Dopamin vyrábí pouze 0,0005 % mozkových buněk. Ale to stačí k tomu, abychom brali drogy a zničili si život.

Zatímco Daniel Z. Lieberman je profesorem klinické psychiatrie a behaviorálních věd, tak Michael D. Long se živí psaním scénářů, projevů a divadelních her. Společně dali dohromady knihu, která osvětluje, proč se lidé tak snadno stanou závislí (na čemkoli, od drog po sex) a osvětlují, proč se chováme tak, jak se chováme.

Jako hlavní příčinu vidí dopamin, látku, kterou si mozek vytváří a která je zodpovědná za chtění něčeho (čehokoli) dosáhnout a mít toho víc. Přestože dopamin byl objeven až v roce 1957, tak je podezříván, že může za tak zásadní události, jako je migrace člověka z Afriky.

Násilí je pro dopamin jen prostředek k získání cíle.

Peněz, moci, slasti. Víc! Ještě víc!

„Dopamin není molekula radosti. Je to molekula očekávání, vysvětlují autoři a k protikladu k němu kladou neurotransmitery TaT (tady a teď). Zatímco dopamin chce dosáhnout něčeho v budoucnu a směřuje k tomu lidské jednání, TaT si užívají přítomné chvíle a činí nás šťastnými v danou chvíli.

Je lepší mít radost tady a teď než doufat v radost někdy v budoucnu

Knížka je pro snazší pochopení doplněna celou řadou příběhů konkrétních lidí, v nichž dopamin hraje hlavní roli. Třeba láska, respektive úchvatná zamilovanost Shawna a Samanthy, která po roce vyprchala a nepřeklopila se do trvalého vztahu. Dopamin, který stál za radostným očekáváním „jaké to bude až budeme pořád spolu“ vyprchal, ze vztahu se stala rutina a dopamin chtěl zase něco nového a vzrušujícího.

„Milostný poměr vybudovaný na dopaminu je vzrušující, byť krátkodobou jízdou na horské dráze, ale chemické procesy probíhající v mozku nám dávají nástroje, jak sestoupit dolů na cestu vedoucí k přátelské lásce.“ Tam už berou náš život do ruky neurotransmitery TaT, jež nám dovolují užívat si vztah. Publikace ale rozhodně není knihou o tom, jak si udržet partnera, naopak seriózně vysvětluje, proč se chováme, jak se chováme. Například proč jíme, i když nemáme hlad. Dopamin ví, že sytý člověk má v budoucnu větší šanci na přežití než hladový. A dopamin je molekula budoucnosti.

Jíme i když nemáme hlad. Dopamin myslí na budoucnost.

Stejné je to s bažením po čemkoli (drogy, sladké, sex). Nutí člověka, aby plánoval a prováděl akce (sehnání stříkačky nebo podloudné společnice) i když racionální část mozku tuší, že to není ani správné, ani výhodné. Ale ono chtění, bažení a představa budoucího blaha je často silnější, což ostatně ukazují i grafy počtů závislých. A to včetně gamblerů.

„Čím aktivnější byly dopaminové buňky (hráčů), tím vyšší výhru očekávali. Je více než stokrát pravděpodobnější, že vás zabije blesk, než vyhrajete v loterii. A přesto si lidé stále kupují losy,“ vysvětlují známá, ale přehlížená fakta stojící v pozadí gamblerství. „Dopamin nás povzbuzuje k maximalizaci zdrojů tím, pokud tak činíme.“ Proto máme radost z každého lajku na sociálních sítích a automat občas vydá drobnou odměnu. Tím vytváří nadějí pro budoucnost.

Pivo. Dali byste si?

Podle autorů „dopamin neusiluje o morálku, jeho cílem je získat víc. Násilí a podvádění jsou pro něj jen nástroje…. Vítězové podvádějí z téhož důvodu, proč drogově závislí berou drogy.“ Stačí si připomenout Lance Armstronga, sedminásobného vítěze Tour de France. Všechny tituly mu byly posléze odebrány kvůli dopingu.

Stranou nezůstane ani mediální scéna, která prodělala drastickou proměnu od dlouhých seriózních komentářů a analýz ke zkratkovitému podávání světa, nejlépe zabaleného do „šokantního“ hávu. Díky dopaminu se proklikáváme „desítkami provokativních titulků, jež vedou k videím s koťátky a přeskakujeme dlouhá pojednání o zdravotní péči.“ Smutné, ale drsně pravdivé.

Článek o zdravotní péči je sice pro náš život důležitější, ale koťátko krátkodobě potěší víc. Stejně tak je ve hře důvod, proč špatní lidé dostávají v médiích mnohem víc prostoru. Kdo by se díval na příběhy, které jsou pozitivní a poslouchal lidi, kteří se mají dobře, že? Zřejmě vinou překladu vznikla zajímavá věta v jednom z ilustrativních příběhů: „Podařilo se mu dosáhnout velice dobrého průměru 3,7, což je čistá dvojka“. To je údaj, který zmate i člověka stiženého dyskalkulií.

Dopamin může za to, že se poškrábeme na hlavě i za to, že v euroatlantické civilizaci započal demografický kolaps. Proč tomu tak je vysvětlují autoři závěru knihy. Je určena zvědavým a zvídavým a závěry, srozumitelně podané z vás udělají člověka, který má k lecčemu co říct. Od politiky až po drogy. Neudělá z vás politologa nebo adiktologa, ale u piva se můžete pochlubit, že víte, jak funguje lidská mysl v oblasti chtění.

Michael E. Long, Daniel Z. Lieberman: Dopamin, molekula, která určuje osud lidstva. 1. vydání, Praha, 2023, ISBN 978-80-7675-135-4

Další články autora najdete zde: https://medium.seznam.cz/autor/topi-pigula-39

Dede: Děkuju Topimu za recenzi velmi zajímavé knihy! Článek se mi líbil i proto, že nadcházející Vánoce znamenají obvykle i hledání vhodných knižních dárků. A věřím, že tahle kniha by se mohla leckomu líbit 🙂

Jinak se ptám – čtete rádi populárně-naučnou literaturu? Které obory (mimo váš profesionální zájem) vás zajímají nejvíc?