Když jsem se poprvé setkala s drabblením, chtěla jsem si taky vyzkoušet, jestli svedu napsat příběh bez zbytečných květnatých slov. Kromě základního zadání – sto slov – jsem si umínila ještě dvě věci: bude zřejmé, že popisované postavy jsou věřící křesťané, a nebudu se snažit vyhýbat častým klišé. Časem se však ze švandy stalo něco víc a postavy se začaly připomínat a příběh se rozšiřoval a stával souvislým.

Některé děje jsem na Dedeníku ještě nezveřejnila, a proto se v letošním DMD objevily postavy, které se tu zatím nevyskytly. Použiju tedy jedno z častých klišé dřívější literatury a seznámím čtenáře s osobami.

Jan z Cimburku se ujal dvou osiřelých děvčátek, dcery své sestry Svatavy a Dorotky, která také žila v rodině sestry pana Jana. Stará chůva před léty prosadila, že na hradu zůstane i Vítek, kterého jako nemluvně našla v lese.

Janův mladší bratr Jakub žije se svou rodinou v nedalekých Koryčanech. Život oběma bratrům značně znepříjemňuje jejich strýc Vladan. Ovdovělý Janův dědeček Jindřich se oženil s vdovou s odrostlým synem, sám měl dvě dcery. Vladan je tedy nevlastní bratr Janovy zemřelé matky. Vladan byl přesvědčený, že jako syn, byť nevlastní, navíc starší, se stane dědicem cimburského panství, Jindřich je však předal manželovi své dcery. Vladan se celé roky domáhá svého domnělého práva.

Na hrad pravidelně přichází hrnčíř Metoděj, který zároveň se svým zbožím přináší lidem v okolí Cimburku Boží slovo. Před lety se spolu s manželkou Annou ujali zraněné mladé ženy, jež ztratila v důsledku neznámé události paměť. Zanedlouho po svém příchodu do hrnčířovy rodiny přivedla na svět dceru Anežku a po čase se osamostatnila jako velmi zručná vyšívačka.

V těch několika málo letošních drabblech, u kterých se mi nějak podařilo využít daná témata, je Vítkovi dvanáct let a doprovází Jana a Jakuba Cimburské na sněm moravských pánů. Členem výpravy je i Jiřík z Kožušic, snoubenec Svatavy, které už je devatenáct let.

Téma: Ježek v peci

Zítra konečně vyrážejí. Vítek skládá do vaku všechno, co mu pečlivá chůva nachystala. Hotovo! Vlastně ne, ještě ježečka.
Když Máří před časem poslala Vítka s plátnem k manželce hrnčíře Metoděje, vzal s sebou i koníčka, kterého vyřezal pro Metodějova vnoučka. Nadšenému chlapečkovi nevadilo, že koník má… ehm… jen tři nohy. Zavedl Vítka do dílny a tam mu musel z hlíny uplácat hned několik zvířátek. Když pak Metoděj přišel na hrad na pravidelnou návštěvu s Božím slovem, podal Vítkovi ježečka. Martínek nedal jinak, než že dědeček musí zvířátka vypálit se zbožím.
Vítek drží ježečka a modlí se za ochranu na cestě.

Téma: Bujaré strkanice

První den sněmu byl velmi únavný. Jan hned po návratu do dočasného příbytku ulehl. Vítek zašel ještě do stáje a pak vyhledal Svatavina snoubence.
„Pane Jiříku, dovolíš? Proč se pánové na sněmu tolik přeli? Hádali se, strkali, hůř než husy na rybníku. A proč tebe nechtěli vpustit mezi sebe?“
„Víš, chlapče, já vlastně nepatřím do panského stavu, jako ty provázím pány Jana a Jakuba. Pro mnohé pány jsem něco nižšího, neradi pouštějí takové mezi sebe. Zato máme pohodlnější nocleh u sestry mojí maminky, nemusíme se tísnit v hostincích. Pojď, pomodlíme se a půjdeme spát. Zítra nás čeká další rušný den.“

Téma: Černá ovce a bílá vrána

Vítek, pamětliv chůvina nabádání, se nevzdaluje od Jana a jeho průvodců. Všechno je tak jiné. Prohlíží si střídmý oděv svého pána a porovnává jej s oblečením jiných mužů. Někteří jsou barevní jako ptáci v poli, uchichtne se, a taky tak namyšlení.
Náhle jeho pohled upoutá starší schýlený muž, který se zle dívá na pány Jana a Jakuba. Něco ho napadá. Zatahá Jana za rukáv:
„Pane, není muž tam vedle sloupu člověk, který se před týdnem domáhal vstupu do hradu?“
„Ano,“ zamračil se Jan, „strýc Vladan. Zazlívá nám, že se držíme víry otců. Prý jsme ostudou rodiny kdežto on její chloubou.“

Téma: Retenční schopnost sladu

„Pojďme odsud,“ mračí se Jakub, který nemůže strýce vystát, „nerad bych v kostele klel.“ Vladan však namířil přímo k nim.
„Pošli kluka pryč, chci ti něco říct, co nemusí roznést,“ přikázal Janovi. Ten však Vítka zadržel. A Vladan začal se svými obvyklými majetkovými nároky. Jan s Jakubem k Vítkovu údivu mlčky poslouchali, dokud se stařec nevypovídal.
„Jdeme do hostince,“ rozhodl po jeho odchodu Jakub, „musím si spravit chuť.“
Hostinský přinesl plné sklenice. Jakub se napil a okamžitě pivo vyplivl.
„Z čeho to vaříš, kazisvěte?“ zabouřil, „co jsi dal místo sladu? Žaludy? Pelyněk? Pěkný den, napřed Vladan a teď tvoje patoky!“

Téma: Generátor náhodných slov

Jan usedl mezi bratra Jakuba a kožušického Jiříka. Naproti seděl muž v tmavém kabátci a nohavicích. Jeho objemný břich a zarudlá tvář s baňatým nosem naznačovaly, že si rád popřeje dobré krmě a moku. Vítek poočku sledoval, jak mu zvolna klesá hlava a jak střídavě vtahuje a špulí rty. Najednou muž vykřikl: „Za ním!“ a polekaně se rozhlédl. Když se nic nedělo, začal zase klimbat. Po chvíli se ozvalo: „Háto, co je s tím zajícem!“ To už se ostatní pánové začali smát. A pak začal: „To se nedá pít… Jelen… Poženu tě na soud…“ Nakonec začal z plných plic chrápat.

Téma: Šach mat

Jan s úlevou přestal rázovat světnicí. Užuž měl obavy, aby se ten zvědavec nepřipletl do nějaké mely.
„Kde ses zdržel? Nemohls pana Jakuba najít?“
„Promiň, pane, vzkaz jsem předal, ale uviděl jsem tvého zamračeného strýce…“ Jan Vítkovi zahrozil, ale v duchu se usmál. „Seděl s nějakým klerikem a přeli se. Zaslechl jsem, jak tvůj strýc vykřikl: ,Já svůj majetek dostanu, i když mi bis… tvůj pán nepomůže. Vztekle shodil desku s černými a bílými čtverci, až se kolem rozlétli takoví panáčci, a nasupeně odešel. Šenkýř mi řekl, že ten klerik je tajemník brněnského biskupa.“
Dávný spor pokračuje, sklání hlavu Jan.

Letos v dubnu byly Velikonoce a k tématu Neslučitelné se životem vzniklo následující drabble:

Nevelká soška Ukřižovaného vyřezaná z lipového dřeva leží pohozená na hrubém stole
„Proč?“ vykřikne Bernard zoufale. „Proč jsi to udělal? Proč jsi vydal svého Mistra nepřátelům? Vždyť ti tak důvěřoval. A ty? Za třicet stříbrných jsi jej prodal…“
Bere znovu sošku do ruky a hledí na bolestí zkroucené tělo na kříži. Všechno se v něm pere. Sám sobě nechce přiznat, že skutek toho Iškariotského… chápe. Proč Boží syn pokorně složil hlavu, proč se nepostavil do čela odboje proti cizí mocnosti?
Jenže jak dopadl Jidáš? Co bylo jeho skutečnou odměnou?
„Co čeká mne?“
Kaplan Bernard pokleká a sklání hlavu k modlitbě.

Ještě něco na odlehčení. Téma Měsíc v jináči, jež muselo být zpracováno jako one-man-show, dopadlo takto.

Lumpové.
Co ten odpadkový koš?
Tak Mikeš? Co jsi tam hledal?
Jo, ono tam něco vonělo?
A jestli přijde paní Kacafírková, že budou koťátka, tak z tebe, milý Bobešku, udělám chlupatý objekt s plochou dráhou letu.
Netvař se jako neviňátko, já jsem vás s Kleopatrou viděla, jak jste se k sobě měli. Je to osmadvacet dní, přesně lunární měsíc.
Nevíš co je to lunární měsíc, Stelunko? To je doba mezi dvěma kulatými Měsíci. Ano, právě těmi svítícími koly, na která tak ráda vyješ. A vůbec tě nezajímá, co tvůj zpěv dělá s mýma ušima.
A kdo ležel v mojí posteli?!?!