Víte, kam pojedou na dovolenou britští kouzelníci, kteří touží po klidu a odpočinku od veškeré magie, ale zároveň po exotice a neobyčejných zážitcích? Přece do mudlovského světa. Na kontinent. Přímo do jeho srdce. Do Beskyd – část druhá. První díl najdete zde 🙂

Téma: Generátor náhodných slov

Asi to neví

Procházeli se po náměstí a prohlíželi si zboží ve výlohách. Došli k malému hloučku lidí, kteří se shromáždili kolem velkého bílého auta popsaného různými nápisy. Stál u něj člověk s trychtýřem u obličeje a něco svému obecenstvu povídal.

Olympa s Hagridem se zastavili opodál a zaposlouchali se. Po chvíli na sebe s údivem pohlédli.

„Holka, myslíš si to co já?“

„Urrčitě.“

„Ten chlap musí bejt kouzelník.“

„A prravděpodobně cizinec jako my.“

„Taky bych řek.“

„Přřekládací kouzlo mu rrozhodně nefunguje sprrávně! Jeho slova nedávají žádný smysl!“

„Jo! Buď nemá všech pět pohromadě, nebo vo tom neví. Nepudeme mu to rači říct?“

Téma: Kde se vidíte za pět let?

Nevěřte vědmám

Romantický večer v peřinách přerušilo hlasité zaklepání. Hagrid zaklel, vstal, otevřel okno a vzal si od bradavické sovy dopis.

„Kdo nám píše? Aby se tak něco stalo s mejma zvířatama… No todle! To je vod Sibylly Trelawneyový, našej profesorky jasnovidectví! Prej měla vidění. Vo nás dvou. A že nás musí varovat. Že se zrovinka teď někde spojujou nějaký síly, kerý způsoběj trojitý nadělení a do pěti let nám převrátěj život vzhůru nohama…

No… řek bych, že si nemusíme dělat starosti. Vona si beztak enom zase přihnula kapku víc portskýho. Co dybysme teda dokončili, co sme před chvilkou tak pěkně začali?“

Téma: Poznávací znamení

Úplně nenápadní

Majitel penzionu pozval Olympu s Hagridem na skleničku. Když se loučili, pronesl jen tak mezi řečí: „Ve vaší kouzelnické komunitě to asi bude podobné jako v naší, že?“

„Vy ste kouzelník?“ vyjevil se Hagrid.

„Ach,“ strnula Olympa. „Jak jste prrosím poznal, že my jsme také kouzelníci? Řřekla bych, že jsme naprrosto nenápadní.“

„Jsem moták,“ usmál se muž. „A že vy nejste mudlové, jsem poznal jednoduše. Nemáte mobily. V poslední době tady létá plno sov. Ale hlavně, jezdíte celou dobu na výlety vaší škodovkou. Přitom jste hned první den v recepci zapomněli tohle.“ Sáhl do kapsy a vytáhl klíč od auta.

Poznámka pro neznalé kánonu: Moták je člověk, který se narodil kouzelnickým rodičům, ale magie má tak málo, že nemůže kouzlit. Motáci většinou žijí v mudlovském světě, ale kontakty na ten kouzelnický stále mají.

Téma: Šach mat

Partie s jasnými pravidly

„Od této chvíle se budeme chovat strriktně jako mudlové! Nikdo další už nesmí poznat, že jsme kouzelníci. Berrme to jako parrtii, kterrou rrozhodně chceme vyhrrát.“

„Jo. A vodteď žádný sovy!“

„Sprrávně. Automobil nebudeme starrtovat kouzlem.“

„A naše hůlky zvostanou doma, dyž pojedeme na vejlet.“

Další den zůstali trčet na liduprázdné horské silnici.

Hagrid zkoušel všechny páčky a knoflíky. Marně. Pak se praštil do čela. „Dyť voni ty mudlové do toho auta vobčas lejou tentononc… benzín!“

Po hodině bezradného mlčení i mudrování si Olympa povzdechla a vytáhla z kapsy hůlku. „Zdá se, že tuhle hrru bez porrušení některrých prravidel oprravdu nevyhrrajeme.“

Téma: Hoď ho do hrnce

Suvenýr

„Jindrrovi koupíme nějaký pěkný kerramický hrrníček. A do něj přřihodíme balíček čaje z místních bylinek. To bude vtipné, co řříkáš?“ Jejich exotická dovolená se chýlila ke konci, takže Olympa sepisovala seznam, komu a co přivézt jako dárek.

„Co? Jakýmu Jindrovi? My ňákýho známe?“

„Hagrride, drrahoušku, co je to s tebou? Přřece Hrrnčířřovi. Jindrrovi Hrrnčířřovi!

„Ale já vo nikom takovym nevim. A ty byliny… Nejsou vony nebezpečný? Už jsi zapomněla, co s tebou provedly?“

Olympa se zamyslela. „Možná máš prravdu. Přřidáme rraději láhev toho vyhlášeného  piva Rradegast. A ty si prrosím na chvíli vypni přřekládací kouzlo, ať víš, o kom mluvím.“

Téma: Výlet do prázdna

Opravdu bez kouzel

Tentokrát nenechali nic náhodě.

Do auta benzín, sbalit jídlo, pití a piknikovou deku. Ověřit nosnost lanovky.

Na vrcholku kopce se usadili, aby poobědvali.

Kolem se pohybovala spousta lidí. Měli na zádech batohy tak obrovské, že vypadali jako neforemní brouci s vypouklými krovkami. Z těch zavazadel vytahovali metry jakési látky a spousty provázků. A pak to přišlo!

Postupně se rozběhli, látka se napjala a oni vyletěli do velikého prázdného prostoru mezi zemí a bílými oblaky. Vznášeli se jako hejno barevných motýlů.

„Čarrokrrásné,“ vydechla uneseně Olympa.

„To mi teda řekni,“ rozhodil rukama Hagrid, „jak todle ty mudlové dokážou?! A ouplně bez kouzel!“

Téma: Paralýza výběrem

Těžká volba

„Ještě jsme nebyli na Lysé hořře.“

„A já bysem chtěl do města, tadyhle do tý mudlovský ZOO.“

„Podívej, na tu botanickou zahrradu, je nádherrná…“

„Tuhleten hrad je skoro jako Bradavice. Tam si zajedem! Šak je to enom dvě hodinky autem. A sou tam i jeskyně. Já eště v žádný nebyl.“

„Rrybí dům. Akvárria přřes dvě patrra a rrestaurrace s rrybími specialitami.“

„No todle! Voni tady mají i prales!“

Pohlédli smutně na hromádku propagačních letáčků a na kalendář.

„Šecko to teda nestihnem.“

„Mudlovský svět je tak neuvěřřitelně pestrrý! Nedokážu si vybrrat.“

„Ani já. Tak víš co? Hodíme si každej den korunou!“

Téma: Hrrr na ně!

Skoro jako Famfrpál

Restaurace penzionu byla plná lidí v dresech s nápisem Oceláři Třinec. Soustředěně sledovali velikou televizní obrazovku.
„To je hokej. Zápas s kladenskými Rytíři,“ vysvětloval šeptem majitel. „Natřem jim to.“
Hagrida hra zaujala. Hráči honili pálkami po hladké ploše malý černý předmět. A to rychlostí, která téměř snesla srovnání s famfrpálem.
„Góóól!!!“ ozval se hromový jásot. Hagrida atmosféra strhla a nadšeně skákal a křičel s ostatními. „Góóól!“
„Plekanec přihrává… Jágr… a gól,“ zaznělo z televize.
„Jóó!“ Hagrid opět vystřelil ze židle. Tentokrát ale do hrobového ticha a sám.
„Drrahoušku,“ zatahala ho za rukáv Olympa. „Nepatřří ten Jágrr k tomu drruhému

drružstvu?“

Téma: Omyly moderní drezury

Hagrid má zase pravdu?

„Ještě bychom si měli koupit mobilní telefony. Abychom se přřizpůsobili a byli moderrní. Ti mudlové bez nich oprravdu neudělají ani krrok,“ navrhla Olympa.

„Myslíš? Dyť já nemám šajn, jak se s tím krámem zachází,“ zatvářil se pochybovačně Hagrid.

„Já přřece taky ne. Prrostě si o mobilech něco přřečteme a potom budeme trrénovat.“

„Já nevim… no tak teda dobře, dyž ti to udělá radost…“

„Tobě se do toho nechce, drrahoušku, že?“

„No… nechce. Jak tak pozoruju ty mudly, řek bych, že si je docela vochočili.“

„Mudlové že si ochočili ty přřístrroje?“

„Depak. Se mi tak zdá, že je to přesně navopak.“

Téma: Páka

Úplná zbytečnost

„Víte, pánové, jel sem po takovej hrbolatej silnici, šak víte, jaký ty cesty tady v horách sou. Najednou auto poskočilo, já se chyt tadydlenc toho bazmeku a von mi zvostal v ruce. Tak sem se sebral a přijel rovnou k vám.

Vona ta věcička asi k ničemu nebude, ale auťák je z půjčovny a měl bych ho vrátit v rychtyku, žejo? Tak to teda ňák vopravte, já si zítra přídu.“ Hagrid cosi položil na pult a byl pryč.

Automechanici na sebe nevěřícně pohlédli. „Ten chlap sem tím autem normálně přijel! Do prdele, jak?!“

Na stole před nimi ležela… řadící páka.

Téma: Čerstvě nařezané kočičky

Dobrý nápad

Příjemně unavení po túře seděli na terase horského hotelu. Před sebou výhled do údolí, na stole zmrzlinové poháry s deštníčky a tenkými plátky čokolády nařezanými do tvaru kočičích jazýčků.

„Je tady přřekrrásně.“

„Jo, vybralas tu dovolenou vopravdu dobře.“

„Až je mi líto, že naše mudlovské prrázdniny pomalu končí. A ta cesta domů bude zase hrrozná,“ povzdechla si Olympa.

Hagrid se na svou ženu zadíval. „Holka, řek bych, že si kapku zapomněla, kdo sme. Dyť ze sebe nemusíme dělat mudly ouplně, ne? Prostě si pošlem sovu pro přenášedlo. Cestování bude vo hodně pohodlnější, a eště tady můžem zvostat vo den dýl.“

Téma: Známka punku

Varování včasné, ale…

Vylezli na posed, který vypadal, že už nebyl používaný hodně dlouho. Ale krásný výhled stál zato.

„Nevopírej se vo to zábradlí! Sem si všim, že už je kapku tento… punk!“ varoval Hagrid.

„Nerrozumím! Co jsi řříkal, drra…“

Pozdě. Dřevo povolilo, Olympa zmizela.

Hagrid sjel dolů po polorozpadlém žebříku rychlostí, o které by nikdy neřekl, že je jí vůbec schopen. Svou ženu našel živou a zdravou. Válela se v hromadě roští.

„Ach, všechno mě bolí. Ten trrám byl asi ztrrouchnivělý.“

„No dyť sem ti to přeci řikal!“

„Aha, ale prroč najednou anglicky!?“

„Sem si honem nemoh vzpomenout, jak je to česky.“

Poznámka: Sociologická encyklopedie Sociologického ústavu AV ČR: punk – (angl. doslova ztrouchnivělé dřevo, také povaleč) – obecně rozšířené hnutí mládeže…

Téma: Hluk ticha

Čeho je moc, toho je příliš

Hagrid se převaloval a nemohl usnout.

Olympa dávno spala, ale neustálé vrzání a pohupování postele ji nakonec probudilo.

„Prroč nespíš? Něco tě trrápí?“

„Ale ne. Enom nemůžu zabrat, dyž je tady takovej rachot.“

„Rrachot? Vždyť je všude naprrosté ticho!“

„Teda, mě vomejou. Nemáš něco s ušima? Dyť ty lidi hulákaj jak na trhu! A hádaj se anglicky! To sem poznal. Ale ňák jim nerozumim ani slovo.“

Olympa si povzdechla a natáhla se pro hůlku. „Také mi začíná trrošku šumět v uších. Zrruším nám na noc přřekládací kouzlo. Asi už ho používáme přříliš dlouho. Oprravdu je nejvyšší čas vrrátit se domů.“

Téma: Držte mě!

Vadné magické předměty nepoužívejte!

„Drrahoušku, zítrra už sice odjíždíme, ale nějak jsme povyrrostli, měli bychom si naposledy fouknout do naší trrumpetky.“

„Já teda nevim, vona je drobátko prasklá, sem si na ni tento… kapku sed. Ale dyž myslíš…“

Hagrid se nadechl a mocně do plastové hračky foukl. A zmizel.

Olympa se zmateně rozhlížela po pokoji. Pak zaslechla od podlahy tiché volání. Vytřeštila oči. „No to mě podrržte!!!“

Před špičkou její boty poskakovala maličká postavička a zuřivě na ni mávala.

Sehnula se, aby ji zvedla. Po několika marných pokusech strnula. „Hagrride, jak já tě prromerrlina dostanu domů? Sice jsi jako fazolka, ale vážíš pořřád stejně!“

Téma: Poslední zhasne

Nikdy mě bavit nepřestaneš

„Co ti ta trrumpetka prrovedla, drrahoušku!“
„Sám sem trumpeta. Neměl sem do ní foukat.“
„Ale kdybych to neřříkala, nic by se ti nestalo.“
„Copak já. Ale todle nejni zrovna manželskej život, jakej sis přectavovala, co?“
„To je v pořřádku. Však tvůj tatínek byl taky menší než maminka.“
„Šak jim to taky neklapalo. Máma vod něho vodešla. Co když tě to se mnou taky přestane bavit?“
„S tebou mě život nikdy bavit nepřřestane.“ Olympa postavila na podlahu hrníček s ulomeným ouškem. „Pořřádně se toho chyť a poletíme domů.“

Mezinárodní ministerské přenášedlo vystřelilo, a v posledních dohasínajících paprscích slunce zamířilo k západu.

Ještě jednou téma: Poslední zhasne

Zase doma – epilog

Od návratu z dovolené bydleli ve stanu před branou Bradavic, kde je vysadilo přenášedlo.
Olympa Hagrida každý večer měřila pravítkem. „Povyrrostl jsi zase o dva centimetrry! Jestli to půjde pořřád stejně dobřře, do začátku školního rroku snad dokonce přřerrosteš prrofesorra Krratiknota! Ukončíš nemocenskou, přřestěhuješ se do své hájovny a na víkendy budeš jezdit za mnou do Krrásnohůlek.“
Hagrid potěšeně přikývl. „Možná nebudu vo moc větší než prvňáci, ale na loďkách je přes jezero převezu. Každej rok se na to těšim jak malej harant! A do Vánoc bude zase šecko jako dycky.“
„Urrčitě.“ Olympa sfoukla poslední svíčku a vklouzla do postele.