Pomalu se plíží podzim, den se krátí, ale na počasí jako by to poznat nebylo. Babí léto za námi, stromy pomalu zlátnou, ale také se jim do toho nechce. Máme druhou půli října a chystáme se do našeho oblíbeného Harrachova.

Týdny před tím spustily splašený závod pracovních povinností a jen tak tak si stíháme před dovolenou vyčistit stůl. Tu chce něco zákazník, je potřeba dodělat pravidelnou fakturaci za služby, ještě vyfakturovat zboží je třeba a nezapomenout na výplaty. Ty také musím udělat, abych se tím o dovolené nestresoval.

Cesta_lesem

Konečně. Máme sbaleno, ještě přepočítat kočky, jestli není některá venku nebo nezalezla do ložnice. Se sousedkou máme domluveno, že bude kočky chodit kontrolovat a doplňovat jim jídlo, vodu a čistit záchůdky. Paráda, zařízeno, můžeme vyrazit.

Lišejník na smrku

Do Harrachova jsme dorazili kolem páté odpoledne, domácí nás vítají s úsměvem na tváři. Jen co přenesu sbalené věci do pokoje, domácí směje, jestli se stěhujeme na trvalo. Potom předáváme přinesené pochutiny pro domácí i kocoury. Jako obvykle pro domácí vdolečky, ořechovníčky, pro kocoury konzervičky. Na návštěvu se přeci nejezdí s prázdnou, to dá rozum.

Pařez a kámen

První dva dny bylo pošmourno, tak jsme doléčovali chcíp, který přišel náhle z velkého těšení, vařili jsme bylinkové čaje a já četl Alžbětu a draka. Bylinky zabraly, počasí se umoudřovalo a já spokojeně knížku dochroupal.

Huťská strouha

Další den jsme vyrazili na první procházku, jen se projít po Harrachově, nakoupit místní pochutiny, stavili jsme se u hajného Bedřicha na teplou medovinu a s majitelem mezi řečí pomluvili nepřítomné hosty. Cestou zpátky do penzionu se stavujeme u lanovky a míříme neomylně do naší oblíbené restaurace Terassa. Při vchodu na nás mává usmívající se kuchař a v očích mu svítí otázka, copak si asi dneska dáme.

Mumlava

Vzhledem k tomu, že je mezisezona, tak máme restauraci celou pro sebe. Objevili se ještě další hosté, my máme objednáno a kuchař praví: „Zákazníci jsou obslouženi, jdu domů.“ a utrousí k servírce „Chleba se sádlem tam ještě máme.“ a poťouchle na nás mrkne. Dobře se najíme, popijeme trochu vína a jdeme se uvelebit na pokoj, a těšíme se na další den.

Mumlava

Je dopoledne, domácí přinesli snídani a my přemýšlíme, že vyrazíme na procházku. Balím batoh, foťák a stativ. Vyrážíme. „Já si skočím do bistra pro kafe,“ hlásí Eva. Tak, kafe obstaráno a vyrážíme směrem ke sklárně, že bychom šli směrem k rybníku. Je hezky, sluníčko svítí a tu pohlédneme na hodinky a Evě zasvítí oči: „Vláček, myslíš, že pojede vláček?“

Mumlava

Dívám se na směrem k místu, kde běžně stává. „Stojí tam jakýsi náklaďáček.“ odpovídám. „A to žluté?“ „To je popelnice na plasty. Uvidíme.“  Tak míříme směrem ke sklárně a za křižovatkou stojí na točně výletní vláček na Mumlavu a k můstkům. Nasedáme do něj. S řidičem se krátce pobavíme a říkáme, že jedeme jen k vodopádu. „No, tak to je za 300,- na osobu.“ Ještě se čeká na opozdilé Němce a už jedeme. Není to naše první jízda, téměř při každé delší návštěvě Harrachova se svezeme.

Mumlavský vodopád

Dorazili jsme k vodopádu a vyrážíme směrem ke Krakonošově snídani. Nemáme v plánu dojít až tam, ale připomenout si cestu, a hlavně fotit Mumlavu. Potkáváme cestou pár turistů, tak se zdravíme. Občas zastavím, vytáhnu foťák a rozestavím stativ. Pár cvaků a jde se zase o kousek dál. Vyběhnu kousek výš k Orlímu ručeji, Eva čeká o pár zatáček níže.

Kamenice

„Vosecký potok je ještě výš, už to otočíme“, říkám. Zastavíme se u vodopádu, udělám pár fotek z jednoho i druhého břehu. Eva mne nabádá, abych vyfotil turistky u vodopádu jejich mobilem, ať mají společné foto. Vždycky mne přemluví, abych někoho vyfotil.

Kamenice

Cestou zpátky se stavujeme opět na teplou medovinu u hajného Bedřicha. Tentokrát už nastartoval venku ohřívací nádoby. Já mám medovinu a Eva svařák. Po procházce si to namíříme opět na Terassu. Na pokoji zpracovávám dnešní fotky. Ještě stíhám poslat přání o písničku do rádia Beat a přidávám odkaz na fotky. Dnes živáky obsluhoval Jirka, který fotí koncerty, tak by jej to mohlo zaujmout. Stalo se, mail přečetl a písničku na přání nám zahrál.

Kamenice

Další den mírně pršelo, ale když jsme se vyhrabali na procházku, už bylo po dešti. Vydali jsme se tedy na trasu kolem Huťského rybníka, kolem říčky Milnice až k hájence. Stavil jsem se u krmelců, kde cedule hlásá „Krmné zařízení mimo provoz.“ Mno to překvapení, až se srnky přijdou nadlábnout a přečtou si ceduli. Myslím si, že je to vyvede docela z míry. Po večeři na Terasse míříme do pokoje. Eva si čte a já stahuji fotky z dnešního dne a dávám je na web. Čím dříve, tím lépe, pak se mi nebude chtít to třídit.

Krmelce mimo provoz

Předposlední den jemně mrholí a my se vydáváme na výšlap ke Kamenickému vodopádu. Vzhledem k počasí neplánujeme dojít až k němu, protože kameny jsou kluzké a za držkopád i s fotovýbavou to nestojí. Fotím tedy Kamenici, okolní barvící se les a užíváme si klidu. Den zakončujeme tradičně. Terassa a pak fotky a těšíme se na poslední den.

Milnice

Dopoledne snídaně, pak balení. Nasáčkovat věci do auta a pak venku povídáme s domácími. Předávám odkaz na fotky, kolegyně, která vede penzion spolu s mladým panem domácím, projevila zájem, že by si třeba nějakou vybrala. Uvidíme. Vyrážíme z Harrachova, je krásný den a míříme do Liberce do botanické. Ještě je třeba zakončit dovolenou malým výletem.

Dede: Děkuju Davidovi za článek a krásné fotky. A rovnou se ptám – kde jste si letošní ech barevný podzim nejlépe užili vy? 🙂