Malé modulární reaktory jsou reálnou odpovědí na některé výzvy současné energetiky. Trochu odlehčeně si o nich přečtěte v dopise imaginární tetě.
Energie, její dostatek a cena je jedním z nejvíc probíraných témat v televizi, v novinách nebo v internetových článcích. Jaderná energetika je jejich přirozenou součástí, zejména v Česku. Důvěřuje jí velká část obyvatel, je podpořena mnoha lety bezpečného provozu, hrdostí mnoha lidí na to, že čeští inženýři a technici si vybudovalo za desítky let znalosti, reputaci a obrovské zkušenosti.
Tím, že je za provozu téměř bezemisní technologií, je přirozenou součástí opatření ke snížení produkce skleníkových plynů. V poslední době se mluví hodně o malých modulárních reaktorech. Nezápasí s obnovitelnými zdroji, vzájemně se mohou skvěle doplňovat. Navzdory tomu se ve veřejném prostoru objevují názory směřující, když ne k nevyužívání jaderné energie, tak alespoň k její minimalizaci a ke zpochybňování malých modulárních reaktorů. Tento text vznikl ze zadání vysvětlit tento zdánlivý spor jazykem srozumitelným pro neodborníky. Je určen širokému spektru lidí a vzdělání, proto prosím o pochopení a toleranci. Když tak kamenujte 🙂
Milá teto,
těší mě, že se zajímáš o budoucnost energetiky a že máš obavy, abychom nestavěli draze a nebezpečně. Nedivím se, že je těžké se vyznat v často protichůdných vyjádřeních různých novinových článků odkazujících se na nejrůznější odborné publikace podle toho, co se jim zrovna hodí. A dvojnásobně mě těší, že si, stejně jako mnoho lidí u nás uvědomuješ, že jaderná energetika je oborem, který pěstujeme bezpečně a spolehlivě desítky let.
Jaderné elektrárny by nemohly tak dobře fungovat bez obrovského zázemí znalostí a zkušeností s výstavbou, povolováním a provozem. V součtu už to bude nějakých 200 let provozu bez sebemenšího ohrožení kohokoli. Provozujeme 6 bloků a u všech byly při jejich výstavbě obavy, jestli se zaplatí. Řeknu Ti sladké tajemství – už jsou všechny dávno zaplacené a další desítky let budou vyrábět elektrickou energii nejlevněji ze všech, a přitom tvořit základ energie v naší elektrické síti, bez ohledu na počasí, denní nebo roční dobu.
Říkala jsi, že jsi slyšela o malých modulárních reaktorech a taky, že budou neúměrně drahé v porovnání s obnovitelnými zdroji jako je slunečná nebo větrná energie. To Tě znepokojilo.
Nedivím se, starost o cenu energie je správná. Tady jsou fakta.
Malé modulární reaktory mohou vyrábět elektřinu neustále, nejen když svítí slunce nebo fouká vítr. Tato spolehlivost znamená, že mohou poskytovat stálý zdroj energie, což je důležité pro průmysl, nemocnice a domácnosti, které potřebují energii 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Nepotřebují zálohy jako například větrná energie nebo fotovoltaika. A zálohy nejsou zadarmo.
Jsou navrženy tak, aby byly menší, jednodušší a flexibilnější než tradiční jaderné reaktory, což je činí potenciálně levnějšími na výstavbu a údržbu. Výstavba je také podstatně kratší. A řeknu Ti druhé tajemství: nejdražší na jaderné elektrárně jsou investiční peníze, mohou tvořit až půlku ceny elektrárny. No a když zkrátíš dobu výstavby na polovinu, to už je pak ranec!
Přitom stejně jako obnovitelné zdroje energie produkují velmi nízké emise skleníkových plynů, což pomáhá v boji proti změně klimatu. Když spočteme množství skleníkových plynů, které se vyprodukují kvůli betonu a oceli potřebných na výstavbu, tak na jednotku vyrobené energie za životnost elektrárny jsou jaderné elektrárny na tom zhruba stejně jako obrovské větrné parky v moři nebo větrné elektrárny na souši.
A teď k porovnání nákladů s obnovitelnými zdroji. Počáteční náklady na výstavbu jsou u jaderných zařízení vyšší. Vždyť taky musí garantovat bezpečnost po dobu až 60-80 let a musí proto být podrobeny velmi přísnému licenčnímu procesu. Jakmile ale je elektrárna v provozu, začne tento náskok větrných nebo fotovoltaických elektráren rychle snižovat a za celkovou dobu provozu je na tom ekonomicky významně lépe. Vždyť taky je v provozu dvakrát až třikrát déle.
Nevím, jestli jsi četla článek o tom, že vědci v Německu (a byl u toho také nějaký Dán) napočítali metodou Monte Carlo, že obnovitelné zdroje jsou levnější.
Metoda Monte Carlo je způsob, jak použít náhodnost k řešení složitých problémů. Můžeš si ji představit jako hru, ve které používáš náhodná čísla, abys získal odpovědi na otázky. Používá se k řešení mnoha různých problémů, kde jsou výsledky složité a nelze je spočítat přesně. Místo toho se provádí mnoho náhodných experimentů (například matematických výpočtů s náhodně volenými vstupními údaji) a na základě výsledků těchto experimentů se odhaduje odpověď na otázku. Samotná metoda Monte Carlo závisí na tom, jaké předpokládáme rozdělení (jak často se vyskytují různé hodnoty) pro různé vstupní proměnné v našem modelu. Pokud uděláme špatné předpoklady o tom, jak se tyto vstupní veličiny chovají, může to vést k chybným výsledkům. Například, pokud bychom předpokládali, že určitá vstupní proměnná má tvar normálního zvonu, ale ve skutečnosti se chová jinak, může to způsobit, že naše odhady pomocí metody Monte Carlo budou nepřesné.
To máš jako s Rádiem Jerevan:
Prezentují průměrnou hodnotu z mnoha výsledků. Akorát neřekli, jaká rozdělení vstupních dat použili. No a když v těchto rozděleních hrají důležitou roli extrémní hodnoty, to pak máš jako když přijde Bill Gates na stadion. Hned stoupne průměrný plat dvakrát všem přítomným.
Také použili metodu na porovnání jaderných zdrojů mezi sebou a dali tam vstupní data velmi různé kvality. Byli opatrní, tak tam dali čísla z nejhorších scénářů.
Bylo by to fajn, pokud by to samé udělali u obnovitelných zdrojů. Neudělali.
Nikomu to neříkej, ale to číslo, co prezentovali pro náklady na obnovitelné zdroje, je minimem z nějakého intervalu. To se to pak porovnává. No. Když se podíváš, kdo jsou autoři a zjistíš, že doposud všechny jejich práce mají protijaderný kontext, tak chytrá paní, jako jsi Ty, už ví, která bije.
Jak tedy odhadujeme cenu a návratnost malých modulárních reaktorů?
Hlavně musíme mít kvalitní a spolehlivá data o kapitálových nákladech, době výstavby, licenční náročnosti, technických a provozních podmínkách zařízení, provozních nákladech a také o nákladech na odpady a likvidaci zařízení po zhruba 60-80 letech provozu (jaké budou v té době ceny?). Také do výpočtu zahrnujeme předpokládaný vývoj ceny peněz, ceny energií a další. Z toho je vidět, jak těžké je přesně určit náklady a návratnost. Vrátím se ale na začátek: zatím všechny jaderné elektrárny se dostaly do období, kdy už nikdo neřeší, kolik stály, protože cena energie z nich je nízká.
A když už jsme u těch malých modulárů, tak ještě pár slov k dalším legendám, které kolují internety a různými podcasty:
Legenda první: Pokud nám náhodou bude chybět elektrický proud, protože budeme mít málo základní výroby elektrické energie (žádné uhlí a málo jádra), tak si jej prý jednoduše koupíme.
To nemusí být tak jednoduché, protože v té době jej budou pravděpodobně potřebovat všichni a většina zemí cílí svoji energetiku k tomu, aby byla schopna tak akorát krýt spotřebu v každé situaci. Navíc ale asi moc nezbude a to „ne moc“ bude proto hodně drahé. To, teto, nechceš. Sice u vás v Jeseníkách můžete na klestí, ale už Tě vidím :).
Legenda druhá: Rozvoj obnovitelných zdrojů by měl být mnohem rychlejší, potřebujeme je a jádro nepotřebujeme.
Obnovitelné zdroje se chovají jako bájný Janus. Mají dvě tváře a vlastně je mají na několika hlavách.
První hlava, půjčená z Braunovy sochy neřestí Faleš: Když nebereme v úvahu nestabilitu obnovitelných zdrojů a závislost na vnějších podmínkách, tak vycházejí zázračně levně. Když do toho započítáme náklady na vyrovnání tohoto nedostatku, tj. nutnost stavět plynové zdroje a úložiště energie, tak jsou velice drahé. A ještě tím plynem emitují CO2.
Druhá hlava, od Brauna, Lstivost: Exportují nežádoucí účinky na životní prostředí mimo dohled Evropanů. Nevěříš? Dám Ti příklad. Bez permanentního magnetu se masivní většina větrných elektráren neobejde (výjimkou jsou ty méně efektivní s asynchronním generátorem) a bez prvků tzv. vzácných zemin nevznikne permanentní magnet. A těžba vzácných zemin způsobuje, že velký kus země, většinou v Číně, se nápadně podobá Měsíci.
Třetí hlava, Hloupost, ta se nenašla a prý ji Braun nedokončil, protože se v ní podle dávného drbu poznal jeden z jeho mecenášů 🙂 zavíráme uhlí (správně), a budeme muset pak kvůli zálohám na obnovitelné zdroje pálit plyn (nesprávně). Kvůli tomu, že jsme s jaderkami zaspali takových 15 let, tak nejméně do roku 2035 budeme muset ten plyn pálit. Ale chceme to i potom? Posledně jsem slyšel od jednoho takového experta, že lidé si budou muset svoji spotřebu přizpůsobovat dostupnosti elektrické energie. No považ, teto. Není lepší mít stabilní zdroje jaderné energie, plánovatelné, s dostupným palivem, které je jednoduché nakoupit a uskladnit na mnoho let?
Zkrátka obnovitelné zdroje jsou fajn, ale jak říká můj americký kamarád Bill, jak jsme s ním a s tebou posledně vylezli na Praděd, žádný oběd není zadarmo.
Legenda třetí: Malé modulární reaktory se budou stavět pomalu a nebudou dříve jak v roce 2045, takže nás nevytrhnou.
No, může se to stát, ale ne proto, že by se nutně stavěly pomalu – právě rychlost výstavby je jejich vlastností a výhodou. Co se ale může stát, je že prováháme okno příležitosti. To je dané dvěma zdroji, o které se v této chvíli již vede souboj v mnoha zemích:
Kapacity na výrobu velkých komponent mohou být brzy naplněné projekty z jiných zemí, a my můžeme kvůli tomu ztratit mnoho let. Druhý zdroj je ještě náročnější, jsou to kvalifikovaní lidé. Máme zatím velikou výhodu, že díky tradici jaderné energetiky máme odborníků stále hodně, i když už teď ne dost. Můžeme je ale rychle ztratit v konkurenčních projektech.
Navíc máme teď jedinečnou šanci dosáhnout velkého zájmu o studium těchto oborů. A odborník vzniká, když všechno jde dobře, zhruba 15 let po maturitě, když bychom mluvili o středoškolácích jako skupině lidí, která by mohla provozovat elektrárny v polovině třicátých let. Docela dobrá příležitost pro tu šikovnou holku od Tvých sousedů, co myslíš? Mimochodem, víš, že na jaderné elektrárně se hodně dobře uživí nejenom technici? Vím, že víš, promiň. Ekonomové, právníci, experti na životní prostředí, psychologové. I ty jako expertka na vzdělávání bys tam měla co dělat.
Milá teto, budu příští týden u Vás, tak to ještě můžeme probrat. Ale buď klidná, situace, že bychom byli bez elektřiny, ta nenastane. Budoucnost bez ní by totiž byla úplně jinou budoucností, než jakou si chceme představovat.
Tvůj imaginární synovec 🙂
…už len nájsť správnu “ imaginárnu tetu”… na tom správnom mieste… (najlepšie vo vláde)…aby to vysvetlila aj ďalším “ tetám”…
Držim palce
J.
Skvělý článek, díky!
Dnes vyšel na iDnesu dobrý článek o zaslepenosti (mrtvých úhlech) v uvažování. Bohužel právě v Martinově článku popsané příhody velmi dobře ukazují na onu zaslepenost, místy až zabedněnost a neschopnost kritického myšlení.
Je tam hezky zmíněno, že zaslepenost není výsadou méně chytrých či méně sečtělých nebo méně zkušených. Týká se nás všech.
Problémem dnešní doby je poměrně velká relativizace fakt a posílení významu názorů. A zejména prioritizace křičící menšiny, ať již bojuje za cokoliv. Je dobře, že jsou zde lidé, kteří upozorňují na některé aspekty, které většinová společnost dlouhodobě přehlíží, ale je třeba mít na zřeteli, že křičící menšina je mnohdy radikálizovaná a už jen z tohoto principu bude zaslepená vůči argumentům druhé strany.
https://www.idnes.cz/finance/financni-radce/zaslepenost-slepa-mista-uvazovani-nebezpecnost-psychologie.A231103_134126_viteze_sov?zdroj=patro
https://www.idnes.cz/finance/financni-radce/zaslepenost-slepa-mista-uvazovani-nebezpecnost-psychologie.A231103_134126_viteze_sov?h=A3358786F03BB725FB49EC2655C834F0
A jo, článek je jen Premium, tak uvidíme, jestli ten odkaz na odemčení bude pro více lidí.
Myslím, že jedním ze zdrojů problému relativizace všeho může být také nerovnoměrný vývoj mezi tím, jak se rychle vyvíjí materiální uspokojení většiny lidí a jejich sociálním statusem, který je mnoha případech zdrojem frustrace. A sociální sítě daly každému možnost si sociální status nahrazovat viditelností jejich názorů. A čím odlišnější od většiny, tím lépe. Ještě před několika desítkami let bylo hodně odlišných názorů, které měly sílu proniknout do veřejného prostoru futrováno výjiměčnými znalostmi, jinak sice mohly existovat, ale těžko mohly proniknout. Takže vzniká kakafonie názorů zhusta nepodložených věděním. A výsledkem je situace, kdy ČT pozve Jiřího Grygara diskutovat s někým, kdo popírá kuklatost Země :-). I menšina může (a často má) pravdu – pokud je za jejím názorem vzdělání, rozhled a zkušenost.
Ještě doplněk: ten rozpor materiálního blaha a sociálního statusu myslím přes desetiletí a století – naprostá většina obyvatel ČR žije ve větším pohodlí než středověcí velmoži nebo králové, obklopeni zázraky, za které se tenkrát upalovalo. Je ale sociální status dnešního řadového pracovníka v korporaci vyšší než u středověkého mistra řemesel?
Zásadní rozdíl nebude úplně v té materiální stránce, ale právě v té sociální. Často vidím frustraci lidi, nejen v korporátu, jak jsou ve své práci nešťastní a svou frustraci z toho, že nedosáhli svého zamýšleného sociálního statutu. Pak se radikalizují, protože si myslí, že za tu jejich frustraci mohou jiní.
pěkně a srozumitelně napsáno i pro nás, ne techniky, díky, Martine 🙂
Děkuji 🙂
Už jsem se v tomto oboru vrtala dříve, na základě předchozích informací od „synovce“ imaginární tety. Takže ,za mne je to o trvale udržitelné budocnosti,jen se obávám zabedněných mozků, byrokracie a vlivných lobistických neřádů. Kdybych však z výborného přirovnání k Braunovým hlavám,dnes třeba sdělila některé z venkovských osob přirovnání k třetí hlavě, nebudou většinou vůbec vědět o čem je řeč.Prostě to těm 30% nevysvětlíte. Ale zase hodně lidí věří české jaderné dámě,tak doufám, že bude potenciál využit. Díky za dnešní skvělý článek.
Tak což o to, starší generace na vesnici se by i docela mohla přizpůsobit. 🙂 Prostě večer zalezu do postele se slepicema a není problém.
Jo, ve městě to bude o dost horší s tím přizpůsobením.
Tak Davide, ta starší generace i na venkově,je už nyní složená z bývalých rokerů a bítníků. Na letošním srazu seniorů všichni reptali, že starosta žije poněkud věkově neobeznámen, v zajetí sterotypů,neb jim objednal něco na úrovni dechovky a oni chtěli Beatles.Ta předchozí generace ,pokud ještě žije,už nikam s chodítky nechodí anebo je odložena v DD. :-)Ale k věci,všichni mají zaveden plyn avšak topí dřevem, vlastním nebo levně zakoupeným a většina vaří na el. deskách.
Ona se nám vesnice změnila – ani těch slepic, se kterými bychom my, nedomrlá starší vesnická generace mohla chodit do postele, na vsích už taky moc není. To jsou ty stereotypy – když se řekne teta z Moravy, tak si každý představí stařenku v šoráňách, jak při dojení kozy procítěně pěje To je ta Mórava… 🙂 🙂
To jo, o něco jich ubylo, ale zase se to mění, jak tady u nás vidím. Není to sice tak jak to bylo, když jsme byli malí, ale i někteří mladí už začínají zase chovat králíky a slepice.
Tak naši poslouchají rádio Beat, ale spousta z mamčiných spolužaček Šlágr TV. 🙂 Taťka na akce chodit nechce, protože dechovku nesnáší, cimbálovku má docela rád, když hraje dobře.
Rodiče jsou staří jak, jestli se můžu zeptat? Podle fotek, co jste s Evou dávali nedávno, tipuju je na svoje vrstevníky.
Moji rodiče se pomalu blíží k 70. 🙂
Aha, my pomalu, ale fakt pomalu k 60, ještě nám několik let zbývá, ale už je to druhá půlka padesátky.
Tak já už u té padesátky budu taky cobydup. 🙂 Ono se to nezdá, ale čas holt nezastavíme. 🙂
Jj, Jenny, však jsem to tu sem onehdy rozhořčeně psala, pořádali kousek od nás večer pro seniory a hráli jim hudbu, kterou ti senioři skoro určitě za mlada neposlouchali; holky nosily minisukně, štekle a augenráfky, kluci zvonáče a dlouhé vlasy, všichni poslouchali nebo hráli bigbít.
Kdyby to aspoň nebylo tak strašně nahlas. Fakt to bylo duševní utrpení.
To bylo vždy, jde o to, aby rozhodování o podstatných věcech bylo v rukou racionálních lidí, kteří mají důvěru alespoň velké, když ne větší části společnosti. Těžké je obojí: rozhodovat i mít důvěru.
Martine, super článek, vysvětlení i pro mne …. Díííky. S dovolením budu sdílet.
Díky, určitě 🙂
Díky za ten článek – svěže napsaný (ty Braunovy hlavy jsou skvělý nápad) a naprosto k věci.
Je třeba využívat obnovitelné zdroje energie, ale je chyba z nich dělat božstvo. Například i tím, že se veřejnosti říkají jen ty hezké kousky. Lidé nejsou hloupí (doufejme, že aspoň většina není) a nemají rádi, když je někdo vodí za nos. Pak může snadno dojít k tomu, že místo, aby brali dobrou věc s výhradami (s jistotou, že se ty výhrady budou řešit), tak to odmítnou komplet.
Teta svého synovce oceňuje a příště mu určitě uvaří něco dobrého – když už nemusí na klestí:))
Proto jsem napsal také, že CO2 vyprodukované za dobu životnosti jaderné elektrárny a vztažené na vyprodukovanou energii je porovnatelné (fakticky trchu menší) než u větrníků. Myslím si, že o obou technologiích hodně lidí uvažuje jako o bezuhlíkatých, což není pravda – na výstavbu je potřeba beton a ocel a to se bez produkce CO2 zatím nedá udělat.
Velmi rozumné, do skály tesat!
Budu hledat skálu, děkuji 🙂
Super článek. 🙂
Uvidíme, jak půjde zkombinovat thoriový reaktor s modulární koncepcí. Thorium výrazně néně radioaktivní a tudíž mnohem bezpečnější pro provoz v menších prostorech. Bezpečnost takového provozu by pak mohla jít lépe zabezpečit.
Nutně potřebujeme rozvoj školství směrem k technickým oborům, jinak nám bude hodně ujíždět vlak. Za mne jsou slibné české projekty např. solné baterie, pro uchovávání elektrické energie. Pískový akumulátor pro zajištění tepla přes zimu. Na toto všechno potřebujeme schopné a vzdělané techniky, abychom pak opravdu nebyli, jak se občas sami pejorativně nazýváme, pouhou montovnou.
Thóriuvý reaktor je zatím hudba budoucnosti, i když Thória je strašně moc, hlavně v mořích – ale těžba je stále drahá. Stávající malé modulární reaktory, se kterými se počítá v ČR jsou „klasické“ lehkovodní, ve velké většině tlakovodní + jeden varný. Školství v technice určitě, ideálně víc prakticky zaněřeno inženýrství. Ale nemylme se, humanitní vědy jsou absolutně důležité také. Bez psychologů nejde ověřit vhodnost kandidátů na operátory, bez sociologů nejde plánovat budoucí spotřebu a chování lidí, bez historiků a filozofů nepochopíme, kam jdeme s tím vším. Před každé to povolání sumárně dávám za „bez“ ještě slovo „dobrých“ 🙂
Pokud jsem četl správně, tak již mají v USA první funkční prototyp. Takže uvidíme, jestli a jak rychle by byly dostupné pro praktické využití.
Samozřejmě, že jsou potřební a to nejdůležitější je, aby byli dobří až špičkoví. Je nutné je podporovat. Změnit školství tak, aby podporovalo zvídavost, směřovalo žáky/studenty k takovému studiu, ke kterému mají předpoklady. Teprve za předpokladu, že budeme k praxi směřovat lidi, kteří mají k té konkrétní práci předpoklady, mít velké množství odborníků a vzdělaných lidí a ne hromady lidí s papírem.
Osobně považuji za vzdělaného člověka každého, kterého baví práce již dělá a v té práci se posunuje dál nebo-li se vzdělává. Může to být i truhlář, zedník, kovář, vědecký pracovník základního výzkumu, profesor na vysoké škole nebo učitel na základce, který přitahuje další lidi k předmětu, který vyučuje. Často zapomínáme na to, že slovo vzdělání má kořen ve slově dělat a ne mít papír.
určitě souhlas, že není podstatný papír, ale vědomosti, zkušenosti, zájem a profesionalita v čemkoli co člověk dělá
Martine, moc děkuji. Osvěty není nikdy dost, i když u některých skupin je to marný, je to marný,… Jasné, srozumitelné, co si přát víc?
Zasloužil by sis delší komentář, ale dneska zabrzdím až večer o postel, tak pardon.
Děkuji, hned ráno jsem si všiml, že se tam omylem dostala předchozí verze článku, teď je tam správná, obsahující také pár slov o metodě Monte Carlo 🙂