Když mě Dagmar Ruščáková (kterou všichni známe pod přezdívkou Dede) pozvala na křest své knihy Alžběta a drak, zatetelila jsem se radostí. Z několika důvodů. Potkám se s Dede, její rodinou a jejími psy, udělám si výlet do kraje, který vůbec neznám a zúčastním se konečně křtu knihy.
Ano, je to s podivem, ale ač už jsem vydala knížek několik, u žádné neproběhl křest. U první knihy být měl. Už bylo domluveno místo, ba i kmotra, ale pak vypukl covid a všechny plány nám zhatil. A u dalších knih už se o podobné akci ani nějak nemluvilo. O to víc jsem se těšila na křest knihy, kterou důkladně znám – Dede mě požádala o betování a tak jsem Alžbětu – tedy text knihy – v průběhu betovacích týdnů rozebrala podrobně větu po větě, čárku po čárce, kapitolu po kapitole.
Jestli mi to dalo hodně práce? Dalo i nedalo. Vyplenění „totitýdy“, tedy přehršle zbytečných slůvek „to“ bylo jednoduché. Gramatické chyby? Žádné. Překlepy? Sem tam nějaký. Děj plynul lehce, vše na sebe navazovalo, jak mělo. Což byl právě problém. Děj byl natolik zajímavý, že jsem se často přistihla, že místo betování čtu a čtu, a tak jsem se pak musela v textu pracně vracet, abych navázala na svou práci tam, kde jsem předtím skončila. Byly to úžasné týdny a věřím, že čtenáři, kteří se do děje knihy ponoří, mě plně pochopí. Řekněte sami, vy, kdo už jste knihu četli – dokázali byste se odtrhnout od děje, přestat číst a začít hledat chybičky? Těžko, že? Tak aspoň víte, jak nesnadné mé betování bylo 🙂
Lehké to se mnou ale neměla ani Dede. Na pár místech textu jsem se zastavila a zděšeně zírala. Cože? Tohle? Takhle rychle probíhající zápletku ukončit, tedy spíše utnout? To snad ne! Čtenář se chce dozvědět, jak hrdina situaci na místě vyřešil, a ne začít číst další kapitolu s tím, že vše je srovnáno a můžeme jet dál! Tak to tedy ne! Čtenář se chce dočíst, jak byl hrdina za svou píli odměněn! Čtenář se chce dočíst, jak hrdina se zlounem zametl!
Čtenář se chce dočíst každé nechutné podrobnosti, čtenář prostě a jednoduše chce vidět krev! A tak jsem milou Dede tak dlouho utloukala argumenty, že zlotřilý autor nemůže tyto kousky zamlčet a nechat je na naší představivosti, ale že nás musí provést dějem až do konce a nechat nás prožít zaslouženou katarzi, až mi s povzdechem dala za pravdu a pár scén do děje připsala. A jsou to opravdu výživné scény, za to ručím!
Ale vraťme se ke křtu.
Odpoledne před akcí byla Dede lehce nervózní, což nebylo divu. Přece jen, je to velká událost, a zvrtnout se může cokoliv. Navíc se jí každou chvíli přes SMS někdo omlouval, že nemůže dorazit. Podzimní nachlazení si prostě vybíraly svou daň.
Dana Humlová vítá přítomné jménem Městského muzea Dvůr Králové
I přes tyto Dediny obavy se v městském muzeu ve Dvoře Králové nad Labem sešlo odhadem asi třicet lidí. Jak paní Dana Humlová, která křest zahájila, tak i kmotra knihy, ředitelka místní knihovny paní Marta Pešková Staníková, představily knížku všem přítomným. Pak konečně před obecenstvo předstoupila sama autorka, které to v černostříbrných šatech moc slušelo. A vůbec nevypadala, že by byla rozechvělá, nebo měla trému, kdepak. Bodejť by ne, však je na prknech, co znamenají svět, jako doma, což bylo hned poznat. Obratem ovládla scénu a všechny nás líčením, jak kniha vznikala, několikrát nejen rozněžnila, ale i rozesmála.
Marta Pešková Staníková, ředitelka knihovny Slavoj Dvůr Králové
Potom jsem krátce o problémech s betováním Alžběty (viz výše :D), promluvila já a už byl čas na krátkou ukázku z křtěného díla. Dede zvolila k autorskému čtení úplný začátek knihy, což bylo logické a rozumné. A i na té krátké ukázce, kterou přečetla, bylo vidět, že Alžběta a drak diváky zaujala – při četbě bylo naprosté ticho. A že zaujala opravdu hodně, se poznalo hned po chvíli, kdy po skončení čtení nabídla autorka možnost, aby si přítomní knihu na místě zakoupili. Po přichystaných výtiscích se jen zaprášilo.
Autorky a kamarádky 🙂
Všichni byli mezitím pozváni k malému rautu. Sekt Cuvée Kuks, který nám nabídl místní kukský vinař pan Stanislav Rudolfský, byl vynikající, takže zmizel ještě dřív, než Dede stihla dopodepsat všechny prodané knihy. Pan vinař ale nezaváhal a zpoza pultu vykouzlil víno bílé, chuťově stejně skvělé, jako to šumivé. A pak už jsme jen jedli, pili, hodovali a dobrou vůli spolu měli, jak se píše v pohádkách, až do chvíle, kdy se odpoledne překulilo v podvečer, křest byl ukončen a my odjeli domů.
Na pódiu
A víte, co se mi líbilo nejvíc? Že už během rautu bylo možno zahlédnout tu a tam horlivé čtenáře, kteří nevydrželi a do knihy se začetli hned tam. No řekněte sami, není to nejkrásnější odměna pro autora?
Milá Dede, moc jsem si celé odpoledne užila. Knize ještě jednou přeji, aby se dostala ke všem milovníkům výborné literatury, tobě přeji, aby ti práce na druhém dílu šla od ruky a nám všem ostatním, abychom Alžbětu a draka II. drželi v ruce co nejdříve. Protože se strašně moc těšíme a jsme zvědavi, co svým hrdinům v pokračování připravíš. A já jen volám: Nezapomeň, že čtenář chce všechny ty nechutné podrobnosti!
Na závěr, zcela soukromě, ještě jednou děkuji tobě i tvé rodině (samozřejmě včetně Ari a Rexe) za krásné chvíle, které jsem u vás prožila.
Na zdraví a na Alžbětu!
Dede: Já moc děkuju Toře (Radce:)), že byla ochotna zdaleka přijet a akce se aktivně zúčastnit. Bylo moc fajn jí ukazovat spoustu věcí, o kterých doteď jen četla:)) Psi ocenili respekt, jaký jim zpočátku prokazovala a brzy ji vzali do smečky. Nejen rozjívený Rex, ale i obvykle hodně odtažitá Ari! 🙂
Největší dík jí ale patří za ono betování. Byla to spousta hodin, kdy jsme seděly u Skypu a šly skutečně řádku po řádce. Rychle jsem si ověřila, že „totitida“ u mě propukala hlavně v místech, kde jsem tzv. „rubala literární uhlí“, neboli kde jsem si musela děj opravdu odpracovat. Tam, kde jsem si byla jistá, kde jsem jela na vlně událostí, se ono prokleté „to“ vyskytovalo jen v akceptovatelném množství:))
A nakonec jí děkuju i za tento článek. Vím, měla jsem napsat sama, ale v pátek sklátil mě nechutný chcíp s příšernou rýmou, takže mám pocit, že mám místo mozku malinový pudink. Ale přísahám, že to všechno napsala úplně přesně! 🙂
Na úplný závěr ještě jednou děkuju Městskému muzeu Dvůr Králové a jeho představitelkám za spolupořádání této akce.
FOTO: Marek Ruščák
Jinak víc fotek a další informace najdete jako obvykle na www.alzbetaadrak.cz 🙂
Dede, naše milá úspěšná autorko! Moc a moc gratuluji za celou smečku k úspěšnému představení nové knihy. I když jsme tam nemohli být kvůli jiným povinnostem, myslela jsem na Tebe, jak spolu s paní dračicí knihu pěkně otevřete a přitáhnete čtenáře do jejího světa 🙂 a přesně to se stalo 🙂 celý týden školíme BOZP, proto nestíhám číst a komentovat za čerstva 🙂
Děkuju moc milá Evo! Brandy mi zcela jistě koukala přes rameno a posílala hostům plaminky 🙂
Přidávám se na konec fronty čtenářů a také děkuji za reportáž ze křtu.
Čtu pomalu (malá písmenka v kombinaci se čtením večer v posteli), o to víc si libuji, kolik toho mám ještě před sebou. Miluji tlusté knihy!
Baví mě to propletání dějových linií a hledání souvislostí mezi drablaty a knihou. Ale začíná mě trochu štvát Alžběta. Má taky nějakou špatnou vlastnost? 😉
Odkládání řešení důležitých problémů? Čokoholismus? Fobie z hloubek? Strach, protože ona opravdu není bojovník? (Ale myslí jí to a hodně čte:))
Hele, já to naznačovala, že do Mary Sue nemá daleko! 😀
Dobře, to odkládání řešení, to beru. Ale fobie, strach z hloubek nejsou špatné vlastnosti, za to člověk moc nemůže. Jak se s ní má pak čtenářka identifikovat? 😀 Já už se snad spíš idrntifikuji s maminkou Brandy 🙂
😀 Já nevím, mě zase tak dokonalá nepřijde, fakt ne… Přijde mi normálně lidská, no 🙂 I s tím strachem, se kterým pořád bojuje. Od stříhání vlasů, přes lítání až po… no, další věci 🙂
Můj víkend s Alžbětou
Čtvrtek, zbytek rodiny výjimečně mizí beze mě. Opatrné večerní nahlédnutí, ale ne, nesmím se moc začíst. Pátek, dlouhá odpolední směna. Pak doma nohy nahoru a čtu a čtu a čtu, zhasínám kolem druhé ranní. Před polednem snídám a vyrážím na vlak do Kardašovy Řečice.
Knížka v batůžku se docela pronese. Voda ubývá. Pár stránek při odpočinku v půlce cesty také. Dlouho jsem už na chalupu nešla po svých. Bývalo to blíž. Hrnek černého čaje a pořádný kus čokolády, další kousek příběhu. Přesun ještě o kousek dál, tentokrát na kole. A pak vyjížďka na koni! Moc toho se svojí mladičkou průvodkyní nenamluvím, jsem v Království. Kobylka mě poslouchá a spolupracuje tak, že si dokonce na chvíli troufnu i cválat. Že by trocha magie? Blíží se bouřka. Zpátky jsem právě včas. Hromy, blesky, průtrž mračen. V bezpečí kamenné chalupy ty pravé kulisy pro poslední část příběhu. Nad ránem ve snech létám s draky. Spím opět až do oběda.
Takhle nějak jsem si ten víkend, který budu mít opravdu jen a jen sama pro sebe a podle svého, představovala. A ono to úplně dokonale vyšlo. Mockrát děkuji, Dede, za tu nejlepší literární společnost a těším se zase někdy příště.
Ps: dvojdrabble 😀 Do sto slov jsem to opravdu nacpat nedokázala. Je jich 200. Všechny vás neskutečně obdivuju a zůstává mi záhadou, jak se dokážete poprat se šílenými tématy a ještě se držet svého příběhu tak, že z toho je nakonec takové parádní čtení. 🙂
Milá Pavčo, tímto komentářem jsi mi udělala velkou radost! 🙂 Děkuju moc, že ti stálo za to to napsat. Pokud jsi o víkendu jezdila na koni, pak jsi byla v té nejsprávnější náladě na závěr knihy, co? 🙂
Jinak pokud jde o práci, takových Jakubů je spousta a doktoři v nemocnicích ještě pořád nemají – na rozdíl od jiných – v podstatě na vybranou. Bohužel.
Mimochodem Dede, všimla sis, jak se ti všechny hlavní postavy jmenují na „A“? Brandy je jediná výjimka! To byla na začátku nějaká výzva a už to tak zůstalo, nebo se ti to tak nějak mimoděk přihodilo? Ostatně… vzpomenete si, jak se správně jmenuje Kristina? 😉
Já vím! Ale to samo, vážně… 🙂 Jinak je tam dost osob se jménem od J – to je taky evidentně v příběhu oblíbené:))
Díky, že jsem prostřednictvím Tory, mohla být s Vámi. Toro, napsala jsi to úžasně a vše i báječně vyšlo. Dede, díky za Alžbětu,pořád ji mám vedle sebe, četla jsem vícekrát,nesmělo mi nic uniknout. Román psaný zralou,krásnou, chytrou ženou,s myslí mladou a jiskrnou,zárověň tajemnou,je prostě nej! Toro tobě dík za vynikající práci! Jo a „toliáda“ ,osobně umím napráskat i do krátkého textu a pak se divím.
Jenny, děkuju moc! Je mi ctí 🙂
Vypadá, že křest se opravdu povedl a to ti, Dede, velmi přeju! Díky za bezvadnou reportáž Tory a skvělé Markovy fotky – pohoda na straně účinkujících i hostů je viditelná. 🙂
Moje snacha – abys měla, Dede, názor i mladší generace – Alžbětu dočetla nedávno a vracela ji s tím, že se jí moc líbila. A holky prozradily, že mamka o víkendu pořád četla a nebyla s ní žádná řeč. 😀
Hančo, mám radost, že knížka oslovuje i mladší ženy, než je hlavní hrdinka:))
Hm, taky jsem o generaci mladší, než Alžběta. Ale i já mám mamku úplně jiné nátury, než jsem sama, pubertální dceru, muže do určité míry podobného Jakubovi – tak jen doufám, že nebudu časem budovat průchod ve sprcháči 😀
A taky mě při čtení napadlo, že ti nejpodivnější a nejbláznivější z mých pacientů jsou vlastně možná z jiného světa… některé z nich teď vidím jako dobře utajené strážce průchodů a pomáhá mi to lépe snášet ty jejich podivnosti a vrtochy. 😀
Toro, díky za reportáž, u tohohle křtu bych bývala ráda byla 🙂
Dede, hezky se uzdravuj a piš! Ať se mám na co těšit 🙂
Díky Zano 🙂 Tedy ta rýma je hnusně vytrvalá… ale snad bude brzy líp.
Já ještě jednou děkuji Dede za pár super dní, křest, knížku a tak vůbec. Bylo to fajn. A taky mě potěšilo, když Ari, která je prý normálně spíš nekontaktní, za mnou přišla, nosila mi míček, abych jí ho házela, olizovala mi ruku a párkrát mi strčila hlavu pod ruku, abych ji drbala. Vůbec není nekontaktní, je úžasná. O Rexovi ani nemluvím, to je prostě zlatíčko, které nelze popsat jinak, než nadšeně, je to pes úžasňák a miláček.
Dede má prostě kolem sebe úžasné lidi i psy.
Psi mávají packami i ocasy a vzkazují, že to s tebou byla legrace! 🙂
Ještě bych tady ráda připomněla k Nedopovídky. Mám je moc ráda a povídka Než přijde se klidně může rovnat s Čapkovou Svatou nocí! Jsou stejně kouzelné a plné naděje…
Díky 🙂 Psalo je moje maličko jiné já, ale pořád jsou moje:))
Alžběta je skvělá kniha, přečetla jsem ji jedním dechem a těším se, že si na ní znovu pochutnám za dlouhých podzimních večerů. A už se nemůžu dočkat pokračování.
Toře děkuji za bezva reportáž z křtin, muselo to být moc příjemné.
OT – s MLP jsme dočetli Potrhlou dovolenou, on má totiž od ORL lékaře doporučeno číst nahlas, tak četl a oba jsme se chvílemi přímo nezřízeně chechtali nahlas -Voltaren na kartáčku na zuby a pod. Bezva čtení, dík všem autorkám.
díky, vyřídím kolegyním 🙂
Alimo, já si to četla potichu a stejně jsem se smála nahlas:)) Co vím, tak nejvíc u zamčeného pokoje a stahovacího nátělníku! 😀
Tak to musel být moc pěkný křest.
Knížku od DEDE už mám doma. Ale ještě jsem jí nečetla.
Ne že bych nechtěla, chtěla a moc.
Ale já se přiznám, že si jí schovávám do nemocnice.
Příští rok v únoru jdu na výměnu kolenního kloubu. Budu v nemocnici určitě 3 týdny. A právě v tuto dobu si jí chci číst. Aby se mi to všechno lépe snášelo.
Ovšem pokud to vydržím, se nezačíst.
Míšo, já bych do února nečekala. Vím, o čem mluvím – knížku jsem četla a výměnu kolen mám za sebou. Na čtení nebudeš mít čas, jak tě budou honit při rozcvičování. Těžko se ti bude odtrhávat od čtení ve chvíli, kdy budeš muset jít cvičit. A odbývat rozcvičování, abys se už mohla vrátit ke čtení, ti taky neprospěje.
Já asi stejně nevydržím a přečtu si jí dříve.
Já vím, že budu rozcvičovat. Operace v Hořovicích a pak v rehabilitační nemocnici v Berouně.
Míšo, dej vědět, až knížku přečteš 🙂 zajímá mě tvůj názor 🙂
Přiznám se, že jsem jednou zažila křest knížky, kterou jsem překládala, bylo to v rámci Fénixconu. Tkhle to bylo mnohem hezčí a příjemnější, aspoň mi tak připadá. Gratuluju.
Matyldo, bylo to fajn, takové… přátelsky fajn. Fajn způsobem, jaký je mi milý.
Díky Radce-Toře za možnost být aspon trochu přitom, když se Alžběta s Brandy a ostatními vydává do širého světa, toho našeho.
Stejně jako Alžbětu mě po přečtení knížky (a že jich za ty roky bylo) často zajímá, jak to bylo dál. Tato kniha se řadí k těm, kde bych chtěla vědět i to, co bylo PŘEDTÍM. Naštěstí dává Dede nahlédnout do minulosti postav aspoň v drabblích, díky za ty střípky, ale to je mááálo. O napětí ohledně dalších osudů nemluvě.
A abych nezapomněla: Sousedka, ted už kamarádka, žena mnoha aktivit, bez jejíž pomoci by byl můj život mnohem obtížnější, Alžbětu a draka právě dočítá.
Podruhé.
MaRi, mám v plánu povídky k mnoha postavám. Tedy plánů mám moře… jen času míň, pořád potřebuju psát jiné věci… 🙂 Ale budu se snažit! A děkuju.
Takže za prvé – velký dík za reportáž z křestu knihy – nikdy jsem na žádném knižním nebyla, ale dovedu si představit, že tam byla opravdu moc hezká atmosféra… kór po tom sektu a vínu 😉 !
Za druhé – žehnám dítku a jako sudička mu předu rovnou nitku od knihkupce (popřípadě knihovníka) až po lačného čtenáře. A dámy, noste si ji v kabelce – nejenom že posílíte svého vnitřního draka, ale i své bicepsy, a to se vyplatí.
Stejnak si myslím, že jsi málo pobízela Toro – ten konec měl být minimálně o jednu kapitolu delší a krvavější 🙂 🙂 Nicméně předpokládám, že se to napraví v pokračování – tož piš, barde, piš!!!
Jinak se musím pochlubit, že já patřila mezi ty vyvolené, kteří četli již v průběhu a naprosto jsem propadla Království. Kouzelný svět, plný čar a kouzel (dobrých a hlavně zlých), kde na obloze mimo běžných opeřenců lze vidět i létající šupináče a ke vstupu stačí jen maličkost. Prostě si najít svého draka, potažmo dračici a mít doma sprchový kout!!
P.s. Knížka si hoví v knihovně vedle Nedopovídek, Statku a knížek, ilustrovaných mou neteří. Taková krásná knižní řada to je, mému srdci milená…
Milá Ygo, bez tebe by to psaní prostě nebylo ono 🙂 Co jsme si toho za ty roky napsaly! 🙂 Třeba jak jsme si porovnávaly herce, kteří by v našich představách odpovídali Alžbětě a Arkanovi:)))
Díky za trvalou podporu! 🙂
Dede! Já včera knihu dočetla a NUTNĚ potřebuji další díl! Čtenář odpustí absenci nechutných podrobností, ale ne absenci… ech, jak to napsat a nic neprozradit… no vždyť ty dobře víš, koho jsi nechala viset mezi prvním a druhým dílem! A to se prostě čtenářům nedělá!
Těší mne, že se křest vydařil a přeji hodně spokojených čtenářů. (Kterým jistě brzy předložíš ten druhý díl! 😉 )
Milá Petro, já samozřejmě vím, kdo uvázl a taky vím, jak dopadl (a bude to hodně zajímavé:)). Jenže já už nemohla pokračovat v psaní – už tak to má přes 700 stran! 🙂
Jinak jsem ráda, žes Alžbětu přečetla a moc doufám, že ses s ní bavila 🙂
Gratuluji k novorozeňátku a přeji mu hodně obdivovatelů
Děkuju 🙂
Milá děvčata, oceňuji, že jste jako blesky a o akci referujete téměř obratem.
Toro, skvělé napsáno, mám pocit, že jsem tam byla s vámi.
Dede, přeji rychlé vítězství na chcípem a knížce mnoho čtenářů.
Tora je úžasná a já jí děkuju – ví Bůh, že i kdyby mi fungovalo myšlení, tak psát jednou rukou s tím, že druhá aktivně používá kapesníky, by fakt nešlo:))
A užily jsme si…