HOST DEDENÍKU – Alimo: Já a kočky (1) – Čerťa

Dlouho jsem přemýšlela, odkud a jak začít. Nakonec jsem došla k závěru, že nejlepší bude začít od začátku 🙂

 

Předesílám, že já jsem odjakživa psí člověk. Vždycky jsme měli psy a nikdy jsem nechtěla kočku. Ne, že bych je neměla ráda, ale zkrátka není to pes. Kočka je svá a očekává, že se páníček přizpůsobí jí a rozhodně ne naopak. Bydleli jsme v paneláku a mít kočku zavřenou v bytě se mi nelíbilo. Navíc – se psem se dá cestovat, s kočkou těžko.

Šel čas a my se v důchodu natrvalo nastěhovali na chalupu, kterou jsme měli už cca 20 let a konečně se v ní dalo bydlet celý rok. Je v krásném prostředí mezi lesy, v obci, kde jsou obchody, pošta, lékař, jezdí vlak …. tak proč ne. V první řadě jsme si – jak jinak, pořídili psa, labradora č.2, Darka. Za stodolou máme malou zahrádku, kam Darek nesměl, protože by tam nic nerostlo 🙂 lump jeden. Měl k dispozici prostor před schody, dvůr a stejně jsme s ním denně chodili na dlouhé procházky.

Jednou, tak před 10 lety na začátku léta, jsem šla na kompost vyhodit nějaké lupení a našla tam odrostlé kotě, které hledalo něco k jídlu. Byla to kočička, malá, hubená, vyděšená a černá jako noc. Moje teta měla kdysi černou kočku, která se jmenovala Čertina, takže tahle měla jméno hned. Začala jsem jí nosit jídlo, pomaloučku si na mě zvykala, bylo vidět, že už čeká, kdy přijdu.

 

Čerťa

 

S váháním se nechala pohladit a po nějaké době šla za mnou i na dvůr. Ovšem ouha! Na dvůr se přiřítil pes, rok a půl starý Darek, který měl hlavu velkou jak celá kočka, vrtěl ocasem a skákal válečný tanec, protože si chtěl hrát. To samozřejmě kočka nepochopila a z malé kočičky se stala velká, černá, ježatá a syčící koule, která Darka propleskla a bylo.

Usídlila se na dvoře a Darek trávil čas buď doma nebo na schodech, případně před schody. Říkala jsem si – dobře, ono si to sedne, a kočka bude bydlet ve stodole tak, jako spousta jiných vesnických koček. Milé odrostlé kotě nám ovšem asi po třech týdnech přivedlo ukázat svá dvě koťata, jak jinak, černá. Byla plachá, ale po čase si zvykla. Byl to kocourek Mrouk a kočička Pepina. Když Čerťa odstavila koťata, šla na kastraci.

Nějak podezřele se u nás začínali ukazovat kocouři. Kastrace proběhla bez problémů, koťata už baštila sama a začala víc a víc objevovat okolí. Z Darka si dělala jak z včerejšího dne, lovila mu ocásek a lechtala ho na tlapkách. V předsíni objevila jeho pelíšek a nasáčkovala se mu tam. Ještě ho vidím, jak seděl nešťastnej u pelíšku, kde se mu rozvalovali ti zbojníci. Čerťa to všechno dozorovala zpovzdálí a když viděla, že se jejím dětem nic neděje, vzala Darka na milost.

 

Pepina s Čerťou, Čerťa má víc zelené oči

 

Pořád jsem si myslela, že budou bydlet ve stodole, už jsem měla vymyšlené, jaké jim udělám na zimu bydlíky. No ale pak na podzim, někdy v září, pršelo snad dva dny v kuse a Čerťa s koťaty nakráčeli do domu a oznámili, že u nás budou bydlet. Tak jsem najednou měla na gauči černé trojhlavé klubíčko 🙂 Tři černé kočky najednou! Ovšem jediná Čerťa měla a má velké opravdu zelené oči, ti malí měli očka spíš hnědozelená.

Bohužel, bydlíme u hlavní silnice, a to se stalo osudným ještě ten podzim Mroukovi. Auto bylo rychlejší 🙁 Pepina mámu přerostla, ale jak Čerťa byla a stále je klidná, tak Pepina byla vždycky poděs. Lítala venku jak jen mohla, byla kastrovaná a užívala si volnosti. Na večerní malou procházku jsme chodili s Darkem už za tmy, a kočky chodily s námi. Vždycky jsem se musela smát, jak místní koukali. No, občas nebylo divu – tma, mlha, nejdřív se z ní vynořil velký bílý pes, pak bába s dědkem, a nakonec dvě černé kočky:))). Navíc jsme chodili kolem hřbitova.

Já věděla, že psi můžou mít a taky mají občas blechy. I Darek se jednou nějak moc kamarádil s ježkem a pak jsem mu odlovila blechu za krkem. Ale protože se pravidelně (a bez protestů) podroboval koupeli ve vaně se šamponem s antiparazitními účinky, žádný problém nebyl. Jak jsem nikdy nebyla kočičí člověk, nějak mě minulo to, že i kočky mají blechy! A najděte blechu na černé kočce… Kočky se občas podrbaly, pes taky, ale to jsem považovala za normální.

Až se začal drbat páníček a objevil jakési štípance. Bylo to před Vánoci, takže od komára asi těžko, šla jsem zkontrolovat Darka. Vzala jsem si brýle na blízko a rozhrnula mu srst. Málem jsem omdlela. Vypadal, jako když mu do kožichu nasypete kilo máku a ten mák se hýbal!!! Okamžitě mazal do vany, tekla z něj růžovočervená voda, děs běs. No ale co s kočkama? Jeho šampon byl pro ně jedovatej. Kočky jsou citlivky a navíc jsem si neuměla představit, jak ty šelmičky budu koupat 🙂

 

 

Tak jsme hupli do auta a jeli do blízkého města, kde je lékárna, která prodává i veterinární léky. Tam nám poradili a prodali spray Bolfo, vzali jsme hned 2 kusy:)). Čerťa s Pepinou byly odchyceny a nemilosrdně postříkány ze všech stran. Měli jsme všude na křeslech a kanapi světlé potahy, takže bylo vidět, že z nich mrtvé blechy přímo prší, byla to hrůza.

Akci jsme několikrát a důkladně zopakovali a já mezi tím zuřivě gruntovala. Všechno vyprat, vyčistit, vymýt a to celý byt a několikrát, protože ty krasavy i pes mohli všude, včetně postelí. Můžu na mou duši říct, že tak uklizeno na Vánoce jsme nikdy před tím a asi ani potom neměli:)). Holky dostaly obojek proti blechám a klíšťatům, občas jsme je i Darka preventivně prosříkli a byl klid. Ale zkušenost to byla k nezaplacení.

Pepča s námi byla 4 roky, pak ji taky dostihlo auto. Co naděláme, barák dál nepřestěhujeme, říkám si, že je to daň za svobodu. Řekla bych, že Čerťa Pepinku moc nepostrádala, spíš ji hledal Darek. Čerťa si to náhlé „jedináčkovství“ docela užívala. S Darkem byla už dávno kámoška, bylo až dojemné, jak se vítali, když přišla z venku, dala mu „ducana“ a Darek potěšeně vrtěl celým psem. Na večerní procházku s námi chodila pořád. Po nějakém čase jsme postavili pergolu a to bylo teprve něco. Někdy, když bylo v létě hodně teplo, tam i spala.

Šel rok za rokem a předloni se u nás začala objevovat Růžena.

 

Pokračování příště 🙂

 

Dede: ještě jedno důležité upozornění!

 

POZOR! Akce končí dnes ve 21:00! POHOV!

RenataE

 

Aktualizováno: 22.11.2023 — 11:04

34 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Ali, tak už hodně pozdě ale přeci. Moc ráda jsem si přečetla tvoje povídání jak v domě postupně přibývaly kočičky (no zatím jen začátek, těším se na další díl). Vůbec se nedivím, že jediná viditelně hubená a hladová kočička, dokáže nalomit i do té doby psí srdce :). A pak už je člověk prostě chycen. Černé kočičky jsou krásné, ty tvoje mají všechny nádherně lesklé kožicha a ó ty zelené oči !!!
    U mě to bylo naopak, kočku do pražského bytu rodiče povolili, psa už ne. Až tady se mi splnily oba sny – mít vic než jednu kočku a dokonce i fenka s námi několik let žila. Bohužel jejich společné soužití se nám nikdy nepodařilo, o takové fotce Darka a Čerti jsem mohla jen snít. Ale ani kočky ani Trixie nepřišly zkrátka, co se lidské lásky týče.
    Takže číst takové hezké povídání – to se člověk musí jen usmívat. Jó blechy, těm se v našem podnebí žádné zvíře nevyhne (tedy pokud by ani chlup ven nevystrčilo). Takže i nejnovější Bobinka dostala spot za krk a všechny ho dostávají každý měsíc a půl, nebo když si všimnu, že se drbou a pročísnu je hřebínkem na blechy. A protože nám navíc na zahradě spolu s kočkami běhají i drbající se veverky, dávat kočkám spot je jediná ochrana. Trixie brala měsíčně prášek na ochranu proti srdečnímu červu a ten už v sobě také měl něco proti blechám a fungovalo to, při česání jsem nikdy žádnou blechu nechytla. Ale ona měla kraťoučkou, těsně přilehlou srst, která možná blechy nelákala.
    Jinak blechy nejčastěji a nejraději snáší vajíčka za kočičí uši a vzadu do kořene ocasu. Takže při kontrola tam je dobře do hloubky hrábnout hřebenem jako první. Bleší vajíčka vypadají jako droboučká zrnka máku. Ale stačí je položit do vody a skoro okamžitě se rozpustí v krev. Proto z Darka tekla růžovočervená voda.

  2. Milá Alimo. Málem jsem tvoje povídání propásla, měli jsme doma akční den s topenáři, ale už je všechno ok.
    Takže konečně vím, jak jsi ke kočkám přišla 🙂 . S blechami jste si užili. Já Darkovi dávám spot-on, Ajvinka nosí obojek. Dárek také chodí s námi na procházky. Neslyší na čiči, ale na zavolání jménem nebo na pískání. Tůristé jsou z toho na mrtvici 😉 .

    1. Hlavně, že už máte doma teploučko 🙂 Naše kočky taky slyší na jména, na čičí kašlou. Nejvíc mě baví Líza, když ji zavolám, letí jak blázen, div se o ty svoje dlouhý nohy nepřizabí a celou cestu mňouká – už jduuuu.
      Náš Darek – pes, neměl ani obojek ani spot. Vcelku pravidelně jsme ho koupali, býval jak čuník, když se s chutí vyválel v blátivé louži 🙂 A po té akci s blechami jsme kočky i Darka pravidelně prostříkli Bolfem. A protože byl blonďák, byly by blechy vidět (kontrolovala jsem pečlivě a pravidelně a klíšťata jsem na něm odchytávala, když ještě pochodovala po srsti. Měl tak max 2-3 do roka a nechal si je v klidu vyndat.

  3. Čerťa je doopravdy moc hezká, taková úpravná, zvlášť na polštářku jí to moc sluší! 🙂 Je fajn, že se s Darkem skamarádili.
    Nám se to tak úplně nepovedlo s Denisem a kočkami našich mladých. První kočka Denise okázale přehlížela a druhá je poděs a prchá před ním. Maximální důvěrnost představuje společný pobyt na zahradě, ve vzdálenosti několika metrů od sebe. Ale my u nich nejsme tak často, aby se stačili sžít, a oni k nám s kočkou nejezdí. 🙂

    1. Darek nebyl nikdy na kočky zlej, jen zvědavej a chtěl si hrát. Ale řeč těla psa a kočky je úplně jiná, tak to občas kočky nechápaly. Ale Darek a Čerťa byli opravdu kamarádi.

  4. Krásné povídání, zvlášť se mi líbí kočko-psí přátelství. U sousedů dostal starý pes malého kocourka a úplně ožil. Co se ochladilo, tak spolu bydlí v psí boudě 😀
    A s blechami v kočičím kožiše a poté i všude doma jsme si užili letos. Pomohlo až pravidelné stříkání bolfixem (následované samozřejmě příšerně uraženou kočkou), úklid pořád dokola a nakonec obojek. Už jsem vyhrožovala, že ho nasadím i manželovi, který se pořád drbal.

    1. My jsme dlouho dávali kočkám obojek, ale poslední tak dva roky jim aplikuju spot za krk, co mám od veta. Čeťa měla od obojku chudák skoro holej krk, už dávno zarostla 🙂

  5. Ali! Moc hezké a hlavně,že si už sedly, kočky jedny. No u nás jsme byli taky jen psí a jak to dopadlo, že? Damík je teď kočičí sirotek a děsně se na mne upnul. S psicemi se oňufou a jdou si po svým, myslím ,že Coynka je k němu vstřícnější, Jenka je trochu žárlivá ale to je tím, že jsem jí jako jedináčkovi dotáhla kerrynku.Dík! budu se těšit na daší.:-)

    1. Nechci to zakřiknout, ale u nás teď panuje kočičí klid zbraní a mezi Lízou a Kájou snad nesměle pučí i kamarádství – dokáží sedět nebo ležet vedle sebe a hrajou si. A včera už ani Čerťa na Káju nebručela a dneska spolu svorně za oknem – Čerťa na polštářku, strašili sýkorky, které ovšem v klídku lítali na krmítko, které je na parapetu z venku a na kočky kašlaly :-))

  6. Ach ano, kočky tak různě přicházejí (a někdy odcházejí)… U těch dlouhodobě toulavých, které se rozhodnou zůstat, mám nejradši tu fázi, kdy si kočka uvědomí, že jí nehrozí nebezpečí, nechá se pohladit, přestane se bát… Teď aktuálně se to u nás týká Pana Černého. Pan Černý je už objednán na veterinu, potřebuje spravit oko a vykastrovat, jenom řešíme otázku „kam s ním“, protože celoživotní tulák bude muset po zákroku vydržet několik dní s límcem, a pustit ho jen tak ven prostě nepůjde… 😀 Centrální distribuce nám sem pořád něco posílá.

    1. Váš pan Černý má, zdá se, podobný osud jako sousedovic pan Černobílý, který jim padl do klína s koupeným domem. Dnes je jednooký Mikeš, šťastný kocour ve tvaru téměř kulatém 🙂 Podle veterináře mu v době převzetí do péče mohlo být plus mínus deset, takže teď mu je 14.
      Ovšem říkala Lenka, že k nim chodí rezaté, sotva odrostlé kotě, kocourek. Takže i u nich CD funguje bezchybně:))

    2. My jsme si dovolili pustit po kastraci Káju ven, žádný límec jsme neřešili a stejně došel tak pod pergolu – t.j. cca 5 m 🙂 Ale u vás to bude problém i s tím okem, že? A taky nakonec, že Kája sice byl tuláček, ale mladý a v té době už na pergole bydlel skoro 2 měsíce.

      1. No právě. Po kastraci náš vet límce taky nedává, ale jde o to oko. Odjakživa, co tady po vesnici býval Pan Černý viděn (už pár let), měl pravé oko střídavě zavřené nebo zhnisané, je to chronický problém a musí se řešit chirurgicky… A aby se po zákroku mohl zahojit, není žádoucí, aby si do toho oka hned hrábl tlapou, nedej bože drápkem. :⁠-⁠( No v nejhorším bude muset vydržet pár dní zavřený v kleci (máme velkou po psovi).

        1. Bude asi hodně nadávat, ale to dá, to nic jinýho dělat nedá. Ale kocourovi to nevysvětlíš 🙂

          1. Snad se na nás po tom všem zas nevybodne. :⁠-⁠D Aby si neřekl „tady mě jenom týrají, toulal jsem se předtím, jdu se toulat dál“… I když žrádlo je žrádlo. :⁠-⁠)

  7. Krásné povídání, už se těším na pokračování.
    Já jsem od mala kočičí, ke mně pro změnu cestu hledali psi. Ale na baráku to sedlo, takže už jsme také pod obojí 😀

  8. No jéje – černé kočky, ty jsou vždycky tak elegantní. A navíc Čerťa se zelenýma očima, tak ta je tuze tuze!

    1. Ty její oči jsou opravdu jak smaragdy a když jí do černého lesklého kožichu zasvítí sluníčko, je za modelku 🙂

  9. Tak černou kočku už jsem měla a byla taky kousek- kdo si pamatuje, jak jsem ječící kočku dostávala v noci ze zamčeného kuželníku…
    Současní obyvatelé taky mají svoje mouchy, například by bylo fajn, kdyby nesežrali všechno, co vidí- včera mě šokovala Adéla, která se vrhla na špenát- chápu, že v něm bylo mlíko, ale taky dost česneku…
    Čerťa si to prostě uměla zařídit!

    1. Jj, zařídila si to dobře. U nás je momentálně strašně žravej Kája, má kožich jak sněžný levhart – kvalitou, ne barvou a tuším, že i slušnou vrstvu podkožního tuku :-)) Podle něj bude zima jak na Sibiři 🙂

  10. šelmička Čertička je krásná, okouzlující a tajemná, jak má černá kočka být 🙂 přesně věděla, kam se tenkrát vypravit na sběr něčeho k jídlu – v tom se NK/CD nikdy nemýlí a poslal ji k těm správným lidem, které si omotala kolem černočerné tlapky 🙂 díky za vyprávění 🙂

    1. Já ji ještě vidím, chudinku malou, jak ze zoufalství baštila i piškoty, já tenkrát honem nic jiného v kapse neměla. Dneska je to mňaudáma a za piškotem by se ani neotočila 🙂 Ale vycvičila si nás i Darka dle svého gusta, to je pravda 🙂

      1. ona je chuděrka v první chvíli baštila z hladu…Snížek II., od malinka krmený jen tím nelepším, se nadšeně sápe po čemkoliv z pečiva..piškoty, loupáčky, okraje ovocného koláče 😀 uhlodne kousek a pak si ho vychutnává. nedat mu, v tu chvíli jeho jekot natřásá krovy 🙂 to se asi nedá vysvětlit 🙂

  11. Krásné povídání o kočičkách.
    Já jsem nikdy černou kočku neměla a to jsem veskrze kočičí člověk.
    Měli jsme dlouhosrstou stříbrošedivou kočičku a kluky kočičí tj. mourka a 2 bílomourky.
    Ale černí kočičáci se mi líbí, jsou takoví tajemní.
    Čerťa má opravdu krásné zelené oči, to se často nevidí.

  12. Krásné milé povídání o chlupatých spolubydlících. Přeneslo mě do minulosti, kdy jednou vískou procházívala podobná výprava: dvě převážně bílé pejsiny, dva postarší člověci dohromady se třemi hůlkami a tři černí kocouři. Jednou večer se u nás pozastavili ti, co pomáhají a chrání, a bylo vidět, že jim zmíněný průvod zlepšil náladu.
    Čerťa je nádherná mňaudáma – jak taky ne, když je černá.Posílám pohlazení.

  13. Máme doma 10 koček. Když jdeme na procházku tak s námi vždy minimálně 5 koček jde. Takže si připadám jak v kočičí školce. Když chci jít na procházku sama, tak je musím zavřít doma.

    1. 10 koček 🙂 To nevím, jestli bych dala 🙂 Máme momentálně tři a jsem ráda, že panuje kočičí mír 🙂 A vyhlásila jsem kočičí stop stav :-))

  14. Milá Alimo, jaké krásné černé kočky ti CD posílá! 🙂 Když u vás vidím ten průvod koček (které znám i z komentářů), docházím k názoru, že je jedno, že si myslíš, že jsi psí člověk! Protože jsi prostě hlavně dobrý člověk 🙂 A zvířata to poznají.
    Jsem ráda, že tvé kočky konečně poznávám… no, ne osobně, ale aspoň vím, jak vypadají. Čerťa je mimořádně krásná, s těma zelenýma očima! Pepina se mamce taky povedla:))
    Děkuju, že sis dala tu práci a napsala 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN