Jedna skvělá akce dvojíma očima – JJ a Mamut.
JJ:
Naše Mamut je prostě nezmar. Kudy chodí, tudy zdobí, tam kde sedí, tam i učí. Po velkém úspěchu víkendové dílny v loňském srpnu se rozhodla stejnou akci zopakovat letos v červenci.
Takže osoby a obsazení: domácí zvířecí tým a J-hosté. Domácí zvířecí tým ve složení Mamut, její muž Myšák, dcera Kačka, gordonsetr Andy, flat coated retrívr Napi a kočky Nebula, Uhura a Kurek. J-hosty reprezentovala za Prahu Jajka a za Brno JJ, AJ a TJ.
Letos se neplete v kuchyni
Nejprve košíkářky a košíkář: Kačka, Jajka, JJ, AJ a samozřejmě vrchní velitel Mamut. A pak tým pracující v kuchyni a na zahradě: Myšák, TJ, Napi, Andy, Uhura, Kurek, Nebula a jeden den pro změnu i AJ. Co vám budu povídat, jedli, pili, hodovali, uklidili, uvařili, napletli a nazdobili a dobře se pobavili.
Půda byla připravena
Mamut:
Abych nezapomněla, krom pletení jsme si také střihli Kurz vaření pro mladé muže – jak nakrájet cibuli na tři způsoby, tortilla alá Mamut a palačinkový ráj, snad se to bude někdy TJ hodit .
Všichni byli plně zapojeni do jakýchkoliv potřebných činností, jen chudák hafínek Napinek měl letos smutný čas, protože se nenaučil vyšlapat schody nahoru na půdu a skončil jen u pátého. Ale chlapci přítomní mladí mu to vynahradili a vzorně jej vyházeli s aportíky, vyběhali, vyprocházkovali a vydrbkali za ouškem.
Nebula dohlíží
JJ:
Tak zpátky ke košíkaření. Letos se pletlo na půdě, kam se vešlo neskutečné množství věcí i lidí, a přitom tam bylo útulno, spoustu místa a veselo. A hlavně – proutí bylo jen namočené, a ne olízané a nebylo ho nutné tahat zpod metráku psí radosti.
Košíkářky Jajka a JJ
Mamut:
Letošní letní workshop Pletení košíků se nám opravdu přestěhoval z kuchyně a předsíně na půdu a bylo vyhlášeno nosné téma ZARZO koše.
To stěhování bylo nutné nejen z důvodu zalehávání pedigu a proutí všelijakou zvířenou, Napim počínaje a kapitánem Kurkem konče, ale hlavně situací, že nás bude více a budeme-li chtít i jíst, nebylo by kde vařit. A tak jsem tři dny a tři noci (no skoro) dávala půdu do kupy, aby neprášila a byla hlavně volná s dostatkem místa na mrskání s opletkami (to víte, na půdu si jeden odloží kde co ).
Počítám!
JJ:
Takový Zarzo košíček je fajn věcička. Kulatý se hodí na klubíčko vlny anebo jako originální balení malého dárku, plochý na trhání bylinek či na ukládání mobilu. A hlavně – jak se košíkářské sympozium shodlo, plete se jedna báseň. Prý je jednodušší než pomlázka, podle jednoho mladého muže. 🙂 A taky by ho zajímalo, jak Mamut k těmhle košíkům přišla.
Připíchnutý ZARZO
Mamut:
Na ZARZO košíky jsem narazila na semináři letos v červnu.
Takže – Mamut jede na seminář, Mamut zkouší, pak doma zkouší a nakonec „Bingo!“ máme téma.
ZARZO košíky jsou vlastně košíky pletené taženou technikou bez formy. Existuje několik typů: klasický zavřený koš, plochý košík nebo ošatka a kulatý koš.
My jsme zhotovovali klasické košíčky z pedigu a také ploché košíky z pedigu.
Jak se tyto košíčky pletou, s radostí vysvětlím v některém dalším Povídání do košíku, jen co nám poorají strniště a budeme mít více času posedávat u klávesnic, slibuji. Jako návnadu přidávám fotečky, abyste věděli, že to není nic složitého. Jen počítat do osmi a znovu a znovu a znovu .
Nesmím ovšem naše drahé účastnice a účastníky obrat o zásluhy, proto je musím velice, ale skutečně velice, pochválit, protože kromě košíků na zadané téma se pustili i do jiných košíkářských disciplín.
Pod rukama nám tu rostly baltimorka, ošatka kulatá, ošatka oválná velká, oválné košíky na pečivo či jiné odkládání a také jsme se pustili do oplétání demižónu.
Forma vs. ZARZO
JJ:
Tu kulatou ošatku odkáže AJ jednoho dne svým potomkům (podívejte, děti či vnoučata, jak byl váš tatínek či dědeček v mládí šikovný 🙂 ). O tom, kolikrát páral, se zmiňovat nebude. Ale konec konců, párali všichni, i ti zkušenější, tak co. Žádný učený z nebe nespadl (jen blbce jak by shazoval – tento dodatek jsem si odvezla jako milou vzpomínku na Ostravsko, bo se u nás neříkal 🙂 ).
Někdo plete, někdo vaří
Mamut:
Ze zhotovených výrobků jsme nakonec vybírali ty, které nabídneme v Aukci 2023.
JJ:
Aby nebyla řeč jen o košících, brněnský J-tým za vydatné pomoci Mamut navštívil krásnou ostravskou zoologicko-botanickou zahradu.
Jedli, pili, hodovali
Soustředění
Proutí stále udržujeme vlhké
Už nám to jde samo
Na dlouhé opletky je třeba hodně místa
JJ sama upletla copánek
Mamut:
A po všem tom pletení jsme si zajeli ještě na Landek, což je „kopec ostravsky, ale velmi duležity, bo tu už prapraprachlopy aj roby palili uhli i s mamutí kejtou“.
Sošná žena
JJ:
A dá se tam sfárat do dolu Albert a fotit Landeckou (Petřkovickou) Venuši 🙂 .
Za trochou historie dobývání uhlí
Mamut:
A mamuty, ne?
JJ:
Mamutů není nikdy dost.
Závěrečný výlet na Landek
Takže shrnutí – akce byla prostě skvělá. Perfektní program, hostitelé, a ještě řada výrobků, které čekají na Akci 2023 anebo si je hrdí výrobci odvezli s sebou. S pocitem, že si je udělali sami, protože Mamut je schopná naučit plést košíky snad kohokoliv. 🙂
Mamut:
Nakonec se všichni, doufám spokojeni, rozjeli domů a já se už těším na příští rok, kdy se popereme s vrbou. Zodpovědně zatím roste v mé malé vrbovně a těší se, co z ní uplandáme .
Tak ji na jaře sklidím a uchovám.
JJ:
A my přijedeme a rádi, jestli to jen trochu půjde. My se vrby nebojíme. A Jajka určitě taky ne. 😀
Košík zarzo JJ
Košík zarzo Jajka
Košík – zarzo plochý JJ
Baltimorka s Uhurou
Zarzo košíky aukce
Dede: Děkuju moc za báječnou reportáž! V duchu jsem tam byla s vámi 🙂 protože mamut dokázala naučit uplést košík dokonce i mě 😛 A hned se ptám – zkoušeli jste někdy něco plést ať už z proutí nebo z pedigu? A slyšeli jste o Zarzo košících? 🙂
To musely být krásné „pracovní“ dny, díky Mamutko za článek a fotky moc hezkých košíčků. O zarzo košících čtu prvně, vypadá to trochu jako „šíti s proutím“. Tedy když píšeš, že je to „tažná technika“ a na jedné fotce Jajka vypadá, jako když „navléká opelku na jehlu“(já vím, že to jsou jen prsty :)). Ohledně barevných proutků. Možná jsem hlava děravá a už o tom byl někdy článek, možná mi unikl. Ale zeptám se znovu. Jak se proutí barví – přírodním barvivem, jako třeba kraslice?
Moc se mi líbili nejen všichni chlupatí přihlížeči, ale i samotná půda !! Taková typická se šňůrami na prádlo a schnoucími svazečky bylinek – je to levandule (do budoucích ikebán?)
JJ – tvoji hezcí kluci jsou jednovaječná dvojčata, nebo ne? Od doby kdy jsem je viděla mnohem mladší na několika fotkách ze Zv.setkání (kde se zdáli být jako vejce vejci), nejenže hodně povzrostli a zmužněli, ale zdá že netrvají na tom, aby vypadali jako dvojčata. Každopádně
musíte mít z takhle šikovných potomků radost a moc vám ji přeji.
Zdání klame. Jsou dvojvaječní a čím jsou starší, tím více jsou každý z jiného těsta.
JJ, děkuji za odpověď, hezcí jsou oba. Moji pra-synovci jsou také dvojvaječní a každý je úplně jiný, vzhledem i povahou. Naopak moje bratrance, jednov. dvojčata , si manžel celý život pletl (já jen vyjímečně), takže když tu při návštěvě seděli u stolu pro jistotu je raději neosloval jmény :). Úplně stejně se oblékali a dojemné bylo, když jeden před pár lety zemřel a na pohřbu se sestřenice toho druhého zeptala, v čem uložil bráchu do rakve, odpověděl „to co mám teď na sobě“.
Milá Maričko
Barevné proutí:
– vrba – barví se do hněda vařením v páře
– pedig – dá se barvit barvou na látky a potom stabilizovat v solném roztoku, jen je takový zamžený, takže já už kupuji hotový
– levanduli – na ikebany nezbyde 🙂 dostanou ji žáčci provozkáři na levandulové stromečky a podobné plněné šité drobnosti
A naše půda je fakt boží 😀
Vleze se na ni spousta prádla k sušení 🙂
Mamutko, děkuji za vysvětlení.
Maričko, děkuji za milý komentář. Jak vidím, na otázky už odpověděli jiní, takže už jen přeji krásné ráno.
Ách! Ano, košíky a ošatky z pedigu jsem nějaké upletla, u nás na to máme jednu šikovnou paní ze sousední vesnice, která občas přijede, přiveze materiál a učí. Ale už jsem to dlouho nedělala, zrovna košíkaření mě neoslovilo natolik, abych se mu věnovala doma. (A na zemi se zmítající pedig si v kombinaci s bláznivým kocourem Micíkem nedokážu představit. Nebo vlastně dokážu.)
Ale workshop, půda… To je sen. Pořádání a lektorování (nejen) takových akcí je můj dosud nerealizovaný sen. Třeba jednou posbírám odvahu, najdu vhodné místo a splním si ho. Díky za milé povídání – jako bych tam byla. :)
To jsem ráda, že jsme to udělali radost. Opravdu,seber odvahu a do toho!
Pletu koše, do nich baně.
Pro proutí si na jaře
zajdu za humna ku Figuře.
Motám proutí,
vážu košík.
Ještě ručku a je hotový.
Pletu páté přes deváté
ono to zas nějak dopadne,
světe div se, skvěle.
Prohnal se kolem nás Žeryk
rozmetal nám otýpky,
tak jej dávám zase zpátky.
Sic košík je věcí potřebnou
Žeryk na koše chuť má náramnou.
ne jeden skončil s dírou ohromnou.
Košíky jsem pletl malý
s dědou jsme u nich sedali,
ořemeslech povídali.
Děkuji Vám tedy teď
za reportáž, za výlet
do mých vlastních dětských let.
Moc děkuji za tak milou vzpomínku.
A kdyby sis ji chtěl oživit, přidej se příští léto také.
Však tu místa dost a dost, pleteme si pro radost 🙂
To už je spooousta let, co jsem slýchala přirovnání „pleteš koše s baňama“ – tak to dopadá, když se člověk stěhuje přes půl republiky 😀
Jojo, to je hned. A také se hodně změnilo výrazivo mladých. 🙂
Tak to jste fakt kluci a holky šikovný!!! Jak v pletení tak ve vaření. A kluci jsoz už tááák velcí!!! Mám je v paměti jako malá robátka v Hostopečích v mandloňových sadech.
Musím je oba pochválit, snažili se převelice. I mého chotě tozhýbali k bourání staré šopky.
Jen Napi je smutný, že už tady nejsou jeho aportovači 😀
Vidíš, TJ taky chodí takový nevyběhaný a neolízaný. 🙂
Trochu jsem tušil že budu zapřažen do domácích/zahradních prací. Napi smutný být nemusí, máme v plánu přijet příští léto zase.
Robátka mi přerostla přes hlavu. Obě. 🙂 I doslova.
Je to závist, když účastníkům upřímně přeju spokojený čas v příjemné společnosti lidsko-zvířecí, ale teskním, že jsem tam nemohla být taky?
Přitom to mohla být ohromná výzva pro Mamutku, naučit plést košíčky někoho s oběma rukama levýma, jako jsem já. Tu výzvu jí ke své lítosti neumožním, neb na půdu nevystoupám.
Takže jen děkuju za krásné fotečky a povídání a upozorňuju YGU a Evu, i další dosud nejmenované, že při letošní a(u)kci rozhodně zakusí těžký boj.
Nic se ty neboj, u nás se dá plést i v síni, v kuchyni či na zahradě. To my ti materiál podáme (žádné výmluvy) 😀
Trochu odvahy a levé ručky nejsou problém 🙂
Nádherné košíky jste vytvořili, jen se na ně srdce směje. Asi už vím, o co budu v Akci bojovat.
překrásné jsou košíčky a báječná akcička se Vám všem vydařila! Mamut je nejšikovnější učitelka 🙂 Já tedy vím docela určitě, o co budu v Akci bojovat, Ygi 😀
Díky! Ano, Mamut je opravdu geniální pedagog, když zvládla i mě. 🙂
🙂
Děkujeme. Jen do toho, Ygo!
Možná půjde do akce i něco speciálního na tvou skvělou meruňkovici. 🙂
No dámy. Já to tedy těm krásným košíčkům a demižónkovi vyřídím. Myslím, že se radostí až zavrtí 🙂
Povedly se vám krásné věci! Pletení z pedigu jsem si zkusila – měla jsem mističku se sololitovým dnem opletenou pedigem- a bylo to fajn, ale jaksi nemůžu dělat všechno. Na to už jsem přišla. Kurz by se mi líbil, ovšem to léto je u nás komplikované- dělí se na dobu před Dnem Brna a po něm 🙂
Děkujeme za pochvalu, Matyldo.
Dělení před a po akci znám, akce Den Brna je jedna z těch, co organizátorsky fakt stojí za to. To aby si po akci vzal člověk půlrok dovolené. Jste skvělí, že tohle zvládáte.
To je škoda. I když, příští rok se posuneme ještě kousek blíž do července, protože první týden v srpnu mám již zaháčkovaný jinde 🙂
Dej pak vědět přesněji, ať si to rezervujeme včas.
Děvčata, mám dojem, že jsem to nečetla jen s dychtivostí, ale i s tichou závistí! 🙂 Sice jsem nebyla u Mamut na půdě, ale v podstatě jsem tam byla s vámi. Je to úžasné, když se člověku podaří překročit své hranice a to se mi loni pod Mamutčiným vedením podařilo:)) A vy jste byli ještě lepší! Těch krásných věcí, co jste zvládli! I na Akci jste mysleli. Klobouk dolů! 🙂
Dede, jak sama víš, Mamut umí naučit plést každého. 🙂 Škoda, že jsme se tam nepotkaly. Snad příště?
Když já jsem měla ten víkend představení, no…
My rádi Dede.
Nikdy nezapomenu, jak jsi pečlivě kroutila „přes dva za jeden“ a „bacha přechodka!“ 🙂
A košíček je jaky fajny, viď 🙂
Však se zase někdy ukaž, naučíme tě další fígle 😀
Dík za připomenutí skvělé akce. Vytáhla mě už podruhé z mé pražské bubliny (zahrada a věk, jsem prostě línější) do končin a k lidem, které bych jinak nepoznala a kam se budu moc ráda vracet.
Představa, že i doma vytáhnu nějaké zásoby pedigu a zopakuji si zarzo košík vzala brzy za své… Jako obvykle…
Ahoj Jajko,
ona předsevzetí jsou venkoncem od toho, aby se nenaplnila. 😀
Taky jsme si akci skvěle užily – díky, Mamut! – zase tě rádi viděli a opět rádi přijedeme.
Milá JJ, pochvala i klukům – byli skvělí! U určitě jdou do školy s dovednostmi, které hned tak někdo ze spolužáků nemá 🙂
To určitě, Dede. Moc pěkně si to užili, i motorovou pilou řezali – prý se moc rádi vrátí, jestli nás Mamut ještě pozve.
Tvoji kluci jsou tuze pěkní mládenci – že chytří, se ví dávno, teď vidím, že i šikovní a zruční!
Ale jsi čím dál tím lepší! 🙂 Ale chápu. Já svůj vzácný vlastnoručně upletený košík ráda používám, ale doma mu určitě bratříček nevznikne. Ale i tak si ráda čtu všechny ty popisy a návody – aspoň v té hlavě to zkouším!
Jajko, kdykoliv.
Obdivuji tvůj elán. To se musí říct, že sem jedeš vlakem (a vezeš mi hromadu kvítí – mají se k světu) a pak zase vlakem domů ověšena nejen batůžkem, ale i košíky či ošatkami.
Navíc, chvíle strávené s tebou, ale i s ostatními, mne nabíjí na dlouhou dobu pozitivní energií.
Děkuji 🙂