Našemu Rexovi, štěněti staroněmeckého ovčáka, bude koncem tohoto týdne osm měsíců. Je to pětatřicetikilový halama s huňatým kožichem, veselou povahou a instinkty pasteveckého psa.
Je přátelský k lidem i psům, zatím bez výjimek. Na cvičáku se snaží vycházet i s ovcemi a kozami, a ony mu to kupodivu tolerují – samozřejmě přes plot:)) Mistrně ovládá nevinný pohled malého ukřivděného pejska, ať už ho přistihnu při jakémkoliv darebáctví. A že jich už bylo! Jen za poslední dobu:
Šeredí s vodou – naštěstí už jen venku. Ať je voda v čemkoliv, vyleje ji a pak kolem vítězoslavně nosí prázdnou nádobu. Radostně bojuje s jakýmkoliv pracovním nástrojem – od vysavače, přes smeták, mop, až k zahradnímu nářadí. Loví vodu stříkající z hadice. Ukradl (už dvakrát) z dřevníku pytel s březovou kůrou a důkladně ji rozptýlil po dvoře. Překousal (už třikrát) kabel k automatickému otvírání vrat, takže nyní je kabel v ochranném kovovém obalu. Rozškubal pelech. Okousal dřevěné obložení v chodbě a ten spodní ze schodů vedoucích do patra. Ovšem kdykoliv byl povolán k zodpovědnosti, upřel na nás nevinné oči a nad hlavou se mu vznášela chlupatá svatozář.
Zkáza…
Pachatel: Ale paničko, mně ten menší stačí!
V touze pomoct psům v horkých dnech jsem v jistém pomatení smyslů koupila na zahradu malý bazének. Ať se, pejsci, ochladí! Ari tam zkoumavě vlezla, namočila si tlapky a nepřekvapivě bez dalšího zájmu odešla. Pokud se nedá z vody přinést aport, vyhýbá se jí. Rex, který se normálně vrhá po čemkoliv obsahujícím vodu, však jen zamyšleně koukal a překvapivě ani tlapu neomočil. Mělo mě to varovat.
Bazének – první okousání
Bazének – první správka 🙂
Uběhlo pár hodin a já v kuchyni slyším, jak venku šplouchá voda. Hurá! Pejsek se koupe! Nadšeně vyhlédnu z okna a málem mi zaskočí. Ten pes se nekoupe! Ten pes to okusuje! A je v tom velice efektivní!
Zařvala jsem tak, že mě slyšel i přes zavřené okno. Ztuhl a rozhlížel se. Co to? Panička tu přece není? Takže opět sklonil hlavu, že bude pokračovat. Zařvala jsem podruhé. To se už lekl. Bleskově nasadil výraz „Kdo? Já? Já nikdy!“ a urychleně z místa činu zmizel.
Proč jsem tu věc vlastně kupovala? Už vím. Báječně si v tom máchám nohy 🙂
Pachatel se svatozáří!
Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2023 a aktualizováno 🙂
PS: Bazének už také není – vypustila jsem po těch deštích špinavou vodu a dala ho vysušit. No a pak ho našel (T)Rex… Bazének už tak není problém. Ano, stál asi 350 korun, ale stejně!
A vítě, co je na to nejzajímavější? Ať už jakkoliv často nad nějakou katastrofou bezmocně volám „TEN PES!!!“, stejně jsem v duchu přesvědčená, že je strašně hodnej. Fakt! Navzdory kapku medvědímu vzhledu je to ten nejmilejší a nejsrdečnější pes, jakého si můžu přát. V rodině je bezvadnej, ale nejen v ní. Třeba na Dni spolků ve Dvoře Králové ho omazlila půlka přítomných dětí a on jim to šťastně vracel. Jen… ten kabel a schod si mohl opravdu odpustit!
Pejsci
Každopádně právě všema čtyřma skočil do puberty, takže si nemyslím, že by nás v dohledné době čekal předvídatelný život s hodným psem 🙂
A tak se dnes ptám (cizí neštěstí potěší:)) – čím vás vytáčeli vaši miláčci? Trochu váhám, zda zahrnout i děti, ale to už nechám na rodičích:))
A videa na závěr:
Rex poslouchá z počítače Patrickovu hru na flétnu 🙂
Rex šeredí s vodou!
Dede, skvěle jsem si početla a pokochala se fotkami. Rex fakt vypadá, jakoby mu někde připevnil za krk lampičku. Jeho zlatě ozářená hříva opravdu tvoří dokonalou svatozář a když k tomu klučina nahodí ty svoje nevinné oči (a vyplázne jazyk) – je neodolatelný!!! Na to video jak poslouchá Patrickovu flétnu (mmch hezky hraje) jsem se poslechla dokonce 3x, a jeho vylévání škopku se srdečně zasmála.
Trixie k nám přišla už víc jak roční, možná tím, že od štěněte žila venku, pokud měla chuť něco okusovat, asi to bylo součástí zahrady a nikdo si toho nevšiml nebo je to nezajímalo. Jediné, co kdy u nás okousala byla část krunýře našeho dávného želvího samečka (který to ale přežil bez úhony a byl s ostatními vypuštěn do lesa). Ale to neznamená, že kdyby bývala něco (z)ničila, že bych na ni také nehřeměla ve snaže jí to odnaučit :).
Maričko, ta jeho blond hříva je fakt nápadná a pomáhá mu vypadat jako křivě obviněný pejsek 🙂
Ano, můj problém je částečně i v tom, že mám většinou chuť se těm jeho darebačinám smát – tedy pokud nejde o elektřinu, tam se fakt nesměju. A on to ví, protože si mě snadno čte, no. Je fakt, že potřetí ten kabel rozkousal ve chvíli, kdy jsem vezla Martina na vlak, protože vyrážel na svoji výpravu do Tádžikistánu. No a Rex už ví, co znamenají kufry a baťohy… byla jsem pryč sotva 45 minut. Takže si myslím, že v tom byl i vztek na pánečky, kteří si zase klidně odjeli bez něj!
O kráse Rexe je tu toho plno, tak se jen přidám, je nádherný, a mladý, no tak zlobí, však co jsi čekala, ty bláhová? Ale! Nevšimla jsem si (jestli to tu někde je, tak autorovi se omlouvám), že by někdo psal, jak Patrik krásně hraje na tu flétnu! Je fakt dobrej!
A to sousloví šeredí s vodou – to je dobrý, to neznám!
Děkuju za Patricka! 🙂
Šeredit s vodou říkala babička a děda a většinou nám, když jsme byli malí (vnoučata:)) No a protože byli díkybohu dlouhověcí, říkali to i pravnoučatům:) Když tam na to koukám, asi nemám Rexovi co vyčítat 🙂
Dede, Rex je krasavec s legrační chlupatou svatozáří! 🙂
Přiznávám, že jsem četla velmi dychtivě – to abych si ulevila zjištěním, že i jiní psi dělají lumpárny. My jsme si totiž (zdá se, že v pominutí smyslů) k Denisovi pořídili štěně. Za týden mu budou 4 měsíce, je to piraňa kousavá, uragán, ničitel zahrady i vnitřního vybavení domu, požírač všeho možného, kradač. Jinak je hrozně milej, zejména když spí.
P.S. Moc se mi líbí, jak Rex naslouchá hudbě. 🙂 Culek při mé hře na piano vyje!!!
P.P.S. U druhého videa káravé „Co to bylo!“ vyhnalo Culka z pelechu, přišel předvést, že on tentokrát je v tom úplně nevinně! 😀
„Jinak je hrozně milej, zejména když spí.“ 😀 Hančo, tohle už stojí za povídání! A ňuňací fotky:)) Jak ho vzal Denis? Přece jen v jeho věku a takové torpédo… 🙂
Ovšem tvoje PPS mě fakt dostalo! 😀
K tvému PS: Možná bys při hraní měla změnit repertoár! 🙂
No ano, zkusím jednodušší melodie. Třeba Skákal pes přes oves by mohlo být lepší. 🙂
Jé Hančo, vy už máte nové štěně ??? Vím, že jste o tom uvažovali a ona už je to skutečnost. Napiš on něm prosím.
Maričko, už jsem i na článek pomyslela, jen to hyperaktivní štěně mě tak zaměstnává, že nevím, kdy si k tomu sednu. No, budu se snažit.
Tohle taky pamatuji. No, řekla bych, že tvůj psí krasavec je psem mých snů. Bude báječnej!
Já to Rexovi vyřídím! 🙂 Nepřekvapí ho to, on si tak jako tak myslí, že je nejlepší:))
Tak jsem se po strašně dlouhé době dostala za tebou na Dedeník a hned jsem se vrátila o 11 roků zpátky, kdy jsem s hrůzou chodila domů z práce a opatrně otevírala dveře v očekávání, jaký malér na mě čeká a že jich bylo- stažený ubrus ze stolu a petrklíče rozkousané a roznesené po celem bytě, rozkousaný pohankový polštář a pohankové slupky rozmístěné úplně všude, zubama rozebraný úplně nový mobil(byl na polici nad stolem), prokousnutá baterie a propálený koberec, lepící váleček na kousky pečlivě vlepený do chlupaté deky, atd, atd.
Dneska je to skvělá pečovatelka a hlídačka svého milovaného páníčka. NEBOJ, DEDE, BUDE LÍP!!!
Sisska! Já si taky ještě pamatuju, jaká po ní zůstávala paseka… 🙂 No jo, ty roky nemilosrdně běží a i já vím, že za pár let budu vzpomínat jaká to byla legrace (a ne krucinál:))
Tenhle bazének naši koupili Meggince taky. Prý ani náhodou!
Ale neokousala ho 😉
Maggie je dáma! 🙂 Stačí jí, když tu věc ignoruje:))
To se tak krásně čte, Dede 🙂
Já s přibývajícími léty našeho Andyho (podle odhadu pana veterináře by měl mít 1. listopadu 4 roky) stále více vnímám jisté zklidnění vůči nám, nikoli však vůči slepicím. U těch si stále počítá „svačinku“. Slepičky raději bedlivě hlídáme 😀
Držíme všechny tlapky, časem to bude lepčejší 😀
Andy je miláček…
I když vášeň pro slepičky je taky síla. Nazgúly přešla až po výprasku mrtvou slepicí (fakt!)
Ale no tak, v tomhle věku bych to brala tak, že je to úplně normální 🙂 pravila ta, co měla velmi hodné psy, a pak přišla Karamel. Podnikavá Karamel. Onehdy jsme omdleli štěstím, že v noci nevybrakovala zapomenutou misku v obýváku, kde bylo pár chipsů. Až tak daleko jsme dospěli 🙂
Ciri nešeredí s vodou, ale pije tak, že jako jediná má misku s vodou na prostírce (staré utěrce).
Pralinka u nás byla o víkendu taky, takže jsme měli doma čtyři psy. S oblibou rozžvýkává opadané květy z ibišku, ovšem tentokrát jsem ji chytla, jak za květ táhne po terase ibišek i s květináčem. Pravda, nebyl úplně velký, ale měl to letos první květ, no….
Karamel je prostě velká voda v kavalíří podobě a CD ti ji poslala naprosto cíleně. Už jen proto, že s hodným a tichým psem by ses nudila nebo se bála, že je nemocnej! 🙂
Hodnej a tichej pes – co to je? To už jsme měli, ale teď ? Stačí říct : černej kocour, černej pes nebo i černá ponožka a je rachot k nezastavení. Naslouchá co povídáme a v hlavě vyhodnotí. Miluje traktory až tak, že se s ním musí Jana jít podívat blíž k poli. Náklaďáky neřeší.
A zničil toho tolik, za všechny čtyři předchozí psi (h). To byli zlatíčka! CO bych k tomu všemu ještě dodala? Není kolie jako kolie a stejně ho miluju. /a určitě jsem už stará/
A zapomněla jsem dodat, že je to moc hezký pes a je plný elánu. Za rok, za dva to přejde.
roste do krásy a vynalézavosti, šelma vlčí 🙂 je to chytrý pes, určitě časem dojde na to, že kousání a ničení lidských předmětů je paničce nemilé a její naštvaný jekot sluchu psímu protivný, takže je lepší to nedělat 🙂
No nevím, Když mu nadávám, kouká na mě velikýma nevinnými očima, dělá srpečky a svatého. Zjevně má pocit, že to stačí! 🙂
Je krásnej, je nádhernej a buď štastná, že ho máš i s Ari, samozřejmě. Naši psi, coby puboši, taky vypadali, že mají svatozář – občas :-))), zejména Majk.
Úplně OT : Odstěhovala se před časem od nás Růžena , kvůli Líze , ale to je na dlouhé povídání, vím, kde bydlí a má se dobře. Třeba se „pochlapím“ a sepíšu povídání 🙂 Ale !!! přišel k nám krásnej ,už zřejmě starší (já to neodhadnu) nekastrovanej kocour. Velikej, převelikej, jak tři Lízy :D, divokej a hlavně hladovej. Co já komu udělala, že se k nám hrnou kočky zřejmě u půlky Plzeňského kraje :D. Líza byla kotě, byla půlka února, to nešlo jinak, než ji vzít domů. Ale kocour!? No, dali jsme mu jméno Kája, slyší na něj, bydlí na pergole, s holkama se jakž takž toleruje, domů ho nepustím, protože nechci mít označkovavanej celej barák. Nějak podezřele rychle si zvykl a je to úžasnej mazel. Mazel, co má odhadem tak 6 (minimálně) kg, přede tak, že jsem se vyděsila, že na mě vrčí. A teď bomba 😀 ŽERE VAŘENEJ KVĚTÁK !!! Miloval ho Darek, fakt ho měl rád odjakživa a když pak měl cukrovku, nosila jsem ho jako pamlsky na procházku. Ale kocour ???? Co já s ním udělám v zimě….
To co s ostatními, milá Alimo ❤️ A ten květák… Že by ho poslal Darek, abys neměla doma takový babinec? 🙂
A prosím, napiš to… Tyhle kočičí vztahy jsou strašně složité, aspoň pro psí lidi. Fascinuje mě ten přechod jinam, zjevně úspěšný.
Naše kočka taky žere květák! Nejdřív žrala mrkev z vývaru, tak jsem si myslela, že proto, že je trochu ochucená. Ale ten květák (a brokolici) žere i jen podušený na pařítku, žádná sůl 🙂
Snažím se ochočit si kocoura, co se občas zastaví a má něco s okem, abych ho mohla odvezt na ošetření, ale je hrozně plachý. Takže přítuláka docela závidím.
Jednou jsem tu psala o černém Plašanovi, který chodil na jídlo za garáž, ale… prosím, nepřibližovat se! Až jednou, o půlnoci, jsem ho nevěřícně našla u domu za dveřmi. Zvedl ke mně oteklou tvář a nechal se ODNÉST dovnitř! Posléze k veterináři a do útulku. Jak překonal svou plachost a věděl, že mu pomůžu, je mi záhadou dodnes.
Takže i ten, coseobčaszastaví, má naději, že se možná jednou pochlapí. Moc bych mu to přála!
Děkuji za naději. On už mi i žral kousek masa z ruky, ale chytit, to by asi nešlo. A sklopec nemůžu použít, kam bych zatím dala všechny ty ostatní kočky, co by se ulovily, než by přišel tenhle (říkám mu Pepito, je černobílý) 😀 Takže pracuji na budování důvěry.
Hm, možná ta důvěra vyroste naráz, jestli mu bude opravdu zle. O to ale člověk nestojí, že jo?
odvezeš ho k vetovi, odevzdá ozdoby a pak si ho vezmeš domů do teplého pelíšku 🙂 Nejvyšší Kočka vždycky ví, kam koho poslat 🙂
Tak tak… ono se mu nakonec i uleví. Jako sousedovic kocourovi, co ho prakticky koupili s barákem. Přišel o kuličky, ale ošetřili mu vydrápnuté oko… a teď je šťastný a prakticky kulatý 🙂 A to mu tehdy, když ho sousedi nechali dát u veta do pořádku, odhadovali deset let!
vykastrovat a pozvat domů….
Šárko, to už není mladej kocour. Sice nevím, kdo by se odvážil ho nacpat do přepravky (pokud se tam teda vejde :-)) ), ale bojím se, že sice nebude dělat koťata, ale to značkování mu zůstane. A navíc, Čerťa i Liza se ho bojí, venku ho obchází obloukem, to nevím, jak by doma dopadlo 🙁 Ach jo…
Jo a zvát ho nemusím, on vleze do domu oknem i dveřmi, když jen to jde. Ale zase poslušně vypochoduje.
Hm, má tu někdo zkušenosti s kastrací staršího kocoura a jeho následným (ne)značkováním? 🙂
Se značkováním nevím, ale minimálně po něm nebudou v okolí další koťata. A je možno požádat naší správkyni pokladny o úhradu kastrace, protože na tohle máme finance
značkovat asi bude,ale nebude to tak cejtit..i když ona i moč kastráta je cejtit ;.)
Tora se Silverem…my jsme nechávali kastrovat nejdéle tříletého Snížka II., což je mladý věk u kocourka. a zanechávání stop ustalo prakticky okamžitě poté ( jen chvíli trvalo, než vyčichl z kocouroviny) 🙂 i kdyby ještě chvíli kocour značkoval, nebude to smrdět tak strašně jako u plnohodnotného kocoura.
Já nechávala kastrovat Silvera a Jáju, oba už opravdu ve velmi vysokém věku, u Silvera počítám kolem třinácti – patnácti let a u Jáji to bylo dobrých deset jedenáct let. A po kastraci neznačkoval ani jeden, a to nám tu předtím Silver občas něco označil, když se dostal dovnitř (ještě nekastrovaný). Ale je to sázka do loterie, může to pomoci a nemusí, no.
Rex je šťastný pes a až se vymaní z růstu a hormonální bouře, tak bude prima parťák. Věřím, že bude i dobře a spolehlivě pracovat ve všech možných psích sportech. I když to nyní vypadá bláznivě, hlavu, tedy to co v ní je, na to má.
Alex, zkoušeli jsme stopování a je fakt šikovnej! Byť se ještě neumí soustředit. Uvidíme, jak to bude dál… 🙂
Máš pravdu – když tak vzpomínám na Brůčiny záseky (a dívám se na babušku, která se opět dostala do koše), tak máš velice hodného psa 🙂 ! Jenom letos sežrala dvě kapsičky na dobrůtky, na Setkání mi navíc prokousla nový mobil (protože se motal v té kapsičce), nepočítám vybrakované koše (když zapomenu zamknout spíž, kam se musel přestěhovat z kuchyně) a včera si vesele brakovala v Jeníkovém batohu, protože on tam měl zapomenutou svačinu…
Fram taky šeredí (to je hezké slovo) s vodou – naštěstí teda cíleně nevylévá, ale strká hlavu do kýblu s takovou razancí, že kolem vznikají Pálavská jezera. Nebo si ji nabere do čuně a pak samovolně vypouští na podlahu. Když je u nás, tak má mop pohotovost.
Jinak vtipný je i Makfi – při sedlání se snaží Terku štípnout do zadku nebo aspoň sebrat rukavice, které má zastrčené v zadní kapse. To lítá kolem sakrů 🙂 🙂 .
P.s. MOJE zvířata byla a jsou téměř bez chyby 🙂 🙂
Jojo, Toyenka měla svatozář právem, viď? Jako Berry, ta taky byla prakticky psí anděl. Ovšem překvapuje mě Erník – ten má čertíky v očích odmala! 🙂
Tak né že by neměl nějaké ty mouchy 🙂 – umí být zatraceně zatvrzelý – ale nekrade a neničí, v tomto je stejný jako bývala Toyenka.
Už dávno jsi nepublikovala žádné fotky… minimálně tady. Nemáš nějaké nové? Co takhle fotočlánek? 🙂
Popřemýšlímm 🙂
Dede, to je úžasná dvojka, co ti doma roste. Až projdete pubertou, bude to skvělý spolehlivý pes.
Zatím se drž hesla Nicka Carrera Vždy ve střehu! 😀
Cartera, samozřejmě, pardon.
Děkuju, milá JJ 🙂 Jak vidíš z mé odpovědi Sharce, nepoučím se a nepoučím! 🙂
Když jsem tuhle kvílela do telefonu Matyldě, že se z něj zblázním (to, když překousal potřetí ten kabel), pravila, že s Ari to bylo to samé, jen mě klame milosrdné zapomnění. Možná má pravdu, asi jo, ale Berry nakonec Ari naučila, že na lidské věci se prostě nesahá. Pravda, Ari zase naučila Berry zdrhat…
Ari Rexe z mého pohledu neučí nic, protože ho prostě miluje a strašně rozmazluje. Ovšem, a to je zajímavé, má utrum i s krátkými odběhnutími – Rex jí to prostě nedovolí. Ale to je na jiné – pastevecké – povídání 🙂
Ech – ještě si vzpomínám, jak jsi byla přesvědčená, že se Ari od Berry bude učit a posleze jsi zjistila, že spíš Berry se učí od Ari 🙂
To mi připomnělo jeden vtip. „Já myslel, že má žena bude dobrá kuchařka, jako je její matka, ale ona zatím chlastá, jako její táta,“ dumá nad podivnostmi dědičnosti pan Novák 😉
Jo, tenhle vtip znám:))
No, Berry měla vždy navrch a ono pravidlo „lidských věcí se nedotkneš“ prosadila relativně brzy. Bohužel ty útěky ohodnotila jako úžasný nápad, no…
Dede, nerouhej se, je zdravej,hravej a šťastnej rošťák..jak já bych vrátila ty časy, kdy Šarik nosil domů z Labáku slepice (kvůli němu, ne kvůli exmanželovi)..kdybych zase byla od bláta ,když mne vítala celá smečka..jak bych zabořila hlavu do huňatýho kožichu a nechala se oblíznout…bavořit hlavu do kočky je jiný..lumpárny jsou jiný a teˇd už moc ani ty lumpárny, protože mi kočičí smečka stárne…
oba je prosím podrbej….
Milá Sharko, já se fakt snažím nerouhat! Ale nemít proudový chránič, tak je ten pitomec už mrtvej pes! Třikrát! 😛 Takhle mi jen vyhazoval pojistky, když překousal ten kabel k pohonu vrat.
Jinak teď ráno jsem před domem zalévala kytky a psi nikde – přitom byli na zahradě. „Asi si někde hrají,“ pomyslela jsem si něžně, čímž jsem dosvědčila, že se nepoučím. Přiběhli teprve když jsem napouštěla do jejich umyvadla na pití (to červené, co s ním šeredí na tom druhém videu:)), to dělá hluk. Dobrá, vrátila jsem se domů, udělala si kafe a rozhodla si odnést počítač dozadu na terasu. Otevřela jsem zadní dveře a hned viděla, proč mě nezaslechl! Okousal rohožku! Ježatou! Dobrá, zmenšila se jen asi o pětinu, stále se dá používat, ale proč, když tu má nejen x hraček, ale v zoufalství už nosím z lesa modřínové klacky, aby mělo štěňátko pořád co do zubů… 😛
ten kabel dělal někdo nepsí…a měl mít chráničku…on na to Tý Rex jen upozorňoval i za cenu nasazení vlastního života Vás chránil….
No je fakt, že když jsem pak volala SOS odborníkovi, tak se ani nedivil – už to má kovovou chráničku 🙂 Pravda, má doma rok a půl starého psa, který je ještě větší ničitel a kousač než je Rex…
Sedím v čekárně u zubaře, tak se aspoň můžu soustředit na něco jiného než na svůj strach.
To jsou ti rošťáci k pomilování, lidští i zvířecí, co jim leccos projde. Pro jejich pohled a nakažlivou radost ze života.
Když čtu TRexovy lotroviny, musím se smát. A mám před očima svého koně Lotreka. Vždycky mi při sedlání rozháže nachystané věci. Vždycky postahuje při kování vodítka v dosahu. Vždycky chce kousnout do kartáče při hřebelcování. Prostě to není žádná plyšová hračka, kam ji postavíš, tam stojí, je to můj miláček Lotr.
Tak doufám, že už jsi od zubaře venku a je ti zase fajn 🙂
Podívej, když si koupíš koně, který se prakticky LOTR jmenuje, tak co čekáš? 😀
Je fakt, že člověk pak na tyhle lotroviny (u vás doslova:)) rád vzpomíná.
Můj nejmilejší kůň, hřebec Damián, se zase bavil tím, že mě při čištění, sedlání a vlastně jakékoliv činnosti, kde jsem mu byla v dosahu, oždiboval. Měla to být legrace, ale koňské zuby jsou pořádná zubiska! Takže jsem si vypěstovala prakticky automatickou obranu – plesknout ho přes tu nenechavou tlamu pokud možno dřív, než zasáhl svůj cíl 😛 Bavilo ho to stejně, jako to kousání! 😀
Mimochodem v Alžbětě najdeš tímto přímo inspirovanou scénu 😛
Tak to budu na scénu číhat 🙂 Jojo, oždibování má v repertoáru také, co já jsem dřív měla modřin! Vždycky, jak se ta tlama blížila, řekla jsem přísně „Loty!“ a tlama se na chvíli oddálila „Já? Já nic“ 😀
Rex je nádherný pes. Lumpačinky k jeho věku patří. Vím, teď je to čerstvé a mnohdy jste nazlobená právem, ale časem budete s úsměvem vzpomínat na jeho rošťárny. Když jsem byla malá, měli jsme doma psa Arana. Je ho vášní bylo vybírat nám brambory z dolíků, když jsme je sadili a odnášet si je na hromádku.
Pes zahradníkem! 😀
Jo, to ovládali naši Nazgúlové, Kazan a Daník. Těch kytek, co padlo pod jejich nenechavými zuby nebo prackami! Jinak si moc škod nepamatuju, jen rozkousanou hadici od vysavače… 🙂
Ten Rexíkův nevinný výraz, úplně vidím jak mu rostou andělská křídla a svatozář svítí do dáli.
Je krásný a že lumpačí. Vždyť by jsi se paničko nudila.
Naši kočičáci nijak významně nezlobili, jen před kocouřími kluky neobstála žádná kytka. Jen Hepinka je nechávala na pokoji.
No, tu svatozář používá na přesvědčování cizích lidí, že je jen malé a ňuchňací štěňátko:)) Zajímavé je, že mu to často vychází i s těmi 35 kily 😛
zkušenost mám, že čím větší pes, tím větší má dojem, že je malou kočičkou, která se nutně potřebuje chovat v náručí a sedět páníčkovi na klíně u televize/u notesu 🙂