HOST DEDENÍKU – Alex: Jak jsme málem přišli o Ajvinku.

Píši tento článek jako velmi těžkou zkušenost pro všechny majitele pejsků a určitě i koček. Co všechno se může přihodit po jakékoliv zdařilé operaci.

 

V polovině listopadu, páneček při siestě u televize s Ajvinkou rozvalenou na klíně, objevil na pravé mléčné žláze na druhé cecince odzadu, malou bouličku. Ve velikosti lískového ořechu, opouzdřenou. Druhý den následovala návštěva na veterinární klinice, kterou vedou manželé veterináři, hlavně chirurgové, a se kterými mám velmi dobré zkušenosti. Byl domluven rychlý termín na operaci, byl to zaručeně nádor a ten by rostl, takže okamžitě ven. Potud pohoda a klid.

Ajvi jsem jedno úterý ráno odvezla na kliniku, byla u jejího uspání a odvezla jsem si ji ještě spící dopoledne domů. Rána malá, čistá, klidná, suchá. V poledne začal horor, který skončil až koncem týdne.

Pod spícím psem se tvořil krvavý průjem. Ajvi se začala budit a v mátožném stavu za ní tekla krev napřed i se stolicí, potom čistá krev. Volala jsem na kliniku. Okamžitě přivézt. Tentokrát jsme jeli oba, manžel řídil, já držela vzadu mátožnou pejsku a chytala do papírových utěrek krev. Ve vzduchu odér železa. Hned ji byla odebrána krev na vyšetření, znovu zavedená kanyla a nasazená kapačka. Krev, jak jsem ve svém myšlenkovém zmatku zaznamenala, byla v pořádku, anemie se zatím neprojevovala. Po vykapání jednoho pytlíku a aplikacích různých injekcí, jsme jeli domů.

 

 

Noc byla strašlivá, Ajvi neustále chodila, za ní plno krve. Jakmile po chvilce ležení vstala, z konečníku stříkala krev, jako kdyby měla pod ocáskem hadičku. K tomu se přidalo zvracení i po pár lžičkách vody. Ráno opět rychlý přesun na kliniku, opět kapačky, opět rozbory krve, dokonce už byl hotový rozbor z veterinární laboratoře kvůli slinivce. Zaplaťpánbůh negativní!

Veterináři se shodli na velmi těžkém průběhu alergické reakce. Na co??? Verdikt padl na při operaci aplikovaná antibiotika – ze skupiny cefalosporinů! Průběh byl tak těžký, že zaskočil oba veterinární manžele. A co teprve nás!!! Ajvinka strávila na klinice další den a noc a den (to bylo v pátek 17. listopadu a bylo volno) na kapačkách. Žilní porty se musely v předloktích střídat.

Ve volný den paní doktorka, protože bydlí naproti klinice za ní docházela kontrolovat kanylu a dodávat další „flašky“ fyziologu, glukózy a přidávat léky. Totéž dělala i v noci. V noci i venčila. Já jsem jezdila za Ajvinkou a vyvenčit ji ve dne. Oddělat kanylu, jít s ní vyčurat, port propláchnout a nasadit kapačku. Bojovali jsme všichni. Mezi tím přišel výsledek z histologie. Byl pozitivní. Ale histolog napsal, že byl dobře zapouzdřený, malý a perfektně vybraný i s okolní tkání.

Když jsem mluvila s panem profesorem, ano jako chirurg přednáší na brněnské veterině, tak mi říkal, že operace probíhala skvěle, ale to co následovalo, jim vyrazilo dech. Takže v kartě v počítači má Ajvinka červeně připsanou alergickou reakci na cefalosporiny, já mám příkaz mít červený vykřičník v hlavě, kdyby měla dostat ATB někde jinde než u nich.

Ajvinku jsem si odvezla domů večer ve sváteční den. Malátnou, vyzáblou (shodila tři kila, já také). V sobotu ráno opět kontrola na veterině. A pomalu jsem po kávových lžičkách mohla přikrmovat. Vařená rýže s mrkví a dušeným, rozmixovaným kuřecím prsem. Opravdu po lžičkách. V soboru odpoledne mi už málem spolkla i tu lžičku.

 

 

Lžičkami byla krmená už v častějších intervalech + konzerva Hill´s pro citlivý žaludek, ještě v neděli. Teprve začátkem týdne jsme přešli na normální krmný režim, zatím s kvalitními konzervami. Procházky minimální, jenom vyčurat a vyprázdnit, stále jsem sledovala bobky, byl ze mne koprolog.

Byly to strašné dny. Proplakala jsem je, volala jsem Dede, ta poskytla velkou útěchu i přes telefon a postavila mě na nohy, to jsme ještě nevěděli, co se s Ajvi děje. Ve čtvrtek odpoledne, když Ajvi byla hospitalizována a my měli před sebou celou noc bez ní, přijela Eva s Megginkou a strávila s námi celé odpoledne a pomohla nám. Velký dík za kamarádky!!!

Ajvinka má bříško vyholené, stejně tak i předloktí po žilních portech, ale to nevadí, to do léta zaroste a nebude nám to nic připomínat. Teď jenom věřit, že někde jinde jí v těle nebobtnají zhoubné nádory nejenom na mléčné žláze. Bohužel mám s nimi moc špatné zkušenosti u mé druhé fenky knírače p+s, Erisky. Nakonec ji dostala rakovina plic jako sekundární po nádoru mléčné žlázy.

Ano, medicína není ani v dnešní době všemocná, ale s napnutím všech sil do boje jak lékařů, tak nás klientů může dokázat zázraky.

Ajvinčina fotky jsou z první adventní neděle letošního roku. Už zase skáče po loukách a nadšeně zvládne pár hodů balonku na šňůrce.

 

Dede: Byla to hrůza v přímém přenosu. Alex se zpočátku obviňovala i z toho, že Ajvi na tu operaci vůbec vzala – vždyť to byl zdravý pes! Potom však výsledek z histologie ukázal (jak jsem ji už předtím opakovaně ujišťovala), že ta operace byla naprosto nutná, maličko si odpustila. Jsem opravdu moc ráda, že to Alex nakonec dokázala všechno popsat – nikdo z nás neví, kdy se to může stát u jeho zvířete a vědomosti rozhodně pomáhají. Já jsem třeba doteď nevěděla, že se může alergie u psa projevit zrovna takhle…

Takže se dnes ptám – zažili jste něco podobného u svých psů nebo koček? Nebo o tom aspoň slyšeli?

 

 

Aktualizováno: 11.12.2023 — 14:02

65 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Řeknu jen: Zaplať pánbůh…
    Sami jsme zažili podobné anabáze s tehdy tříletým kocourem, vet říkal, že funkční léčbu našli minutu po dvanácté. Nakonec dožil do krásných 14 let.
    I naši berňáci potvrzovali pravidlo „máš-li rád svého veterináře, kup si berňáka“ – displazie, boreliózy, utržený křížový vaz, rakoviny… a tak jsme nakonec změnili plemena psů.
    Držím palečky, ať je už jenom dobře a radostně, ať míčky vzduchem lítají a dobře se chytají 🙂

  2. Uf, netušila jsem, že rakovina mléčky se takhle vyskytuje i u psů :-/ Mám s ní bohužel hodně bohaté zkušenosti z dob, kdy jsem doma měla potkany.
    Po pár letech nepěkných zkušeností jsem začala dávat pubertální potkaní slečny na kastraci, která zanechala maličké jizvičky (u takhle mladých stačí odstranit vaječníky) a prováděla ji veterinářka specializovaná na potkany.

    U alergie na ATB buďte opatrní a radši si zjistěte, pod jakými obchodními názvy se to prodává. U lidského doktora se mně jednou stalo, že přes upozornění na nesnášenlivost penicilínů doktor prostě předepsal penicilín s jiným názvem. Dodnes nevím proč a nenapadá mě možnost, která by vedla k čemukoliv jinému než k okamžité změně lékaře. Intolerance vás nutně nezabije, ale laik ji nemusí poznat od alergie. A ta vás zabít může.

    1. Tedýýý, Netopýrko! Do skupiny cefalosporinů patří i penicilín, takže jak říkáš, může být i záměna názvu. Ještě že to dobře dopadlo!!!
      Ajvi už propuštěná doma brala ještě dva dny perorálně ATB a ty ji nic neudělaly.

    2. Jo Netopýrko ještě k té mléčné žláze. Ajvi je také kastrovaná, já kvůli nádorům kastruji fenky od nádoru na mléčné žláze u mé druhé kníračky Erisky. Klérka byla kastrovaná ve čtyřech letech (vím pozdě), ale nádor neměla. Ajvi také ve čtyřech letech (vím pozdě) a nádor se projevil.

  3. Ajvinka i Alex jsou skvělé, že to zvládly! Držím palce i nadále.
    My teď doma prožíváme něco podobného. Zkusím to zestručnit. Pan Černý, krásný veliký kocour, který se mnoho let toulal po vesnici. Nedal se s jiným černým kocourem zaměnit, protože měl odjakživa nemocné oko (příčinou neustálých zánětů byly jaksi vtočené řasy, které očko dráždily). Ale byl na to zvyklý, fungoval prostě s jedním okem. Krmili jsme ho, ochočili, vymazlili, nachystali k operaci nemocného oka, aby se kocourkovi ulevilo. Bezprostředně po operaci bylo fajn. Těsně před plánovanou kontrolou a vytažením stehů Pan Černý přestal žrát, ztěžka dýchal, byl apatický… No průšvih. Ukázalo se, že anestezie u něj vyvolala nějakou autoimunitní reakci (nebo FIP, ta se ale zatím naštěstí neprokázala), kocour neměl prakticky žádné bílé krvinky a jeho stav se rapidně zhoršoval. Je teď už třetí den na veterině, na kapačkách, na kyslíku a bojuje o život. Drží se, fakt bojuje, ale stále nemá vyhráno. :⁠-⁠( Prosím o palečky pro Pana Černého… Takový konec si nezaslouží… Chtěli jsme mu pomoct, a místo toho… Připadám si hrozně.

    1. Ivano, držím a myslím, vím co prožíváš!!! Nedávej si vinu a věř, že mu medicína pomůže. Když to není FIPka, je z poloviny vyhráno. Kapačky a léky zaberou, navíc je pod kontrolou. Ty vtočené řasy by mohly způsobit moc a moc nepěkné věci. Budeš vidět, bude to dobré. Dej vědět. Když tak přes messenger na FB.

    2. držíme tlapky Panu Černému! může být, že spal nějaký skrytý problém a projevil by se jindy…vtočené řasy jsou pro zvířátko zatraceně nepříjemná záležitost – museli jste zákrok absolvovat. představ si to tak, že máš pořád v oku řasu. a stejně jako u Ajvi, nikdo nemohl tušit, že se rozjede takhle nestandardní reakce 🙁 je otázka, jestli by nepomohla transfuze kočičí krve od zdravého dárce – kdysi dávno ji vet navrhoval Karolině pro jednoho z jejích kocourků. netuším, jestli se tento postup ještě užívá …

    3. Ivano, držím palce a moc doufám!
      Nepřipadej si hrozně, tohle se prostě někdy stane – a bez péče by taky dopadl kdoví jak.
      Držte se!

    4. Ivano, nevyčítej si to. Vtočené řasy jsme řešili u Vanilky jako štěněte, stálé záněty, očka plná hnisu. Vetovi se to nelíbilo, že by jí to mohlo poškodit oči. Tu operaci prodělala taky. Nezvyklé reakce jsou smůla ale bez ní kocour měl časem fakt velký problém- neuteče před nebezpečím, páč blbě vidí.

    5. Moc moc moc držím palce a doufám, že se všechno k dobrému obrátí. Vím, co to je nemocná kočka, zažila jsem to s Lízou, i když tam šlo o něco jiného a tuplem jsem si dávala vinu. Ty si nic nevyčítej, nemáš co, tohle nemohl nikdo tušit.

  4. Milá Alex, Jiří a Ajvinko, ze srdce vám přeji aby ta hrůza byla zapomenuta a aby se to všechno vrátilo do zaběhnutých kolejí, jsi hrdinka, jak píše někdo přede mnou.

    1. Já se sem taky přidám. Dlouhý a pohodový život přeji statečné pejsce i jejím odhodlaným lidem, do čehož počítám i veterináře.
      Opatrujte se a buďte zdrávi.

      1. Marsko a JJ, díky za podporu. Ono to, co začalo tak nevině mělo nakonec děsivý průběh. Jak psala Dede níže, když jsem jí brečela do telefonu, že jsem zdravého psa svým rozodnutím málem zabila, tak to má pravdu. Nakonec mě tak rozebrala, že jsem udělala dobře, protože menigní nádor by rychle rostl. Eva, která u nás s Megginkou strávila celé odpoledne mi byla také podporou, neskutečnou. I na MLP jsem viděla jak je rád a vděčný za to, jak nás obě i rozesmály.

    2. Hlavně musím, Maruško, zapomenout. I když mám ledasjaké nepříjemné veterinární zkušenosti, už mám víc psů odchovaných,tak tohle jsem podcenila a navíc si myslím, že jak jsem starší a starší, tak člověk už se nedovede obrnit takovou tou mladistvou tlustou kůží…

      1. Já si dodneška vyčítám Legýska, že jsme nenavštívili jiného veta. Ale byla neděle, byla jsem ráda, že nás vzal a myslela jsem, že pomůže. Ale ne do urničky. Já ale jsem asi v minulém životě byla nějaká mrcha protože mám pořád poslední dobou hodně trápení.

  5. Alex !!!!! Prožít si takovou hrůzu, to fak nevím jak bych zvládla. Sice z tvých dřívějších komentářů jsem už věděla, že Ajvi vše zvládla, ale číst to teď detailně „den po dni“ to musel být prostě horor.Jsem tak ráda, že už je to za vámi – pejskou i lidmi. Obrovské štěstí že máte tak skvělou veterinu a jak píšeš níže, že Ajvince k uzdravení pomohla její skvělá kondice.
    Krvavý průjem u Trixie ani u našich koček jsem nikdy nezažila a doufám, že nezažiji. Tvůj popis, jak to z Ajvi crčelo to musela být hrůza, hrůza, hrůza. Jsi holka statečná (a manžel jistě též), jak jsi dokázala svědomitě a rychle reagovat a pendlovat na veterinu a zpět.

    Našla jsem si ten cefalosporin, používá se jak u lidí, tak u psů. U psů sice zmiňují jako vedlejší reakci (mimo jiné) právě zvracení a průjem, ale o krvavém ani ň a i tak prý jsou tyhle reakce spíše vyjímečné, nepovažuj je za nebezpečné. Takže chápu, že na veterině z Ajvi museli být vylekaní, takovou děsnou alergii prostě vůbec neočekávali a je skvělé, že na ni přišli.

    Vyoperovaný, plně zapouzdřený nádorek je také dobrá zpráva, té se drž. Fotky zdravé Ajvinky jsou velice výmluvné , hlavně ta poslední, kde si spokojeně olizuje fousy, hlavu hrdě nahoru a „paníčko házej“!!!

    1. Maričko, díky. Abych se přiznala, tak nyní, s odstupem času také nevím jak jsem to zvládla! Navíc dvě noci absolutně nevyspalá.
      Když mi utekla po čerstvé srnčí stopě, tak dostala vynadáno, to ano, ale jinak jsem byla ráda, že se projevila ve staré formě. V hlubokém sněhu, porostem, to byl výkon. O ránu js m strach nemě po a, ta byla už zahojená, jen jsem se bála, aby nešlápla na nějaké stádečko divočáků. Je jich u nás přemnožených hodně.

  6. Teda Alex, když to čtu, jímá mě hrůza !!!. Ještě, že to dobře dopadlo. Ajvi je hrdinka a vy ještě větší, o vetech nemluvě.
    Majk měl taky jako štěně úraz – levé koleno, prostě byl to odjakživa horolezec a nevyplatilo se mu to. Byli jsme tenkrát s ním na veterině, ale řekli jen, že se má držet pár dní v klidu… Nebylo dlouho nic znát, ale potom, ke stáru najednou artróza v druhém koleně, od přetěžování…
    A náš současný vet je taky férovej. Když něco neumí, nebo si není jistej, nemá vybavení, bez okolků nám to řekne a doporučí jiného. A to se taky cení !

    1. Takových lékařů si moc vážím. Když jsem kdysi poprosila mého “životního“ veterináře jestli by se nešel podívat na kopyto mého koníka Kubíka, tak mi řekl, že on koně neumí. Že jistě znám blízké „koňské“ veterináře. Tím u mne stoupl do nebeských výšin!

  7. Jo nemocní pejskové.
    Baču zasáhla mrtvice, nemohl se najednou hýbat. Bylo mu už dvanáct a měl potíže s klouby.
    Brumla měl zpomalený pankreas a tak musel brát enzymy do konce svého života. Přišlo se na to tak, že dobře jedl a byl stále hubenější a hubenější. Jídlo prošlo zažíváním a bez enzymů nebylo zpracované.
    Einstein dostal leukémii a veterinář to nepoznal, takže pak měl metastáze na slezině. Bylo mu jen sedm a půl roku.
    Garyk umřel sám doma když jsem byla nakoupit. Pitvat jsem ho nenechala a tak nevím co ho vlastně sklátilo. Žádné známky nemoci jsem na něm před úmrtím neviděla. Za měsíc mu mělo být sedm let.
    Vlastně z mých kolií byl nejstarší Brumla, bylo mu třináct a půl roku když přešel Duhový most.
    Bývalý bezdomovec Pufík se dožil 14 let.

    Jsem moc ráda, že jste boj o Ajvinčin život vyhráli milá Alex. Tak si to teď užívejte každičký den!

    1. Pufík byl bojovník a to se vlastně vůbec nevědělo, jak prožíval svůj život, než byl s tebou.

  8. Jejdamane, chudinka malá (a chudinové vy), jak to tady čtu. Snad už je (a bude) vše dobré.
    P. S. Kteří kolegové to jsou? Stačí jen naznačit.
    P. P. S. Na Vetuni je mometálně poměr studentů 90:10 (těch 10 jsou pánové), zachraňují to v podstatě zahraniční studenti, těch je ta půl na půl. Za mě bylo děvčat v ročníku tak cca 20 % (a i tohle procento bylo díky dvěma hygienickým skupinám, jinak měli v každém kruhu tak max. 2-3 dívky).

    1. Víš Aido, já když jsem se hlásila na veterinu, tak jsem byla před více jak padesáti lety jako zjevení. A to jsem byla vysoká a měla jsem sílu od koní a dog, jako bejk. Nechápu, jak křehké dívky jsou schopné tahat z krávy tele. Ano, jsou na to veterinární technici a doktor sleduje, ale i tam je víc zastoupeno ženstvo. Nevím čím to je i u koní už je to samá „baba“. Kdysi mi jeden rajťák pravil, že chlapi už nemají rádi tu dřinu kolem koní. Motorku (auto) postaví do garáže a nemusí se starat. Okolo koně se musí motat stále.

  9. Alex,byla jsem nešťastná s tebou,tolik jsem toho všeho už prožila se psy i kočičkami, že to dnešní čtení mne úplně ochromilo, co všechno se může stát. Taky musím s Cončou jít na odstranění několika hrček na trupu , hřbet a bok,konzultovala jsem s Pájou, prý se to kerrýkům dělá často,zatím kontroluji a budeme se po novém roce objedná- vat. Tady v okolí, žádná zvířecí klinika na úrovni Brna není ale v Hranicích je výborný lékař, zachránil pejska z tetanu, vezla jsem k nim jezevčíka tady od známých, kousl ho jezevec. Mají tam vybavení, tak půjdume tam. Přeji Ajvince i tobě hodně sil a zdraví.

    1. Jenny, může jít o tukové podkožní benigní nádorky, lipomy. Ajvinka měla jeden na sternu a ten byl odstraněn také, při jedné narkóze. Stejně to dopadlo tak jak to dopadlo.
      Lipomy měla kdysi jedna střeďačka kníračka. Hysterická panička nechtěla o odstranění ani slyšet. Na životě ji to neohrožovalo, ale nerada se hýbala. Nakonec to vyřešila její dcera, fenu odvezla na zákrok, ty největší co rychle rostou šly pryč, fena pookřála a lítala jako za mlada.

  10. Uf. Hrůza. Alex, jsem moc ráda, že to dobře dopadlo, ale prožili jste si fakt pekelné chvilky. Tak hlavně, ať už nic dalšího nikde není a hodně zdravých let pro vás všechny.

  11. Nejvyšší Kočko a Pse, to bylo hrozné – úplně mne přešel mráz, když to čtu! Tak silnou alergii jste nemohli předpokládat, to nemohl tušit ani vet. Alex, Ty si nemůžeš nic vyčítat. Nechat nádor růst by bylo ještě horší. Klika, že máte tak báječné veterináře – starali se o Ajvi jako o vlastní pejsku. Díky NK/NP – nestalo se nám zatím, že by některé z našich zvířátek mělo alergickou reakci na léky ( zaťukat), takže zkušenost nepopíšu. Kdykoliv jsme řešili nějaký zákrok ( kastrace, zubní kámen), byla jsem z toho naprosto pryč, takže si umím představit, jak bylo Tobě, když se hrálo Ajvi o život. Vyřiď fousince obzvlášť vybrané podrbání od naší smečky 🙂

    1. Evo, oba manželé byli z tak silné reakce docela mimo. Oba jsou výborní praktici, on dokonce i přednáší na veterině. Bojovali jako lvi a já s nimi. Ajvi byla ve vynikající fyzické kondici. Pokud by byla gaučák, tak by to nedala.

      1. hlavně to mohou rozšířit mezi kolegy jako jednu z věcí, kterou je potřeba mít v patrnosti – vlastně nemáš jak zjistit alergii zvířátka na léky, než se projeví. což je děs.

      2. hlavně si vůbec nepřipouštěj, že by někde jinde ještě mělo něco čekat, užívejte si s uzdravenou pejskou. Ajvi si svůj příděl průšvihů už vybrala, nic dalšího nebude. temné myšlenky se zamítají 🙂

  12. No tak to byl horor a vůbec se Alex nedivím, že měla strach. Snad je vše špatné za vámi a bude zase dobře! Držím moc palce!

    1. Blážo, také doufáme, že to nejhorší je pryč. Ajvi, jak si prošla peklem, tak si teď užívá her, vycházek a už mi v lese i zdrhla po stopě srnčího, což už léta neudělala 🙂 . Možná i proto, že je na své váze pro střeďáka. Byla už na její velikost, na hranici obezity.

  13. V říjnu to byl rok co Čenda málem umřel. Když říkám málem tak šlo o minuty. Na první veterině na Pankráci nás doktorka nevzala že nejsme objednaní!!! Když jsem dorazila na veterinu až na Kamýku tak během minuty na stole už ho museli oživovat. Jinak by neměl šanci. Všechno začalo klasicky (samozřejmě ze soboty na neděli) kdy mu bylo blbě a zvracel i vodu. Pak z něj šla prtkou krev, celou noc jsem ho nosila na rukou. Já, postel, koupelna všechno od krve. Pak už jen ležel a byl studenej. Na veterině byl týden a když jsem se ptala co za hrůzu chytil doktorka vlastně nevěděla, musely by se udělat rozbory, že prý něco mohl oblíznout venku a to něco (bakterie)se v něm silně rozmnožilo. Ze 4 a půl kila zhubnul na 3. Nejde se tomu vyhnout, prostě smůla na entou.
    Od té doby mu preventivně jednou týdně dávám ENTERO ZOO detoxikační gel který uvnitř pochytá případné patogeny a vyloučí se beze zbytku ven. VŘELE DOPORUČUJI!!!

    1. Milá Kytko, enterozoo znám (doporučila mi ho Matylda), ale nenapadlo by mě podávat ho preventivně. Díky za nápad 🙂

      1. Já dávám preventivně slabou dávku probiotik, protože naše hvězdy umí zejména v zimě chytit nějakou virózu a to pak stojí za to… při cestování na víc dní dávám větší dávku, cestovní průjem u nich taky znám.

    2. Kytko, dostala jsem ho doktorky. Zatím doužívala Famosan. Teď ji tu a tam dám gel. Na zažívání, když není tráva, tak kupuji v Zoohitu 8in1, na zažívání. Mají ještě i na klouby.

  14. Alex, je to taková úleva číst to už jen jako poučení! Byla to opravdová noční můra a nebýt obětavé doktorky a den noc fungujících kapaček a dalších léků, Ajvi by to nedala. Naprosto chápu tvoje zoufalství a ten strašný stres, ve kterém jste všichni byli.
    Díkybohu to všechno nakonec dopadlo a Ajvi už zase lumpačí 🙂
    Já jsem krvavý průjem se zvracením zažila u svých psů také, naštěstí jsme to vždy zvládli bez kapaček. Asi nejhůř na tom byl Daník v Norsku, to bylo opravdu šílené. Tehdy jsem poprvé poznala speciální dietní konzervy (tenkrát to byly Hills) a od té doby na ně nedám při rozkrmování po žaludečních nebo střevních potížích dopustit.
    Podruhé to postihlo obě holky, asi před třema lety. Obě tehdy hrozně zhubly, na Berry visel kožich a z Ari byla na pohlazení celá kostnatá. Tuším obě zhubly kolem 4 kilo. Moc doufám, že to už nezažijeme!
    Ani v jedno. případě si nejsem jistá původcem těch patálií. V Norsku to mohla být ukradená tzv „shnilá ryba“. U holek jsme původ potíží nezjistili.

  15. moje Pitinka, měla na poslední pravé..u koček jsou mléčné lišty „předávací“, takže odpoperovali jednu stranu celou lištu a následně po zahojení druhou (to se u pejskových prý nemusí,tam předávací nejsou)… moje pruchatá přítelkyně žila ještě dalších 10 let.. jen jí ten kožíšek byl takovej fest…po operacích měla natřené bříško na stříbrno a vypadal ajako malej kočičí robocat…

    1. Ajvi měla břicho také stříbrné. Za celou dobu si operační rány nevšimla, jak jí bylo zle…

  16. Tak to byla síla, bez toho bych se úplně obešla. Virózy, kde pes zvrací krev a má krvavý průjem znám, ale tohle zní ještě hůř. Ještě že to dobře dopadlo.

  17. No, tak to bylo něco. Jojo, je to zajímavé, ale jsme na ty naše chlupáče silně přecitlivělí, což myslím v dobrém.
    Alergie se nám teda vyhla, ale když jsme měli prvního NF, chytnul od dětí chřipku. Prostě normálně fungoval a najednou padl. Bylo to o vánočních prázdninách, synek mě hned zavolal, takže rychle na veterinu, absolutně jsme netušili, která bije. Pan doktor nás uklidnil, že druhý den bude zase chodit, což se opravdu stalo, ale vyděsilo nás to. Jo a Bobánek jako půlroční chytnul zase angínu, která aspoň neměla tak drastický průběh

      1. naše Luisa ( černobílá pěšinková kočička) ode mne kdysi chytla chřipku…nevěřila jsem, že je to možné, vet mi to potvrdil. chytrá kočička, dostávala od veta léky a celý den odpočívala na tlusté dece na topení. uzdravila se bez nesnází ( ovšem strašně nám všem nadávala, když se jezdilo na injekce, protože prášek by neslupla, byla to ostrá holka).

  18. Když jsme měli Peggy, kříženku černého labradora a ovčouna, tak ji jednou při venčení nabralo auto. Vlastně by to nebylo tak hrozné, měla pochroumanou nohu.

    Bohužel veterinář, kam jsme dojeli tak nějak zapomněl říct, že se bojí velkých psů. Takže udělal rentgen jen z jedné strany, bál se ji otočit, a zadní packu ji dal do dlahy. Takže ona na tu nohu došlapovala trvale. Při asi třetí návštěvě chtěla toho veterináře sežrat, tak se brácha rozhodl, že zajedou jinam.

    Dojeli místo do Uh Brodu, do Uh. Hradiště za mladým doktorem. Ten se podíval na tu nohu, provedl rentgen nohy z obou stran, pak vzal tu zadní packu a v nártu s ní pohyboval proti sobě a noha se prakticky pohybovala volně.

    Brácha se ptal doktora, jakto, že ji to nebojí a doktor říkal, že je jí to už asi jedno, protože ji to musí bolet trvale. Jak jí to ten předchozí veterinář blbě ošetřil, tak si v nártu kompletně zničila kloub.

    Mladý veterinář neváhal a zavolal svému profesorovi, a protože mu při ortopedických operacích dělával asistenta, tak rovnou domluvili termín operace na profesorově klinice v Ivančicích u Brna. Peggy odebrali celý kloub a dalí jí tam nerezovou výztuž a asi 7 šroubů.

    Operace proběhla výborně a Peggy se pak u našich dožila dalších spokojených 11 let.

    1. Tak to měla Peggy opravdu kliku. Ony se navíc u větších psů ty úrazy v pozdějším věku vrací v podobě artrózy. Ari měla někdy v šesti letech úraz – při běhu uklouzla na blátě a poškodila si koleno. Na rtg nic moc vidět nebylo a operaci naslepo s motivem – koukneme tam a uvidíme, jsem odmítla. Ari se uzdravila, byla v pohodě, až do desátého roku, kdy začala mít problém vyskočit do auta. No a zjistila se artróza v obou kolenech – v levém kvůli původnímu zranění, v pravém kvůli přetěžování při kulhání. Teď už nezjistím, jestli by to s tou operací dopadlo lépe – ten nutný dlouhodobý pooperační klid v kleci by asi nedovolil tomu poškození druhé nohy, ale popravdě nevím, jak bychom to tehdy s výrazně hyperaktivní Ari vůbec zvládli.

      1. to by asi úplně nedopadlo…bylo by to jako snažit se zavřít do klece draka. artróza se řešit dá, že? Peggy jsem měla to potěšení potkat, když jsme se s Davidem seznámili – byla to parádní pejska a noha sem nebo tam, velká strážkyně rodiny. nezapomenu na naše první seznámení, když jsem přijela na návštěvu k Davidovým rodičům a vešla jsem do domu – do jejího teritoria. Nejdřív se ke mě radostně přihrnula “ hele, návštěva, cos mi přivezla?“ Pak si uvědomila, že jsem ta osoba, co si dělá nárok na jejího páníčka, temně zavrčela a ukázala mi zub. tedy jsem odstoupila a přestala jsem si jí všímat. ona uvážila všechna pro a proti a pak najednou ( za půl dne) přišla, opřela se o mě s takovým tím psím výrazem “ no jo, vždyť proti tobě nic nemám“ a nechala se podrbat. tak jsme uzavřely příměří 😀

    2. Tak to byl matlal. Jak může dělat veterináře, když se bojí psa. Tady tenhle „náš“ chirurg, pomáhal i v zoo u různých živočišných druhů. A je machr na narkózy. Znám tři takové veterináře, kteří mají svou profesi od pána boha. A musím popravdě říct … jsou to muži! Jenom jedna a to je manželka tohoto „našeho“ chirurga je výborná veterinářka, žena. Asistuje mu u všech operací. Možná, že někde v okolí jsou machryně, ale já neznám.

      1. u MVDr. Beránka, proslulého očaře, jsme měli oblíbenou veterinářku, skvělou doktorku. náš starý basset Arčí ji vysloveně zbožňoval a ona jeho taky 🙂 na rozdíl od ostatních psů, které páníčkové táhli do ordinace jak sáňky, Arčí začichal „svoji“ doktorku a táhl on mě jak sáně 😀

      2. no a hlavně, kdyby to řekl… Beránek vet nemá v repertoáru plazy a celou tuto enklávu zvířectva a říká to na rovinu. náš soused veterinář byl pro změnu specialista na koně a krávy a kočky maximálně očkoval 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN