Pokud se podaří vyvolat drogovou závislost u dostatečného množství lidí, je zajištěn výhodný byznys. Britové měli opium a Číňané závislost.
Afghánští rolníci vědí, že získat opium není nic složitého. Stačí naříznout nezralé makovice a sesbírat ztuhlou vytékající šťávu (latex). Už v této podobě se jedná o opiát s obsahem 10–15 % morfinu.
Opiová dýmka se v jihovýchodní Asii i Číně stále dá koupit. Třeba jako suvenýr.
Opium dává zapomenout
Opium se získává opakovaným převařováním, filtrováním a zahušťováním vodného roztoku. Ovšem i velmi nečisté „opium“ ve formě popela z opiových dýmek najde své odběratele. Ti se rekrutují z nejchudších sociálních vrstev.
Foto: Erik Fenderson / wikimedia commons / public domain
Surové opium
Opiáty v opiu způsobují jeho silně narkotický účinek spojený s utišením bolesti a navozeným pocitem klidného blaha. Spolu s útlumem sice neřeší životní strasti, ale dává na ně zapomenout.
Britská východoindická společnost měla přístup k rozsáhlým opiovým trhům v koloniální Indii, zejména v tehdejším Bengálsku a Biháru, kde naprosto dominovala. Čína zase nabízela obrovský trh, kde se opium dalo prodat a zároveň nakoupit hedvábí, čaj, porcelán nebo keramiku.
Opium se totiž stalo jednou z mála komodit, jež Číňané skutečně chtěli. Klasický vývozní materiál, jakým byly například vlněné látky, se čínskému hedvábí nemohly rovnat, a tak není divu, že v Číně byly v podstatě neprodejné. Pro britské obchodníky byl prodej opia v Číně a následný nákup exotického zboží zlatým dolem, o který stálo za to bojovat.
Foto: William John Huggins / wikimedia commons / public domain
Britské lodě pašující do Číny opium
Nelibost Číny
Důvodů, proč se Čína nakonec proti opiovému obchodu pokusila postavit, je celá řada. Britům se podařilo udělat závislými miliony Číňanů, údajně počet pravidelných konzumentů dosahoval až 20 milionů. Zkouřený kuli snažící se zapomenout na trpký osud nepracuje, zanedbává rodinu, zisk z prodeje jde z velké části mimo oficiální struktury a v zemi bují kriminalita, z části motivovaná potřebou získání peněz na drogy. Jedním z důsledků opiového obchodu bylo, že britské lodi vyvážely z Číny ve velkém stříbrné mince, takže na domácím trhu zůstávaly méně ceněné měděné.
Foto: wellcomeimages.org / wikimedia commons / CC BY 4.0
Sklad opia Britské východoindické společnosti kolem roku 1850
Opium otevřelo čínské trhy
Roku 1839 došla čínským úřadům v kantonu trpělivost. Zabavily a zničily britský náklad opia, což by mohlo připomínat dnešní pálení zabavených drog. Jenže obchodníci britského impéria si to vzali osobně. Britská východoindická společnost měla díky rozhodnutí britského parlamentu v podstatě monopol na zahraniční obchod s Čínou a ve hře bylo mnohem víc, než jen snaha o podlomení zdraví a ekonomiky Říše středu.
„Roku 1839 dala čínská vláda hodit do moře 20 283 beden (1 227 000 kg) opia dovezeného z Indie a zakázala další obchod s Anglií. V důsledku toho začala r. 1839 tzv. opiová válka, která skončila r. 1843 úplným vítězstvím Anglie (mír byl uzavřen 26. 8. 1843),“ píše Milan Dundr v materiálu Původ a rozšíření drog. Britové ve válce mimo jiné dobyli Hongkong (ten byl Číně navrácen až 1. července 1997) a vydobyli si rozsáhlé obchodní pravomoci včetně volného přístupu do dalších přístavů. Přísun opia se Číně zastavit nepodařilo.
Foto: George Chernilevsky / wikimedia commons /
Nařízlá makovice s vytékajícím latexem pro výrobu opia nebo heroinu
„Počet smluvních přístavů se zvýšil, nové přístavy se otevřely západnímu obchodu podél čínského pobřeží, na ostrovech Tchaj-wan a Hainan a podél řeky Jang-c’-ťiang ve vnitrozemí. S otevřením řeky Jang-c’-ťiang získali cizinci také plný přístup do vnitrozemí a mohli volně cestovat a podnikat nebo vykonávat mise kdekoli v Číně.
Britové požadovali právo čínských občanů emigrovat na britských lodích. Britským (a tedy francouzským, americkým a ruským) diplomatům bylo povoleno zakládat vyslanectví a žít v Pekingu. Dohody dosažené v Tchien-ťinu také stanovily nové, nízké clo na dovážené zboží, což poskytlo zahraničním obchodníkům důležitou výhodu,“ dodávají podrobnosti americké vládní stránky.
Foto: New York Public Library /wikipedia commons / public domain
Britské dobývání pevnosti Taku během druhé opiové války v roce 1860
Číňané se porážkou a podepsáním nevýhodných mírových smluv cítili nesmírně poníženi. Jejich víra ve vlastní sílu se ukázala jako iluze. Logicky pak sabotovali jejich nedodržování. Britové, a posléze i Američané, to vnímali jako porušení závazků. Nezbylo než ve jménu obchodu znovu zaútočit, přičemž jako záminka bylo obsazení britské nákladní lodi Arrow Číňany.
Druhá „opiová válka“ sice měla název drogy v názvu, ale šlo v ní už o mnohem rozšířenější obchodní zájmy a ve hře nebyla jen Velká Británie, ale i další mocnosti. Čína nakonec nejenže přišla o Hongkong, ale musela se otevřít obchodnímu tlaku západního světa. Opium tak prorazilo brány do uzavřené Číny. Ale už na začátku 20. století se USA musely bránit náporu opia. V roce 2014 se v San Francisku veřejně opium pálilo. Dnes už naopak Čína vyváží zboží do celého světa a problémy s opiáty, včetně z makovic vyráběného heroinu, se staly celosvětovým problémem. Česko nevyjímaje.
Další články autora najdete zde: https://medium.seznam.cz/autor/topi-pigula-39
Dede: Tohle těžko komentovat. Mnoho lidí tehdy nelidsky dřelo, všude po světě. Hodilo se cokoliv, co přinášelo úlevu, i když ta cena byla nakonec příliš vysoká. Rozhodně je jisté, že byznys má sílu vyhrávat. Díky Topi za zajímavý náhled do historie 🙂
Tuhletu historii tak nějak znám, ale ne do hloubky, takže moc děkuju za podrobnosti.
Co se týče máku jako náplně buchet, už několikrát jsem to zažila na nějakých hudebních festivalech, když vystupujícím umělcům nabídli makové buchty, fakt z toho byli udivení a ptali se, jestli je to legální (naposledy to byli nějací Japonci). No, je, jak psala děvčátka krásná níže, potravinářský mák je jiná záležitost než ten, co se používá na léčiva nebo drogy.
P. S. Naše dcera má na mák úplně brutální alergii – stačí zrníčko-dvě a celá zčervená, oteče a začne se dusit. Podobně to má i s hruškama a kivi, chudina malá.
Ono, že mák jako potravina je vlastně krajová záležitost, je vidět na tom, že mák není na oficiálním seznamu alergenů vydaných EU. A alergiků na mák je poměrně hodně.
Zajímavý článek. Války o kšeft. Nu, ano vidím Sherloca omámeného opiem,jeho krhavé oči a zmítající se mozek. Tak to bychom jako nechtěli.Co je větší hrůza,náboženství nebo drogy, asi to vyjde na stejno.
Díky Topi i diskutérům za rozšíření obzorů. Se strachem z požití máku do buchet jsem se už také setkala. Informace, že se jedná o upravenou nezávadnou variantu rostliny, by mohla pomoci. Nevěděla jsem to.
Přišla jsem požádat zvířetníky o nahlédnutí na hady, kvůli kastracím. Díky
Drogy jsou průšvih vždycky. V tehdejší době se k nám opium nedostalo, u nás musela stačit kořalka.
Opium neopium, takové bramborové, švestkové knedlíky, posypané mákem….
Zřejmě jde o druh máku, který má v sobě víc těch drogových látek. On i takový Tramal proti bolesti je na základě opia.
V hodinách historie mě opiová válka zcela minula, ale četla jsem z té doby román. Akorát tam byli Angličané „ti hodní“ 🙂
Drogy jsou problém pro každou společnost, ale někdy mohly vypadat jako spása pro jednotlivce – spousta lidí musela skutečně nelidsky dřít a ty drogy prostě pomáhaly, tedy v přítomném okamžiku.
Jinak to prostě byla koloniální válka, sobecká a podobně nelidská jako ty drogy.
Ti hodní… ono si stačí otevřít nějakou povídku od A. C. Doyla. Tam v opiovém doupěti leží ubohý zkouřený Angličan a dýmky mu podává zlotřilý Číňan. (Ještě líp to vyniklo v té filmové sérii, co šla letos o prázdninách na ČT2.) Prostě to přísloví o břevnu a třísce platí. 🙂
Hm, tohle u nás v dějepise taky vynechali.
Případně ve skvělém filmu – Z pekla. Nebo v několika díléch Hercula Poirota. 🙂
nebo v knihách:
https://www.databazeknih.cz/knihy/opiova-valka-184170
a
Clavellova sága – díl Tchai-pan
presne, Clavel. do detailu popsane, veskera politika, valky a obchod. plus romanika navrch. 😉
prosim o osvetleni jedne vety z clanku, kterou uplne nechapu v kontextu: „Logicky pak sabotovali jejich nedodržování.“
Dobrá exkurze do „Opiové války“.
Důsledkem toho bylo také, pokud si správně pamatuji, že v roce 1898 byla podepsána smlouva mezi Čínou a Británií ohledně správy Hong Kongu po dobu 99 let. V roce 1997 byla již Čína v takové pozici, že si mohla dovolit smlouvu neprodloužit a proto se Hong Kong dostal zpět pod čínskou jurisdikci/nadvládu.
Taky musím poděkovat, opravdu zajímavý a málo známý úsek historie. Na odkazy se ještě podívám večer.
Je to smutné, když při obchodní výměně je to jediné, co může jeden stát nabídnout druhému, jsou jen drogy. A ten bumerang se pak odrazil zpátky…
Taková čistě praktická otázka – když někde pěstují mák na opium, myslíte, že tam taky pečou makové buchty apod anebo všechna semena nechávají na setbu?
Pokud si pamatuji správně, tak mák jako součást jídla, je primárně naše středoevropská záležitost, protože jsme si tady mák vyšlechtili tak, aby v sobě neměl tolik opiátů jako mák pěstovaný v Aghánistánu a Pákistánu.
Většina cizinců se tomu strašně diví, že my mák jíme. 🙂
No právě, dáváme ho i dětem. 🙂 Díky, myslela jsem si to nějak podobně.
Přesně. Když jsme žili v zahraničí, lhostejno kde, byla pro místní představa buchet s mákem drogovou orgií a nemohli pochopit, že se to u nás jí – a jedí to i děti! 🙂
a nebude to tím, že ho jíme zralý a tepelně upravený a nepoužíváme nařezané nezralé makovice, jenže v samotném máku je toho „opiátu“ minimum..více ho je v té šťávě – Surová směs se získává vysoušením šťávy, která pomalu vytéká po naříznutí zrajících makovic rostliny máku a na vzduchu tuhne….
Rakousko zase používá makový olej a makové dobroty peče také..najděte si třeba Waldviertel…prostě ve střední Evropě je mák oblíbenou surovinou…
Diví se ti,u nichž je mák zakázán..ale třeba v NY jsou zakázána husí játra -foie grass, v USA si nekoupíte ani kindervejce, protože jsou na seznamu nebezpečných..stejně tak ovčí plíce..takže vlastně haggis…v Singapuru nekoupíte žvejkačku a pokud máte vlastní,nežvýkejte..je to dost drahé-ta pokuta.
Máme mák speciálně vyšlechtěný pro potravinářství. Ten afghánský se dá použít jako technická věc např. na olej, ale chuťově je to i vyzdálé poměrně hnusné a pro potravinářství nevhodné.
Co se týče potravinářského máku, tak jsme světová velmoc včetně vývozu. 🙂
to mí soused /zdravím tam někam nahoru/ vyprávěl jak jednou jako malý kluk se najedl nezralého máku a jak mu potom bylo strašně zle. Maminka ho prý cpala švestkovým kompotem a vyšlo to. 🙂
Český patent! :-)))
Jsem já.