Netopýry čeká zima. Někteří se připravují. Někteří už jsou dávno připravení. Někteří mají na háku zimu i lidi. Copak je nového v netopýří záchranné stanici?

Mám ráda září a říjen, babí léto čili hezky staročesky polétí. Není tolik vedro, ale pořád spousta slunce, příroda je hezky barevná…

Netopýři mají tohle období také moc rádi. Potomstvo vyletí z kolonie a rodičům začíná život. Tedy sezóna lásky. Tedy usilovné vyrábění dalších netopýrů.

Poté přichází příprava na velký spánek. Netopýři se vykrmují na zimu a využívají nabídku hmyzu za tmy i za světla. Asi proto se stali symbolem Dušiček a všech jejich zahraničních mutací.

Vykrmují se. Migrují do zimovišť. Sem tam končí vyčerpaní v záchranné stanici. Ono cestování je vyčerpávající. Kdyby jen cestování! Nejeden frajer láká do svého pářícího bejváku jednu netopýří dámu za druhou a pak se ráno cítí jako přejetý parním válcem.

Julián chrní

Naši svěřenci se každý listopad stěhují do zimovacích boxů a svážejí do umělé jeskyně. Bývají jich menší stovky – hendikepové v trvalé péči, dočasní pacienti, které lze vypustit až na jaře, a kolonie zvaná “hoteloví hosté”, která pravidelně před zimou přilétá na osvědčený pražský balkon, aby u nás mohla přezimovat.

Hotelová hosté zpravidla vysílají už počátkem podzimu předsunutou hlídku. Je třeba obhlédnout, zda je balkon stále na místě.

Letos kromě hlídky přiletělo několik dalších jedinců, nechali se nakrmit a poté ráčili zase odletět.

Kolik jich asi přiletí na svačinu příští rok?

Mariella chrní

Donedávna jsem netušila, že různé netopýří druhy mají různě poskládané diáře. Přitom to není nic překvapivého. V Česku žije 27 druhů netopýrů a ty se od sebe můžou velmi lišit nejen vzhledem, ale také způsobem obživy. Některé loví nízko ve vzduchu, jiné létají hodně vysoko, další zase loví na zemi. Ty nejmenší loví komáry a ty největší zase zvládnou slupnout střevlíka.

Netopýři velcí, soudě podle mých dvou, chodí spát brzy. Mariella pravidelně začíná zahibernovávat už v říjnu, Julián se obvykle přidá v první polovině listopadu.

Obvykle je klíčové slovo.

Čenich na čenich

Příprava na hibernaci je pomalý proces, kdy se netopýři vykrmí, pořídí si zdravé zásoby hnědého tuku a postupně se probouzí obden až jednou za pár dní. Když se dostanou do správného prostředí (vysoká vlhkost vzduchu, teploty ideálně mezi 4—10 °C a minimum rušivých vlivů), do dvou dnů tvrdě zaspí a ideálně se vzbudí až na jaře.

Letos začali Mariella a Julián nechávat nevyjedené misky už v druhé polovině října. Začátkem listopadu zahibernovali úplně a bylo jim jedno, že jsou v pokojové teplotě. Jindy žravá Mariella nezareagovala na misku s jídlem vůbec. Julián až druhý den. Zvláštní.

Pohromadě na hromadě

A co naši další svěřenci?

Někteří už jedli jen jednou týdně. Jiní byli ještě aktivní a žrali jako diví. Po hotelových hostech zatím ani vidu ani slechu. Zvláštní to není; obvykle přilétají až v listopadu a první půlce prosince. Netopýři rezaví jsou otužilci.

Protože je ještě poměrně brzy a teplo, nemá smysl vozit Mariellu a Juliána na naše zimoviště.

Prozatím budou hibernovat na lodžii. Je zasklená, takže většinu zimy se prostředí uvnitř drží v mezích vhodných pro netopýří zimování. V posledních letech jsem ji několikrát úspěšně použila pro dočasné zazimování. Některým netopýrům se tam obzvlášť líbilo.

Superhypermoderní senzor

Podmínky v zimovacím boxu na lodžii jsem vždy monitorovala meteostanicí. Ta ale v nejméně vhodnou dobu na začátku listopadu odešla. Nahradila jsem ji „hlídacím“ tagem, který umí měřit teplotu a vlhkost. Připnula jsem ho k postýlce a ta putovala na lodžii i s Mariellou a Juliánem. Mobilní aplikace k tagu nejen ukazuje grafy teplot, ale dokonce umí poslat upozornění, pokud podmínky v postýlce vykročí mimo nastavené rozmezí. Paráda!

Stěhování netopýry ani neprobudilo.

Nerušeně spali další tři týdny. Jednou týdně jsem jim přinesla misku se zophobáky. Někdy čekala na zbaštění do dalšího večera.

Mariella a Julián u mě žijí už přes tři roky. Přesto mě ještě pořád dokážou překvapit.

Například vůbec nechápu, co má znamenat tohle:

Přece neznečistím postýlku

Netopýři jsou zvířata čistotná. S hygienou se potkávají už krátce po narození a brzy se sami začnou čistit. Jejich přístup k čistotě vlastní a čistotě jejich okolí je ale značně odlišný. Doteď jim však nevadilo čůrat a kálet do postýlky. Člověk to přece pravidelně čistí. Ale tentokrát jsou na lodžii a ne doma! Co když se pokojová služba nevztahuje na lodžii?

Netopýři celkově umí lidem zamotat hlavu. Třeba výběrem úkrytů, když je zima zastihne nepřipravené. Letos soutěž o nejabsurdnější úkryt vyhrály toalety ministerstva vnitra.

Zachráněný netopýr z ministerstva vnitra (Zdroj Pražská zvířecí zachránka)

Ne že by je vždy omlouvala překvapivá změna počasí. Někdy si jednoduše vyberou kuriózní zimovací místo.

Ne, fakt nesvítím

Případně se nastěhují do připravené budky, ale… bydlet uvnitř není dost punk.

Známka punku

Brzké zahibernování mých svěřenců je mi záhadou. Dokud mě jednoho rána nevzbudí oznámení ze senzoru, že teplota na lodžii klesla na jeden stupeň. Když se jdu podívat ven z okna, všude je bílo.

Moment.

COŽE?

Ochlazuje se

Netopýři mají jakýsi šestý (sedmý? Nebo naopak některých z prvních pěti?) smysl pro počasí. Na jaře poznají, kdy je venku teplo a hmyz k jídlu. Vypadá to, že ti moji dva zdaleka vycítili blížící se tuhou zimu.

Záhada vysvětlena. Ovšem nastává problém.

Teplota má příští dny klesnout v noci až k mínus osmi. Mariella a Julián zatím spí, ale na lodžii už být nemůžou. Hrozilo by jim umrznutí.

Stěhuji je domů do boxu. Pokud za pár dní přijde obleva a typický prosinec posledních dvaceti let, pár dní v teple vydrží. Snad budou dál hibernovat, jako kdyby se neřeklo. Jen je musím častěji budit na krmení.

V teple se Mariella a Julián chovají jako v teple. Kdykoli se jich dotknu, jsou zahřátí. Když jim nasypu jídlo, za chvíli vyběhne Julián z úkrytu a vyráží lovit. Mariella jíst nechce. Nemusí. Zásob má hodně.

Venku je stále mráz. Hladím oba netopýry po zádech. Měkké polštáře tuku.

Ještě mám zophobáky. Je škoda je nezkrmit.

Odpočítám šest. Běžná denní porce. Případně jim přidám.

Hodinu se neděje nic.

Pak nastane rachot. Jdu se podívat. Miska je fofrem prázdná. Když jde o zophobáky, je Julián pěkně oprsk… hrdina. (Video – Lovec!)

Druhý den odpoledne najednou slyším rychlý pohyb v úkrytu a žvýkání. Některý zopbohák včera prchnul z misky a unikl svému osudu. Dočasně.

Zima pokračuje. Dozvídám se, že přiletěli první hoteloví hosté. Otevírací doba zimoviště se blíží mílovými kroky. Odvážím Mariellu a Juliána do stanice, odkud poputují do umělé jeskyně.

Už když jedu domů, začínají mi chybět.