Tak jako poutník na cestách sbírá jedno za druhým zrnka prachu, která se potichu usazují na jeho širáku a pomaličku vybrušují do něj svůj jedinečný vzor, tak stejně se na mě usazují zrnka drobných i větších příběhů a vpisují se do mé kroniky života. Jeden po druhém, zrnko za zrnkem…
Když nepřichází
Téma: DMD č. 11. pro 11. 4. 2023. Téma: Černá ovce a bílá vrána
Úvodní poznámka:
Vím, že musím. O to víc se vzdaluje.
A pak ráno – skřivánci do mne kopou (marně).
Když jsi sova nespavá…
Drabble:
tik… tik…
Ztichlým domem se nese zvuk pospíchající hodinové ručičky.
Převaluji se v nočním tichu přerušovaným tvým poklidným chrupkáním.
Vím, že spokojeně spíš.
Radili se projít a napít – dvakrát jsem už byla.
Radili vytěsnit myšlenky – stokrát se vrátily.
Radili ovečky počítat.
První ovečka – bílá jak obláček, druhá ovečka – nadýchaná jak polštářek, třetí… čtvrtá… pátá… A tam vzadu, ta černá, stádečko uzavírá…
Nemyslit…
Pomalu vyhledám tvou nohu pod peřinou, chytím ji mezi svá chodidla ve snaze uloupit trochu spáčova klidu.
Jak bílé lehké křídlo konečně spánek zakrývá má víčka.
Jak křídlo bílé vrány, když její černé družky venku na stromě spí.
Závěrečná poznámka:
Citace: „Nespavost (insomnie nebo také hyposomnie) je definována jako porucha nočního spánku, tzn. neschopnost spánek navodit či udržet jej. Udává se, že různými poruchami spánku trpí až 40 % populace, přičemž zhruba 13 % z případů je vážných a mohou poškodit zdraví.“
https://euc.cz/clanky-a-novinky/clanky/nespavost-popis-priciny-a-lecba/#…
Proč se Já-dínek nakonec předsedou nestal
Téma: DMD č. 12. pro 12. 4. 2023. Téma: Retenční schopnost sladu
Varování: Použita lidová slova prostá čili sprostá, jež ale skutečně od osoby popisované pocházejí. Nelze jinak.
Drabble:
Já-dínek byl muž zásad, dokud se neozval zvuk pípy.
Retenční schopnosti sladového moku dokázaly nadobro zadržet jeho nadhled nad všemi.
Jak Bůh se vztyčil a slova svá mocným hlasem pronášel: „Jaký je nejdůležitější povel psóvódááá?“ Zkaleným okem přehlédl k němu vzhlížející a hrdě pravil: „KeéééÉ mněĚĚÉ, přece volovééé.“
Tu jsem se mile usmála a pohladila po hlavě svou berňačku Berinku.
„Piškotek!“ opanovala jsem.
„CóžeéÉ?“ vyvalil chudák své oči.
„No, piškotek. Na ten slyší i na kilometr.“
S hrůzou se zřítil na židli a do konce naší výjezdní víkendovky jen tiše blábolil: „Zlatý Svazarm. Psi, parťáci… Se už na to vyseru….“
Závěrečná poznámka:
Tak tomu nějak bylo, že já kočkomil a kočkotul, stala jsem se předsedou kynologického klubu.
PS 1.: Pivo (ani jiný alkohol) tam pro jistotu nikdy nepiji.
Za to jsem jim dala do kupy všechny papíry a vztahy s krajským výborem i velkým svazem.
PS 2.: Berinku už nemáme, ta piškoty mohla na kila. Andy s Napim naštěstí piškoty nechtějí. V dvojité dávce bych se nejspíš nedoplatila 😀
Nenápadný záškodník
Téma: DMD č. 13. pro 13. 4. 2023. Téma: Tichá voda
Drabble:
„Prosím tě, neviděl jsi rohlíky?“
„Jaký rohlíky?“
„No ty, co jsem donesla z obchodu. Dala jsem je do chlebníku.“
„Jojo… Počkej! Napi?! Co to… ?“ otočil se na mě „Všimla sis toho sáčku? Tak rohlíky nemáme. Psi si je vzali.“
O dva dny později jsem si náhodou všimla dvou vzorně sedících psisek před linkou.
Na mikrovlnce je položený chlebník, v chlebníku sáček s čerstvými rohlíky.
Psí hlavičky jemně pokyvují, jako by poslouchaly neslyšitelné povely.
Najednou ´šup´! Rohlík letí k zemi a i se psem mizí v ložnici pod postelí.
U chlebníku sedí kočička Nebulla a s nevinným výrazem shazuje další rohlíček.
Závěrečná poznámka:
Nebulla je náš nejmladší přírůstek do smečky – rodiny.
Přišla k nám před vánoci 2021, kdy jsem ji měla převézt do útulku – jenže…
… ty očička, ten kožíšek a tak krásně vrní…
Znáte to.
A jak si mne omotala kolem packy, tak nenápadně ovládá celou domácnost.
Naši psi ji milují, protože jim občas něco dobrého ne-ná-ped-ně pošle na zem 😀 😀 😀
Bonus 2. : Obří pomocníčci
Téma: DMD Bonus pro 13. 4. 2023. Téma: Stát na ramenou obrů – polemika
Drabble:
„To je strašné! Zavolej hasiče nebo co.“ pravila kamarádka po té, co kolem ní s hlasitým bzukotem proletěl sršeň.
„Proč?“ nechápavě jsem zakroutila hlavou.
„No přece někoho píchnou a on umře. Říkali to. Všichni.“
„A kdo všichni, prosím tě. Já třeba ne.“
„No, ale ty jsi cvok!“ vyhrkla zoufale.
„Nejsem cvok. Já bydlím na vesnici. Tady sršni patří.“ v klidu jsem pokračovala „Kousek je potůček a máme tady komáry. Víš kolik tihle obříci denně nachytají hmyzu?“
„No, ale… Večer lítají do baráku!“
„Na tu chvíli, co svítím, zavřu okno. A potmě tam nejdou.“
bzzzzzzmmmm
… že bych zahlédla mrknutí složených oček?
Závěrečná poznámka:
Pravda, když jsme sem nastěhovali, byla jsem trošku v šoku, když jsem poslouchala „odkud to divné chroupání?“ a on to sršník statečně okusoval suchý stromek, aby měl na lepenici na hnízdo.
Tak vlastně nestojí naše soužití na ramenou, jako spíš na křídlech a kusadlech našich pruhovaných obříků.
A protože se respektujeme, oni nepíchají do nás a my neplácáme do nich.
I jejich kamarádky vosy tady mají svá hnízečka – další lapači komárů a jiných otravů.
Fajnšmekr
Téma: DMD č. 14. pro 14. 4. 2023. Téma: Ježek v peci
Varování: Nevhodné pro vegany, vegetariány, rybofily a jinak citlivé duše.
Drabble:
Tak ano, je to o mě všeobecně známo, že se řídím zodpovědně prohlášením slovutného biologa pana Větvičky, kdy na otázku zvídavé rozhlasové reportérky, zda je vegetarián, jemně odpověděl: „Mladá dámo, v celku ano. Jen všechny ty kytičky, lístečky a travičky potřebuji pozříti zpracované skrzervá králíčky, slepičky, prasátka, ovečky, kozičky či kravičky.“
Moudrý to člověk.
Nikde se tu nemluví o rybkách, což mě dietologové asi vyčiní.
Ale kapr – ne, štika – kdysi, amur?
Po vánocích, kdy na mne při kuchání vypadly snad kilometry tasemnice z útrob toho krasavce – BRRR!
To už raději vytahovat ježka – v kleci, nebudu ho přece péci v peci.
Závěrečná poznámka:
No fuj… To byl zážitek. A já si říkala, že ten kamarádův amur je nějakej krotkej, ccc…
Oni totiž všichni chodí zabíjet k nám. Mě to nevadí, bacit rybku po hlavičce, až vám skončí na pánvičce. Jen ji nesmíte dávat na můj talíř.
Já tak uzenou makrelu, pečenáče či rybí karbanátky od bratrů Poláků 😀 To jo, ti je mají mňamózní 😀
Řemenatka zde: https://www.facebook.com/zajimavazviratka/photos/a.112015263812553/60921…
Podhrabávač
Téma: DMD č. 15. pro 15. 4. 2023. Téma: Bujaré strkanice
Drabble:
Je-li (Hopsa hejsa) plot výše k zemi položený, stane se ti (do Brandejsa) náležitě prodražený.
Máš-li (Skákal pes) pod plotem skulinku, přijdeš o (přes oves) prašule za chvilinku.
Takhle bychom mohli porovnávat naše a psí říkanky (štěkánky), co se našeho plotu a vzájemných sousedských vztahů týče.
Náš nalezenec Andy usoudil, že je-li setrem – Gordonským, měl by se zabývati pernatou zvěří.
Bohužel se odmítl podrobit jakémukoliv výcviku vedenému člověkem (mnou) a rozhodl se pro samostudium.
S nasazením strkal čenich i tlapy pod náš plot, až došlo v sousední zahrádce na bujarou strkanici – cíl uhoniti si slepici.
Zakoupeno sousedovi – 9 kuřiček nových.
Závěrečná poznámka:
Je pravda, že kromě nových slepic, jsme museli zakoupiti i 10 kusů kari sítě, nastříhat, plot odkopat, sítě nainstalovat, upevnit a přihrnout.
Když tohle děláte v čase únorovém, pěkná kosa i makačka (moje, viz: „ty jsi chtěla pejsky“)
A pak to vzrušení, když si sousedova dcera dovezla štěně rotvajlera.
Se smutkem mi onehdy sděloval: „A teď si ty slépky musím zaplatit sám.“
Řekni táta
Téma: DMD č. 16. pro 16. 4. 2023. Téma: Generátor náhodných slov
Drabble:
„Já ti to vysvětlím,“ sedí můj drahý syn, dnes již hrdý otec, naproti v křesle a pokračuje „Bubu je tma, ale když už leží posteli, chce přehodit peřinu a dělat baf.“
„Takže podle situace.“
Vysvětlovací výklad pokračuje: „Baka je na záchod, vak je vlak. Ham je jídlo, ham mňam je nejoblíbenější jídlo – třeba zmrzlina nebo řízek.“
„To chápu, to máme podobný.“ směju se.
„Koka je kočka a ´Kuuků!´ volá vašeho kocoura Kurka, viď Daníku.“ podívá se na prďolku. „Daníku a řekni táta.“
„Ne.“ ozve se z Daníkových rtíků. Zákeřně se usměje a hrdelním hlasem jako z pekla osloví tatínka „Mm_mo!“
Závěrečná poznámka:
Nevíme, kde se to vzalo, ale od počátku, kdy prďolka začal žvatlat, oslovuje svou maminku „mami, mamo, mamiko“ – jemným dětským hláskem.
Ale na jakýkoliv pokus o oslovení „táta, tati, táto“ reaguje ukrutánským zamračením (přičemž se ale směje a v očích mu poskakují plamínky) a vždy vydá nepopsatelně hluboký hrdelní zvuk „Mm_mo!“, jako by vás oslovilo samo peklo, a pak se smíchem utíká pryč. Táto neřekne a neřekne 😀 😀 😀
Třeba rentiér???
Téma: DMD č. 17. pro 17. 4. 2023. Téma: Kde se vidíte za 5 let?
Úvodní poznámka:
Malá poznámka na úvod:
Kouč je tak trochu fikcí, zbytek skutečně právě kolotá mou hlavou.
Jak pak by ne, na takovou otázku.
Drabble:
„Uvolněte se a zamyslete…“ začne svou hodinu vymývání mozku ´human resources coach´ „Kde se vidíte za pět let?“
V hlavě mi v tu chvíli exploduje:
Včera jsem si vyvrátila koleno, kulhám jak starý Peirac, když balil Andželínu.
Celý víkend jsem míchala, krájela, porcovala, dělila, balila zabíjačku (no dobře, mňam).
Zrovna mi volal kolega, že se s naší třídní kráskou rozešel ten její a že se mu na praxi kácí a omdlévá a bečí a ječí.
Chtěla bych být rentiér na Bahamách nejmíň v Defenderu, ale bába od Sportky mi vyplatila ´výhru´ 113,- káčé.
„Řekla bych, že pořád v práci.“ odvětím.
S kočkou na rameni
Téma: DMD č. 18. pro 18. 4. 2023. Téma: Poznávací znamení
S kočkou na rameni
Drabble:
Tak nějak se rozumělo v té době, že děti budou vzorně odpovídat na jednoduchou otázku paní učitelce.
Chlapečci chtěli být popeláři, řidiči autobusu, strojvedoucí, výpravčí, doktoři, ti smělejší kosmonauti.
Holčičky se toužily stát kadeřnicemi, prodavačkami, učitelkami, ty éteričtější princeznami nebo modelkami.
Nechtěla jsem v té době ničím takovým být.
Snad za to může bábinčina Micka, snad malá lvice Dáša, ale určitě nejvíc paní chovatelka šelem v ostravské ZOO, když mne vzala dozadu za mříže a já mohla koukat do klece veliké šelmy.
Propadla jsem kouzlu těch očí. Chtěla jsem se stát chovatelkou tygrů.
Poznávací znamení – ženská s kočkou na rameni.
Závěrečná poznámka:
PS: mám ji tam furt – když vstanu, když si vařím kafe, když přijdu z práce, když si sednu k televizi 😀
prostě mě miluje 😀
Šachový syndrom
Téma: DMD č. 19. pro 19. 4. 2023. Téma: Šach mat
Drabble:
„Šachy jsou královská hra, holčičko.“ slyším ve vzpomínce tatínka, který mi velmi trpělivě vysvětloval jak která figurka táhne.
„Šachy, to je kouzlo strategie.“ říkal mi můj muž, když z papíru vybaloval nádherně vyřezávanou kazetu s šachovnicí s dvaatřiceti figurkami.
Šachy jsou můj životní mat – vím, že jsou strategie, vím že střelec jede šikmo, věž rovně, kůň do L, dáma může skoro cokoliv a král jen trpně poskočí o jedno políčko.
Já mám svůj šachový syndrom – jakmile postavím celou sestavu, vypne se mi mozek.
I počítač zahlásil: „Ukončete hru, nemá logický základ.“
Nu což.
Kafe, deku a další díl – Dámský gambit.
Závěrečná poznámka:
Dámský gambit. Na tuhle minisérii mne navnadila má snacha.
Moc ji za to děkuji 🙂
Kuchař
Téma: DMD č. 20. pro 20. 4. 2023. Téma: Hoď ho do hrnce
Úvodní poznámka:
Mám tu naši krajinu tak zakouslou pod kůží, že mne ani moc nelákalo táhnout se „někam“ jinam. No a protože jsem byla dlouhé roky s kluky sama, bylo jasné, že na to ani není.
Takže dovolené byly u nás v akci staří bronťáci a jejich drobotina – tábory.
Každý den vařila jedna rodina a ostatní měli program a hlídali děcka služby.
A s námi všemi jezdil Kuba – svéráz, ale děcka ho milovala.
Drabble:
„Takže, vážení, dnes jedeme na Slezskou Hartu, bereme s sebou větší svačinky a oběd bude později. A kdo chce více motivace, dnes vaří Mamut a Kuba.“ vyhlásil Deny.
Rodičové i prďata vyrazili na cyklo výlet a já se pustila do škrábání 10 kilo brambor – „Mamutéééé, udělej plackýýýý…“ – škemry škemry…
Kuba klid.
Já už strouhám, loupu česnek, rozpaluju pec na smažení. Kuba – nic.
„Kubo?“
„Však vařím, slepicu, na polívku.“
„A co do ní?“
„Klíííd. Mám hotový. Však jsem dělal doma. Koukej!“
A hrdě přede mne vysázel čtverečky nudlového těsta s vykrojenými srdíčky.
„A kdo najde tohle dvojitý, dostane čokošku!“ zakončil vítězně.
Závěrečná poznámka:
Kubovy vývarové polévky s jedním játrovým knedlíčkem zvícím velikosti tenisového míčku byly pověstné – „Však si nakrájí, lžicou.“
Tenkrát tu dvojsrdíčkovou nudli vytáhla ta největší jídlo frfňa celého tábora. A byla patřičně hrdá. A o tu velkou Milku se s ostatními podělila.
Mamutku, moc pěkné, takové ze života jak sám plyne,uklidňující a vtipné, díky! U nás v lecčems podobné,psí i kočičí,porpvé na cvičáku před lety s mojí první boxerkou,třeba. Řekněte psovi jak jste zvyklí“lehni“, já „Deny hajíí!“, Svazarm čučel! Později na kerrýnku specifično „ke mně“: „néééé,zajíc nééé! Naštěstí se už uklidnila. Naposledy když jsem jela od Páji ze Zlína mně stavěli policajti,psice štěkala jak urvaná a mně nenapadlo nic lepšího jako otevřít okénko s pokřikem „zavři hubu“. 🙂 No a na velmi oblíbenou společnskou otázku,čím budeš až budeš velká,jsem k nelibosti matinky odpovídala,že šaškem v cirkusu,pak jsem byla vyhoštěna z dosahu. 🙂 Mám moc ráda tvé poetické psaní,vždycky mne tak nějak laskavě uklidňuje.
Děkuji, moc.
A jak vidno, život všude jeden.
Napimu už nejspíš ta jeho blnivhůze zůstane. Ale na druhou stranu učí všechny mlaďochy jak na překážky, jak na přivolání.
Jen aport mi donese do předsednutí a „pfuj, sis to zahodila, tak si to zvedni“. BH zkoušky nebudou 😀 😀 😀
Oprava -Napi – vlnichůze
Mamutku, krásně se to četlo, díky moc
Děkuji, zo mne těší 🙂
Jedním slovem – nádhera ! Je to přímo pohlazení na duši. A o povelech si vím své 🙂 Darek byl relativně poslušnej, ale když už šlo do tuhýho, spolehlivě zabíralo : Jdeme papat ! 😀
Slípky je nechávaly v klidu a když si je chtěli (jak Majk tak Darek) prohléhnout, když se pásly na louce a slepice s křikem lítaly jak zběsilé, jen stáli a div že nekroutili hlavou 😀
Ale když Dede zmínila pojišťovnu 🙂 To byly Majkovi tak něco přes dva roky, bydleli jsme v paneláku a pes fungoval jak demoliční četa. Už se zdálo. že se zklidnil, tak jednou MLP povídal: hele, už je velkej, nech otevřeno do ložnice, on tam rád spí na přehozu na posteli, alespoň bude klid. Byl, jeden den, druhý den…pak jsem měla úřední den a odpoledne volám domů, co pes? Ále, ani se neptej…. MLP měl v ložnici pracovní koutek, psací stůl a na něm služební laptop s externím cosi, ke kterému měl sluchátka a učil se angličtinu. No a miláček okousal ozdobné kouličky v rozích pelestí, potom vylezl přes židli na stůl a rozžvýkal ta sluchátka a to externí zařízení. Podotýkám, že se psal rok 1998 a ten laptop a spol. byl služební…, nebylo to nic laciného.
MLP měl pojištení tzv. „na blbost“, ale musel jít přímému nadřízenému ,což byl gen. ředitel, zdůvodňovat. Generální se prý dlouho tak od srdce nezasmál a MLP musel druhý den donést fotku toho provinilce. Nakonec nás to stálo 200,- 😀
Ten pes za to nemohl, byla to naše chovatelská chyba, oni ti velcí pacholci jsou mentálně dospělí tak po třech letech…
Pojistky na blbost jsou výborná věc. Jen u těch slepic pojišťovna zjišťuje „Jak jeden zabezpečil“ a „Zda jeden předpokládal“.
No, už jsou ploty zpevněné.
Momentálně i Napi i Andy dělají gaučáky. Venku leje a panička už tase chodí do práce, tak si musí pi hlídání odpočinout 🙂
Pekné. Většinu si pamatuju, ale některé mi přece jen utekly. Jinak k tomu, že neřekne táto. Nejmladší vnouče říká každému mámo. Tátovi, mně, tetě… snažila jsem se ho přesvědčit, ať řekne babi, na což reaguje kategorickým ne!
Díky i za morální podporu 😀
Už jsme jej načapali, že mezi řečí vypustil z pusinky „tata“, ale když se jej neteř zeptala: „Daníku, ty jsi řekl táta?“ okamžitě odpověděl „Ne, ja ne“ 😀 😀 😀
Pokračování 🙂 :
Ech plněná ryba – jo, to takhle po povodních jdeme se psy po louce, kdy jeden z nich zaškobrtne o rybu. Ta se mžikem rozpadla a co se z ní vyvalilo… fujtajbl, to byla přímo noční můra.
Pes lovec – vzpomínka na dětství a psa Ríšu. Taky si vzpomněl, že by udělal probírku slepic a jak mamka nikdy zvířata nebila, tak tenkrát dostal takový vylágoš tou slípkou, že od té doby dělal, že je dvůr slepic prostý.
Máš šikovného a potměšilého vnoučka – to je jistě radost. Vzpomínám na svou neteř, která do čtyř let mluvila pouze spisovnou mandarínštinou. Jednou jsem si ji odvážela na prázdniny vlakem a celý vagon na ni obdivně hleděl, jak mi plynule převypráví pohádku O Červené karkulce – pravda, z celé pohádky rozuměli pouze dvěma slovům Ne! a Jo?
Vždy, když jde Jeník pro „výhru“ ve Sportce, tak se raduju, že co by milionářka už v pondělí nejdu do práce a vždycky to zklamání! 🙂 🙂
Ve třetí třídě na otázku „Čím budeš?“ jsem učitelce tvrdila, že vědkyní! Doteď nechápu, kde se to ve mne vzalo 🙂
Tak ani ty šachy nehraju – u nás sice hodně hráli deskové hry, ale na šachovnici pouze dámu a mlýnek (ten byl namalovaný na druhé straně) a ani v tom jsem nevynikala. Holt asi ten mozek vědkyně přece jenom nemám – to se pak nemohu divit, že se úča tvářila dost pochybovačně.
Jo a táborový kuchař – to jsem si hned vzpomněla na doby táborů, kdy jsme si vlastnoručně plácali kamna z bláta a kamení a na těch se vařila veškerá krmě (dokonce i na buchty došlo), ale stejnak nejlepší bývali půlnoční nájezdy na spížní stan, kde jsme zabavili hrnec sádla a chleba…
Krásně píšeš milá Mamut.
To je lahoda pro duši, vidět, že ten život nám dává stejně. Jen si to musíme najít a nenechat utéct mezi prsty.
A to je moc fajn.
Děkuji 🙂
krásné drabblíky na středeční ráno..způsobily možná i konec krápotu a rozjasňující se oblohu! tak to mám radost, protože přijdou střechaři a dílo zase o kus poporoste 🙂 kočku spolupracující se psem jsme měli kdysi dávno: správně vyhodnotila, že pejsek by si rád dal chleba s máslem, ale na stůl na něj kvůli svému nízkému podvozku nedosáhne. i vyskočila na stůl a postrčila tlapičkou 🙂
😀 😀 😀
Na stůl nám Andy dosáhne s přehledem, ale mufinky nebo rohlíčky z chlebníku… 😀
I když bych se na ně nejraději „furt“ zlobila, nakonec se (výchovně) za rohem směji jako blázen, co zas vyvedli.
Děkuji 🙂
Eh, ten nevhodný smích znám! Je těžko vychovávat Rexe, který umí vyseknout pohled „Kdo? Já? Nikdy!“ tak dokonale, že by se jeden zapomněl zlobit i když delikvent stojí uprostřed důkazů svého zlotřilého chování 😛
Dneska mi každé drabble připomnělo můj život. 🙂
Teda, se s usínáním naštěstí až takový problém nemám, protože kdy já spala celou noc bez probuzení? Stárnoucí Brooke potřebuje ven i v noci, mezi tím si vzpomene Zikmund, že má málo granulek a umírá hlady, pak potřebuju já na WC, pak Jeník (a mne vzbudí ticho), prostě mé spaní je takové… záplatované.
Kynologické pokyny – ano piškotek ten nejfrekventovanější, ale byli časy, kdy jsem se mohla upiškotkovat a Brooke ani uchem nehla a mizela v dáli.
Tak souhra mezi psy a kocourem u nás až taková není – kromě teda vybírání hnízda (Zikmund) a likvidace následků (Brooke) – to byl teda koncert. Naštěstí už Ziki od záškodničení upustil, tudíž i na naší zahradě se konečně nachází ptáčci zpěváčci.
Roky jsem se bála sršňů, ale nyní jsou moji nejoblíbenější bodalci. Jsou to něžní zabijáci – zato včely jsou nevyzpytatelní cholerici. Vzpomínka na dovolenou, kdy jsme pod borovicemi snídali spolu s vosami – pozorovali jsme, jak si šikovně ukrojila kus sýra či šunky větší než sama a pak vrávoravým letem se doškobrtala na větev. Po spořádání porce nový nálet na naše talíře.
Jojo, vosy nám také často v jarních až podzimních dnech ujídají šunku nebo ovoce ze studené mísy, když sedíme v letní kuchyni. 🙂
Když se po nich člověk neohání jako šílený, tak nejsou nijak zásadně nebezpečné.
ano, já je vždycky nechám, aby si nabídly, co unesou a pak vyhlásím “ tak už bylo dost, holky!“ to je naše večeře! ne že by to nějak výrazně zabralo 😀
Zvířátka jsou naše druhá radost (hned po dětech a vnoučátkách) 🙂
Hodně lidí je překvapeno, že „jako kočka s pes“ není bitva.
A k těm vosím spoluhodovníkům – zažila jsem dobu, kdy v rámci plnění závazků složenkových, pracovala jsem na sadových úpravách.
Při mé práci venku se sekačkou či jiné, má svačinka byla obvykle špalík vysočiny a rohlík.
A o tuto vysočinu jsem se dělila s vosou, která si létala vzorně odkusovat pro své družky v hnízdě.
Eh, záplatované spaní! To je skvostný termín, k tomu se hlásím:)) Vůbec teď s naším juniorem, který musí spát u mojí postele a jsa strašně okožichován v noci samým teplem lemtat spoustu vody. No a té se pak chce opět v noci zbavit 😛
Takže mě klidně už ve dvě ráno důkladně šťouchne mokrou tlamou – a paničko pojď! Jednou jsem ho ukecala a pak litovala, protože mě vzbudil znovu, ale to už potřeboval tak moc, že když sbíhal schody, ucvrnkával 😛 Mytí schodů ve čtyři ráno je takový opruz, že teď se už na to čůrání nechám (nerada!) vzbudit i v ty dvě. Naštěstí už budou chladnější noci, což pro něj znamená méně nočního pití a také méně nočních vycházek (jak doufám:)) Dnes vydržel až do šesti… 🙂
Mamutku, tvoje životní povídání bych mohla číst dál a dál a vždy by mi vadilo, že je konec 🙂 Plyne hladce jak voda v říčce, občas si poskočí na kameni, občas trochu zahučí, ale tvůj nadhled a jemný humor jí vždy zklidní hladinu. Moc si to užívám!
Chtěla jsem dnes vybrat to nej a moc mi to nejde:)) Možná ta něha nespavosti 🙂 Nebulla házející rohlíky mě rozesmála – takhle kdysi házela Čita piškoty Nazgúlům:)) Slepice… taky znám. Kdysi z toho byl pobavený příběh v Kooperativě (mám psy pojištěné:)) A pokud jde o podivné příkazy ve výcviku, tak vedlo moje „počkej“ na stopě, když jsem se někde zamotala já nebo stopovačka a Berry nebo Ari trpělivě čekaly, až se vymotám a zavelím „hledej dál“ 😀 Tehdy se na zkouškách sice policajti chytali za hlavu, ale zároveň žasli, že to funguje a ten pes na stopě opravdu pokračuje! 😛 (stopujícího psa totiž psovod NESMÍ rušit!)
Moc děkuji ta tvá milá slova.
Někdy mám pocit, že jsem na světě, abych plnila přání našim chlupáčům 🙂 a někdy, abych ohladila hrany nepříjemnému dění.
Ale co nejvíce se snažím zachovat to lepší. Protože bolavé rány mohou lidé vyslechnout a politovat tě, avšak víc je posílíš, když ukážeš, že to jde, třeba trochu kulhavě.
A nepovely jsem dotáhla k dokonalosti 🙂
Na zkouškách jsme hrdě šlapali s Napinkem a pan rozhodčí se lámal v pase, prozože na rozdíl od všech vycvičenÿch „kladrubáků“ (pes s chůzi koňské drezury) šel Napi „po svojom“ – vlnil se v bocích, občas koukl vlevo, občas v pravo. Ale cviky a vše s tím dané zmákl lépe než modelíni 🙂
PS: a pan rozhodčí se smál ještě i když mne potkal po půl roce. Tož Napi, že.
Takhle chodí Fram. Když s ním začala Terka na cvičáku, tak první reakce cvičitelky „A jé, maliňák, to bude éro, toho nezastavíme!“ A mezitím Framíto krokem modelky došel ke kuželu, popřemýšlel, co s tím a stejným krokem se vrátil. Vypadal jako pekař Matěj z Šíleně smutné princezny, když předváděl, jak mu to bude slušet coby králi – akorát teda Fram neměl v pacce ten šprůdlák. Ale už se zlepšil 🙂 🙂
Drablíky jsou super. 🙂
S dovolením jsem přilípnu vzpomínku na víkendové Veterán rallye v Kutné hoře. 🙂
https://davadu.ugandalfa.cz/galerie/index.php?/category/110
Děkuji za pochválení a veteráni jsou boží 🙂
Pokud jde o kočku shazovací, máme podezření, ale nemáme důkazy. Dokonce dvojité podezření- Oriáš na linku leze, ale Adélka dlouhé roky předstírala, že to neumí. Až jednou byla u nás Kačka a my jsme odešli do práce. Kačka došla dolů do kuchyně, kde kočka na lince ztuhla a nevěřila vlastním očím, že byla přistižena….
No a pokud jde o přivolání na piškoty, já po selhání základního povelu „ke mně“ volám „pejsinky, kokinkoooo!“. Ještě že nejsem v kynologickém klubu, by jim hrklo…
Dneska to bylo velmi ze života 🙂
😀 😀 😀
Věř mi, nehrklo, teda těm normálním.
Náš kolega má fenu SAO – chlupatá bílá koule. A při povelech na poslušnost se z jeho úst ozývá:“Hačí!“
A náš pan výcvikář mu pravil: „Kolego, jeden povel a když tak sedni.“ A náš milý psovod: „No, já ji chtěl upozornit. Ona je Hačiko.“
Mamutku, tvoje drabble jsou jak pohlazení v běhu všedního dne. A co jsem osobně poznala vaši domácnost, musím potvrdit, že příběhy o zvířátkách se absolutně zakládají na pravdě. 🙂
Moc děkuji a doufám, že to nebyla vaše poslední inspirativní návštěva. Přec jen – k vidění je toho ještě spousta a k pletení jakbysmet 😀
A hafí a čičí se také těší 😀
Naprostý souhlas s řádky JJ 🙂
Tak my jsme zvocelení, takže až budeme pozvání, přijedeme moc rádi. Třeba postrčit tu pergolu ve výstavbě. 😀
Yesss
Už se těším