Vědecké nebe? To je taková podsekce Vědy ve sto slovech. Páni vědci tráví svůj věčný odpočinek vším možným, jen ne odpočíváním. Prostě jako za života – snaží se držet krok se současným stavem vědy, studují, konají semináře, diskutují spolu… a o zajímavá setkání a situace tu není nouze. Většinou pány (a tedy i dámy, abych na ně nezapomněla) prosím o pomoc v případě, že téma je obzvláště vypečené. Letos to bylo přímo čtyřikrát a bonus navíc.

Naše paní přichází!

(psáno na téma Milujeme tvoji ženu)

Drabble:

„Pane kolego, ten trůn nestojí přesně uprostřed piedestalu!“ rýpl si Galilei.

Newton se dotčeně otočil: „Neučte mě geometrii! Je to perfektní!“

„Stoleček, pánové,“ přiskočil Halley. „Ať si má madam kam odložit kružítko a glóbus.“

„Máte květiny, de Brahe?“

„Konvalinky, Koperniku.“

„A plášť, Keplere, je dost hvězdnatý?“

„Jako váš katalog, Messiere.“

„A kadidlo a obětiny?“

„Myslíte, Plútarchu?“

„Pro naši múzu jen to nejlepší! Přichází! Vzdejme jí čest!“

Za zvuku hudby sfér vstoupila… ne, vstoupil Apollón.

Vědci strnuli.

„Ó pane, budiž pozdraven!“ vzpamatoval se jako první Ptolemaios.“ Ale, pro bohy, pověz – kde je Úránie, múza astronomie? Kde je naše – vlastně vaše – paní?“

Závěrečná poznámka:

Krásná Úránie, Nebešťanka, byla, jak známo, múzou hvězdářství. A méně známo je, že byla i manželkou Apollóna.

Oko za oko, mučenku za lokanku!

(psáno na téma Umučená mučenka)

Úvodní poznámka:

Letos jsem pořád v tom vědeckém nebi. A páni vědci se rozhodli mezioborově vzdělávat. No jo, letí to. Za čtyři roky uplyne od prvního pozorování Brownova pohybu dvě stě let. A to je dobrý důvod udělat si jako přípravu na výročí vzpomínkový seminář a jako čestného hosta na něj pozvat hlavního aktéra. Biologa mezi fyziky. Beránka mezi vlky. Anebo ne?

Drabble:

Robert Brown trpěl. Jako čestný host samozřejmě distingovaně. Vyslechl Smoluchowského přednášku z matematické statistiky, přerušovanou Einsteinovými výkřiky, překlepal Perrinovo líčení experimentálního ověření uvedených výsledků a těšil se na kafe a maracujový džus. Vyztužený. Vodkou.

Jenže pak přiletěl zdánlivě nevinný dotaz.

„Pane kolego, patřila pozorovaná pylová zrna pryšci?“

„Ne,“ odpověděl. „Lokance. Lokance líbezné.“

Publikum zašumělo.

„Lokance lepé?“

„Ne, líbezné.“

„Aha, lokance vzhledné.“

„Ne! Líbezné!!“

„Říkal jste klokance?“

„Ne!! Lokance!!!“

„Aha, klokance nejkrásnější.“

Brown v duchu zakvílel, ale nahlas řekl: „Drazí kolegové, měl bych se vám revanšovat. Zvu vás na přednášku o druhu Passiflora. Těšte se na všech pět set dvacet zástupců.“

Závěrečná poznámka:

Co už s takovým tématem.

Passiflora je zadaná mučenka, Passiflora edulis je maracuja.

Pak tu máme klokanky, konkrétně Anigozanthos pulcherrimus – klokanka nejkrásnější, klokaní pracka přepěkná či jak se správně jmenuje (dotaz na botaniky).

Brown ovšem pozoroval lokanku, kterou znám spíš jako zářivku. Tak to máme lokanka lepá (Clarkia unguiculata), lokanka vzhledná (Clarkia pulchella) a konečně ta pravá – lokanka líbezná (Clarkia amoena), syn. zářivka velkokvětá (Godetia amoena). Libo ještě drobet mučenkovat, milí čtenáři? 😀

V čem je budoucnost fyziky?

(psáno jako DMD Bonus č. 4 pro 13. 4. 2023. Téma: Stát na ramenou obrů – polemika)

Úvodní poznámka

Tak jsem poprosila o pomoc přímo ty dva, kterých se citát týká. A tady je výsledek.

Drabble:

„Kolegové, obdrželi jsme žádost o pomoc,“ zamával tabletem Descartés. „Pro vás dva.“

Hook nahlédl a zrudl: „Nebylo už téhle historie dost?“

„Bylo,“ potvrdil Newton. „Proč se místo minulostí nezabývají raději vývojem moderní fyziky? Takový Velký hadronový urychlovač stojí doslova na základech jiného velkého urychlovače. A o kolik více výsledků produkuje!“

„Dovolil bych si nesouhlasit, pane kolego,“ oponoval Hook. „Budoucnost je v miniaturizaci. Takový tranzistor… původně centimetry, teď nanometry!“

„Zvětšení, nad všechny meze! Od Weberových válců k LIGO! Jen tak lze detekovat gravitační vlny!“

„Ne, miniaturizace! Hradlo o rozměru jediného atomu!“

Descartés vzdychl.

„Vás tyhle diskuze neiritují?“

„Ne, ony nás obohacují.“

Závěrečná poznámka:

Tak pánové si myslí, že je potřeba se dívat kupředu, a ne vytahovat nějaké historické citáty (https://w.sosaci.net/node/17701).

Citovaný Large Hadron Collider je následovníkem Velkého elektron-pozitronového urychlovače (LEP) a částečně používá i stejné zázemí (https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/1442110-v-zeneve-spustili-obri-urychl…, https://home.cern/science/accelerators/large-electron-positron-collider, https://home.cern/resources/faqs/facts-and-figures-about-lhc).

Projekt LIGO, obrovský interferometr, navazoval na ideu detekce gravitačních vln pomocí měření prohnutí kovových válců (https://www.aldebaran.cz/bulletin/2008_04_gra.php).

Naopak miniaturizace: Tranzistor od obrovské elektronky (https://en.wikipedia.org/wiki/History_of_the_transistor#/media/File:Repl…) přešel k nanostruktuře, spínání obstarává jen několik málo atomů, ideálně jen jediný ( https://www.osel.cz/9041-nejmensi-tranzistor-sveta-ma-1-nanometrove-hrad…).

Jak vidno, pánové jsou neustále v obraze. 🙂

Kočičí plátky, zlato a stříbro

(psáno na téma Čerstvě nařezané kočičky)

Úvodní poznámka:

Když je nejhůř, zachraňuje situaci vědecké nebe.

Dneska mají službu Helmoltz, Newton a Biot.

Drabble:

„Pánové, urgentní žádost,“ odložil Helmholtz rezonátor.
„Drabble jako obvykle?“
„Ano. Odmítá experimentovat s rostlinami i se zvířaty. Též dokazovat, že kočka není kvádřík, Newtone.“
„Co jí poradit biotit?“
„Proč ta sebechvála, Biote?“
„Tak muskovit. Prostě slídu, pánové. Štípe se sama, řezat ji nemusíte. Mimořádná odolnost proti chemikáliím, je dielektrická, elastická, flexibilní, hydrofobní, lehká, dobře odráží světlo, dvojlomná, tepelně odolná, má vysoký dielektrický průraz-“
„Dost už! Pozor na zadání, ona chce kočičky!“
„Slída je Míca.“
„Ha ha, to už rovnou řekněte, že se používá v kosmetice.“
„Zvládneme to elegantněji. Muskovitu se říká kočičí stříbro. A tomu vašemu biotitu, Biote, kočičí zlato.“

Závěrečná poznámka:

Muskovit a biotit jsou dva druhy slídy – muskovit je stříbrný, biotit černý, ale v kontaktu s vodou může mít i zlatou barvu (to jsou ty tenké plátky „zlata bláznů“ v potocích na Vysočině). Ve fyzice má využití hlavně jako izolační podložka (tepelně či elektricky) a jedna z vrstev kvalitních kondenzátorů. Jinak se používá ve stavebnictví, na výrobu třpytek, či na pálení vonných esencí (Mica plátky).

A příště se v rámci posledního výběru podíváme, jak si ve vědeckém nebi zadávali kvízy.