Většinou v literatuře se konkrétní text stává inspirací pro ilustrátora. Napadlo mne naopak psát příběhy pod vlivem dojmů z jednotlivých obrazů. Stoslůvky jsem začala psát díky literární výzvě Duben měsíc drabble.
Tyto jsou k modernějším obrazům pouze s odkazy, protože si nejsem jistá, jak je to u videí vzhledem k autorským právům. Doufám, že i tak se drabble budou líbit.
Jan Zrzavý: Přítelkyně
Ta úzkost z vypovězených slov. Ta bezvýchodnost toho, co ještě nebylo vyřčeno. Všechny ty pocity se utápí ve tmě. Neznatelná naděje je jako chatrné světlo lampy na stole. Odbila desátá. Srdce inspirované orlojem chce přestat bít. Zdráhá se tepat, protože v hlavě a v celém těle tu nebohou dívku tepou výčitky. Vzpomínky jako svěrací kazajka ji sevřely smutkem a ochromily touhu žít. Její obličej se protáhl bolestí. Noc zahalila jedno lidské tajemství.
Přítelkyně mlčí. Jen její gesto říká jasně: Tohle přeci nemůžeš! Druhá ruka na rameni vyjadřuje soucit a chlácholí. Je to zlé, ale konec lásky ještě není konec života.
Téma: Desátá hodina odbila, lampa ještě svítila
René Magritte: Černá magie
https://www.wikiart.org/en/rene-magritte/black-magic-1945
Vnímal její krásu, převracel ji v sobě jako karamelu v ústech. Fascinovala ho její nahota. Provokovala jeho touhu. Hltal ji uhrančivýma očima. Nemohl se vynadívat, nemohl se nabažit.
Neopětovala jeho pohled. Měla hlavu v oblacích, proto byl přesvědčený, že přebývá v nebi.
Vlastně už žila jen v jeho vzpomínkách. To nemohl připustit. S vypětím všech sil si ji úporně vybavoval v mysli. A ona se mu zhmotňovala přímo před očima. Byla tak skutečná! Měl pocit, že se jí může dotknout, že se nerozplyne jako bublina. Připadal si, že je v sedmém nebi.
Místo toho se ocitl ve spárech černé magie.
Téma: Bublina
Rafal Olbinski
https://polishposter.com/4384-rafal-olbinski-recent-paintings-1992-exhib…
Od doby, co jsem tě poprvé zahlédl, nemohu na tebe přestat myslet. Vidím tě všude. Tvá krása se zrcadlí na klidné vodní hladině. Spatřuji tě i v oblacích.
Útočíš na mé smysly. Prostupuješ mnou. Celého mne pohlcuješ.
Moje důstojnost, symbolizovaná cylindrem vzala za své. Jsem schopen dělat nepředloženosti. Nepoznávám se.
Ochrnutý láskou, přeju si, abys byla stále se mnou, ale ty toužíš po volnosti jako racek poletující nad mořem. Vznášíš se v mých myšlenkách.
Rád bych tě polapil. Unikáš mi. A když tě uzamknu do klece svých přání a alespoň tam jsme spolu jako dva ptáci, odvracíš ode mne tvář.
Téma: Tenkrát poprvé
René Margritte: Zastavený čas
Strohému pokoji dominuje krb. Není v něm dříví na podpal, ani z něj neplápolá oheň. Přesto je v něm dým. Z krbu totiž vyjíždí zázrak moderní techniky. V prostoru levituje nejnovější typ parní lokomotivy, které se kouří z komína.
Lokomotiva se v nejvyšší rychlosti zasekla v pohybu, stejně jako hodiny na krbové římse. Za nimi je o zeď opřené zrcadlo, kterému hodiny bez jakýchkoli emocí ukazují záda. Kromě svícnu bez svíce je zrcadlo tmavé, bez odrazu. Jakoby by toužilo po světle a netrpělivě čekalo, kdy bude moct zrcadlit zcela nový výdobytek techniky.
Malíř na obraze zastavil čas, nikoli technický pokrok.
Téma: Zázrak moderní techniky
Henri Rousseau: Válka
https://cs.wikipedia.org/wiki/Henri_Rousseau#/media/Soubor:Henri_Roussea…
Žena bílými šaty kamufluje vinu. V rukách meč a kouřící pochodeň. Se šklebem a vítězným gestem seskakuje z černého oře. Ten se v mohutném skoku vznáší nad skrumáží mrtvých těl, jejichž bělost svítí mezi kameny. Pohozená těla a údy zčásti pohlcuje zem. Jediný muž má oblečené záplatované kalhoty. Nahota ostatních evokuje myšlenku, že na svět jsme si nic nepřinesli a při odchodu z něho si nemůžeme nic odnést.
Oblaka se zabarvila od krve. Ani stromy neunikly běsnění. Polámanými větvemi namísto rukama lomí nad tím děsem. Listy hrůzou zčernaly. Sténání utichlo, múzy mlčí.
Čtveřice havranů radostně tleská křídly nad nečekanou hostinou.
Téma: Inter arma silent Musae – lat. Ve válce múzy mlčí.
Dede: Omlouvám se, ale musela jsem obraz Zastavený čas vložit aspoň takhle, původní odkaz vedl na Aukro a už byl patrně zakoupen, proto odkaz nefungoval. Snad se pan Margitte nebo jeho dědici nebudou zlobit, ale nikdo na tom zobrazení nevydělává, tak by to nemělo být proti ničemu 🙂
Úžasné a výstižně popsané obrazy. Tohle už jsou drablata nějaký rok stará, že?
Děkuju Ti Aries.
Máš pravdu a dobrou paměť. Až na Válku jsou staršího data. 🙂
Užívej si zbytek léta, než propuknou starosti spojené se školou.
Opět velice trefně popsané obrazy. Pro mě, jako člověka milující renesanci, jsou zvláštně magické až tajemné. Nejvíce se mě líbí obraz Zastavený čas.
Mám radost, Míšo, že se Ti obrazy i povídání líbí. Díky. Obraz Zastavený čas je velmi působivý a nesmazatelně se vryje do mysli (alespoñ do mé). 🙂
Tvé poutavé psaní dává obrazům zcela novou tvář.
Krásné 🙂
Mamutku, děkuju.
S obrazy je to podobné jako s hudbou. Někomu se líbí určitý obraz či skladba nebo žánr a další je zatracuje.
Ale nejvíc vidím podobnost s básněmi. Leckdy si je jednotlivci interpretují po svém, ale důležité je, že působi na emoce a mysl.
Milá Aplír, s tebou se vždy moc ráda dívám na obrazy! Jednak mě upozorníš na spoustu těch, které neznám (a já si pak googlím další:)) a jednak si ráda srovnávám tvoji interpretaci se svou 🙂
Dnes mě prostě uchvátil ten Margittův, ten je! Ten bych mohla mít klidně doma:)) Já v té lokomotivě vidím energii, obrovskou a spoutanou pro potřeby člověka – vlastně podobně, jako mu složí oheň v krbu. Ale tvé vysvětlení mi přijde lepší! 🙂
Milá Dede,
moc ráda si vždycky přečtu, jak obrazy působi na druhé, jaké v nich vyvolávají pocity.
Margrittovu reprodukci jsem poprvé viděla jako patnáctiletá a ten obraz se natrvalo uhnízdil v mém srdci. Dá se říct, že mi fascinuje. 🙂
Eh, omylem odesláno jako anonym. Omlouvám se. Aplír
Mně se nejvíc líbila Černá magie a muž s kloboukem. S lokomotivou mi nevím proč naskočil Sherlock Holmes 🙂
Dík Matyldo.
Je zajímavé, jak fungují asociace. Někdy stačí vůně nebo úryvek melodie a vzpomínky a myšlenky se dávají na pochod, nebo spíš někam ulétají. 😉
Milá Aplír, dneska zamyšleně a dlouze hledím na muže v klobouku a lokomotivu letící z krbu. První mi připomíná styl Eschera, druhý je ní blízký možná pro tu nezastavitelnou energii pokroku. Žasnu, kde neustále bereš inspiraci pro nové a nové malby sto slovy.
Díky moc milá JJ. Ono je to tak, že právě obrazy jsou mi inspirací. Bez nich by mi v DMD už dávno došel dech.
Možná Ti to připomíná Eschera tím, že i při pohledu na jeho obrazy nám naše smysly napovídají, že obrazy působi skutečně, ale nesrovnávají se s realitou. Tím spíš mne fascinuje Zastavení času – vše tak detailně a realisticky zachycené, tak moc působivé – až podprahově – řekla bych. A přitom snové a přesto tak snadno uvěřitelné.