Covid, válka, násilí v ulicích. Drahota, nemoci, závislosti. Tlak na to, abychom se báli, je díky médiím natolik všudypřítomný, že se stal trvalou součástí našich životů.
Přestože strach je ochranným mechanismem, nadměrný nebo neopodstatněný strach může omezovat jednotlivce v jejich každodenním životě a bránit jim v dosažení svých cílů. Někdy má strach až bizarně nepochopitelné podoby. Obavy o duševní vývoj našich ratolestí jde tak daleko, že v Austrálii mají zakázáno učitelé v některých školách opravovat písemky červenou barvou. Alespoň to tvrdí Frank Furedi ve své knize Jak funguje strach. Co na tom, že původně šlo o výraznou barvu, která upozorňovala na chyby a cílem bylo, aby je žák nepřehlédl.
Máme se bát? Prý ano.
Novinářská zkratka
Podíváme-li se na titulní stránky zpravodajských serverů, tak v pondělí 18. 9. na idnes.cz dominuje zpráva, že „každý desátý Čech je alkoholik.“ Podle průzkumu, který si deník nechal zpracovat, přiznal každý desátý oslovený svou závislost na alkoholu, což editor v titulku vztáhl na celou populaci bez ohledu na fakt, že 40,6 % oslovených řeklo, že alkohol pijí jen výjimečně. Kolik lidí se průzkumu účastnilo, tedy jak moc reprezentativní byl, se ze článku nedozvíme.
Pohodové ráno bez negativních zpráv.
Jeden z prvních prémiových (tedy placených) článků serveru Lidovky.cz láká na titulek: Za boj dostali milost, teď vraždí. Rusko děsí bývalí vězni v řadách wagnerovců. Rusko má podle odhadů americké CIA rovných 141,698,923 obyvatel. Článek v úvodu popisuje případ jednoho zločince, který se po návratu z fronty stal vrahem. Je otázkou, jak moc on a jemu podobní děsí více než 141, 6 milionu jeho spoluobčanů. Dokonce i tak seriózní médium, jako je Deník N, neodolalo a vydalo zprávu ČTK o učitelce na Slovensku zabité střelou náhodně vypálenou z lovecké zbraně. Zpráva má nulovou informační hodnotu. Máme se bát, že nás někdo omylem zastřelí, i kdyby byl 200 m daleko? Přesně tak daleko byla totiž ona zastřelená učitelka.
Aktuálně.cz na titulce nabízí výlet do restaurací, které neprošly hygienickou kontrolu a ignoruje tisíce skvělých hospod a kaváren. Informace tak vyvolává pocit, „pozor, nevíte, jestli vaše oblíbená hospoda taky nemá myší výkaly v kuchyni.“
Hygiena několik hospod zavřela. Což je vlastně dobrá zpráva, protože tisíce jiných zůstaly otevřené.
Zatímco v dobách před covidem byly podzimní trvalkou zprávy o tom, že přichází každoroční vlna chřipkových onemocnění, tentokrát ji vystřídal covid. Deník.cz ho hned v prvním nadpise připomíná a informuje, že „počet prokázaných respiračních onemocnění meziročně vzrostl přibližně o osm procent. Minulý týden bylo denně něco přes 150 nakažených covidem, před týdnem v pondělí asi 200.“ Čísla o výskytu chřipkových virů poskytována Státním zdravotním ústavem jsou mnohem, mnohem vyšší, ale covid má výrazně vyšší strašící potenciál.
Zároveň zprávou dne je v Deníku informace o tom, že kdesi „při zřícení civilního letadla v brazilské Amazonii zemřelo čtrnáct lidí.“ Ovšem stačilo by porovnat počet mrtvých při leteckých a automobilových nehodách a ukázalo by se, že letecká doprava je nejen v Bolívii, ale celosvětově tou nejbezpečnější. A to včetně Česka, přesto je u nás mnohem více lidí, kteří se bojí létat letadlem a nebojí sednout do mnohem nebezpečnějšího automobilu.
Továrna na strach
„Fox News Fear Factory neboli továrna na strach Fox News je termín, který použil jeden z novinářů, aby podal obraz mediálního průmyslu, který schválně vysílá strach nahánějící příběhy. Není pochyb o tom, že zprávy sdělované médii se často zaměřují na upoutání pozornosti publika prostřednictvím útoku na pocity úzkosti a strachu,“ píše Furedi ve své knize.
Psychologové varují před nárůstem počtu lidí trpící úzkostí. Strach nás za normální situace varuje před nebezpečím, strach z výšky mnohým brání příliš se vyklánět z okna nebo jít na hranu útesu. Na druhou stranu překonávání strachu naopak posouvá naše limity. Strach z neúspěchu může zapříčinit, že nepůjdete na pohovor, strach z prohry může stát za tím, že vůbec nezačnete hrát. Zrovna pohovor je dobrý příklad toho, proč se nebát. I kdyby nedopadl ve váš prospěch, nebudete na tom hůř, ale naopak lépe. Sice jste práci nezískali, takže jste ve stejné situaci jako před pohovorem, ale o zkušenost bohatší. Třeba to zmenší strach z příštího pohovoru.
Strach jako byznys
Podnikatelé ze strachem, zejména z oblasti politické scény, straší lidi ve velkém. Před pár lety to byli migranti, později covid a aktuálně drahota. Vytrhávají informace z už tak mediálně osekaného kontextu, využívají nejistoty, které je díky překotnému vývoji silnější než kdy jindy, a podobně jako titulky v médiích využívají emoční nátlak. Bohužel právě oni udávají tón diskuze a dodávají médiím témata. Je důležité být si vědom těchto technik a kriticky přemýšlet o informacích, kterým jsme vystaveni, abychom se mohli chránit před manipulací pomocí strachu.
Základem je nebát se
Nebojme se, protože situace zdaleka není tak katastrofická, jako se média snaží naznačit. Kondenzační stopy na obloze ukazují, že ne každé letadlo spadne a tisíce otevřených hospod jsou důkazem, že gastroscéna má stále co nabídnout. „Média se ze strážců demokracie proměnila v strážce našeho strachu,“ upozorňuje Jan Motal v Deníku Referendum.
Foto: Topi Pigula
Další články autora najdete zde: https://medium.seznam.cz/autor/topi-pigula-39
Dede: Děkuju Topimu za otevření známého, ale stále jaksi skoro neřešitelného problému. Prostě katastrofy táhnou pozornost lidí lépe než dobré zprávy, a v době, kdy každé kliknutí představuje fakticky peníze, se tedy nemůžeme přívalu špatných zpráv divit.
Každopádně každý s tím vychází podle svého. Někdo to konzumuje, jak to je a moc to neřeší. Další lidé se různým způsobem chrání. A já se dnes ptám: Chráníte se před přívalem katasrof do všeho všedního dne? Pokud ano, jak? 🙂
Velmi si vážím pana Cílka pro jeho obrovskou šíři znalostí a umění dávat věci do souvislostí. Doporučuji na YT jeho povídání s panem Duškem (Duše K), které dané téma zpracovává zajímavým způsobem ve více souvislostech.
Po dnešním pracovním dnu musím konstatovat, že ten problém není jen v novinařině. Táhne se to napříč všemi obory. Spousta věcí je „navrch huj a vespod fuj“.
A je jedno o jaké služby se jedná. Zvenku to vypadá, že to je naprosto dokonalé, naleštěné a nemá to chybu. Stačí, když zabrousíte lehce do zákulisí a okřídlená hláška: „Laik žasne a odborník se díví“ dostává naprosto odlišnou dimenzi. 🙂
Na televizi nekoukám cca od roku 2000. Radši jsem zavřená v pokoji dělala tvůrčí činnost, než konzumovala obsah. Díky snaze o tuto činnost jsem potkala spoustu kamarádů.
Takže se s televizí potkávám obvykle sporadicky ve velkých dávkách a nestačím zírat.
Vezměte si takový pobyt v Británii. Ve dvoupodlažním domě neustále hučí tři televize, které ani nikdo neposlouchá. Nestačilo by rádio? Ano, stačilo. Doma jsem poslouchala roky rádio a pak zajásala, když se objevily podcasty.
Jinak je pro mě televize obvykle kulturní šok. Přijedu k příbuzným (velmi zřídka přátelům) a jak program, tak reklamy působí… jako kdyby úroveň stabilně klesala a objevovala nová a nová dna. Sem tam koukám na záznam zpracovajství a hledám konkrétní spot. Už pohled na sva moderátory s křečovitými úsměvy… mě bolí za ty moderátory.
Příbuzný mi kdysi poslal longread o tom, jak díky seriálu Simpsonovi klesla důvěry lidí v USA v jadernou energetiku. What the… fact. Fakt. Jasně, tři velké letecké havárie (tj. plné větší letadlo, stovky lidí) s naprosto neuvěřitelnými příčinami mě donutil vyrobit si přednášku o tom, že letecké havárie jsou něco, co se vám stane s pravděpodobností 1:bambilion, plus tady máte pár čísel na vystřízlivějí ze všech senzací. Takže jsem asi jedna z mála osob, co se zcela logicky v letadle obává, že přijde o kufr, pozvrací se při první ostré akci starého autopilota nebo mladého pilota nebo na ni ze stěny vyleze obří pavouk (což jsou zcela reálná rizika!).
Můj dosah budou možná tak stovky lidí. To je málo. Obecně, co se týče byznusu se strachem, mám obavu, že jsme v Česku zaspali o několik let. Takže teď radši propaguji roztomilost letounků, které vyrobila příroda.
Zajímavá věc, co bych ráda vštípila všem konzumentům strachu a „řešení“ toho strachu – kdykoliv na něco kliknete, někdo dostane zaplaceno. Přemýšlejte nad tím.
Skvěle řečeno.
Ehm, ehm, vážení diskutující, dovolím si zase jednou pootevřít kulatá dvířka své nory za bukem a doporučit toto (se zvláštním zřetelem k závěru příspěvku ctihodné Dede z 08:32):
https://www.databazeknih.cz/knihy/ubavit-se-k-smrti-333176
Snad se to dá vypůjčit v knihovně, pokud by to někoho zajímalo.
P. S: Velmi zajímavý (a důležitý) článek, ctěný Topi Pigulo, hmmm, v mainstreamu by to bohužel asi nevyšlo.
Tisk už dávno není,co býval,napříč celou naší novinařinou.Nechápu,jak se k tomu mohou ti pisálci propůjčit. Kvalitní novinařina jde do kopru a investigativci,kteří za něco stojí,nestojí vlastníkům medii za to aby je preferoavli. Sem tam někam zabrousím a vidím nebo čtu,že se snaží někteří diskutéři napravit pokažené ale je to marný.
Otázkou je, co považujete za kvalitní novinařinu. Já deník N, Reportéra, DVTV, ČRo… Ale jinak souhlas, většinou si fakt nevyberu.
Přesně a čtu a shlédnu to co vy,deníkN mám předpalcen,po Reportérovi už taky jdou nehodíse jim,čemuž se snad ani už nedivím. Rozhlas poslouchám,pokud mám čas,no a milujiTV dokumenty o přírodě i vědecké,myslím, že tady je úroveň výborná. Občas koupím časák Prima ZOOM, hlavně na cesty, dá se v něm nalistovat. Taky beru NG a v knize si vyzvedávám časopis o nových knihách a nejen o nich,je bezva.
Topiho článek jsem četla už na Seznamu a musím říct, že už tehdy se mi líbil a mluvil z duše. Nečtu články, které už nadpisem zavání o manipulaci, tady jak píše Topi – o strachu. Mám svých osobních „strachů“ dost a ještě si nakládat z médií? I s těmi osobními se snažím bojovat.
Nejsou léky, nejsou ATB. Tuhle mi moje sestřenice tvrdila, že nejsou antibiotika. Musela jsem ji umravnit, že můj muž v posledních sedmi týdnech dostal od svého praktického lékaře postupně tři druhy antibiotik na sepsi celého předloktí (po kousnutí Darečkem) a nebyl žádný problém ATB v lékárně vyzvednout.
Někdy mám pocit, jakoby si lidé v těchle zprávách přímo medili. Ono je zatím pořád dobře, takže proč si strach nevytvářet, že?
přesně tak, Alex… někdy mám pocit, že někteří si v těch katastrofách ( reálných i vykonstruovaných) úplně libují 🙁 nj. Darek je šelma, kousnutí není žádná legrace. a už je to v pořádku?
Základem je, že lidi na klikají, takže proč takovýto typ článků nepsat, když to vydáší. A když to vynáší, editoři a vedoucí vydání na popud majitelů takovéto články přímo vyžadují. Lidově řečeno: neštěstí je potřeba „vydojit“.
Přesně tak.
Čím víc kliků, tím víc peněz, tím víc článků, čím kontroverznější titulek, tím víc kliků, tím bouřlivější diskuse a rozhádaná společnost, tím víc peněz. A spirála se roztáčí. 🙂
Na Veletrhu vědy jsem dokonce našla hru, kde hraješ jako provozovatel takového dezinfo účtu a vyděláváš… poučné.
Tak tomu věřím.
jednoduše, Dede… prostě to nečtu 🙂 a když na mne stejná zpráva vyskočí následující den, už je den stará a tudíž už děsit nemůže 🙂 bombastické titulky prodávají, o tom věděl svoje už jistý pan Barnum…
Na bombastické titulky neklikám už ze zásady – pokud přímo nelžou, většinou minimálně manipulují.
Dobře napsané, Topi!
Jo, dnešní noviny je jedna katastrofa za druhou. Už ani ta zvířátka nedávají na konec večerních zpráv 🙂 ! Abych řekla pravdu, většinou čtu jen titulky – i když mnohdy jsou hlavně ony zavádějící.
Na zprávy se nedívám už drahnou dobu, pokud je puštěná telka, stejně ji v 98% vnímám jako zvukovou kulisu. Na netu si vybírám, už jen to, že přeletím zrakem titulky, mě dokáže vytočit do bezvědomí :-)) a to pomíjím tu naprosto příšernou češtinu. Na spoustu věcí mám svůj vyhraněný názor, a protože už fakt dost pamatuju, tak mi nějaký mladík, či dívčina nemůžou svými „zaručenými pravdami“ rozházet – naštvat, to jo 🙂 . Nic proti mládí nemám, i já jsem byla mladá, ale současní absolventi žurnalistiky , no, raději bez komentáře. Když něco opravdu chci zjistit, tak si sakra vybírám z mnoha zdrojů. A nejvíc, ale úplně nejvíc, mě vytáčí strašení, jak díky důchodcům přijde stát na buben, protože jsou nenažraní a dokonce si dovolí jet na dovolenou ! Tato a podobná sdělení na mne jukají z každého koutu, jen napjatě čekám, koho napadne, že taková euthanazie v 65 letech by nebyla od věci 🙁 Ono už určitě napadlo, jen se to ještě neodvážil napsat/vyslovit :-))
Zajímavý, osobně jsem spíš zahlédla kopání do bezdětných a živnostníků. Ono jakmile se nehodíte do ichtylní reklamy, tak jste odepsaný
Ono se tak nějak průběžně kope do všech. 😀 Záleží jen na tom, do které skupiny člověk patří nebo je mu blízká a pak si toho víc všímá. 🙂
To taky, ale tak jak se předpokládá, že manželů s dětmi je většina, tak na ty se nesahá. Pokud zrovna nevnímáš vulgarizaci pojmu „rodina“ různými „konzervativními“ hnutími s podivnými konexemi a vlivy
Jj, souhlasím. 🙂
Za covidu jsem se tu rozčilovala v podobném článku „Jen slova?“, protože úroveň médií mě vytáčela a vytáčí naprosto do obrátek. Na zprávy se nedívám (k naprostému nepochopení starších členů rodiny) a na internetu je čtu pouze výběrově. Občas mě i nadpisy svou kvalitou a úrovní strašení štvou tak, že čtu jen články o bydlení a zahradě 🙂 Nicméně aspoň je přeletím, ať nejsem úplně mimo. Taky mi děsně vadí úroveň jazyka, jakým je to psáno. Zřejmě je studium žurnalistiky na úrovni školení na obecního antouška.
Někdy mám a někdy nemám chuť hledat články na jedno téma, abych našla aspoň pár faktů. S médii je to bída…
Nejlepší článek, jaký jsem kdy četla na internetu, byl o tom, jak odradit arachnidy od bydlení u mě doma 😀
A jak?
Pamatuji si dvě věci:
– nelákat hmyz, který pavouci žerou. Takže nesvítit v noci a nevětrat zároveň.
– nemít moc pokojových kytek mebo rostlin těsně u zdí
– neustále vymetat pavučiny
– arachnidi prý nemají rádi vůni bílého octa, citronu, máty a skořice – nezkoušela jsem
– zasíťovat balkon a utěsnit díry, kterými by mohi arachnidi lézt do bytu
– mějte doma kočku
Jasně, každou chvíli vymetám pavučiny v koutech dodnes, ale arachniky nikdy nevidím. Možná už jsou u netopýrů v žaludku
Netopýrko, minimálně poslední rada je vyzkoušená a prověřená…být hračkou pro patery nenechavé tlapky žádného příslušníka rodu nohatců nebaví 😀
Upřímně doufám, že tři křídla a dvě sady zoubků stačí. Minimálně lenost je s kočkami srovnatelná 😀
dozajista 🙂
Čtu, ale asi čím dál míň. Začíná to být trochu únavné. Přehrabovat se v tom množství, zda, či jak, to je zkreslené. Vede to spíš k tomu, že člověk už pokrčí rameny úplně nad vším. Znám už hodně lidí, co dost rezignovali na získávání jakýchkoliv zpravodajských informací. COVID naučil, kdy strašení bylo několikrát denně a nešlo se tomu vyhnout. Kam tohle povede? Umělá inteligence, dezinfo, zahltit prostor bude tak snadné. Možná dojdeme do bodu, kdy opravdu ověřený obsah bude jen ten placený. Nebo dokonce zas tištěný.
Tvrdě si vybírám, spoustu zpráv vůbec nečtu, stačí mi podívat se na titulek. Mohu si to dovolit 🙂 Mám totiž velmi dobře nastavený Facebook. Že to zní nesmyslně? Vždyť sociální sítě jsou větší žumpa než cokoliv jiného!
Inu, záleží na tom, jak je používáte. Mně se podařilo si vybudovat na FB komunitu nesmírně zajímavých lidí, jejichž názorů si cením. Díky tomu ke mně tak dolehne ohlas na cokoliv podstatného, čemu bych měla věnovat pozornost. Mnoho z nich je skutečnými odborníky ve svých oborech a jejich slovům se tak dá věřit. A tak se opatrně brodím záplavou zpráv a s jejich pomocí si je jednotím.
Na televizi a tedy i zprávy se nekoukám co jsme se v roce 2006 odstěhovali do Norska – za ty tři roky jsem snadno odvykla (já jsem nikdy nebyla velký divák). Při čtení navíc odpadne poslech různě naléhavého tónu moderátorů a dalších vizuálních podnětů, které jsou určeny k tomu, aby diváka ovlivnily. Prostě při pozorném čtení se pleje líp 🙂
Celý den si lámu hlavou otázku, jak to děláš s tím pletím a čtením zároveň. Audiokniha? Vidle místo stojanu na knihu? 😀
Dede, ten naléhavý tón moderátorů je tak podivný a nepřirozený až to vyvolává smích.
Kdesi jsem viděla blooper, kde tuším Janu Tunovi neustále lezly vlasy do očí a děsně nadával 😀 neudýchaně
Denně čtu zpravodajství na internetu a dívám se na zprávy.
Snažím se ty negativní zprávy si příliš nepřipouštět.
Tragické a špatné věci se děly, co je lidstvo lidstvem.
Ale nebyla média a ani internet. A než to donesl krajánek do mlýna, to trvalo a všechno se lidé ani nedozvěděli.
My jsem těmi informacemi zahlcení.
Vždycky, když je mi ze všeho úzko, vzpomenu si na slova mojí babičky : “ I za války se rodily děti.
Podle mne, mediální prostředí je v dnešní době plné mediálních/novinářských zkratek, je plné názorového marastu, který často ani nijak nekoreluje s existujícími fakty.
Člověk, pokud čte nebo slyší nějaké zpravodajství, tak mnohdy marně hledá jakákoli fakta, protože bývají mnohdy umně skryta v názorových gejzírech různých povolaných expertů/odborníků.
Co se týče fakt, tak ty se často krčí někde v koutě a třesou se, aby někdy nebyly označeny za pouhý názor. O to mám radši zdejší Dedeník, kde jsou předávány psanou formou zažité zkušenosti, poznané vědomosti a nznalosti.
Díky Davide 🙂 Já pořád dávám přednost faktům před dojmy – a pokud píšu o svých dojmech, pak je jako takové označím 🙂
Kdyby jen názory, ona jsou ta fakta ještě zahazována na roveň „alternativním faktům“, takže hledání faktů probíhá jako výběr pochutin v supermarketu. :-/
Někdy bohužel spíš přebírání skládky a hledání pokladů. 🙂