Sedím v konferenčním sále a snažím se poslouchat přednášku. Opravdu se snažím! Jenže se zdá, že všechno je proti mně. Je po obědě. Přednášející se sice nadšeně pohybuje tématem, ale evidentně sleduje jen cestičky ve své hlavě – navázat kontakt s posluchači se mu nějak nepodařilo. Čas se neúprosně vleče a já najednou zjišťuju, že veškeré mé úsilí poznávat a pochopit se smrsklo na snahu neusnout.
Myslím, že to zažil každý – ty chvíle, kdy vaše nevědomí vyhodnotí, že kolem se neděje vůbec nic zajímavého a snaží se přepnout na autopilota. Kdy se vaše myšlenky zpomalují a mozek začíná připomínat malinový puding. Do takového stavu člověka dostane buď velká únava nebo nuda.
Napadlo vás někdy, jak úžasná taková nuda vlastně je? Když se nudíte, znamená to, že po vás aktuálně nikdo nic nechce. Pravděpodobně nemáte co na práci. Nic vás netrápí, protože pokud se bojíte nebo řešíte problémy, nenudíte se.
Z toho nám vychází, že taková pěkná čistokrevná nuda je vzácnější, než by jeden předpokládal. Nejlépe se jí daří při čekání na něco, kde zase o tolik nejde. Aby byla příslovečně nepříjemná, je třeba se nudit na ne příliš pěkném místě. Třeba při čekání v lese bych se začala nudit o hodně později než na úřadě!
Specifickým zdrojem nudy jsou fronty. Vůbec, pokud se takřka nehýbou. Pro mě jsou nejhorší pomaličku popojíždějící kolony. Děje se toho velmi málo, ale jako řidič musíte být duchem přítomní. Je třeba popojíždět v rytmu s ostatními – kdo by stál o to, aby přerušil nudu nehodou?
Kupodivu jsem zjistila, že dnes nudu zaháním lépe, než když jsem byla mladší. Moje hlava, za ty roky přeplněná slovy, obrazy a hudbou, funguje jako soukromé kino a koncert v jednom. Má to jedinou chybu – občas se to nedá vypnout.
Nakonec jsem tedy došla k názoru, že takové pěkná tichá nepříliš dlouhá nuda není čas od času k zahození!
Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2023
Dnešní otázka je nasnadě – za jakých okolností se k vám nejčastěji vplíží pěkná čistokrevná nuda? 🙂
Abych pravdu řekl, tak netuším, co to je nuda. Ve frontě, když se vleče, tak občas bývám netrpělivý. Když je fronta velká a nával lidí velký, tak z toho bývám rozmrzelý.
Minulý víkend jsme cíleně odpočívali, což také za nudu nepovažuji. 🙂 Čistou nudu jsem opravdu zažil pouze na nějakých povinných seminářích, kde jeden musí být a ten přednášející je fakt uspávač hadů. Možná svůj obor nebo předváděný produkt zná, ale neumí zaujmout a udržet pozornost.
Jak už zde bylo naznačeno, také dělám rozdíl mezi nudou a netrpělivostí. Ve frontě u pokladny si umím zkrátit čas čtením titulků časopisů vystavených na desce u pokladny, jen tak sledováním cvrkotu kolem, nebo se dám do řeči s někým před či za mnou. ALE když se fronta vleče, protože ten, kdo je zrovna na řadě najednou buď nemůže v tašce najít peněženku, něco nehraje z cenou a je třeba zavolat pomoc (a fronta zamrzne) a podobné zádrhely. To pak vítězí netrpělivost a docela trpím. A obdivuji pokladní personál, který je stále úsměvný, milý, „frontě“ se omlouvá za zpoždění a fronta se nakonec též usmívá a chlácholí pokladní, že ona za to nemůže, že tohle se holt stává.
Jinak přímo nudit se moc neumím, tedy ne tak, abych nečiností otrávila sama sebe. Do čekáren si nosím sudoku, nebo se dám do řeci s ostatními čekajícími, nebo si prostě mozek sám něco vybere čím zkrátit čas. A mám ještě jednu oblíbenou „čekací“ zábavu. To když je místnost vytapetovaná nějakým vzorem, má vzorkové závěsy u oken, nebo třeba i koberec. Začnu v těch vzorcích hledat „tvary“ – obličeje, zvířata, stavby apod. Co já jich tam dokáži objevit a skvěle se i na dlouho zabavit !
Maričko, to hledání tvarů je inspirativní! Řekla bych, že je to podobná metoda, jakou má Jenny 🙂
Já ve frontách trpím skoro vždycky, vůbec, když jsou pomalé…
Jak mám něco napsat, když mi ten pes okusuje palce u nohou???
kostrbatě 😀
Ve frontě se nenudím,obejdu ji zdaleka. Ve špitálu a Mudrů, se tajně dívám na lidi kolem a připodobňuji je v duchu k lidem,které znám,je to taková legrační hra, za chvíli je kolem mne celá dědina a spolužáci atd. Do vlaku si beru nějaký zajímavý časopis,knihu ne, nesoustředím se a občas mi spadnou víčka. Nudným přednášejícím říkám uspácáči hadů a tak se raději snažím dávat pozor a neusnout.Jasně, že u JJ by se mi tohle stát nemohlo neb pikantnosti fyziky jsou nepřekonatelné. Co je nuda vlastně, to že sedím a do dáli hledím a nic.. ,no, třeba mi přiletí nějaká převratná myšlenka a tak občas čekám. 🙂
Milá Jenny, tak hledat podobné lidi mě vůbec nenapadlo. Až budu ve čtvrtek trávit hodiny v čekárně ve špitále (viz níže, budu za sovu:)), můžu to zkusit. Popravdě s rozkapanýma očima to bude takové impresionistické! 🙂
Nuda, coz o to, to se dá vždycky něco vyhrabat v hlavě, na mobilu, pozorovat lidi, vypnout. Ale „vnucená nečinnost“, pojem z nějaké knihy o výchově, právě třeba ve frontě, v koloně, v čekárně, to mě dovádí k šílenství.
Nucená nečinnost – ano, to je ono.
Ve čtvrtek jdu zase na kontrolu do špitálu se svými sítnicemi 😛 Přeloženo: budu tam čekat odhadem 2-3 hodiny, většinu času s dost brutálně rozkapanýma očima. To si na tenhle článek vzpomenu!
To je mi tě líto 🙁 Asi bych to řešila sluchátky a nějakou četbou na mobilu.
Číst právě skoro nejde. Jen občas nahlédnout… Budu vypadat jako sova 🙂
Hodila by se ti audiokniha. U nás v knihovně je půjčují (já vím, ta informace je ti k ničemu 🙂 ).
Četbou jsem myslela něco na poslouchání. Buď něco stáhnout na Audiotéce nebo aplikaci Českého rozhlasu mujRozhlas a nachystat si tam za sebe pořady, abys je už pak nemusela vyhledávat a přehrával se jeden za druhým.
Zkusím to – nějaký podcast? Jenže ono je to tam obvykle strašně přeplněné, málo místa a spousta ruchu. Obávám se, že jsem nepozorná a netrpělivá jen si to představím. Ale paní doktorka je skvělá a opravdu ji potřebuju, takže to vydržím. Ale bude to fuška! 🙂
medituj…nejlepší příležitost, jak se do sebe ponořit, když budeš nuceně bez větší aktivity a šetřit zrak…pro začátek se soustřeď na svůj dech a zkus odpočívat 🙂
🙂 I to je cesta. Těžká. Jak říkám, je tam spousta lidí na malém prostoru.
Abych se nenudila, jsem zvyklá do čekárny u lékaře nebo do dopravního prostředku brát si knihu. Nebo aspoň sudoku. 🙂 Na poštu asi ne, ale v naší místní pobočce jsem žádné dramatické fronty nezažila. Teď nám ji sice zrušili, tak uvidíme. Jinak jsem léta nechávala mysl plynout na psích procházkách – a nenudila jsem se. Teď se štěnětem je ovšem třeba nevypínat a mít všechny smysly v pohotovosti, včetně toho šestého. 🙂
Ještě jsem si vzpomněla na článek o užitečnosti občasné nudy u dětí. I ony prý potřebují vypnout a jen tak bloumat od ničeho k ničemu, občas samozřejmě – i když to některé rodiče poněkud rozčiluje. 🙂
Jo, máš pravdu – s tou nudou u dětí. Nejen je ten mozkový volnoběh potřebný, ale prý i užitečný. Děti si pak cvičí kreativitu, když hledají, jak se zabavit. Pravda, výsledek se dospělým nemusí líbit 🙂
No, já mám tolik činností, že se obvykle nenudím. Jako spolumajitelka domu, zahrady, dvou psů a dvou koček na to jaksi nemám kdy 🙂 Leda že jsem nemocná a ukurtovaná pod peřinu, že prý se musím vypotit. Mno, obvykle vzteky usnu, ale jak se probudím, začnu se šíleně nudit, i když mám puštěný film, a začnu smlouvat, že už to stačilo 🙂 V kolonách v autě trávím dost času, ale tam se mi myšlenky rozutečou jak hejno vrabců a jen reaguju na okolní dění. Soustředěně plnomylšenkově reagovat začnu obvykle tehdy, až začnu nadávat 🙂
Jestli se já někdy šíleně nudím, pak je to při nařízeném cvičení nebo cvičení na strojích. Trošku pomůže hudba, film skoro vůbec – přitom by to pomoct mělo. Asi to bude tím, že mě to prostě nebaví a nedokážu se přesvědčit, aby mě to bavit začalo 😛
Nudím se v podstatě při jakémkoliv cvičení,jediný osamělý endorfin se vyplaví, až skončím.
Jo! Samou radostí, že to mám za sebou 😛 Ale zase moc ráda chodím:))
Přesně!
Tak z druhé strany, tohle je noční můra každého přednášejícího, kterého přednášení baví. Že nezaujme. Že nenaváže kontakt. Že nevyvolá žádné emoce, ani ty negativní. No zrovna zítra jdu před širší publikum vysvětlovat, k čemu jsou dobré elektronové mikroskopy. No kdyby nic, máme fůru hezkých fotek. A vzhledem k pokročilé hodině si asi dovolím nějaký vtípek, nejspíš vizuální. 🙂 Tak doufám, že to půjde přežít.
To máš pravdu – a taky záleží na tom, kdo je publikum. Když máš posluchačstvo, které je na přednášce z vlastního zájmu – a všichni víme, že Ty umíš podávat odborné věci poutavě – sami udržují pozornost. na našich školeních vždycky dbáme na pravidelné drobné přestávky ( protažení na čerstvém vzduchu a nikotinový doping). ode mne posluchači vždycky očekávají praktické příklady a minimálně jednu vtipnou historku 🙂
JJ, taky to znám z toho opačného konce. A věř, že nám už jednou jeden starý pán prospal představení. To jsme hrály pro seniory – před představením se všichni sešli, popovídali, dali si chlebíčky, zákusky a kafíčko (pořádá a hradí obec). No a pak se měl jít dívat na představení! Seděl hned na kraji první řady a statečně chrupal až do půlky posledního jednání. Jak ten se lekl, když se nakonec probudil! 🙂
a víš, jak si krásně odpočinul? milé hlasy z podia zněly, hřála ho výtečná svačina, v sále bylo pěkně zatopeno…to byl taky přínos Vašeho představení..:-)
Jo, viděla jsem to stejně:))
JJ, na zítra držím palce!
Díky!
nuda je pruda, jak zpívá Dan Landa…když se plíží, třeba ve frontě na poště, zapnu většinou hlavu na volnoběh 🙂 jede „čistící kazeta“ a čekání uteče 🙂
Ve frontách mi nefunguje nic. využívám své volné pracovní doby a snažím se aktivně vyhýbat jakékoliv situaci, která by mohla přivodit frontu. I proto mě nadchlo masovější používání automatických pokladen v marketech. Ne každý tam chce jít a já jen velmi málokdy musím čekat:))
Jednou mi dal Marek úžasný dárek – potřebovali jsme jít do Ikei někdy v prosinci. U pokladen to byl děs. I pravil můj syn: Běž si ven, dej si kafe nebo něco a já ti zavolám, až projdu! 😀
to bylo pěkné s IKEA 🙂
Bylo. Na to jen tak nezapomenu 🙂
V marketech možná, ale v Marks and Spencer mě to fakt namíchlo. Klesl tím na úroveň Kauflandu a to jsem tam chodila dřív ráda!
Fakt? Takhle prodávají i oděvy?
Prodavačky v obchodě jsou, ale namarkovat si to musíš a zabalit do tašky taky… prostě mě to naštvalo. V Praze na Chodově.
Já si nějak nemůžu vzpomenout. Asi se nenudím, spíše jsem netrpělivá. Ale vzpomínám na jakési stavy odplouvání do někam na různých konferencích, kdy mě téma nezaujalo a tak jsem se vypnula. Asi dost, protože jsem ani nekreslila takové ty nesmyslné obrazce, čmáry čmáry. Že by to byl ten stav, který popisuješ?
Jo. Bezmyšlenkovité kreslení znamená, že mozek přepnul na autopilota 🙂
Já mám dětinské bezmyšlenkovité kytičky 🙂
Já momentálně nudou netrpím. Sedím doma a čekám na telefon z veteriny. Nechala jsem tam uspanou Ajvinkou. Vydělají jí nádor na cecince a lipom na hrudní kosti. Prosím o palcodržnu, útvar pošleme na histolku. Právě volali, je to hotové, RTG plic dopadl negativně, za půl hodiny si mám pro ni přijet.
Držím palce
Jajka…
Hurá, tak ať je Ajvinka brzy fit a testy vyjdou dobře ❤️
Už budete brzy doma a začne rekonvalescence, tak se rychle vyhojte!!
držíme tlapky i drápky!
Chudinka malá Ajvinka – držím palce, aby vše zvládla a byla v pořádku!
Taky držíme palce a posíláme podrbání.
Držím, minulý pátek Ciri dělali biopsii boule na krku a byl to lipom.
ufff 🙂
Chudinka malá, držím fest!
Taky držím!
Alex, držíme všechny tlapky! Sím Tě, dej pak vědět!
Milá Alex, přidávám se k palcodržně ať je Ajvi brzy zase fit a všechny nálezi negativní !!!!
Alex, to mi je Ajvinky líto, že musela trpět na veterině Nejen tělesně, to asi necítila ale duševně. Držíme palečky.
DEDE přiznám se, že taková tu pěknou čistokrevnou nudu jsem zažila naposledy v dětství.
V dospělosti a s dvěma dětmi, za 20 měsíců po sobě, se nuda nekonala.
A nyní, když na něco nebo někde čekám, buď surfuju na mobilu a nebo a přepnu do své fantazie. Přemýšlím si nad ledasčím.
Víš, že to mám podobně? Tedy, pokud nejde o fronty. Tam umím vyšilovat – jen nevím, jestli jde o nudu nebo o trpělivost 😛
na poště, když v hale čeká pět lidí a nic se nehýbe, to se spíš vytočím 🙂 většinou si ale vzpomenu na Astona a jeho “ híml, naštvat se na poště, to je ale blbej kšeft“ a na Toru “ nejež se, bobšo“ 😀
No, chodit na poštu u nás na dědině znamená, že víc jak pět se nás tam nevejde a paní poštovní se snaží, tak to docela fičí- tam se nenudím, protože dokážu ocenit, jak jí to odsejpá 🙂
🙂