LITERÁRNÍ LÉTO NA DEDENÍKU JUNIOR – Alešandr Veliký: Deus ex Machina se vrací (3)

Takže do třetice všeho dobrého. Naše skupina hrdinů, která se rozrostla o Elišku, se rozdělila na dvě části. Zatímco Adam a Eduard se vydali na průzkum do nepřátelského území, tak zbytek skupiny se rozhodl potrénovat si trochu šachy. Předchozí díly najdete zde 🙂

 

Znuděný Boulemír

„Takže ještě jednou,“ nadechla se Eliška. „Vy hrajete bílými figurkami, snažíte se získat šach mat.“

„Dobře, tak posunu tuhle černou figurku sem…“ taktizoval otec Jiřího a Anežky.

„Tohle je nejnudnější cesta, co jsem kdy podnikl!!!“ zlobil se Boulemír. „Nic se neděje, nikdo se mě nebojí, prostě takový výlet do prázdna!!!“

„Co jsi vůbec dělal za života???“ vzdala své snažení Eliška.

„Byl jsem posel,“ vysvětloval duch. „Nosil jsem tajné vzkazy, stále jsem cestoval, prostě vzrušující život.“

„A jak ses stal duchem???“ zajímalo rytíře.

„Umřel jsem.“ odpověděl stručně Boulemír. Nebude jim vysvětlovat, jak si opilý místo na koně sedl na spícího býka.

 

Téma: Výlet do prázdna

 

Jak se žije lupičům – poznámka: blbě

Eliška vypráví, jak se živila jako bandita.

Loupežnici jsem dělala měsíc. A byl to fakt jináč. Když začínáte jako dobrodruh, který vše vidí optimisticky, nevidíte před sebou velký špatný. Třeba, že byste měli začít přepadat lidi. A v tomto bodě narážíte na první problém: Jakou zvolit zbraň? Asi byste šáhli po kuši a dýce. Ale když nic takového nemáte, máte problém. Nikdo vám nedá peníze, když mu vyhrožujete rybičkou. Pak vás napadne kyj. Hádám, že jste ho nedrželi v ruce. Buď je těžký, že ho nezvednete, nebo drobný klacík. Nakonec vám nezbyde nic jiného, než škrtit lidi tkaničkou od boty. A tu druhou si při tom přišlápnete!

 

Téma: Bonus – One man show

 

Jak špehové došpehovali:

Adam si hlasitě oddechl. „Já už se bál, že tam někoho fakt mučí.“

V tom ale jeho i Eduarda chytily jakési ruce a vtáhly je do okna. Když Adam zvedl zrak, uviděl po zuby ozbrojené Jiřího a Anežku, jak se na ně mračí.

„Špehové! Co teď s nimi?“ zamručela Anežka.

„Otec je vždy hodil do žaláře a zapomněl na ně,“ zamyslel se Jiří.

„Radši je nech plavat,“ navrhla Anežka. „Ale před tím je nacpi do sudů.“

„Tak si sami vyberte, co s vámi uděláme!“

Adam byl paralyzován tím hrozný výběrem. Koukl se na tuřín, a vykoktal: „Pozvete nás na večeři?“

 

Téma: Paralýza výběrem

 

Útokem vpřed!

„Děláš si z nás srandu?“ vytřeštila oči Anežka.

„Ty sejmeš Jiřího, já Anežku,“ pošeptal Adam Eduardovi.

„Blázníš? Oni jsou ověšení kušemi a meči, nemáme šanci!“ koktal Eduard.

„Nevadí. Sejmu je sám, jen mi zahraj do boje,“ poprosil Adam. Roztrhl kapesník, nacpal si ho do uší a vykřikl: „Hrrr na ně!“ Rozběhl se směrem k Jiřímu a Anežce.

Eduard brnknul na loutnu. Chalupa se otřásla a ze stropu spadlo několik trámů. Vše se skrylo v rozvířeném prachu.

Když se oblaka prachu usadila, Eduard viděl Adama, jak svazuje sourozencům ruce, kterými se ještě drželi za uši.

„Tak to bychom měli,“ oddechl si.

 

Téma: Hrr na ně

 

Se zajatci jsou jen potíže

„Co teď s nimi,“ přemýšlel Eduard.

„Zkusíme je vyslechnout,“ vysvětlil Adam.

„To jsou časté omyly moderní drezury špehů,“ ozval se Jiří. „Zvědové se vykecávají, dokud nepřiběhnou zajatcům posily.“

„Vy máte nějaké posily???“ vytřeštil oči troubadůr.

„Další omyl!“ ušklíbla se Anežka. „Špehové mají moc blbé otázky.“

„Blafují,“ vyhodnotil situaci Adam. „Vědí, že nic nezvládnou udělat, tak se nás snaží vystrašit.“

„Stejně bych je radši odtáhl do tábora,“ navrhl Eduard. „Můžeme je vyslechnout v bezpečí.“

„Skvělý nápad!“ nadchnul se Adam. „Odvezeme je na koni, sami je neuneseme.“

„A kde chceš toho koně vzít?“ rýpla si Anežka. „V celé vesnici není ani jeden.“

 

Téma: Omyly moderní drezury

 

Eskorta zajatců

„To byl teda nápad!“ nadával Eduard. „Moc se s nimi mažeš. Mohli jsme je naložit na kozu, ale my je místo toho taháme na vozu.“

„Zaprvé, to není vůz, ale trakař,“ hájil se Adam. „Zadruhé, koza by je brzo shodila a zdrhla k nejbližšímu dlabanci.“

„Tak mohli jít pěšky!“ zlobil se Eduard.

„Blázníš? Utekli by nám!“

„Moc vám to s tím trakařem nejde,“ uchechtla se Anežka. „V páce by vás porazil i křeček. Vycpanej.“

„Moc neprovokuj, nebo ti něco zahraju!“ nakrkl se Eduard.

Vtom se před nimi otevřela země. Z pukliny vystoupal nepříjemný žár a svalnatá postava s růžovou motyčkou.

 

Téma: Páka

 

Můžeš mi to laskavě vysvětlit?

„To je čert!“ vykřikl Eduard.

„Ne,“ odpověděla postava. „Jsem Bůh ze stroje.“

„Myslím, že bys mi měl něco vysvětlit!“ zamračil se Adam.

„Ty mně taky. Proč jsi tady? Myslel jsem, že mlátíš toho troubu, co nás všechny napsal,“ pronesl Bůh.

„A cos vyváděl, když jsem tu nebyl?“ vybuchl Adam. „Je tady všechno vzhůru nohama!“

„Nevyhýbej se odpovědi!“ začal ztrácet klid Bůh. „Jak ses sem dostal?“

„Co tady, Bože, vlastně chceš!“ zeptal se Eduard.

„Kámen mudrců? Perpeetum mobile? Víš co, jsem skromný, vezmu si jen čerstvě nařezané kočičky.“

„Vážně???“

„To je materiál! Budu vám to všechno muset vysvětlit, jinak se nehnem.“

 

Téma: Čerstvě nařezané kočičky

 

Úloha záporáka v knize

„Pamatuješ si, jak jste mě chytili?“ začal vypravovat Bůh.

„Samozřejmě!“ zavrčel Adam.

„Ten den jsem si uvědomil, jaká je má role v příběhu. Myslel jsem si, že jsem jen manipulátor v pozadí. Ale pak mi došlo, že jak jste mě odhalili, tak jste mě uvrhli do pozice padoucha. Člověka, který je odsouzen k prohře, a nemůže s tím nic dělat, protože by to narušilo příběh. A hádejte, co jsem udělal?“

„Stal ses punkerem!“ vyhrkl Adam. „Přestal jsi respektovat pravidla, začal sis dělat všechno po svém, to jsou známky punku, ne?“

„Ne, debile! Zbavil jsem se tě a začal přepisovat příběh!“

 

Téma: Známka punku

 

Nechť boj započne

„Dost bylo kecání!“ rozhodl se Adam. „Jdeme tomu Bohovi vyprášit kožich!“

„Do boje, Adame, já ti zase zahraju!“ nadchl se troubadůr. Hrábl do strun, a nic. Zkusil to znovu, ale opět bez odezvy.

„Proč nehraješ?“ podivil se Adam. Vtom ale uviděl, jak Bohovi v ruce zlověstně září motyčka.

„Myslíš si, že bych ho nechal?“ ušklíbl se Bůh.

„Co jsi mu sakra vyvedl?“ vykřikl Adam.

„Tu jeho hudbu jsem nahradil hlukem ticha. Celkem užitečná schopnost, když nechcete, aby vás někdo vyrušoval.“

Adamovi mezitím došlo, že Bůh má svou moc nejspíš uloženou v té motyčce. Skočil, natáhl po ní ruku… a prd.

 

Téma: Hluk ticha

 

Vzduchoplavcem snadno a rychle

„Držte mě někdo, nebo spadnu!“ křičel Adam. Visel ve vzduchu, s rukou nataženou směrem k Bohovi.

„Toho se bát nemusíš,“ ušklíbl se Bůh. „Ale jestli na tom padání trváš…“

Bůh máchl motyčkou. Adama to vymrštilo asi dva metry do vzduchu. Ale dřív než stačil zanadávat, zase spadl a skutálel se do příkopu.

„Tak, to bychom měli,“ usmál se Bůh a vykročil směrem k trakaři se zajatci.

Adam sebral druhý dech. Vyběhl z příkopu a začal se sápat na Boha. Ten byl trochu zaskočen Adamovým návratem, ale nakonec ho prostě odkopl. Pak si ale uvědomil, že motyčku v ruce už nedrží.

 

Téma: Držte mě

 

Odchod do západu slunce

Bůh se zděšeně ohlédl. Uviděl Jiřího svírat motyčku v zubech. Natáhl se po ní, ale Jiří ji pustil. Motyčka spadla na zem a skutálela se Adamovi do ruky.

Bůh se proti němu rozběhl, ale narazil do neviditelné stěny. Zkusil se otočit. Opět náraz. Byl v pasti.

„Konečně to máme za sebou,“ nadechl se Adam.

Máchl motyčkou, a Jiřímu i Anežce spadly pouta. Eduard si slyšitelně oddychl.

„Ještě toho s tou motyčkou budeš muset hodně napravit,“ řekla Anežka. „Bůh tu rozhasil kde co.“

„Fajn,“ připustil Adam. „Ale odsud odejdeme.“

„Poslední zhasne!“ zažertoval Jiří.

Adam pokrčil rameny, švihl motyčkou a zhaslo slunce.

 

Téma: Poslední zhasne

 

 

 

Aktualizováno: 14.8.2023 — 21:26

24 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Výborný seriál, a takhle pohromadě i hodně úderný, zvláště pak tou růžovou motyčkou.

  2. Alešandře, nezbývá mi než upřímně pochválit nápady i zpracování a začít se těšit na DMD 24.

  3. Alešandře, jsi opravdu velmi, ale velmi nadaný spisovatel. Všechna drabble do sebe zapadají jak kostičky do mozaiky, mají spád a vtip. Nejvíce se mi asi líbilo Jak se žije lupičům, ten výběr zbraní je super. Jo a růžová motyčka mne rozsekala – ovšem ta to má v popisu práce.

    1. Tady se přilípnu pod YGu – napsala to moc pěkně a já plně souhlasím. Píšeš, vtipně a moc hezky.

  4. Cestu nudnou zkrátí hraní.
    Co na tom, že nemám zdání
    jestli bílou nebo ne,
    táhnu kam mne napadne.

    Nezbylo my vůbec nic,
    tak stal se ze mne loupežník.
    Nemám ani žádnou zbraň,
    Ještě, že tu šňůrku mám.

    Mrzký tuřín z okna vypad,
    najednou mi vnuknul nápad.
    Hej, vy tam, šlyšíte mne?
    Co večeře? Zvete mne?

    Z ničehož nic zněla tuš
    do boje se vrhl muž.
    Ani se s tím nepáral,
    za uši je vytahal.

    Ušiska si rukou chladí,
    provazem jsou omotaní.
    Ale jak přepravit?
    Trakař vem, uveze je jako nic.

    Tu se země rozevřela
    vystoupil Deus ex machina.
    Cítil se být rozvrkočen,
    že již není jediným Bohem.

    S Adamem se pohádal,
    že vrátil se a není sám.
    Že mu plány překazil,
    když do knihy se navrátil.

    I dali se do křížku,
    Bohu vzali motyčku.
    Motyčkou pak slunce zhasli
    a je konec vyprávění.

          1. Momentálně ta hrubka. 😀 😀

            Jinak oprávnění už je nastaveno správně, takže v pohodě. 🙂

  5. Prostě „naprosto boží“ 😀
    A teď si v klidu vezmu svou motyčku a porovnám plevel, taky di tu dělá co chce 😀

    1. Tohle si plánuji na zítra. Jestli vůbec půjde kopnout do země. Když ne, tak až naprší a než uschne. 🙂

        1. 😀 vrbu a tu džungli za brankou 😀
          Po vašem odjezdu skoro 14 dní lilo.
          Jste ty mraky tady zapomněli 😀

          1. No jo, my se polepšíme. Přebytky prosím posílat na Jižní Moravu, tam se toho ještě vejde…

  6. Milý Alešandře, tohle byl skvělý seriál! A víš, koho mi svalnatý bůh s růžovou motyčkou připomíná? UI, neboli umělou inteligenci:)) Jen doufám, že ona jednou slunce nezhasne 😛

  7. Tedy Alešandře, ten konec je naprosto geniální. A všechna ta děsná témata skvěle zakomponovaná. Klobouk dolů.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN