Další dvě povídky jsou o krásách daného období i jednoho obyčejného dne a jedna kočičí povídka, ke které mě inspiroval náš Zrzek. Mám moc ráda kočky, tak určitě nemůže chybět povídka věnovaná právě jim a jmenuje se Kocourek. Povídky Podzim a Letní den popisují krásy daného období.

Kocourek

Seděl na okně a díval se ven. Na jeho kožíšek zrzavé barvy, který byl heboučký a upravený, dopadaly sluneční paprsky. Díky nim vypadal ještě zlatavější, než ve skutečnosti byl. V teple paprsků, pronikajících oknem do pokoje, začínal být ospalý. Zívl si a stočil se do klubíčka. Za chvilinku už spal. O čem se mu asi zdálo? Snad ve snu vylizoval misku plnou sladké smetany, nebo proháněl myšky po louce. Kdo ví. Když se prospal, protáhl se a začal si upravovat svůj kožíšek. Najednou uslyšel zavolání, „Zrzku“. Moc dobře věděl, že patří jemu. Otočil se, aby zjistil, kdo na něj volá.

Ve dveřích stála holčička a držela misku s jeho oblíbeným jídlem. Rychle seskočil z okna a rozběhl se za ní. Pohladila jej po hřbetě, poškrábala za ouškama a postavila před něj plnou misku. S chutí se pustil do jídla. „Až se najíš, tak si půjdeme hrát, ano“, holčička si sedla vedle něj a trpělivě čekala, až vylíže misku. Když dojedl, podíval se tázavě na holčičku. Ta z kapsy vytáhla skákací kuličku a provázek, na jehož konci byl přivázaný střapec, udělaný z kousků barevných papírků.

Přemýšlel, s čím si má začít hrát, obě věci měl moc rád. Nakonec to vyřešila holčička. Hodila mu kuličku a on se za ní rozběhl. Když se někam zakutálela, holčička ji s ním hledala. Při hraní ubíhá čas rychle. Ve dveřích pokoje se objevila maminka a říkala své malé dcerce, že je čas jít spát. Tomu kocourek rozuměl. Věděl, že dostane večeři on i jeho malá společnice při hrách. Po večeři šel do dívenčina pokoje, zatímco ona zamířila do koupelny. Čekal na ni v pokojíčku, až za ním přijde a půjdou si spolu lehnout. Dívenka si zalezla pod peřinu a on se přitulil k její tvářičce a vrněl jí do ouška. Poslechli si pohádku, kterou jim přečetla maminka a potom už spali.

Letní den

Začíná brzy. Slunko se pomalu vyhoupne nad obzor a svými paprsky objímá nové ráno, které se třpytí na listech v krůpějích rosy. Je také plné ptačího zpěvu ozývajícího se ze všech stran a vítajícího nový den. Nikomu nevadí brzké vstávání. Do rána plného teplých, hřejivých paprsků se dobře vstává. Snídaně se podává venku v altánku. Vůně čerstvého pečiva se mísí s vůní popínavých růží, které se proplétají plotem stojícím za altánkem. Na stole, vedle hrnku s kávou, leží knížka. Trpělivě čeká, až ji někdo otevře a začne si v ní číst.

Ráno se pomalu mění v dopoledne. Příjemné ranní teplo se začíná měnit v horko. Kočky, které ležely na zápraží a doteď nastavovaly své kožíšky slunečním paprskům, se líně protáhly a hledají stín. Budou tam pokračovat ve slastné dřímotě. O čem se jim asi zdá? Kdo, ví? Možná ve snu honí myši, nebo vylizují misku plnou smetany. Blíží se poledne. Vůně oběda, který se bude podávat venku, přilákala nejen lidi, ale i zvířecí osazenstvo dvora. Kočky i pes sledují ostřížím zrakem obědvající a čekají, zda se tam nenajde nějaký kousek i pro ně. Odpoledne začíná ospale. Každý hledá stín, aby si mohl na chvilku zdřímnout. Dokonce i vrabci na střeše se přestali hašteřit. Ticho je téměř posvátné a nikdo jej nechce přerušit.

Odpolední žár láká všechny k vodě. Je krásně chladivá, třpytivá a osvěžující. Stíny se začínají prodlužovat, blíží se večer. Vánek si pohrává s listy na stromech. Je příjemně. Po večeři je čas začíst se na chvíli do knížky.

Slunko zapadlo za obzor a začíná se šeřit. Horký letní den končí a noc rozprostírá svůj temný saténový plášť, na kterém se začínají ukazovat první hvězdy. Zprvu je jich jen pár, ale po chvíli se začínají objevovat další a zanedlouho se rozzáří tisíce hvězd. Svítí jako malé lucerničky. Všechno se ukládá ke spánku. Dobrou noc.

Podzim

Podzim je loučení s teplým počasím, stěhovavými ptáky, prázdninami a dlouhými hodinami teplého slunečního svitu. Patří k němu i mlhavá rána, nevlídné, zamračené a sychravé dny, kdy se zdá, že mrakům visícím nízko nad zemí moc nechybí k tomu, aby spadly dolů na zem. V ránech, skýtajících z okna pohled na těžké šedivé mraky plné vody, se nikomu nechce vylézt z teplé postele.

Skrývá v sobě i zvláštní kouzlo, které v žádném jiném ročním období nenajdete. Má barevný kabát, ušitý z listí na stromech, vybírajících ty nejkrásnější odstíny žluté, hnědé a červené, fialových ocúnů, jež vykukují z trávy, dozrávajících šípků, spadlých kaštanů a nádherných západů slunka barvících oblohu do ruda. Procházky, na kterých kromě spadaného listí šustícího pod nohama není slyšet žádný jiný zvuk, poskytují čas k urovnání si myšlenek ve vlastní hlavě. V lese je ticho. Jen občas se ozve zapraskání větévky, na kterou šlápla srnka nebo jiné zvíře.

Noci už nejsou tak teplé jako letní, ale hvězdná obloha láká k procházce dál.

V teplé bundě je příjemně a desítky světýlek, třpytících se na nočním nebi, jsou stejně krásné v kterémkoliv ročním období. Ve vzduchu už začíná být cítit zima. Slunko také ztrácí svou sílu. Přes poledne je teplo, ale ráno a večer svým chladným počasím dokazují, že létu už odzvonilo. Také pozdější rozednívání a brzké stmívání poukazují na změnu ročního období. Při větrném počasí zdobí oblohu spousta papírových draků s třepetajícími se barevnými ocasy, sloužícími jako závaží. Rodiče s dětmi stojící na zemi, vyvracejí hlavy, aby viděli svého draka, jak poletuje po obloze. Při pohledu na něj možná sní o létání a představují si, jaké by to asi bylo, kdyby se mohli vznést, z výšky se dívat na svět a letět někam daleko. Podzim je nádherný a má své kouzlo.