Je to už pár let, kdy jsem poprvé zaslechla v rozhlase zajímavé vyprávění Pavla Chlouby, zahradníka tělem i duší. Tehdy to bylo o bramborách. Fakt o těch úplně obyčejných bramborách, které nám
ve většině přijdou tak všední a nezajímavé, že o nich téměř nic nevíme. A jak jsou zajímavé, pane!
Zaposlouchala jsem se do jeho hlasu, a ještě víc do obsahu reportáže. Bylo to tak strhující, že jsem následně vyhledala jeho články a fotografie a zjistila, že pravidelně vystupuje v Českém rozhlase na stanici České Budějovice. Tak započal můj pravidelný poslech jeho pořadu Zelené světy (mají svůj audioarchiv).
Po pár letech jsem Pavla Chloubu oslovila, slovo dalo slovo a připravujeme společně on-line přednášky o zahradničení a cestování po zahradách v zahraničí. Rad a doporučení pro zahrádkáře není nikdy dost. Ani pro začátečníky, ale ani pro zkušené zahrádkáře. Někdy stačí docela málo a najednou se začne dařit hortenziím, růžím, borůvkám či jiným zeleným bytostem v našich zahradách i na balkonech nebývalým způsobem.
Mimochodem, pan Chlouba je velký milovník kanadských borůvek a hortenzií. Jeho vyprávění o nádherných zahradách v zahraničí, které navštívil a nafotil, je zážitek. Máte pocit, jako byste v té zahradě stáli s ním. A tak trochu se dívali jeho očima.
Na chvíli se s jeho vyprávěním přeneseme do nějaké zahrady, nasáváme její atmosféru, skupinové výsadby trvalek, letniček, keřů a stromů, dozvídáme se o jednotlivých druzích rostlin, vnímáme pulzující život nejen na květinách a kvetoucích stromech, ale i pod nimi a v půdě a třeba se i virtuálně usadíme v nějakém klidném zákoutí zahrady a vychutnáme si šálek čaje v zapadajícím sluníčku. Je to zkrátka nesmírně inspirativní setkávání. Třeba i pro tvoření našich vlastních zahrad a zahrádek.
Možná se ptáte, kde je Pavel Chlouba. Před pár týdny jsem mu sama položila tuto sugestivní otázku a zde je jeho odpověď. Cituji:
„Pavel Chlouba je zahradník, který si uvědomil, že pro potřeby výkonu své profese si potřebuje ještě pomáhat jinými obory. Kromě vlastního zahradničení přenáší totiž tuto vášeň i na jiné lidi. Má to několik důvodů – ví, že práce s půdou a rostlinami je zdrojem dnes tak potřebné pozitivní energie. Ví, že zahradničení nerozděluje, ale spojuje. Ví, že dělá lidi šťastnějšími, bez ohledu na majetek, světonázor či víru.
A tak k zahradnickému nářadí ještě přibral na výpomoc fotoaparát, mikrofon a zápisník. Se svými znalostmi se dělí různými způsoby. Věří, že když lidé z jeho okolí a následně další a další lidé, budou v zahradničení úspěšní, může to mít velký dopad na naše životní prostředí i na sociální atmosféru ve společnosti. Hlavním motivem jeho činnosti není, aby mu jeho publikum jenom uvěřilo, ale aby pochopilo, jak důležitý může být svět rostlin v dnešním světě lidí.“
Na konci září jsme zahájili letošní online přednáškový cyklus povídáním o jarních cibulovinách. Co nás čeká dál? No, přeci jedna prima přednáška za druhou, posuďte sami.
12.10.2023 – Zazimování zahrady a rady pro podzimní zahradu
26.10.2023 – Francouzské zahrady – Alsasko a Lotrinsko
9.11.2023 – Opory, ploty a předěly v zahradách
- 11. 2023 – Využití půdopokryvných rostlin v zahradě
Zaujalo vás to, chcete si přijít Pavla Chloubu poslechnout? Chcete nějakou radu k danému tématu? Pak stačí koupit vstupenku na www.spolekdesiderata.cz a budeme se na vás těšit v našem virtuální přednáškové sále. Věřte, že se nudit nebudete.
Těšíme se na vás, milé zahrádkářky a zahrádkáři!
Dede: Děkuju Jarce za dnešní pozvánku do světa zahrad, radosti a poznání. A hned se ptám těch, kdo nějakou zahradu, zahrádku či spoustu bytových květin mají – kde a jak hledáte potřebné informace? Která z navržených přednášek by oslovila zrovna vás?
Moje zahradničení je velmi jednoduché:když se mi něco líbí, řeknu to Lucce, ta se zamyslí a většinou řekne NE (zahrada na sever s Pradědem na dohled). A naopak když vysvětlím, které místo potřebuji osadit, vždycky mi něco doveze. Teď řešíme osazení rodinného hrobu na suchém, slunečném a celkem nehostinném místě (bezúdržbová varianta). Vím, že něco vymyslí, je šikovná…
Pro mě je velice příjemné číst, že někdo přemýšlí i o osazení hrobu. Však i to je zahrádka.
Díky za dnešní zahradní článek. Mám to asi jako niže Yga ale přece jenom jsem si nějakou tu zahrádku časem pořídila a pak zase opustila. Byla jsem na to sama a bylo to daleko,rodina odmítla spolupráci, takže mě potom každý kedluben už před dvaceti lety,přišel na dnešní cenu. :-)Ale když jsme byli ještě ve městě,maje krásnou lodžii a tak tam,jsem se vyřádila od rajčat až po hojnou květenu. Sebou z města ven ,jsem si pak vzala muškáty,smrčky,sněženky a to všechno mi pak na dědině zakořenilo.Bohužel již kvete všechno jen venku ale i tak mám radost,když ty rostlinky potkám na prochajdách se psicemi. Toho pana zahradníka si ještě skouknu, ráda. Díky.
Jak rádi využijeme každé možnosti k zahradničení, že? Osázené balkony a lodžie mohou být parádní, dokonce nést užitek v podobě nějakých chutných výpěstků. Jen tedy tady u nás ve městě vidím spíš ty smutné, prázdné balkony a to mi přijde trochu líto.
Já, zelené ruce nemaje, jsem u zahrádky tak nějak k ničemu. Občas vyrvu plevel (nebo to, co považuju za plevel), občas někam vrazím nějakou kytku, něco ostříhám, ale po pravdě, nebaví mě to. Nejsem zahradník, nikdy jsem nebyla a odpoledne, kdy jsem jako dítě musela plet mrkev a cibuli a kde co, zatímco ostatní děcka lítaly po venku, mi možná způsobila ten odpor, který k tomu teď mám. Naštěstí máme dvůr a zahradu tak malý, že se tam nic moc nevejde. Mít větší plochu, chtěla bych plovací jezírko, ale to je jen sen.
To jsme na tom podobně. Taťka mě na zahradu nehonil, spíš jsem tam překážela a nadělala víc škody než užitku :-), ale mamka, přes to, že sama na zahradě tak leda sklízela, mě honila jak nadmutou kozu :-). Dneska mě honí MLP. A upřímně, mít větší zahradu, byl by to sad, rozhodně ne cibule, brambory a spol. 🙂
Plovací jezírko mám. Je přírodní bez chemie, a proto je s ním víc práce než s bazénem, kam nasypeš kilo nějakýho sajrajtu a dobrý.
No to je mi jasné, že to není jen hrk tam kus chemie. Ale chce to místo, což nemám, takže nic nebude. Nicméně líbí se mi to moc a mít velkou zahradu, určitě ho tam nechám udělat.
My jsme o vodě na zahradě přemýšleli už mockrát, místa máme dost a vlastní studnu taky. Ale každý plán zatím skončil u Martinovy pátravé otázky: Počítáš ale s tím, že budeme mít neustále mokré psy? 😛
Třeba se to časem změní a začnete mít „zelené“ ruce.
Já bych potřebovala přednášku, jak malou zahrádku s jílovitou půdou nafouknout na větší a úrodnější :-)). Ale to bych si potom asi musela najmout nějakého zahradníka 🙂 Pilně zarýváme kompost, co já se nakupovala zeminy, ale do kvality půdy u našich (kdysi v Žatci) to má hodně daleko. Je pravda, že taťka měl zelené ruce – na rozdíl ode mne 🙂 a pravidelně zarýval koňský hnůj.
OT : Kája si včera nechal v pohodě vyndat klíště pod bradou, což bylo pro mne ještě před 3 týdny nepředstavitelné :-). Já, jak nejsem vlastně „kočičí“ a zvyklá na spíš na malé kočky – Čerťa má tak do tří kil, Líza málo přes tři, jsem pořád udivená, že se obřík chová jako kočka :-)). Včera večer jsem pololežela na kanapi a četla, Kája si vlezl na mne a dupal a dupal, potom si lehl a usnul. Přesně jako ty dvě , ale má skoro sedm kilo, možná o kousek víc. Já byla napůl udušená 🙂 A už vím, proč se říká „slintá blahem“. Napůl udušená a pak jsem si musela vzít čisté, teda hlavně suché tričko :-))
Milá Alimo, o jílu bych mohla dlouze vyprávět (však prý bývala nedaleko od nás cihelna:)) Když se snažíme na zahradě zasadit strom, chce to udělat opravdu velkou jámu, protože to vypadá, jako bychom ho sázeli do podzemního květináče…
O jílu a kamení, navážka na stavbě, bych také mohla vyprávět. O kopání jam také, jedno kolečko jílu a šutrů a místo toho dva pytle substrátu…
I u nás je to jen jíl, kamení, různé zavážky a tak jsem po pár letech zápolení přistoupila na taktiku divoké přírodní zahrady. Jen po malých kouscích kultivuju půdu pro nějaké pěstování kytiček a zeleniny. Ač je zahrady velká, mnoho rostlin je v nádobách, kde jim to zatím svědčí víc než v tom jílu. Nevzdávám se! Nakonec kousek úrodné půdy bude.
Miluju zahrady… teda, abych to upřesnila, miluju CIZÍ, hezky upravené zahrady. Ráda se dívám na pořady o zahradách, poslouchám pořady o zahradách, obdivuju pracující zahradníky a jejich výsledky. A tím je má duše zahradníka naprosto uspokojená a další realizace netřeba. Za svého dětství a mládí jsem se v hrabání v hlíně narealizovala dost a dost a včil mně to nechybí.
Ale všechna čest všem lidem se zelenýma rukama – moje mamka mezi ně patřila a moje starší sestry to po ní zdědily, taktéž nejstarší a nejmladší neteř jsou svými krásnými zahradami známé v celé rodině a já je radostně obdivuju.
P.s. teda já miluju i tu naši step tu s vysokou, tu s nízkou, tu se zelenou, tu s hnědou trávou – dle času sekáče a počasí a roční době. K pocitu zahradníka mi stačí zasadit deset rajčat, a starat se o jeden ibišek a jeden citron 🙂
Ygo, bez problémů tě chápu 🙂
No, já bych potřebovala vědět, jak se zbavit touhy kupovat další rostliny, když mám malou zahradu. A jak vybrat vhodné rostliny do vedra. Co nezvládlo místní vedro i přes závlahu, to uschlo nebo prostě zmizelo. Jižní Morava je v posledních letech rozpálené peklo. Zasadila jsem fíkovník, je už dost velký a nevím, co s ním- je plný fíků, která všechny asi nedozrají. Letos už asi zabalit nepůjde (velikost), tak nejspíš jen počkám, jak to dopadne…
Fíkovník má moje sestra u sklepa, fíků mraky a sladkých, mňam. Taky ho nijak nechrání, je vysazen u nízké zídky, kterou už o dost přerostl a zatím dobrý.
Fíky? Za chvíli budeš moct zasadit olivovník… Brr.
Naše zahrada vznikla velice neodborně, takže přežilo a vzkvétá všechno, co se nám povedlo, uhynulo to, co jsme neodhadli. Vzhledem ke psům majícím volný přístup po celé zahradě jsou všechna naše „řešení“ taková robustní 🙂 Nebo se jimi stala. Třeba plůtek kolem zahrádky s růžemi – přes dřevěný psi skákali, tak jsme kolem vysadili meruzalku. Výsledek? Z meruzalky je mohutný (stále zastřihovaný!) živý plot, který se zbytkem dřevěného plůtku vypadá jako solidní překážka pro Velkou pardubickou:)) Růže tedy přidaly a většina keřů je vyšších než já a zasahují až k oknům – asi aby byly vůbec vidět:)) Mohli bychom plot umravnit, jenže se ukázalo, že je to ráj pro malé zpěvní ptáky, hlavně pro ty naše všetečné vrabce. V zimě tam jsou nastěhovaní na byt i stravování:)) No a tak je to se vším.
Momentálně mě mrzí, že ať dodržuju rady jakkoli přesně, prostě mi neroste nic, co potřebuje kyselou půdu – azalky, rododendrony, ani ty hortenzie ne! Té rašeliny co jsem se nakupovala! Nicméně každá koupená rostlina první měsíce vypadá dobře, pak hůř a zahyne nejpozději do třetého roku své existence, aniž by se rozrostla. Už jsem se naučila je nechtít…
A z přednášek mě tedy logicky zajímají předěly a půdokryvné rostliny 🙂
Tak nějak podobně to vypadá na té naší divoké venkovské psí zahradě. Jen tedy k těm hortenziím, ne všechny potřebují kyselou půdu, tak hlavu vzhůru.
Moc mě mrzí, Dede, že jsme se během naší krátké zastávky u vás nestihli podívat na zahradu. Já moc ráda obdivuji cizí zahrady, hlavně ty neprofesionální, protože jsou pro mě zdrojem inspirace. Také svou zahradu buduji neprofesionálně, dle hesla „čemu se daří, ať si tu roste“. Čemu se nedaří, snažím se hledat lepší místo, protože podobně jako Matylda výše těžce odolávám nákupům nových zajímavých rostlin.
barvínek?
Ano, třeba netřesky a barvínek. Těch možností je mnoho.
Především gratuluji autorům ke skvělému projektu!
Přednášky bych si poslechla nejraději všechny, ale teď vedou půdokryvné rostliny. Hledám na léto nějaký odolný plevel, který by se mi líbil, nemusí se zalévat, roste v čemkoliv, nepustí mezi sebe jiný plevel, který se mi nelíbí, a krásně a dlouho kvete. Nějaký tip by se mi hodil.
Tož se budeme těšit u monitoru při přednášce. 🙂
Bývá to jízda, že pak mám chuť všechny rostliny sehnat a zasadit. Naštěstí u nás není žádné zahradnictví, kde bych všechno najednou pořídila a tak ten zápal přejde.