Zpočátku jsem nevěděla, jak naložit se svými emocemi i svými fotkami, které ve mně tento výlet zanechal. Jak zpracovat příběh současné přírody, lidí, hrůz války, pro vás, čtenáře Dedeníku, do krátkého článku. Ale je to tak zajímavá, smutná, ale široké veřejnosti stále neznámá historie tohoto kouzelného kraje za Tišnovem, že jsem se rozhodla psát. Dede byla opět tak laskavá a článek zveřejnila.
Psal se rok 1943, Druhá světová zuřila se silou uragánu, když spojenci vybombardovali ve Wiener Neustadt největší továrnu na německé stíhačky Messerschmidt. Byla to velmi citelná rána pro německý zbrojní průmysl, proto velení rozhodlo výrobu přesunout na bezpečnější místo.
Už před válkou se začala budovat dvoukolejná elektrifikovaná!!! železnice Brno – Havlíčkův Brod. V době, o které píšu, byly ve velmi kopcovitém terénu mezi Tišnovem a Vlkovem už vystavěné tři železniční tunely. Samotná trať zatím neexistovala, začala se budovat až po válce. První tunel hned za Tišnovem (tunel A loučský), druhý v prostoru u Řikonína (tunel B lubenský) a třetí kousek dál směrem k Níhovu (tunel C níhovský). Ideální skrýš pro továrnu na výrobu strojů na zabíjení. Přestěhovaná továrna dostala krásné poetické jméno – Diana.
O této továrně na smrt, jak ji nazval pan Miroslav Vaněk ve své obsáhlé dokumentární knize, jsem tu a tam slýchávala. Potom se mi v naší veřejné knihovně dostala kniha pana Vaňka do ruky a já ji jedním dechem prostudovala. Číst, jako beletrie se nedá.
Jsou v ní zařazeny dokumentární fotografie, výpovědi ještě žijících pamětníků z okolí, kteří byli v továrně totálně nasazeni, projekty a plánky tunelů, mapky, kde je zaznamenána úzkorozchodná drážka Diana, která do „třítunelní“ továrny přivážela údolím říčky Libochovky a Haldy materiál z Tišnova a odvážela hotové komponenty. Všechno v naprostém utajení v bujné vegetaci.
V loučském tunelu A se montovaly do hotových draků motory, ty se už hotové přivážely drážkou z Tišnovského nádraží. V tunelu B lubenském, nejkratším se vyráběla křídla. A v tunelu C, níhovském plechové dílce nebo jiné části draků.
Za dobu od roku 1943 do dubna 1945 bylo vyrobeno v rozloženém stavu 850 letadel Messerchmidtt B 109 G. Ty se potom na konečných letištích kompletovaly a vyrážely na frontu…
Pracovní sílu tvořili totálně nasazení dělníci různých národů Evropy, převahu měli obyvatelé okolního moravského regionu, nebo váleční zajatci. Pracovní tábor pro dělníky vznikl v osadě Kutiny, při soutoku Haldy s Libochovkou. Celkem asi 7 000 lidí. Zájemci o tuto historii si mohou knížku pana Miroslava Vaňka „Diana, továrna na smrt“ vypůjčit v knihovnách, nebo se poradit se strejdou Googlem, Jsou tam i zajímavá dokumentární videa.
A tak jsme se jednoho letního dne vydaly s Evou, Ajvi a Meggie údolím Haldy po stopách, hlavně po zbytcích úzkorozchodné „odvážné“ drážky. Nastoupily jsme na divokou stezku za budovami farmy v Borkách pod Kuřimskou Novou Vsí a putovaly přes brody jednosměrnou cestou do Kutin stylem tam a zpět, protože okolní stěny svahů jsou příšerně strmé a pro mne už fyzicky nebyla možnost vytvořit okruh.
Objevily jsme kamennou rovnaninu pro těleso drážky, i když v bujném porostu nebylo moc dobře vidět. V toku Libochůvky betonový podstavec pro vysoký dřevěný most přes strmou rokli směrem do Kuřimské Nové Vsi, kudy se dopravovala křídla pro další transport, umělou, hlubokou nádrž Kopyto, tentokrát zarostlou a prázdnou, uměle vybudovanou. Do dnešní doby nikdo nezjistil, proč byla Němci vybudovaná.
Ale díky knížce pana Vaňka jsme si mohly tu dávnou tragickou situaci v nádherném údolí představit. Celou cestu jsme vzpomínaly na neznámé lidi, kteří v těchto přírodně nepříznivých podmínkách dřeli ve strmých kamenitých svazích, v neustálém strachu před objevením spojeneckými letadly a následnými nálety. Jestli spojenci o tajné výrobě v zamaskovaných tunelech věděli nebo ne, to nám také běželo hlavou. Každopádně Diana ukončila výrobu až s koncem války.
Do fotografií jsem zařadila i obrázek mapy, kde jsou čísla příslušných fotek, kde byly pořízeny.
01 Za farmou Borky vcházíme do úzkého údolí, vlastně kaňonu. Vlevo, někde nahoře, v níhovském tunelu právě duní vlak.
02 Masivní kamenné podezdívky nad říčkou Halda pro tunel a budoucí těleso trati, budované ještě před válkou českými firmami.
03 Zbytek tělesa úzkorozchodné drážky, pro nás jedno z mála míst příjemných pro chůzi. Meggie běhá semo-tamo.
04 Jeden z brodů.
05 Pochopova skála na dohled …
06 …tady se nachází i tajuplná betonová nádrž nazvaná kopyto, dnes po suchých letech je prázdná a zarostlá. Dříve, po válce u ní bývala tábořiště trempů.
07 Eva přechází brod u Pochopovy skály, kriticky sledovaná Ajvinkou. Megginka už plápolá někde vpředu.
08 Pochopova skála z druhé strany.
09 Místo brodu můstek.
10 Pod ním betonový pilíř, kde byly ukotvené dřevěné vysoké klády mostu (vypadal trochu jako z divokého Západu). Je s podivem, že po těch letech povodní, ledochodů a posledních suchých let, ještě „žije“.
11 Pohled proti proudy Haldy směrem ke Kuřimské Nové Vsi někde nahoře. Tak krásně je tady, že jsme si musely stále připomínat, co tato místa znamenala pro zajatce a totálně nasazené…
12 Zbytky kamenné rovnaniny pro těleso drážky.
13 Jeden z posledních brodů v úzkém údolí.
14 Dál ke Kutinám se údolí rozšiřuje, už není tak stěsnané a tvoří i nivní louky.
15 Jeden z posledních baráků pro ubytování novodobých otroků, továrny Diana.
Dede: Děkuju Alex za okénko do bolestné historie. O továrně kryté v tunelech jsem nic nevěděla. Už jen kvůli lidem, kteří tam za války otročili, je dobré o tom vědět.
Milá Alex, čtu až se zpožděním, ale bylo to velmi zajímavé čtení o tajné „továrně na smrt“. O které určitě nejen během války, ale asi ani po ní spousta lidí neměla tušení, možná ani ti, kteří ji měli téměř „za humny“.
Procházka po jejich stopách musela být velmi zajímavá i když konverzace a společné pocity jistě byly neveselé. Díky za moc pěkně napsaný článek.
Díky za rozšíření obzorů. Netušila jsem, že tu poblíž něco takového bylo. Příroda vypadá krásně i když „zakrývá“ něco ne zrovna milého. Nevím, jak by na mě místo působilo, kdybych jím přímo procházela, ale myslím, že podobně jako většina filmů a dokumentů o nacistech a totalitě – mám u nich smíšené pocity. Děs z toho, co všechno jsou si lidé navzájem schopni udělat, a současně jakási vnitřní úleva, že jsem v té době nemusela žít a máme se vlastně dost fajn.
Přečetla jsem, podívala se výborné fotky. Jsem z toho dění všeho,jak píšeš trefně, emočně vyčerpaná. Co se to děje,osa zla je pořád při vědomí. Tam, kde se všichni měli cítit bezpečni,zklamalo,nechci být konkretní, však víte. A má se to snad opakovat?! Ach jo , aspoň tady u Dede je bezpečno. Alex díky!
Ano, na člověka to dopadá, i když se brání…
Přečetla jsem, podívala se výborné fotky. Jsem z toho dění všeho,jak píšeš trefně, emočně vyčerpaná. Co se to děje,osa zla je pořád při vědomí. Tam, kde se všichni měli cítit bezpečni,zklamalo,nechci být konkretní, však víte. A má se to snad opakovat?! Ach jo , aspoň tady u Dede je bezpečno. Alex díky!
Nevím, proč dvakrát,pardon.
Alex, díky za moc zajímavý článek. A pěkně nafocenou dokumentaci!
Zano, to by se líbilo jak tobě, tak F. To místo má zvláštní genius loci. Hrůzu z toho co se tam dělo a při tom nádherná příroda na kousku země. A potom samotná železnice s fantastickými viadukty, vybudovaná v poválečných letech, kdy chyběl materiál. I ty tunely se musely opravit, protože Němci kvůli továrně a utajení na nich dělali stavební úpravy.
Díky za reportáž. 🙂
O Dianě jsem slyšel, ale aktivně se úplně o 2. sv. válku nezajímám.
To já také ne, ale když ono je tohle údolí v kraji, který mám ráda a není tak daleko od mého bydliště.
Alex – dobře napsaný a nafocený článek.
Nicméně opět se musím poklonit přírodě, té mocné síle, která za poměrně krátký časový úsek ukryla téměř vše. Vlastně i u nás už jenom znalí ví, že ty pravidelné nerovnosti v Bořím lese jsou součást obranného systému – protitankové valy. A malá poznámka – téměř osmdesát let po zásahu muničky v Poštorné se stále nachází munice, která se tenkrát kolkolem rozprskla. Mám dojem, že právě k výročí zásahu by měl být Boří les kompletně vyčištěn.
YGO, já si představuji, že ono to tam muselo být zarostlé už tehdy, protože ta drážka denně pendlovala klikatou cestou údolími až z Tišnova a když bylo třeba, tak se schovávali i s vláčkem pod vrbami. Také se mi vybavuje stať, že museli tlumit i ohniště, aby nedýmila.
Díky za tip, Alex. Už jsme se tam pohybovali, ale neznali tento kontext. Budeme se tam muset podívat znovu a trochu víc o tom nastudovat.
Toro, zkus sehnat knížku pana Vaňka, „Diana továrna na smrt“. Myslím, že vyšlo i druhé rozšířené vydání. Pro MLP to bude zajímavé čtivo. Já ji měla vypůjčenou z naší kuřimské knihovny. A přiznám se, že jsem hodně na vás, pochodníky po okolí myslela, proto i ta podrobná mapka. Vy dva s MLP rádi chodíte v širokém okolí!!!
jojo, tohle je přesně pro nás :D, díky
Alex, moc pěkně nafoceno a napsáno. Asi si tam taky uděláme výlet, díky za tip. O Dianě jsem slyšela, nic veselého to nebylo.
JJ, klukům se to bude líbit a když budou znát souvislosti… Jenom k těm tunelům se už nedá jít. Jsou s celým tělesem trati moc vysoko, pro mne už v nepřístupném terénu a navíc už to jsou vlakové tunely a pro mne naprosto nebezpečná věc. Možná čísilko je má projité. Přemýšlela jsem, že si tu trať projedu nějakým výletním, pomalým, turistickým vláčkem. Nejlépe v zimě, až nebude listí, abych viděla shora údolí, kudy opatrně projížděla drážka.
Tu lokalitu trochu znám, vždycky jsem si říkal, že tam je hrozně zajímavý profil a divočina, na ten region. Tak to má koukám mnohem barvitější historii. Díky za pěkný popis. Musím se tam podívat víc
Jejda, už jsi tady! Myslela jsem na Tebe! Opět doporučení pana Vaňka a jeho knížky! On je železničář, takže té železniční tématice se věnuje v té knize nejvíc. Hlavně ty dokumentární fotky z předválečné doby výstavby tunelů, to je něco. Co dokázali s tehdejší technikou tak kvalitně budovat v tak nepřístupném terénu. I těsně po válce projekty a další dokumenty o výstavbě samotné železnice a viaduktech.
Díky za tip 🙂
O továrně Diana jsem něco zaslechla, ale nic bližšího jsem nezkoumala. Zajímavé. Nás teď čekají řopíky kolem Pohořelic.
Matyldo, to by bylo něco pro Mušketýra!!!
OT – promiň Alex 🙂
Malé oznámení 🙂 1. a 2. prosince budu na literárním festivalu Knihy v Brně, nepřekvapivě v Brně 🙂 Na pátek prvního je snad nějaká akce v rámci festivalu, ale já přijedu do Brna o den dřív.
Takže kdyby se chtěl někdo setkat v Brně 30. listopadu v podvečer, řekněte! Ovšem musím nechat na vás, kde to bude… Zatím ještě nemám ani zajištěný hotel. Pokud by nás bylo náhodou víc, je třeba někde objednat stůl – přece jen už bude čas vánočních večírků.
Tak co myslíte, najdete si někdo čas? 🙂
Najdu!
Já určitě.
Já taky, možná i chlapečci. Píšu si. 🙂
Ve čtvrtek to bohužel reálné není. 🙁 Mno, třeba se někdy někde potkáme o víkendu.
Jóóó! Super nápad
Dívala jsem se do kalendáře, nic nemám, taky bych asi mohla.
Milá Alex, díky za článek, který zase rozkryl kousek zajímavé historie, kterou bychom neměli zapomenout. Však víš, jak je to s tím zapomínáním a pak opakováním.
I když současné události naznačují, že jako lidstvo jsme nepoužitelní. Nebo spíš… zlo, tupost a lhostejnost nejsou vykořenitelné. Snad jen dočasně potlačitelné.
Dede, právě situace posledního roku a půl a posledních dní navrch, mne nakonec přiměla ke psaní. O paměti lidí si myslím svoje – je čím dál chatrnější, čím víc jsou k dispozici technologie k jejímu uchování.