Mám opravdu ráda kávu z našeho kávovaru. Ale jedno mi leze na nervy – mytí nádoby na mléko! A víte proč? Protože je úzká a hranatá. A zkoušeli jste někdy mýt takovou nádobu, byť jen po polotučném mléce?
Vzhledem k tomu, že výrobce nedodal houbičku přesného tvaru, nejlépe umístěnou na delší rukojeti, musím to čistit, jak se dá. Obvykle skončím tím, že prstem dočišťuju rohy – odolné vůči houbičce i kartáči. Jistě, mohu dát nádobu do myčky, ale ne vždy se mi daří odhadnout takové množství mléka, aby mi došlo vždy předtím, než myčku zapnu.
Vzhledem k tomu, že nechci, aby se mi mléko v nádobě kazilo, je čistota zásadní. Kdybyste věděli, kolikrát už jsem si přála, aby měla klasický kruhový průřez! To je totiž něco, čemu říkám přirozený design. Tedy tvar, ve kterém krása respektuje účelnost. Proto máme tisíce úžasných vzorů na hrníčcích a jídelních servisech, desítky jejich tvarů, ale postavené v 99 % na kruhovém základě (hrnčířský kruh napoví:)). O hrncích a pánvích ani nemluvím.
Nebo si vezměme takový stůl. Tam se už nabízí přece jen víc tvarů, které nezpochybňují jeho účel. Tedy za předpokladu, že je stůl pevný a lidem se na něj vejde víc než jeden hrnek s kafem. I zde to má své limity. Třeba trojúhelníkový stůl mi přijde ve většině případů jako blbina, byť může vypadat šik. Tedy pokud jde o jídelní stůl. Malý trojúhelníkový máme doma mezi mým a Martinovým křeslem – když sdílíme podnožku, je akorát. Jenže takové uspořádání není moc běžné.
Totéž mě napadlo, když jsem viděla židli s trojúhelníkovým tvarem sedáku. Byla vystavená na jednom anglickém hrádku, takže jsem se snažila zdržet odsudků. Třeba to mělo nějaký smysl v době, kdy se nosily bohaté sukně, třeba to byla židle pro někoho, kdo zlobil. Jinak vrchol trojúhelníku byl u opěradla… a přestavte si rozmístění lidských sedacích kostí…:))
Přiznám se, že mě design zajímá a ráda se dívám na ty kousky, které se designérům povedou – tedy jsou v nějakém směru nezvyklé, ze zajímavých materiálů, v neotřelých barvách. Ale jako přízemní uživatel se vždy zajímám i o účelnost takového předmětu. Hezké, ale nepraktické – tím mě zkrátka designér neoslní.
Přiznám se, že u mě je to často tak, že se na nezvyklý design ráda podívám, ale pokud se mám rozhodnout, sáhnu po klasice – hlavně u praktických denně používaných věcí (design ověřený staletími:)).
Takže se ptám – jak se díváte na nezvyklý design běžně používaných věcí vy?
Titulek je krásný. Vhodný i k úplně jinému zamyšlení…
Kdo ví, že dobrá káva si péči zaslouží.
Náš pracovní kávovar nádobku nemá, pouze napěňovací trysku, kterou nás kolegyně naučila udržovat.
( vedle hrnku s mlékem má nachystaný hrnek s vodou, po probublání mléka, nechá trysku probublat vodou a pak vytíráme papírovým ručníčkem) 🙂
Když se před lety začaly nosit hodně těsné jeansy, které se oblékaly pomalu v leže (tehdy ještě ne ty „strečové“), jeden můj bratranec o nich prohásil : to není nic pro nás, kdo v kalhotách žijeme“. Přišlo mi to trefné a v obměně to vlastně platí i jako „my co s tím žijeme“. Já sice nemám žádný hranatý hrnek, ale co mi asi nejvíc vadí, jsou hranaté „moderní“ sklenice třeba na marmelády, hořčice, majonézy atd.. Nebo i když jsou kulaté, tak „elegantně“ úzké a mají úzké hrdlo. Já si hodně skleniček schovávám na domácí marmelády, nebo do nich dávám koření. Ano hranaté tvary mohou vypadat hezky, ale vymýt jejich rohy (když si ji chci nechat) je k zlosti. A když má sklenice úzké hrdlo, které se pod ním rozšiřuje – tak se prostě nikdy nepovede vše vytřít ani vyklepat a celá taková sklenice (se sebehezčím tvarem) na stole vypadá „zapatlaná“. ,A mě pak vadí, že ji vyhazuji i s tím nedostupným zbytkem, který prostě ven nedostanu (tedy u sklenice, kterou si nechat nechci ). Často to řeším tak, že někdy obsah takové „designové“ skleničky hned po otevření vytřepu do nějaké hezké, ale široké misky s víčkem.
Jinak kromě kartáčů na tyčce, používám třeba konec vařečky a tenčí hadr na nádobí. Do horké mydlinkové vody šoupnu ten hadr ten přitlačím končem vařečky a ve sklenici s ním šmrdlám (a třepu) kam je třeba, až je čisto (něco jako ty zmíněné kousky novin)..
Kdysi dávno přišly do módy „bean bags“, velké pytle plněné umělými kuličkami. Prodávaly se v různých velikostech (tedy i dětské), všemožných materiálů. Také jsme dva koupili, pěkně se v ních polo leželo, polo sedělo a koukalo na TV. Jenže to jsme byli o několik desítek let mladší, sednout a vstát prakticky ze země, nebyl problém. Jeden černy koženkový stále ještě máme. My ho nepoužíváme, ale už naše bývalá kočka Kotě v něm ráda spala a kupodivu si ho oblíbily všechny další kočky. Hezky si v něm vyšlapou důlek, stočí se a spí a třeba černá Rusty s ním zcela splývá, že si ani nevšimneme, že tam je.
Maričko, taky bydlím v kalhotách! 🙂 Takže dávám přednost těm pohodlným:))
Jinak se kočkám nedivím – vždyť takový bean bag si mohou ušlapat naprosto podle svého 🙂
K tomu mytí: Mám osvědčené (sice ne na hranatou nádobku na mléko, neb jsem barbar a kafe piju jen nárazově a mléko si liju jen tak) rozlámané vaječné skořápky s vodou, případně hrstička rýže s vodou.
Tak já jsem v této souvislosti neslyšela ani o skořápkách ani o té rýži 🙂 Díky za nápad 🙂
Rýže funguje dobře, používám na různé vázy, do kterých se nejde rukou dostat.
Měli jsme lednici, která měla krásné vykrojení na horním okraji dvířek sloužící jako ručka k otvírání. Promiňte mi gender nekorektní žertík, ale to snad musel navrhovat nějaký chlap, který nikdy neuklízel v kuchyni! Jakykoliv zapadlý drobeček bylo třeba vybírat málem pinzetou! Také jsem se u toho dost navztekala.
I když na druhé straně jsem ochotna na praktičnosti leccos slevit, hýčkám si nepohodlnou rohovou lavici po babičce a moc se mi líbí všelijaké to kubistické nádobí, které u mě skončilo jako dědictví – zbytek rodiny je založen silně prakticky 😀
Jestli se mohu přidat v tom gender nekorektním hořekování, trpím na WC, kde je tak málo místa, že si opírám kolena o dveře. A jak se z takového sedátka teprve vstává, když se není kam předklonit! Popisuji jako „to snad navrhoval čůrající chlap!“
😀
😀 😀 i když…spíš 🙁
No přesně! Ohromný prostor před kabinkami a v kabince skoro nejdou zavřít dveře.
Design, to by mělo být zkloubení umění a účelnosti/praktičnosti. Bohužel ne vždy tomu tak je a jeden se pak nestačí divit, co je možné vytvořit a případně draze prodávat jako designový kousek.
Svého času byly IN hranaté talíře a já jsem se s tím nesrovnala… mám pořád kulaté 🙂 No a různé nádoby nezvyklého tvaru meju kartáčem na rukojeti z Ikea, je hubený a má dlouhé štětiny.
hranaté talíře byly jako stvořené na praktikování oné proslulé metody rozložení pracovního stolu – to jednoho rohu brambory, do druhého zelenina….skvěle na tom ovšem vypadaly hranaté velké svíčky, to ano. a tos mě přivedla na myšlenku, co by mohlo na hranatou nádobu na mléko zabrat! najdu odkaz na Bonami.
Určené pro obsedantní osoby 🙂 .
😀
https://www.bonami.cz/p/silikonovy-myci-kartac-wenko-brush-38-cm to je on! mám růžový a myju s ním cestovní lahve.
Taky jsem si na něj vzpomněl, jen jsem nevěděl, kde jsme ho koupili. 🙂
https://www.ikea.com/cz/cs/p/medelvag-kartac-na-lahve-bila-40385067/
Má delší štětiny, co dobře zajedou do rohu.
Kartáče mám různé. Potíže je v tom, že mléko obsahuje tuk, dokonce i to polotučné 🙂 Hlavně v rozích té úzké vysoké nádoby, kam i já strčím ruku jen stěží (a to mám malé ruce:)) No a kartáč to nikdy neudělá pořádně – nakonec tam ten prstík musí 🙂 Samozřejmě to jde, jen je to otrava, kterou prostě u oblé nádoby neřešíš. A když to děláš rok za rokem, začne ti to kapku lézt na nervy 😛
ten kartáč z Bonami má gumové „štětiny“, možná by do rohů zajel…
A co tohle krásné košťátko? https://www.szo.cz/cs/dezinfekce/?kartac-nastrojovy-kartnas
anebo kartáč na zkumavky, dělají se i na flexibilní násadě.
No je to k zlosti, co si budeme povídat, když se nedá pořádně dostat do těch rohů.
no jistě, kartáč na zkumavky! to bude to pravé, protože ten je na úzké a nepřístupné prostory přímo navržen 🙂
Vedle kulatých mám i sadu hranatých talířů, které používáme tam, kde by se používal tácek – třeba na studené snídaně nebo večeře, jsou fajn. Ale teplá jídla a dezerty se jedí z klasických kulatých 🙂
My máme jedny hranaté, ale s kulatýma rožkama. 😉 Tyhle: https://www.ikea.com/cz/cs/p/vaerdera-servis-18-ks-bila-70277354/
Koupila jsem je před pár lety, když nás začalo být o různých slavnostnějších příležitostech doma víc, radši hned dvě sady. Nekupte to za ty peníze, že jo… 😀
A k tomu několik stohovatelných židlí a jeden skládací/rozkládací stůl. Většinu roku je to sklizené.
k otázce: ráda se podívám na nezvyklé věci – třeba takové židle od Knížáka budily opravdu řadu otázek :-D, doma se chci obklopovat věcmi, co jsou nejen pěkné, ale i přívětivé k užití 🙂
Pamatuju si na taková futuristická plastová křesílka, někde v cizině to bylo. Byla překvapivě pohodlná! Vypadala jak ufo, ale sedělo se v nich skvěle. Pravda nevím, jestli bych chtěla mít něco takového doma. Nábytek člověk obvykle kupuju na dlouho a tohle se časem okouká. Klasika je „pohledově“ odolnější, ani po letech užívání neruší 🙂
Já se přiznám, že jsem svým založením retro.
A čím jsem starší, tím více a více.
Některý moderní design se mi docela líbí, ale doma bych ho nechtěla.
Přiznávám se, že mám v obýváku už 36 let dřevěnou velkou obývací stěnu s tzv. “ skleníky „. A v nich opravdu retro kousky skla a porcelánu. V kuchyni mám sice novější kuchyňskou linku, ne tu původní strašnou panelákovou plechovou. Ale i tu novou mám už 10 let.
Včera jsem byla s manželem v retro muzeu v Chebu a cítila jsem se tam, jako ryba ve vodě. A spoustu exponátů jsem znala z dětství. Doporučuji navštívit, stojí to za to.
Milá Míšo, člověk se má obklopit předměty, které mu dělají dobře. Někomu vyhovuje dřevo a barvy, jinému sklo a minimalismus – a cokoliv mezi tím. Podstatné je najít kompromis, pokud člověk žije s někým, kdo má svoje priority úplně jinde 🙂
Jinak viděla jsem tvé fotky z muzea a něco ti řeknu – připadala jsem si chvílemi jako exponát! Když jsou v muzeu věci, které pro mě bývaly běžné…:))
a naše kuchyňská linka ze začátku 80. let, limetkově zelená s bílou…je legrační, že po letech se móda otočila a zelená ve všech tlumených přírodních odstínech je v kuchyňských linkách opět na vrcholu slávy 🙂 my naši kuchyňku zelenou, velikánskou, lehce repasovanou nikomu nedáme, i když kolem ní řemeslnická kamarádka radostně skákala v představě, co by za ní dali zájemci, milovníci retra 😀
Hm, otázka je, jestli by mě povzbudilo, že vlastně žiji v retrosvětě, protože už se mi to v určité míře stalo v muzeu taky. 😀 Na druhou stranu, děti si mě dobírají, že jsem jezdila do školy na dinosaurovi, a já se bráním, že jsme měla závodního pterodaktyla, tak co už. 😀
Jako bezkávoví tento problém nemáme. Vnučka chtěla studovat design, nakonec se po pečlivém zvážení rozhodla pro architekturu, v čemž jí fandím. Dnes musí být vše především originální, lidé musí být kreativní a to se často s praktičností bije. Jinak mám hrnek hranatý, srdíčkový, kuželovitý, vše jen na ozdobu, v podstatě nepoužitelné.
Víš, umění může být trhlé.
Ale třeba nádobí musí být především funkční. Co drbu tu blbou hranatou nádobu, ocením radostně samozřejmou oblost hrníčků, hrnců i pánví… žádné rohy na drhnutí! Ono stačí, že je má plech na pečení.
No a design by to měl dát dohromady.
Nedivím se stovkám barev a vzorů na nádobí a nedivím se, že v základě je stále takové, jaké vzchází z hrnčířského kruhu 🙂
vidíš, a staré plechy na pečení, co mám po rodičích a po babičce, mají zaoblené rohy 🙂
máme s Ondrou oblíbené hranaté hrnky na kávu ( David kafe nepije), jsou ovšem vevnitř oblé 😀 potkala jsem se dokonce na netu s člověkem, který měl nick „hranatý hrnek“ 😀
Ten nick je zajímavej. Patrně má naznačit, že dotyčný nepasuje do davu 🙂
to fakt nepasoval, byl to podle svého sdělení programátor 😀
Nalijte tam teplou mydlinkovou vodu a protrepte.
🙂 Nepomůže, ani když je voda horká a s jarem 🙂 V těch rozích to prostě drží! 🙂
stará rada byla voda s Jarem, natrhané kousky novin a protřepat ( asi nemíchat). asi bych tu přiblble navrženou nádobu odstavila z provozu a mléko bych si pěnila v kulaté nádobě ručním šlehačem na mléko ( oboje Tchibo). náš kávovar má naštěstí nádobu uvnitř zaoblenou ( většinou ale Ondra pění samostatně, já si leju do kávy mléko bez pěny). koukni tady: https://www.tchibo.cz/products/402126445/konvicka-k-napenovani-mleka-metalicka-ruzova?dim1=Sw01 a https://www.tchibo.cz/products/402069904/napenovac-mleka-na-baterie-cerveny?dim1=Sw01
sul a štětec s tvrdejma zkrácenejma štětinama..to funguje.. Kdo kupoval kávovar? Že nevybral jinej – s oblou nádobkou?
toto zpravidla neví ani odborný personál v obchodě, aby poradil jiný typ přístroje. a pokud to není ani v uživatelských recenzích, tak se těžko kupující vyvaruje příštích starostí. čili kdo kupovat stroj, je úplně jedno 😀
Ten stroj je skvělej, co slíbil, to umí. Funguje. Má fakt dobrej mlejnek. No a je obecně hranatej, takže má logicky nádoby na vodu i mléko hranaté. U té na vodu to nevadí 🙂
Každopádně je to náš první kávovar 🙂 Příště už budu lépe vědět, co chci 🙂
to je tvůj názor..můj ne..
Sharko, vybírali jsme ho s Martinem. Je to náš první kávovar a mě prostě nenapadlo, že by hranatá nádoba na mléko mohl být problém. Ok, už to vím 🙂
Jo – na různý věci dojde člověk až při používání. Při nakupování tě ani nenapadne, že hranatá nádobka na mlíko je vlastně blbost! 🙂
Přesně 🙂
no, snad se nebudeš omlouvat za něco, co jste ani jeden nemohli dopředu odhadnout a jak píšu, neví to ani prodavači a servisáci 🙂 jak píšu níže, doma máme první kávovar, do práce ( pro Davida i do naší firmy) jsem pomáhala vybírat a zkoušet už šestý…
sice nevim, jak ty nakupuješ tyhle přístroje, ale mám zkušenosti jiné…jenže také vím, že je spousta lidí pouští jedním uchem tam a druhým ven (ale z toho nepodezírám ani Dede a Martina už vůbec ne)..spúrávnej profík ti řekne i o těch „maličkostech“, co ti pak pijou krev.. 😉
jak píšu, moje sdělení vychází z mých zkušeností. stejně jako návrhy na kartáče a postupy při čištění. tím bych celou debatu uzavřela. Dede má oblíbený kávovar, fígl na číštění se také najde a všechno bude OK.
to není názor, ale zkušenost po koupi prvního kávovaru domů a už šestého do firemní kanceláře 🙂
Dede, to nebylo na tebe,to bylo na EvuB….ono j eto pod tebou, tak to tak vypadá,ale je to odpověď na to Evino: toto zpravidla neví ani odborný personál v obchodě, aby poradil jiný typ přístroje