Koukám na půl kyblíku natrhaných švestek a přemýšlím, co s nimi. Švestkové knedlíky? Proč ne, tvaroh mám. Rýžový nákyp? Tam jsou lepší švestky sušené. Kompot? Tady se mi najednou myšlenky zaseknou. Kdy já jsem vlastně naposledy jedla kompot?
Přitom vůně čerstvě vařeného jablečného kompotu se skořicí a citronem mi patřila k začátku září stejně samozřejmě, jako třpytivé stálemodré dny, chladné večery, rozkvetlý vřes a rostoucí houby. Vždy byl čerstvě vařený, ať už jsme ho za chladných a nevlídných dnů jedli ještě teplý, nebo ledově studený, pokud bylo venku hezky.
Když jsem byla malá, patřily kompoty během roku k nedělnímu obědu stejně neodvolatelně, jako v létě saláty. Dobře si pamatuju, jak jsem nesnášela ten třešňový – ne, že by špatně chutnal, ale ty pecky! Další stálicí byl kompot švestkový. U nás se dělal voňavý, jemně kořeněný, hustý až ke konzistenci rosolu. Ten byl ale vždy ze zavařovací sklenice, čerstvý se nedělal.
Myšlenky mi na okamžik uklouznou stanou. Byl to tehdy úplně jiný svět, když nikdo nepřemýšlel nad sacharidy! V naší rodině se například běžně dělaly teplé večeře, často sladké. Už proto, že maso shánělo těžko a chleba se jedl už ke snídaním a svačinám. Nakonec moje maminka uměla udělat žemlovku či rýžový nákyp tak lahodné, že jsme si na hrůzu školních jídelen ani nevzpomněli. A těch nejrůznějších ovocných knedlíků, co se u nás snědlo!
Dnes mi chtíc nechtíc všechna tahle jídla vyskakují v hlavě obklopena vykřičníky. Toho cukru! Bílá mouka! A ještě to jíst večer! Jak jsme mohli? Inu, mohli… stejně jako spousta lidí v našem okolí.
Tak co s těmi švestkami? A jablka také padají! Myslím, že nakonec spojím příjemné s užitečným. Udělám ty knedlíky, a v neděli budu k obědu servírovat čerstvý jablečný kompot. Zároveň si však radši prodloužím psí procházky. Abych kompenzovala všechny ty sacharidy! Ostatně Ari s Rexem si určitě stěžovat nebudou:))
Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2023
Dnes na vás mám dvě sladké otázky:
Kompoty: vyrábíte je doma a jíte je pravidelně? Pokud ano, jaké máte nejradši? 🙂
Sladká jídla: jsou součástí vašeho normálního jídelníčku? Pokud ano, jaká? 🙂
A ještě něco nakonec 🙂
Já jsem dnes strhaná jak borůvka, stěhujeme naši ústavní knihovnu na Vetuni, roztřídila jsem, navzpírala a přenesla jsem cca 1000 knih (to celé 3x, někde to bylo uloženo, pak se to přeneslo na třídicí stůl a pak zas na hromádky k zařazení). Je to potřeba, ale práce mi stojí a jen se na mě hrne.
U nás zavařovali oba rodiče. Tatínek skvěle ostrý dýňový kompot a na kyselo i na ostro zavařoval houby. Z maminčina zavařování si pamatuji hlavně rybízovou marmeládu, měli jsme keře u chaty. Švestky a jabka jsme myslím hlavně jedli syrové (jabka byla velkou část zimy v Praze rozložená na novinách na skříni). Já nezavařuji nijak pravidelně a vše mixuji a svařuji buď na marmeládu, nebo hustěji na povidla. Povidla vlastně jen z borůvek, marmeládu jsem dělala z hrušek, z fíků, z Yuzu citronů a vlastní spoustu máty jsem myslím 2x svařila na med. Vyjímkou jsou sladko-kyselé okurky (Bread& Butter), ty jsem letos dělala, protože mi došla zásoba a bylo to jediné letošní zavařování.
Dede, ať se křest Alžběty vydaří a protože budeš i autorsky předčítat, přeji aby pak posluchači neodolali a vykoupili veškerou zásobu knížek. Nebudou litovat !!!!
Děkuju moc, Maričko. Moc doufám, že ten křest dobře dopadne… uvidíme.
Z tvého zavařování mě asi nejvíc nadchly ty citróny – tam si i tu chuť těžko představuju…
Když byly naši kluci malí, zavářela jsem, jako skoro každý tenkrát. Legendární byly švestky v peřinách 🙂 , hruškový kompot jsem milovala a sklenice nastrouhaných jablek taky musely být. Postupně ale sláva kompotů i u nás pohasla. Vzpomněla jsem si před pár lety, když byla vnoučata menší, a k obědu jsem naservírovala jablečný kompot. Děti byly u vytržení, nikdy to neviděly! 🙂
A letos o prázdninách shodou okolností jsme s nejstarší vnučkou, jako součást plnění skautské odborky, dělaly borůvkový kompot (a taky třešňovou marmeládu, rybízovou limonádu a ostružinový sorbet. 🙂 Já jsem prosazovala právě jablečný kompot, ale to neprošlo, protože ovoce muselo být i vlastnoručně natrhané. 🙂
Švestky v peřinách? Co to bylo? 🙂
Jinak teď mě napadá, že moje vnoučata nejspíš také kompoty neznají! 🙂
Co Culek?
Rex byl zase (T)Rex… tentokrát u nás sněžilo! Rozcupoval před domem podsedák na venkovní křeslo a všechno kolem posypal drobně nasekaným molitanem… TEN PES!!! 🙂
Švestky v peřinách – to se švestky naskládaly do sklenice, zalily horkým nálevem, sklenice se pečlivě obalila peřinou a nechala chladnout. Výhodou bylo, že švestky nepraskaly ani nebyly rozblemcané. 🙂
Culek nepřestává překvapovat. Narostly mu nohy, už dokáže vyskočit na křeslo, tak s tím trochu bojujeme. Dokonce se dostal přes židli i na stůl. Představ si to – vejdeš do obýváku a na jídelním stole stojí pes!
No, Rex se taky činí! 🙂
Doufám, že fotíš! 😀
A musím poctivě přiznat, že Rex ještě na stole nebyl:P Tedy aspoň ne tehdy, abych o tom věděla 🙂
Na ja, jsa z rodiny drobného kovozemědělce (tenhle název prostě miluju) z jihu Jižní Moravy, tak zavařování čehokoli mám v krvi.
U nás nebylo problém během roku sníst osmdesát sklenic zavařených meruněk, čtyřicet broskví, v štrůdlech dalších čtyřicet napěchovaných sklenic strouhaných jablek, nepočítaně třešní (ale ty jsem neměla ráda – ani tak ne pro pecky, jako pro živočišné obohacení, které chtěj nechtěj se tam vždycky někde našlo). Meruňky se jako přílohové jedly hlavně ke knedlím na vajicách – když to viděl Jeník, jak tuhle krmi láduju do dvouleté neteře, byl u vytržení 🙂 . Na druhou stranu ke kuřeti s rýží nebyly nikdy, protože ta rýže, že jo!! 🙂
Přes zimu téměř každý večer přinesl taťka ze sklepa misku jablek a dvě zavařeniny a u televize jsme to všecko sežraly – bohužel, veškeré nebezpečné cukry se z celé rodiny nashromáždily pouze u mne a navíc až na současná postarší kolena.
Hlavní sladké jídlo bývalo v postní pátek – fazulnica a k tomu od líťáků přes přesňáky, buchty, beleše, tašky, pirohy až po pěry. Ovšem nikdy rýža na sladko nebo žemlovka (díkybohu). A krupicu jsme si vařily samy od chvíle, kdy jsme dostaly na športhelt.
P.s. Jinak jsem ve výčtu zavařenin zapomněla na hrnce marmelády a kotel trnek (povidla)… jo a domácí sirup z černého rybízu.
Ygo, u mojí babičky to vypadalo podobně – u nás už trochu méň, přece jen zdroje ovoce byly omezené.
A jo, taky mám dojem, že tak do padesáti jsem sacharidům utíkala bez větších problémů, ale nakonec se zdá, že v tom závodě vítězí! Ať bojuju jak chci:))
Sladká jídla jsem jako dítě milovala. Knedlíky s ovocem, palačinky, nudle s mákem nebo tvarohem. Krupicovou kaši jsem nenáviděla a stejný vztah k ní mám dodnes. Občas udělám knedlíky, ale jinak na sladká jídla moc chuť nemám, to radši špagety se sýrem 🙂 Kompoty jsem dělala, ale dneska si je ani v neděli k pečenému kuřeti obvykle nedáme… prostě proto, že sacharidy! Někdy si říkám, jestli z toho všeho už neblbneme 🙂
Matyldo, někdy si říkám, že blbneme. Ale přesto se pořád snažím jíst zdravě a vzorně. Moc se to neprojevuje… tedy z mého pohledu.
U nás se také dělala sladká jídla k obědu. Základem byla nějaká hustá, většinou čočková nebo fazolová polévka a jako druhý chod cokoliv sladkého, teplého. Nákypy s ovocem, ovocné knedlíky, lívance, palačinky, bramborové placky, bramborové šulánky, různé kaše s kompoty. Tohle funguje do nyní. Jenom ty polévky vynechávám, ty máme jako samostatné jídlo třeba s rohlíkem nebo chlebem. Oba jsme vyrostli na sladkých jídlech a ani dnes nevnímám ty varovné vykřičníky. Nesladíme, kávu ani čaje, na pití jenom čistou kohoutovku prohnanou přes filtr. Tak co!
Ano, máš pravdu s těmi polívkami! Sladká jídla obvykle kompenzovala co do výživnosti hustá polévka, někdy vývary plné zeleniny, častěji bramboračka (plná zeleniny) nebo ty luštěninové. Mňam! Už aby se ochladilo, v horku polévková nejsem…
A co gazpacho? 🙂 V ukázce je i recept: https://www.youtube.com/watch?v=4vH-G2mCPRY&ab_channel=KleberOliveira
🙂
P. S. Jsem si dobře vědomá, že to sem dávám už asi po šesté, no jo no, když já toho Almodóvara mám fakt moc ráda.
já můžu ten recept od Maričky….
Dodnes vidím moji milovanou babičku,přeslicovou,jak krásně upravená s apartním drdůlkem v zátylku pěkně stočeným, v čisťounké naškrobené zástěře,ručně šité,sedí či stojí v naší kuchyni, kde to voní nejen hlavním jídlem,které nám denně vařila ale i rozličnými kompoty, které voněly ještě více, ve vzduch visela vůně skořice,hřebíčku,kompot krásně probublával,štáva rosolovatěla.Ty vzpomínky nevymizí,i u mne to občas takto voní,když je dostatek ovoce z vlatních nasbíraných zdrojů.
Ano, kompoty umějí moc krásně vonět! 🙂 A vzpomínky tothot typu voní zase po svém – v duši:))
Na rozdíl od tebe jsem třešňové kompoty měla ráda. Bylo jich u nás hodně, neb jak jsem už jednou psala, děda přeslicový měl třešňovou alej, tak co s nima, že. A nepřejedly se mi. No, jednou mě vytrestala vyjedená, zapomenutá sklenice na nočním stolku, pánžto jsem se rozhodla nejít do školy a radši si v posteli číst. Nedopadlo to dobře!
Teď už kompoty nejím. A sladké jídlo občas. Ovocné knedlíky, norské vafle se džemem a zakysanou smetanou, nebo vdolky s povidly, tvarohem a zase zakysankou. Víc toho neumím.
Křestu tvého díla bych se zúčastnila ráda, kdyby byl o pár dní později. Škoda. Ale gratuluji moc a nepolej se!
😀 Když člověk podvádí, musí to dělat pořádně:))
Já jsem snědla víc třešňových kompotů než si kdy mohu pamatovat – jeden čas jsme měli na zahradě deset vzrostlých třešní – pokrývaly celou sez=onu, od nejranějších až k pozdním. Jenže já je mám nejradši čerstvé, ideálně rovnou ze stromu 🙂
pokud budeš v Praze, dej vědět! 🙂 Ráda bych tě viděla
Ze sladkých jídel děláme doma jen ovocné knedlíky z tvarohového těsta a občas žemlovku. No ´, my jsme limitovaní tím, že MLP je diabetik a já zrovna sladké nemusím. Kompoty nedělám, protože nemám zdroj ovoce, jen letos výjimečně jsem spáchala švestky ve vl. štávě, asi 5 skleniček, protože jsem dostala od souseda švestky. Ale když se u neteře urodí jablka (letos ne) tak je dělám nastrouhané ve vl. sťávě na štrůdl – 1 sklenice, 1 štrůdl 🙂 . Mamka kompoty dělala a byly tradičně k nedělnímu obědu mimo sezonu. I sladké obědy byly a tlustí jsme nebyli nikdo, asi bylo obecně víc pohybu.
Víš, co mi přijde? Když se kouknu na členy mojí rodiny (co nám všem babička vařila spousty sladkých jídel), tak i když všichni do různé míry hledíme na zdravé stravování a nikde se v podstatě sladká jídla nejedí, v podstatě všichni máme teď v pozdějších letech takovou statnější podobu 🙂 jaká byla v naší rodině v tomto věku obvyklá i v době, kdy největší zdroj bílkovin představovalo mléko a tvaroh, jedla se spousta brambor, rýže a u babičky i knedlíků. Sacharidy kam se podíváš a výsledky podobné. Asi je to fakt životním stylem…:)
Kompoty byly stálice našich víkendových obědů – přesně jak píšeš, Dede 🙂
Nějak to přešlo… nejdřív jsme je doma někde měli a nejedli (viz PetrS), pak už ani neměli.
Ale sladká jídla dodnes dělám – ne moc často, ale ráda 😉
Rýžový nákyp (ideálně s višněmi, ale i švestky jsou fajn), , jahelník (se švestkami). ovocné knedlíky s čímkoliv. Kaši – krupicovou, rýžovou i vločkovou (i když nevím, jestli je to sladké jídlo, když si je nesladím. Ale Franta jo ;-).
Eh, trochu to vypadá, že jíme jen sladké. Bohužel, to by fakt nešlo… ty cukry, co tam kdysi nebyly, se vracejí!
Tak to jsme na tom v podstatě stejně – až na ten jahelník! Na ten jsem nějak nikdy neměla odvahu, nebo mě spíš jáhly obecně míjejí. A rýžový nákyp je z mého pohledu skutečně lepší se sušenými švestkami – mají výraznější chuť 🙂
Často snídám vločkovou (mix různých obilných vloček) kaši – nesladím hmotu kaše, ale nahoru sypu kakao s trochou cukru. Jsem asi nenapravitelná.
mám ráda kompoty- no,zavařené ovoce ve vlastní šťávě..žádná voda..ale nejvíc asi višně…a hrušky s badyánem a jeřabinama.Ananasovou dýni.švestky jsem jedla jako kompot loupané-bez slupek a pecek, vyskládáné do sklínek a zavařené se špetkou soli…neměly chybu.
ze sladkých jídel jahelník s višněma, ten vede a občas prostě musím – krupicovou kaši s máslem a holandským kakaem.(občas je 2 x ročně)..když žila Beda, jezdila za mnou na meruňkový knedliky z tvarohovýho těsta,dokázala jich slupnout 6-8 a za půl hodiny mi s uzarděním mile řekla – já bych si ještě dala,máš? k tomu strouhanej tvaroh – celou kostku,cukr a kostku másla (k 15 knedlíkům z celejch meruněk)..funěla,byla spokojená,hladila si břuch a já jí záviděla ty dutý nohy 😉
Milá Sharko, ty umíš kouzlit s jídlem vždycky, ovoce nevyjímajíc 🙂 A díky za vzpomínky na Bedu ❤️
Ano, Sharko, díky! 🙂
Moje maminka také dělala k nedělnímu obědu jablkový kompot. Přesně takový o kterém píšeš. Běžně se u nás vařila i sladká jídla. Krupicová kaše, rýže s jablky a skořicí a samozřejmě i ovocné knedlíky. A zavařovalo se. Myslím, že nám to na váhu nevadilo, protože jsme jako děti pořád lítali venku.
Já se přiznám, že nezavařuji. Nemám zahrádku a ovoce mám raději čerstvé. Sladká jídla vařím, ale víceméně sezóně. To znamená v létě jahodové, meruňkové a na podzim švestkové knedlíky. Ale já si dám jen jeden. Shodila jsem za rok 23 kg a musím a chci to udržet. Sladké mám ráda, ale snažím se si dát raději ovoce než sladkost.
všechny maminky dělávaly jablkový kompot,mívala jsem ho ráda vlažnej ..nebo studenej-zrosolovatělej..asi mám jiný jablka,já ho tak prostě neuvařím….
Míšo, jsi úžasná s tím hubnutím! Moc ti to přeju a zároveň kapku závidím.
A máš pravdu, čerstvé ovoce je nejlepší 🙂
Teda Míšo, to všechna čest. Hodně závidím. A zároveň Ti to opravdu přeju.
Kompoty doma máme a nějak je nejíme. Ne že by nechutnaly, ale prostě nás to nenapadne. Navíc doma obvykle jen večeříme, o víkendech jsme pryč.
Křest nestihnu, zato už mi chybí jen asi 150 stran. A to teda nevím co budu dělat až to dočtu! Měla bys už tak jako zlehka sestavovat osnovu dalšího dílu a polehoučku sepisovat kapitolky 😉
Hlásím se jako korektor!
U nás kompoty taky tak nějak zmizely. Ale letos je málo jablek, což překvapivě znamená, že jich musím víc zpracovat 🙂 Pokud jich máme hodně (jako loni), vozím je do moštárny a pak si je užíváme v tekuté podobě. Nicméně pokud se sklizeň v podstatě vejde do dvou přepravek a jablka jsou často napíchaná od vos, musím je zpracovat. Nejradši je mám syrová, ale jinak funguje crumble, pak jablka rozpečená s mandlemi a piškoty (a pudinkovým práškem), pro děti a Martina žemlovka (dělám ji s tvarohem).
K Alžbětě: těší mě, že čteš! 🙂
Druhý díl už v kostře znám až k epilogu, teď jen začít psát. Doufám, že na to brzy dojde 🙂
Betačtenář se hodí 🙂
Hmm, děláš mi chutě 🙂
Četla bych víc, ale tuhle knihu opravdu nehodlám tahat v tramvaji, takže leží na třetí posteli a kradu si pro ni chvilky před spaním. Kdybych ji měla v pdf, zhltla bych ji už dávno. Možná i dvakrát 😉 Ale takhle to zas má svoje kouzlo… Tak… nejdřív dvakrát v pdf a potom vychutnat jako knihu?
Na druhý díl už se těším! Bude to pokračování, nebo „jiná větev“?
Betování prosím určitě – čtu rychle a vidím chyby.
Pokračování.
Jestli potřebuješ ještě jednoho betu, tak se hlásím. Já čtu opravdu rychle a chyby vidím, troufám si tvrdit, že češtinu ovládám 🙂
Jojo, za našich mladých let i ty sacharidy obsahovaly méně cukrů. 🙂 Jinak si neumím vysvětlit, že jsme se nevyžrali dokulata. 🙂
Kompoty jsou u nás v období padajícího ovoce taky stálicí, bohužel jsou to spíš jen jablka. Takže třešně a švestky jsou příjemná změna.
Dede, gratuluji ke křtu Alžběty, zrovna je to den, kdy učím jako šroub, tak si na tebe jen vzpomenu. Ať se akce vydaří. P.S. To překvapení prosím v reportáži prozradíš, že ano? 🙂
Jojo, za mých mladých let jsme se sacharidy šťastně míjeli:)))
Blahopřeju ke stálé existenci kompotů v jídelníčku! 🙂
Doufám, že z té akce budu schopná udělat aspoň fotočlánek 😛