po překvašení, vyčištění a dalších kouzlech víno na vánoční stůl (velikonoční, narozeninový, prázdninový, svatební, pohřební a jiný stůl, třebas ten obligátní Kulatý 😉 ).
A burčáková vzpomínka – kdysi tchán jednomu svému známému vytočil na soustruhu onu šroubovici na lis a na dotaz „Co za to?“ prohodil „Ále, až bude burčák, tak mi dáš pěťák!“ V období burčáků onen „opatrný“ vinař na dotaz, kdy dorazí se zkvašenou šťávnou pronesl „Čoveče, nemám. Letos dělám víno bez burčáku!“
No ale to jsem se dostala daleko od tématu. 🙂
YGo, pěkný komentář s rodinnou historkou :).
Ohledně kvašení. Za chvíli jdu namačkat do sklenic včera zakrouhanou a přes noc odleželou směs zelí (jen 5 velkých hlávek, ale i tak jsem na mandolíně krouhala dost dlouho). A budu doufat, že zelí začne úspěšně kvasit, zatím směs i za tu jednu noc stihla provonět kuchyň.
Šroubky, vruty učím v předmětu Stroje a zařízení u košíkářů jako rozebíratelné spoje.
Tvé povídání využiji k malému rozšíření 🙂
Děkuji.
Zajímavé! Všichni šroubek ( a i ledacos jiného) používáme jaksi samozřejmě, aniž by se jeden (já) zamyslel, jak a kdy to vlastně vzniklo.
Tenhle článek by se určitě tak za cca 10 let (možná i míň) moc líbil našemu Matějovi, teď je mu 4 a půl. On se neptá klasicky proč, ale jak to funguje a proč to tak funguje. Ve dvou letech ze mě doloval vědomosti co papaj pavouci a jak to papaj a proč to tak papaj.
Alimo, držím palce, aby to Matějovi vydrželo. No, co papaj bych věděla, ale jak dokážou upříst pavučinu, jednu nit lepivou na mouchy a druhou nelepivou, aby po ní mohli běhat sami, to je pro mě záhadou.
Matěj je báječně zvídavé dítě – takhle udržují rodiče a prarodiče ve stálé potřebě se vzdělávat (což je fajn) 🙂
Topí, díky za článek. Je to připomenutí o genialitě již zaniklých civilizací.
Díky Topi, tohle je článek podle mého gusta 🙂
Pokud bych měla hledat něco, co se v historii lidí neměnilo, dodala bych třeba vřetánko nebo motyku 🙂 Myslím, že i koště by fungovalo! 🙂
prak ve svém základním principu 🙂 kolo…koště určitě 🙂
5 situací, kde najdete Archimédův šroub: auto na přepravu betonu, rybí výtah, čerpání kalů v čističce odpadních vod, čistidlo zubních kanálků a čokoládová fontána. Zkuste si vygooglit, jedno je zajímavější než druhé. Hezký den s fyzikou přeji. 🙂
Archimédův šroub znám už velmi dlouho (i když ne ze školy) a fascinoval mě. Podstatné na tom bylo, že mi už tehdy došlo, že to, že je civilizace stará a mnoho věcí se tehdy nevědělo, neznamenalo, že ti lidé byli hloupí nebo nevynalézaví.
Přesně, Dede. Až budeš mít zase cestu do Brna, zajdeme do VIDY, tam mají spoustu těchhle vynálezů na hraní – i Archimédův šroub na čerpání vody. To by se mohlo líbit celé rodině 🙂
a vynálezce lodního šroubu z něj určitě také vycházel.
Milý Topí, děkujeme za připomenutí mého oblíbeného jednoduchého stroje (málokdo si uvědomuje, že šroub je vlastně nakloněná rovina namotaná na válci).
K tvé otázce, Dede: všechny jednoduché stroje, tj. páka, kladka, kolo na hřídeli, klín a nakloněná rovina. Jsou téměř všude, jsou opravdu jednoduché, bezporuchové a mají vysokou účinnost. Konkrétní příklady znají určitě všichni.
Angloamerické nemetrické normy jsou pohroma. Oni sice SI formálně používají, ale fakticky moc ne. Pak si necháte od nich poslat zařízení a běda, jak z něj vypadne šroubek, evropským ho nenahradíte. Naši mechanici už mají kompletní sadu amerických závitníků.
Milá JJ, jako obvykle boduješ:))
Výraz „nakloněná rovina namotaná na válci“ by byl hitem křížovek, kdyby je tvořili fyzici 🙂 🙂
Jinak souhlasím, rozdílné (ne)metrické soustavy generují spoustu problémů.
to víš, Británie jest ostrovem a Král/královna jejími svrchovanými vládci ( parafrázuji klasika) 🙂
A na soustavu SI dosud zcela nepřešly Spojené státy americké a další zaostalé země. (Citát z přednášky pána z Metrologického ústavu. :))
Jinak, já už na to nadávala v maximální stručnosti jednou: https://sosaci.net/node/21816 .
😀 😀 😀
Hihi JJ – ani po destíkách let s am. normamy si na ně nedokážu zvyknout, furt mi to myslí v cm, kg a cels. Právě před pár týdny jsem se kvůli tomu pěkně sekla. Chtěla jsem koupit nové povlaky na peřiny. Mám jich několik, v evrop. i US velikostech (rozdíl v šíři i délce). Chtěla jsem na evropské, moje povlaky ještě z Něm. už dosluhovaly. Hledala jsem na IKEA, stačila mi nejmenší velikost a vybrala jsem vzory, jeden na léto, druhý flanel na zimu. Pro US trh tu sice prodávají am. rozměry, ale řekla jsem si, že plus mínus 10 (?) na šířku a délku není tak moc, povlaky budou jen trochu volnější. Prostě jsem v tu chvíli myslela stále evropsky, došlo mi to až když povlaky přišly. V inčích totiž cirka o 10 cm větší, ale o 27cm a to už není jen o trochu větší ! Naštěstí kásně padnou na am. peřiny ve vedlejším domě a jak tu teď pár dnů byla švagrová, prý se jí ve flanelu spalo báječně. No a já si holt budu muset na něm. peřiny padnoucí povlaky ušít sama.
Au, Maričko, tak to je historka za všechny peníze. 🙂 Ještěže máte dvojí peřiny a vše se využilo. Na druhou stranu, úžit a krátit jde dobře, ale nedovedu si představit, co s tím, kdyby přišel povlak o kusanec menší.
Vždycky si vzpomenu na George Švehlu, jak psal, že v Austrálii chodil v práci s převodními tabulkami na všechny ty podivné jednotky a kolegové se mu smáli. A pak jednoho dne přistoupila Austrálie k SI a smát se mohl on. 😀