Tak se k nám na několikrát plíživě dostavil podzim. Sice je letos velmi teplo, a u nás konečně spadlo pár kapek, ale listí se už začíná barvit, takže je to tady.
Jako obvykle jsem zaspala. Zatoužila jsem si uháčkovat na podzim přehoz zvaný Ruana (lze vygooglit) a začala jsem pozdě. O to víc mě udivilo, že mám málo klubíček (dokoupila jsem) a málo času (ten teda nedokoupím!).
Překvapilo mě, kolik lidí v mém okolí řeší ukládání letních věcí. Já jsem prostě pošoupla dopředu ramínka s teplejšími šaty a prohrabala šuplík, kdeže jsou teplejší punčocháče.
Jestli mám z něčeho radost, tak je to prodej jablek v místních sadech. Jsou vyzrálá, voňavá a vydrží i doma dlouho (pokud je někdo nesní). Kdysi někdo postavil přes řeku u sadů pontonový most – a ehm, on tam jaksi zůstal. Takže nákup je vždycky s patřičným rachotem, ještě že je to v polích! Zato za mostem krásně šustí vítr ve vyrovnaných řadách jabloní.
Prostě podzim má své barvy, zvuky a vůně. Taky vám voní pálící se listí? Asi je to praštěné, ale vrací mě to do dětství, kdy jsme na zahradě pálili listí, aby se nerozlítalo a nemuseli jsme ho pak prohrabávat kvůli ježkům, než zapálíme… Mimochodem, ježci se mi na podzim potloukají po zahradě častěji než v létě a psice se snaží vyvrátit dveře, jak se derou ven, aby tu bodlinatou věc mohly s patřičným tancováním kolem oštěkat.
Kočky taky zahájily podzimní sezónu – žerou jako by nemělo být zítra a terasu každé ráno obloží nějakou tou myší mrtvolou. Oriáš se potlouká pořád venku, dokud to jde, Adélka bivakuje na sluníčku a popelí se v záhonu.
A rozkvétají chryzantémy… Záhony jsou jako kimono elegantní gejši, pokaždé se s radostí zakoukám a nosím si je i domů do vázy. A jasně že bude zima, lezavo a tma… ale ještě není!
Dede: Děkuju Matyldě za podzimní povídání – za to hezké, barevné a voňavé! Než se ponoříme do tmy, pojďme si vyjmenovat všechno, co máme na podzimu opravdu rádi… A ještě – taky něco ne a ne stihnout? 🙂
Promiňte zase OT.
(Nemíním se přihlašovat na Psu, tak to píši sem.)
Je tam článek o muzeu citer v Ostravě a urazilo mě (:-)), ze se nikdo z diskutujících nezmínil, že hudebním doprovodem filmu Třetí muž je citerová hudba Antona Karase.
Hlavní melodie je známá pod názvem Harry Lime Theme. Třeba zde:
https://www.youtube.com/watch?v=SB_Z6V3L6Jw
Když já neznám ani film, ani bych nepoznala, že se hraje na citeru! Ale omlouvám se, že jsem to nezmínila 🙂 🙂 🙂
Taky ten film neznám…
natočený v roce 1949…taky mi to nic neřeklo…
Parádní muzika! 🙂
Ano film známe, je moc pěkný (viděli jsme ho dokonce 2x), ale přiznávám, že melodie mě u článku nenapadla. Při tom je stejně známá jako třeba „V pravé poledne“, nebo „Sedm statečných“. Prostě, kdo film viděl, melodii nezapomene a okamžitě pozná. No tedy jen mně holt z hlavy vypadla. Tak díky za přípomenutí.
Tohle prodloužené babí léto se mi moc líbí, i když pro přírodu asi nic moc a naše zvěř už je také hodně chlupatá. Což o to, kočka se neúnavně zbytečným pohybem a pořád někde pospává, ale koně se při práci dost potí a převléknout jako my se nemůžou.
Tento víkend jsme si užili na jižní Moravě, dávali jsem do pořádku zarostlou zahrádku u mladých a pletí a sázení jsme přerušovali posezením se svařákem v ruce, abychom tu barevnou krásu patřičně vychutnali. No nemělo to chybu!
Mně je na svařák ještě teplo 🙂
Matylko, hezky jsi popsala podzim a přidala pěkné fotky. Ty dlouhé psí lokny skoro svádějí k zapletení do copánku.Je skoro těžké uvěřit, že jsou „zakořeněné do ušní kůže“ 🙂 Nechají si je holky česat, tedy jde to vůbec, nebo jen dlouze vypadají, ve skutečnosti jsou kratší? Několik kavalírů jsem tu už zahlédla, ale nikdy si na ně (tedy ani na jejich uši)nesáhla.
U nás si moc podzimních barev neužijeme, listanté stromy buď stejnoměrně zhnědnou, nebo zeleň jen trochu ztmavne a pak vše opadá. Ale třeba magnolie zůstává evergreen, listí jí po částech padá vlastně celoročně, zbytek zůstává zelený. Ale spousta domů tu má opravdu hezkou podzimní květinovou výzdobu, chryzantémy všech barev převažují.Ale i tady je teplo, sluníčko a krásně modrá obloha. V už několik večerů na ní září nízky, obrovský „harvest moon“.
Maričko, jsou to dlouhé převislé uši a na nich dlouhé chlupy. Psice česání uší nemilují, ale snesou.
Matyldo děkuji. Já vím, že psice mají uši dlouhé, jen jsem nevěděla, jak dlouho jsou ty lokny a zda je češeš. Tak teď vím 🙂
tak my jen musíme zazimovat zahradu a firma nám koncem listopádu vymění okna..takže tento víkend, jsme byli u Nového Města nad Metují…
https://www.rajce.idnes.cz/sharka-68/album/rychlejsi-nez-smrt-lukostrelba-u-indiana-28-10-2023
Vy jste stříleli na Odulu? 🙂
to je Lucinka 😀 její mladší sestra….ano.. hlava za 10, noha za 5..
a hýbe se..je na gumách,takže žádná sranda se trefit…
Takovýhle podzim si nechám líbit – zase po dlouhých letech bude listopad podle Wabiho Daňka a ne že listí uschne už koncem července.
Mám 347 říjnových fotek – řekla bych, že 90% jsou podzimní stromy (a já chudák to budu muset třídit).
Matyldo, vždycky ráda čtu, jak je vám dobře, co jste se odstěhovali z města!
Vidíš, vlastně jsem si to neuvědomila, že co nebydlíme ve městě, tak vidím roční období jinak, nějak intenzivněji.
Je toho tolik, co na podzimu oblibuji…babí léto, když se zadaří. barevné chryzantémy všech velikostí a druhů. sklizeň kiwi a vaření džemů. jablka a hrušky od sadaře. barevné oblečení. dovolená v Harrachově na téma „podzimní listí“ 🙂 sobotní Rocková pípa na Beatu u venkovního krbu. co oblibují kočky? čenichání v padajícím listí. stopování ježků, když se ještě nezakempili k zimnímu spánku. večerní procházky setmělou zahradou ( přijdou, až se jim zachce – hledej, paničko, tmavého kocoura za šerého večera) 🙂
A to nemáš čeného psa… čerňoch Vanilka je skoro neviditelná 🙂
ona stačí Terezka, šedobéžová sdílená yorkšírka sousedů 😀 kočkám aspoň svítí oči, Terka čenichá s hlavu skloněnou a houby víš, kde je pes 🙂 mám dojem, že oni si to naše hledání pěkně užívají 😀
Tady (u Kolína) je zatím skoro všechno zelené. Z oken každý rok pozoruju les na Opaťáku (teď už tedy jenom zbytky), a když do toho začne svítit sluníčko, je to nádhera. Tam je to trochu smíšený les, takže odstínů je tam hodně. Ale stromy i keře na zahrádce jsou pořád zelené, obří komule právě dokvétá.
Za to já jsem momentálně zlomená jak suchá větev, odmrazovala jsem mrazák a jedno to šuple mi připomělo, že už nejsem žádný jůra. Přivodila jsem si lidově řečeno hexnšůs. A tak se tu opatrně plazím, zobu Brufeny a škrtámm veškeré plány, které jsem měla.
Ale přeju si, aby ten teplý a barevný podzim vydržel co nejdéle.
Foukám na bolavá záda, to je vždycky vopruz.
Podzim i u nás propukl v plné síle. A děkuji tam nahoru, že trošku napršelo. Už se tak krutě nepráší a dá se i uklízet a umýt zaprášená okna.
Jablka jezdím nakupovat do prodejny nedalekého ZD, ta zrají takřka přes kopec v rozsáhlých sadech, pěstují asi čtyři odrůdy a jsou také tak dobrá jako ta vaše.
Dareček už přestal tak ukrutně baštit, ale začíná se negativně projevovat posun času. Ráno brzy vstává a děsně mňančí. Večer je zavolán dřív domů, tak to má takové rozhašené. Ostatně já také a do toho přibývající měsíc…. Ono si to časem sedne, aby se vzápětí zase změnil čas.
Změna času asi vadí víc mně než zvěři 🙂
Ano Matyldo u našich kočičáku je také zahájena podzimní sezónu – žerou jako by nemělo být zítra.
Jak domácí Daník, tak chatový Tuláček.
Mimochodem Tuláček to je chytrý kocourek.
Celé léto jsme ho krmili a měli strach, jak to zvládne na zimu. Je to venkovní kocour a navíc náš Daník by ho psychicky doma nedal. Manžel mu tam postavil boudičku a jezdil mu tam dávat krmení. A představte si, že Tuláček se na podzim se nasáčkoval do baráku k jedné paní, co má vícero koček. To mu nebrání se k nám na chatu vracet, má tam vždy připraveno něco k snědku.
Na chatu chodíme okolo jeho nového bydlení a on se vždy připojí a jde s námi na chatu. Pomuchluje se s námi, napucne se jídlem. A když jedeme domů, tak nás doprovodí.
Jsme rádi, že se to takhle vyřešilo.
Jinak jsem včera na chatě hrabala listí a zazimovali jsme jí. Bylo krásně, svítili slunko, nikde nikdo. Krajina je krásně barevná, krásný to byl pohled.
Tuláček má za ušima!
to je ale chytrý a předvídavý kocourek 🙂
Říkáte teplý podzim? Dneska padá sníh a pod ním zůstal nádherný koberec z listí, který včera všech šest lip položilo na zem. Koberec byl suchý, hebký a teď si s tím hafo listím, které zmokří, hezky zapracujeme. Máme foukač, to jo, ale zapotíme se. Takže dneska podzim nic moc 🙂 .
To oschne 🙂
Podzim je pro mne nejkrásnější období.
Jako zralá žena už ví, které barvy mu sluší, občas se zlobí, ale když vyjde sluníčko – krása.
Teď mám ale trochu pech s procházkami, kdy nohama před sebou hrnu záplavu zlatých, červených i hnědých listů popadaných na zem (mamka by mi zas jednu lepla za zaprášené punčocháče).
Vybral si mne virus – nejprv mne připravil o hlas a teď i přikurtoval k posteli. I to je stránka podzimu.
A tak mi na klíně vrní Nebulla a okolo se rozvalují hafani.
Děkuji za krásné povídání pro rychlejší uzdravování.
Už se moc těším ven 🙂
Mamutku, rychle se uzdrav! 🙂
taky bojuju s viry, ale je to takový zákopový boj. Chvilku vedu já, chvilku viry… Díkybohu teď nemáme žádné představení, protože už zase krákám. V pátek jsem nahrávala tak nějak z posledních jasných tónů:))
No, dětem se líbilo, že jsem nejprve mutovala, pak zněla jak rocker a nakonec jako dozvuk ozvěny.
Ale paní doktorce už vůbec. Prča je chraptět „na celou ulici“ Andy domů.
Pes pomalu učurává smíchy a jako by se pral, zda to bylo na něj
Minulý týden jsem se poprala s virem, ale ne a ne se zbavit zadní rýmy. Fuj.
zadní rýma je nechut 🙁
sinupret funguje…
Zadní rýma je pořádně otravná záležitost. Mořská voda ve spreji na ni byla slabá, zabral mi až mommox – je ovšem na předpis.
Ano, letošní podzim je teplý (ale vzpomínám si, že ten loňský byl jak přes kopírák) a barevný. Den ode dne se barvy mění a já nestačím zírat a fotit – kór když svítí sluníčko!
K těm Dediným deštivým dětem – vždy, když jedu k Terce do Benešova, prší, leje, sněží, fičí a vůbec padají tragače. Ano – jela jsem v pátek a chcalo až do Jihlavy, aby začalo pršet po sjezdu na Divišov. O sobotním studeném vichru v Jílovém na cvičáku s Framem ani nemluvě. (:o))
A k barevným javorům. U nás (na jihu Jižní Moravy) roste hlavně javor klen a ten se na podzim barví do světle žluté, šmrclé do růžova. A další javor babyka je barvy starého zlata. Červenou našim lesům dodává hlavně střemcha, brslen, některý jasan a hlavně přísavník.
Tvé popisy barev javorů jsou jako paleta starého mistra malíře.
Nádherné 🙂
Javorů tu máme pár druhů a teď navíc ve velkém opadávají světle žluté lípy.
Kimono elegantní gejši, to mne taky upoutalo, velmi,neb je to krásně vystiženo! Podzim miluji a letos je zvlášť příznivý, ty prozatím vlídné teploty mi vyhovují i když v podstatě mi nevadí ani plískanice. Když potom přijdeme s psicemi domů do tepla, psice se nadlábnou a jdou doschnout,uvařím nějaký dobrý čaj a zasednu k dobré knížce,která mne upoutá,je to krásné a poetické, jako ten prosluněný vinohrad,je dobře ,že jsi tu fotku dala k článku. Tvé psice jsou fotogenické a vinohrad taky. 🙂
Je to vinohrad nebo sad ? 🙂
Je to vinohrad.
Když to vezmu letem světem – na podzimu mě baví babí léto, když se povede, a den, kdy se posouvá čas a máme o hodinu navíc! 🙂 A pak barvy v přírodě a na zahradě, samozřejmě.
Babí léto taky miluju. No a ty barvy nám snad ještě chvilku vydrží 🙂
Jo, ještě k barvám. Letos jsou úžasné. A něco vám řeknu – teď skoro ráda jezdím po D11, protože to je prostě koncentrovaná barevná krása, kilometr za kilometrem. Zajímalo by mě, jestli tam kolem dálnice ty stromy a keře sázeli i s přihlédnutím na podzimní barvy. Protože výsledek je ohromující. Nádhera…
A ještě se zeptám – možná to tu někdo bude vědět. Nejkrásnější barvy obvykle mívají javory. jen jsem si všimla, že některé jsou na podzim zářivě zlaté, a jiné umějí být až tříbarevné (jako některé hrušně) – tedy listí barví postupně, takže je na strome to zelené, ale i žluté a červené. nevíte, jestli je to dané druhem javoru? Ono jich je víc… 🙂
U nás se první zbarví keře kolem dálnice- ani nevím, co to je, ale jsou růžovooranžové.
Kimono elegantní gejši! 🙂 Naprosto chápu, co tím chceš říct, jen by mě nenapadlo to použít. Prostě uvažuju jinak 🙂
Jinak ano, letošní podzim je teplý, a kdyby mě to neznepokojovalo (tak moc teplo by být opravdu nemělo), řekla bych, že je krásné v podstatě pořád. Pokud k nám ovšem nepřijedou Patrick s Kačenkou. Ty děti prší! Kdyby jen prší, oni co chvíli maniakálně lejou!
Tady je letos většinou strašné sucho. Děti přijely začátkem srpna – lilo týden! Přijely koncem srpna – po úmorných vedrech opět pořádně zapršelo. Nebyly tu v září, takže tu bylo vyprahlo.
Přijely na podzimní prázdniny a opět nám to komplet propršelo. Po kom ty děti jsou??? 😀
Nějakej vodník se ve famílii nevyskytoval? Někdy? Ono se dědí i přes několik generací! A kačenka? Vodní pták, ne. Tak co se divíš!
Chryzantémy jsou typickým vzorem na japonských látkách a já ty látky miluju!
praprabička byla možná vodní víla a nikdo to netušil 🙂 až doteď 🙂