HOST DEDENÍKU – Topi Pigula: Klíč k úspěšnému vztahu – Protiklady nebo podobnosti?

V partnerských vztazích hrají roli spíše podobné zájmy a názory než protiklady. Podobnost zájmů a názorů vede k silnějším poutům.

 

Partnerské vztahy jsou věc extrémně komplikovaná, a jak ukazuje téměř padesátiprocentní rozvodovost, v necelé polovině případů manželství nevydrží. „V první polovině 50. let 20. století končila rozvodem desetina manželství. Hranice 30 % byla poprvé překonána v roce 1975. V období 2005–2010 rozvodovost v celkovém trendu stagnovala na úrovni 47–50 %. Historické maximum, 50 % manželství končících rozvodem, bylo zaznamenáno v roce 2010,“ udává Český statistický úřad.

Kdyby bylo jasné, který vztah má větší šanci na přežití a proč, a zároveň brali lidé zjištěná fakta v úvahu, mohlo by se procento rozvodů snížit. Nová studie dokládá, že spíše než protiklady se přitahují lidé se stejnými zájmy a politickými názory.

„Napříč analýzami vykazovaly nejvyšší korelace politické a náboženské postoje, dosažené vzdělání a některé rysy užívání návykových látek, zatímco psychologické (tj. psychiatrické/osobnostní) a antropometrické rysy obecně vykazovaly nižší, ale pozitivní korelace,“ píše se ve studii publikované v odborném magazínu Naure Human Behavior. Velmi zjednodušeně řečeno, metaanalýza potvrzuje české přísloví, o tom že „vrána k vráně sedá“.

 

Jak říká klasik: láska je láska a svůj k svému

 

 

Alkoholik najde partnerku v hospodě

„Podle výzkumu bylo 82 % až 89 % zkoumaných vlastností u partnerů podobných, přičemž pouze 3 % byla hodnocena jako podstatně odlišná,“ popisuje v The Guardian vědecký editor Ian Sample, podle kterého „silní kuřáci, těžcí pijáci a abstinenti měli tendenci brát se s lidmi, kteří sdíleli jejich zvyky“.

„Dokonce i v situacích, kdy si myslíme, že máme ve svých vztazích na výběr, se v zákulisí mohou odehrávat mechanismy, kterých si nejsme plně vědomi,“ řekla vedoucí studie Tanya Horwitz z americké University of Colorado Boulder.

 

Ve hře jsou peníze i vzdělání

Jak vyplývá ze zprávy publikované Pew Research Center, páry se sdružují i podle vzdělání, hrozí tedy prohlubování socioekonomických příkopů. Sice se výdělek vdaných žen začal přibližovat výdělku jejich mužských protějšků, byť průměrný výdělek žen stále za mužským zaostává. Aktuální situace medián mezd u mužů dosáhl 37 696 Kč, u žen byl 31 856 Kč. Lidé, jež spolu tvoří páry mají nejen „podobný“ příjem, ale i podobnou výšku postavy.

I když lze občas vidět výškou extrémně rozdílné páry, přece jen mnohem častější jsou k vidění dvojice výškově podobné. I to v rámci genetiky bude hrát roli ve výšce jejich potomků.

„Mezi partnery napříč různými kulturami se potvrdila podoba či shoda v řadě znaků, jako je např. výše dosaženého vzdělání, socioekonomický status, fyzická atraktivita, rasa, věk, intelektuální schopnosti, náboženské vyznání, povolání, obličejové rysy, některé osobnostní vlastnosti, ale i čichové schopnosti či krevní skupina,“ tvrdily v časopise Vesmír Zuzana Šterbová a Varella Valentová.

Podle nich podobnost přispívá ke vzájemné spokojenosti, což zvyšuje šanci na to, že vztah přečká i občasnou rodinnou bouři. Ne nadarmo se tvrdí, že chceš-li poznat, jaká bude tvá žena až zestárne, podívej se na svou tchýni. Naše podvědomí si nejspíše vybírá partnera „co nejblíže“ k nám samým.

 

Zůstanou svoji?

 

Podívej se na svou tchýni

Závěry studie, že si nacházíme partnery podobných zájmů, zní logicky, protože je mnohem větší šanci, že narazíme na podobnou náturu tam, kde nás to baví a zajímá. Věřící v kostele a sportovec na utkání, zatímco člověk chycený v síti závislosti hledá spřízněnou, „chápající“, duši v podobném prostředí.

 

Další články autora najdete zde: https://medium.seznam.cz/autor/topi-pigula-39

 

 

Dede: Děkuju Topimu a hned se zvědavě ptám – co myslíte, jak jste na tom s mírou podobnosti se svým partnerem? Máte pocit, že podobnosti převládají? 🙂

Aktualizováno: 17.9.2023 — 22:01

28 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Dede, dnes je ten velký den – autogramiáda s dračicí.. držím tlapky, ať se vydaří a Brandy mezi hosty fouká stříbrné nitky pohody 🙂

      1. nemusíš… dračice Ti bude nakukovat přes rameno a občas Tě ovane, kdyby Ti bylo moc horko z lidí 🙂 knížka je výborná, není se čeho bát 🙂

  2. U nás bych řekla, že jsme dost různí, ale shodli jsme se na základních hodnotách, morálních i praktických. Což se hodilo 🙂

  3. Můj první vztah končící manželstvím se nevydařil. Měli jsme se hodně rádi,téměř idyla po všech stránkách až na to že měl příliš rád ženy,všechny. Mno nic,mám bezvadnýho syna a vztah další jsem založila s ohledem na něj,strašně toužil po otci. Jsem téměř na konci cesty k zlaté svatbě,tak se asi podařilo ale stálo to mnoho úsílí,je to fuška se dopracovat neb to nežádocí ve vztahu se s přibývajícími léty tak nějak obrousí ale někdy vybublá na povrch asi jako utíkající kaše z hrnce. 🙂 Kdybych měla ještě jeden život, je možné, že bych skončila jako velmi nezávislá sufražetka. 🙂

    1. Jenny, moc gratuluji. 🙂

      Promiň, ale nemůžu si pomoct: Dva manželé slaví diamantovou svatbu. Novináři, televize a reportérka se ptá: „Uvažovali jste za ta léta někdy o rozvodu?“
      A manželé se sřeknou: „Ne, vždycky rovnou o vraždě.“

      😀

      1. 🙂 trefné,výstižné,pravdivé. Ale já si vždycky říkám, nech toho Jeny, přece dva důchody,jsou dva důchody. 🙂

    2. Jennynko, jako sufražetku si Tě dokážu velice dobře představit 🙂 🙂 🙂 jenže pánové by Tě o to víc obletovali, protože bys byla okouzlující a vtipná, i když nedobytná 😉

      1. Jasěééé, furt lepší jak bědovat,že jsem měla vzít raději Pištu Hufnágla. 🙂 🙂

  4. Potkali jsme se jako lidé velmi podobných zájmů a to, že jsem je já musela kvůli dětem opustit, nebylo úplně skvělé a byl to problém. Nicméně máme jiné společné zájmy dál a na dalších usilovně makáme. Asi to chce i nějaké úsilí. Nicméně asi bychom nemohli být protikladní, vím, že spousta šermířských manželství právě na tomhle skončila.

    1. potvrzuji v plném rozsahu..u jednoho to skončilo proto,že jsme se ani jeden vzdát odmítli a každej jsme jeli chvíli stejnou vlnu a pak každej jinou…a nakonec to vyšumělo …a nyní jsem omezila svoje akce a on také..makáme na baráku a vyhovujeme si…nikdo nevelí, což je fajn…

  5. Já si nevybírala, ono samo nás to přidělilo.
    „Celý život jsem se modlila aby mi Bůh dal hodného muže – tak ho mám. On se nemodlil – tak má co má.“ 😉

  6. Samozřejmě, že s Evou máme jak podobné, tak i rozdílné vlastnosti, rysy, koníčky. Asi bych konstatoval, že v rámci společného života se tyto naše vlastnosti postupně harmonizují. 🙂 Do jaké míry jsme si podobní či rozdílní, tak to musí posoudit vnější pozorovatel a jeho nastavená kritéria pozorování.

    Otázky, respektive kritéria, položené ve studiích se hodí pro metaanalýzu toho, jak jsme si vybrali partnery, ať již jako přátele, pro krátký románek či dlouhodobý vztah. Je ovšem otázkou zda nastolená zjištěná kritéria nejsou pouze statistickým popisem dokončeného výběru a opravdu nějakým způsobem zasahují do našeho podvědomého výběru partnera.

    Žijeme ve určitých socioekonomických skupinách a v nich si většinou vybíráme své partnery. Je pravděpodobné, že v dlouhodobém vztahu budou mít partneři podobné rysy a v některých rysech se doplňují. Pro dlouhodobé partnerství je podle třeba také vzájemná tolerance, respekt a přátelství.

    Naše snaha vše kvantifikovat do nějakých tabulek, škatulek a vševysvětlujících studií je místy i na škodu. Mnoho lidí hledá v dnešní době nějaké jistoty, informace. Podobné metastudie a jejich zveřejňování mohou, ve veřejnosti hladové po jistotách a přehlcené množstvím informací, vyvolat přesvědčení, že tohle je ta obecná pravda, jak si vybírat životního partnera.

    Nejsem si úplně jist, že člověk, jedinec se svými vlastními chybami, vlastním přesvědčením, vlastní životní pravdou, se dokáže v rámci takových studií dostatečně oprostit do role vnějšího pozorovatele, tak aby byl schopný objektivně posoudit, zda jsou například ty otázky, které si ve studii klade, tou správnou cestou k cíli. Podobné studie jsou samozřejmě potřeba a mely by být, ale podobné studie by neměly být následně prezentovány jako platné „fyzikální zákony“.

    Je možné, že pokud budeme hledat pravdu/zákonitost o tom, jak si hledáme partnery a proč v tom jsme úspěšní, či neúspěšní, tak nám jako nezávislý pozorovatel pomůže AI (umělá inteligence). Na druhou stranu je otázkou, zda takovou pravdu chceme znát a zda nám to poznání k bude k něčemu prospěšné. 🙂

    1. Davide, moc pěkně napsané – díky, že sis dal tu práci. Podle mě se v tomto případě dá jen hledět zpátky a přemýšlet, jak to asi bylo, co se osvědčilo a co ne. Ale plánovat tak? To těžko. Co se ale dá, je pokusit se ještě před svatbou zamyslet bez ohledu na aktuální zamilovanost (jde to vůbec?:)) a vyhodnotit aspoň základní věci – třeba zacházení s penězi, plány na společné bydlení, styk s oběma rodinami. Nemám dnes čas na velké psaní, ale je to opravdu zajímavé téma.

        1. no ano… o tom svědčí např. naše motto na svatebním oznámení “ Všichni si říkali, kdy nás to napadne“ 😀 vztah máme letos zletilý, od svatby bude příští rok pět let. a stejně se pořád dokážeme vzájemně překvapovat 😉

  7. Jenom bych si dovolila polemizovat s vědci stran procenta rozvodů. Ne, že by to nebylo pravdivé, ale vůbec se zde nebere zřetel na společenské mínění a poté postavení rozvedené ženy. V padesátých letech prostě žena stáhla krovky a zůstala v manželství, které by dnes dávno opustila. Také hlavně kvůli dětem, i když je také sporné, jak moc dětem prospělo, že žily v nefunkční rodině. Tady trochu vím, o čem mluvím.
    K té podobnosti – fyzicky určitě, jinak se doplňujeme

    1. Naprosto souhlasím. V třicátých až padesátých letech byl rozvod něco nemyslitelného, pro většinu párů. Dnes zase řada z nich nepotřebuje sňatek, takže neformalizované rozchody v té statistice také nejsou. Prostě, jak říkají sami matematici, statistika je přesný součet nepřesných čísel. 🙂

  8. Ano také obsahem článku souhlasím.

    Poprvé jsem se vdávala ve 20 letech. Mladá, nezkušená a nekonečně blbá. Manželství vydrželo 9 let a díky němu mám 2 syny.
    S prvním manželem jsme toho moc společného neměli a navíc já vyrůstala v rodině jen mezi ženami a on ve výrazně patriarchální rodině. Takže to skřípalo. Ale abych nebyla jen negativní, byly zpočátku i hezké chvilky.
    Pak jsem byla 10 let sama.

    Ve svých 42 letech jsme se podruhé vdala za manžela o 16 let staršího. Nemáme sice společné děti, ale o to více si rozumíme. Milujeme Itálii, výtvarné umění a kvalitní dobré jídlo. Sledujeme i stejné filmy. Nechci to zakřiknout, ale je nám spolu i po 16 letech dobře.
    Ale abych nebyla jen pozitivní, jednu chybičku to má. Manžel má občas snahu mě v dobrém „vychovávat“. Ale já se nedám.

    1. Tady se mohu zapsat na seznam.
      S prvním mužem – byl vysněný ideál: pohledný, vysoký, pomáhal mamince, všeobecně oblíbený, sportovec, vymezoval se vůči alkoholismu svého otce – jsme měli společné zájmy hory a hudbu a já ho obdivovala. Pak přišli dva kluci a jeho zklamání „že chtěl holčičku“ a najednou jsem nebyla nej a přednost dostala banda kamarádů a hospůdka. Po 7 letech manželství skončilo.
      Druhý muž mi byl přidělen dětmi – malý, kulatý bříško (kdysi sportovec), ale zaujal je svým povídáním a vysvětlováním, když něco potřebovali. S oblibou říkám, že si mne ukecal.
      Společných věcí jsme u sebe našli spoustu a ty další si vytváříme. Jen společné děti ne. Já dva a on jednu je dostačující matematika, která se nám vrací ve vnoučatech.
      A jinak máme klid – na sebe a občas i od sebe. Už přes dvacet let.

  9. Milý Topi,
    tak říká se: Jaký šel, takovou potkal.
    Myslím, že vědci mají zase jednou pravdu. 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN