Světelné festivaly nabízejí úžasné zážitky, které umožňuje spojení digitálních technologií s různorodou kreativitou. ChatGPT na můj dotaz, které patří ve světě k nejznámějším, uvedl na sedmém místě pražský Signal festival. Po čtyři dny od 12. do 15. října se uskutečnil už po jedenácté. Během předešlých 10 ročníků jeho rozmanité performance zhlédlo více než 4,5 milionu návštěvníků, podle organizátorů se stal nejnavštěvovanější kulturní událostí v České republice.
Pokud jste neměli možnost jej navštívit a nemáte moc představu, co vše lze se světlem vykouzlit, nabízím výběr snímků z letošního festivalu, který představil díla předních tuzemských i zahraničních tvůrců. Více byste se o nich mohli dozvědět na webových stránkách festivalu https://www.signalfestival.com.
Dede: Děkuju Jaroslavovi za nádhernou přehlídku – moc mě mrzí, že mi to vždy ušlo 🙂 Takže pro mě a všechny ostatní, kdo se do Prahy nedostali, tady máme nádhernou galerii. Tak co, který je pro vás ta nej? 🙂
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
Fotky super. 🙂 Líbí se mi č. 4 a 17 i 23.
Třeba si vzpomeneme, jak budeme někdy zase v Praze.
Letošní pardubický pokus na městských slavnostech byl podle účastníků otřesný, tak věřím, že se do budoucna poučí a videomapping a laserovou show značně vylepší.
Velmi zajímavé, nic takového jsem na živo neviděla. Ani jsem nevěděla, že se porádají světelné festivaly a jsou populární. Znala jsem (také jen z netu a videí) jen různé hologramy na budovách apod. ale tohle vidím prvně. Na obrázku č.2 (a možná i č.1) se mi zdá, jakoby byl osvětlený Karlův most a možná je i č. 1. Jakobych tam viděla jeho sochy. Jinak se mi moc líbí všechny obrázky kruhů
Může to opravdu působit jako sochy na Karlově mostě, ale jsou to postavy návštěvníků v nasvíceném sále.
Líbí se mi všechny, ale ta co mi „přitâhla“ oči je č.5. Připomíná mi jícen oživlé sopky. Ne že bych nějakou (zaplaťpánbůh) viděla na vlastní zrak, jenom co znám z TV.
Na tomhle festivalu jsem kdysi se synem byla a líbilo se mi to opravdu moc, ale opravdu, bylo to úplně magické, hlavně expozice v Klementinu (tam mě překvapilo, že jsme šli tím klasickým vstupem u Karlova mostu a vylezli u radnice) nebo v Muzeu hudby. Ale jedna věc je jít na festival jako návštěvník, druhá věc je bydlet někde poblíž. Takže naši „Pražáci“ (syn, snacha a nevlastní vnuk) v posledních letech vždycky v době konání festivalu odjíždějí na chalupu mimo Prahu. Oni totiž bydlí na Lyčkově náměstí v Karlíně, blízko takové té hezké secesní školy, na kterou se každý rok promítá. Od čtvrtka do neděle celé večery hluk a světlo, pro nájemníky to není moc příjemné. No a o náměstí dál (vlastně teda blíž ke městu) je karlínský kostel, tam je to taky bohužel „veselé“. Jako za mě festival ano (fakt jsem tím tenkrát byla naprosto unesená), ale pokud možno kousek dál od míst, kde bydlí lidi.
No, snad jsem se autora moc nedotknula a pokud ano, omlouvám se.
Díky za dnešní světelnou krásu. Za mne obr. 4,5,17, mám ráda ten vesmírný chaos,který má řád a je zároveň tajemný. Včera? nebo možná den předtím, jsem náhodně v TV zahlédla pořad o české umělkyni,která tvoří obrazy plné fantazie na igelitových pruzích, umístěných svisle v plném prostoru haly. Bylo to nádherné, úplně mne to pohltilo,musím pohledat. Zřejmě to bylo na ČtArtu,většinou se na nic jiného nedívám.
Zakoukám se později, nyní svištím vyzvednout sousedku z nemocnice, po operaci.
Alex, četla jsem až dnes o Darečkovi. 11 let, to je krása, bílý tůrista,tak mu tajně říkám. 🙂 A ten maželův moribundus od škrábnutí, to je tedy síla! Osobně desifinkuji pilně, taky jsem už byla mírně fialová. To Pája, rovnala mezisebou Chica a Nastěnku a pak docházela dlouhé týdny čistit ruku do nemocnice a vůbec to nebylo dobrý.
Včera jsem byla celý den v rodném městě a vyzvedla jsem si kamarádku z Alzhm. centra,musím na to stále myslet.
Jenny, co chodím na stará kolena do Domova dobrovolnit, mám už také zvláštní pocit a není zrovna radostný 🙁 . Takže tě chápu…..
Jéé, tak tohle bych taky ráda viděla, světelně barevné instalace se mi líbí. Mne zaujaly ty barevné kruhy 7, 8, 9 – je to obrovské a přitom docela civilní, potom barevná fontána 14, 15 a 20 – to mi připomíná van Goghovu Noční oblohu.
Hry se světlem a barvami jsou fascinující – přijde mi to jako jiná tvář hudby… pokud jde o to, jak na člověka působí.
Ty fotky jsou nádherné, myslím, že sis Jaroslave opravdu užil! 🙂
Tohle chci na vlastní oči vidět už roky a ne a ne se ve správný večer dostat do Prahy.
Pokud bych už měla vybírat, tak za mě 17, 5, 1 a 2 🙂
Máš pravdu, Dede, opravdu jsem si to užil. Ale mám pro Tebe i ostatní dobrou zprávu – není třeba čekat až na příští Signal festival, ale kdykoliv je možné se podívat na stálou výstavu Lumia. Objevil jsem ji teprve nedávno. Jedinečná interaktivní stálá expozice audiovizuálního umění využívá prostory celého druhého patra historické budovy v Celetné 15 v Praze. Výstava je společným dílem několika umělců, které spojuje vztah k moderním technologiím a audiovizuuálnímu umění. Z hlediska technologií jsou zde 3D projekce, videomapping, LED mapping, kaleidoskopické kino, interaktivní videoprojekce dokážou diváka naprosto vtáhnout do samotného díla a dát mu možnost ovlivňovat jeho podobu pouhou svou přítomností či pohybem.
Děkuju! Tak to ujít nenechám 🙂
Mě se líbí číslo 17.
Připomíná mi to nějakou meziplanetární galaxii.
Míšo, máme to stejně 🙂 I proto jsem z ní udělala výřez na hlavní stranu 🙂