„Hm, vy tedy vůbec nevypadáte tak, jak jsem si vás představovala!“ Starší paní si mě zkoumavě prohlíží, zatímco v ruce drží můj román. Bleskne mi hlavou – co zrovna na tohle říct? Jak by vlastně měla vypadat správná autorka? Na sobě mám triko, tříčtvrťové džíny a sandály. Nakonec se chápavě usměju a zlehka podotknu: „To budou ty vlasy, co?“ říkám, a posunkem ukážu na kudrnatou houštinu, reprezentující můj každodenní účes. Paní zjevně roztaje a ani nevím, zda tuší, že mi přikyvuje.

Trochu podivnému výjevu přihlíží se spokojeným úsměvem majitelka knihkupectví. Právě přijala do prodeje několik mých knih, takže pozorně naslouchá našemu rozhovoru. O čem ta kniha je? Proč jsem to vlastně psala? Proč je tam drak? Vedle nerozhodné zákaznice stojí její asi třináctiletá vnučka, kterou náš rozhovor zjevně baví. Ačkoliv se paní načrtnutý příběh líbí, pořád si není jistá tím drakem. Takže mírně zariskuju – konec konců, kdo mě v Kopřivnici zná?

„Víte, ten drak je v příběhu skutečný, ale v zásadě je to do jisté míry alegorie. Na vlastní sílu, kterou v sobě člověk občas prostě musí najít – už proto, že v zásadních okamžicích života jsme obvykle sami.“ Paní pořád kouká trochu nedůvěřivě. A tak vstoupím na ještě tenčí led. „Konec konců, vezměte si ty návaly horka, kterými trpí ženy v menopauze. To jsou chvíle, kdy máte chrlení plamenů takřka nadosah!“ To vyvolá smích všech zúčastněných, načež vnučka pohladí babičku po paži a nevinně prohlásí: „Neříkalas před chvílí, že je ti zase horko?“

Jak vidíte, napsat knihu je jen začátkem celého dobrodružství, ve kterém se snažíte dostat příběh ke čtenářům. V mém případě spíš čtenářkám. Cestou na Slovensko jsme projeli pár nezávislých knihkupectví, která jsme měli na trase – tedy ve východních Čechách a na severní Moravě. Výsledky byly velmi různé – od nadšeného přijetí a poměrně velké objednávky ve Vysokém Mýtě, až po opravdu rozpačitý výsledek v Litomyšli. Nikdy by mě nenapadlo, že román Alžběta a drak může být považován za ezoterickou literaturu! Překvapivě velký zájem pak projevila knihkupectví na severní Moravě – ani v jednom nezůstala naše snaha bez odezvy.

Jednoznačně ale mohu prohlásit, že majitelé přežívajících nezávislých knihkupectví, kterým se přece jen nějak daří, jsou vesměs velmi pozitivní a stateční lidé, oddaní literatuře a čtení. Asi ani nemohou být jiní. Tohle je tvrdý chlebíček a chce to spoustu vynalézavosti, vůle a vytrvalosti, pokud má takový obchod v internetové době přežít.

Opravdu kouzelný rozhovor jsem pak vedla s jednou z majitelek knihkupectví, která se vyznačovala vedle velmi kompetentního obchodního jednání i velmi zvláštními náušnicemi. Byla to totiž pírka… Nedalo mi to a o náušnicích jsem se zmínila. Paní se na mě vědoucně usmála, a zatímco rychle zaznamenávala do počítače potřebné údaje, prohlásila: „Ach ano, jsem orlí žena a ty náušnice k tomu patří. Jak jste na tom vy?“ „Váhám mezi dračicí a vlčicí, oboje mi je blízké,“ odvětila jsem a paní bez překvapení přikývla. Je logické, že si člověk není vždycky jistý, že?

Potom po mně chtěla dva z výtisků podepsat (jsou zákazníci, kteří to ocení) a mezi tím opět rychle a profesionálně obsloužila další dvě zákaznice s různými požadavky. Když jsem odcházela, znovu jsem se rozhlédla po vlídném, přehledně uspořádaném knihkupectví, skrytém pod historickým podloubím.

A v té chvíli se mozaika dojmů z rozhovorů s nezávislými knihkupci složila a dala perfektní smysl. Ano, řetězce prodávají tisíce rychle se otáčejících titulů. Konec konců je to pro ně asi dobrý byznys. Ale milá menší knihkupectví s nadšeným, a navzdory potížím pozitivním majitelem nebo prodavačem, je vůči těm velkým asi jako… malá michelinská restaurace proti celosvětovému řetězci. Kniha je tam prodávána i s kouskem příběhu onoho místa a lidí kolem něj.

Když kromě ujištění, že Alžbětě i s drakem bude ve vybraných knihkupectvích dobře, jsme tak objevili i mnohá, námi doposud opomíjená, krásná historická náměstí malých měst. Byl to nakonec i parádní výlet:))

Aktuální seznam knihkupectví, kde je možné koupit román Alžběta a drak

Praha: Vršovické knihkupectví

Hradec Králové: Knihkupectví Ambra, Hlavní nádraží

Strakonice: Knihkupectví BukAbuk

Písek: Knihkupectví Elim

Vysoké Mýto: Kuncovo knihkupectví

Ústí nad Orlicí: Knihkupectví Flétna

Mohelnice: Knihkupectví Karolínka

Hranice na Moravě: Knihkupectví Nebe

Nový Jičín: Knihkupectví Jana Fialová

Kopřivnice: Knihkupectví Pohoda

Slovensko:

Levoča: Kníhkupectvo Vladimír Halcin

A tak se dnes ptám – máte „svoje“ oblíbené knihkupectví nebo antikvariát? 🙂