Tak jako poutník na cestách sbírá jedno za druhým zrnka prachu, která se potichu usazují na jeho širáku a pomaličku vybrušují do něj svůj jedinečný vzor, tak stejně se na mě usazují zrnka drobných i větších příběhů a vpisují se do mé kroniky života. Jeden po druhém, zrnko za zrnkem…

Duhové kuličky

Téma: DMD č. 00 pro březen 2023. Téma: Rozsypaný vagón

Drabble:

Jako každý obyčejný den sedím za volantem.
Vpravo, kruháč, vpravo, vlevo…
Oči kloužou po krajině a myšlenky se rozbíhají jako duhové kuličky – vzpomínky, nápady, postřehy tady a teď…
… tak krásně se rozvlní měkké křivky polí, když si oblékají nový zelený kabátek…
… pták zamrzlý v místě, když pro silný vítr jej křídla neposunou…
… srpek měsíce odrážející krajku slunečního svitu na ještě modré obloze…
… tvář táty (mihne se ve vzpomínce: takovou alejí jsme spolu chodili)…
… nezapomenout zajet na poštu…

Proplétají se hlavou, najdou své místo, svůj čas. Duhové kuličky myšlenek jako korálky rozsypané z vagónku vláčku mého vnoučka…
… jak krásně se smál…

Závěrečná poznámka:

PS: Na tu poštu jsem opět zapomněla 😀
„Zase jste se kochal, pane doktore!“ – to mě vystihuje naprosto přesně 😀

Starý dobrý zvyky

Téma: DMD č. 1. pro 1. 4. 2023. Téma: Už troubějí

Drabble:

Jeden, dva, tři…
Postupně odškrtávám seznam úkolů na sobotní úklid.
Nejraději bych vyběhla někam ven, s usárnou a v kanadách, ale slíbila jsem tento víkend, že pomohu s velkým úklidem. Co už, živitele je třeba poslouchat.
…
Jeden, dva, tři…
Začala jsem psát úkoly klukům. Však to známe, chlapi.
„Už sis utřel prach?“
„Nó, však jó…“
„Ale ty nemůžeš luxovat, dokud nemáš prach, chápeš? Si to zase hodíš na koberec…“
…
Jo, jo.
Už na mne troubějí staré zvyky.
Jeden, dva, tři…
Zase odškrtávám.
Jeden neví, kde mu hlava stojí a tak je lepší to napsat.
… kuchyň, obývák, ložnice… seznam pomalu narůstá…

Závěrečná poznámka:

Jsem nekonečně dítě s hlavou v oblacích, tedy mé povinné musí někdy zatroubit řádně, abych nezapomněla…
😀

Než usneš…

Téma: DMD č. 2. pro 2. 4. 2023. Téma: Mentální gymnastika

Drabble:

Nemám ráda loutky a už vůbec ne klauny.
Vždycky mě s nimi straší.
Si o sobě myslí, že když byla první, tak může cokoliv.
Dál ležím ve tmě, přes nohy těžkou duchnu a bojím se dotknout té truhly, co v ní spí – její loutky.
Vyrobené ze starých punčoch a hadrů.
Ona je talentovaná výtvarnice, říkají všichni.
A je milá (zákeřná, já to vím) a poslušná (jo, jen před nimi).
Schválně tu bednu dotáhla sem k posteli, prý aby babičce udělala radost.
Ne, nebudu na to myslet, raději si představím duby u rybníka.
Jsou staleté, vykotlané…
pomalounku odplouvám do říše fantazie…

Závěrečná poznámka:

Vysvětlete dítěti, že jeho rodič již jednu rodinu měl a že jste spojeni – navždy?
Vysvětlete staršímu dítěti, že to nové za nic nemůže.
Nepovedlo se.
Tátova nejstarší dcera vyrůstala u babičky za notného obdivu zbytku jeho rodiny.
Tátova druhá dcera vyrůstala u jejich matky, takže jsme se potkaly až na jeho pohřbu (do té doby nás nehledala).
Ty vazby se nám moc nepodařilo navázat.
A loutky nemám ráda dodnes a klauny už vůbec nee…

Rituál

Téma: DMD č. 3. pro 3. 4. 2023. Téma: Milujeme tvoji ženu

Drabble:

TLÁÁÁP
„Co to… už zase?“ rozespale se zavrtěl pod peřinou.
TLÁÁÁP
Nadzvedl na pažích a podíval do dvou párů oříškových očí.
Jemné potřesení hlavou jasně naznačovalo směr – čůůůůůůrat. Hned!
Odhrnul vyhřátou peřinu a spustil bosé nohy do chladu budoucího rána.
„Tak pojďte.“
Kroky pomalu míří ke dveřím na dvorek.
Nedočkavé obludy již přešlapují.
Tři, dva, jedna – stááárt – vypálí ze dveří a letí k nejvzdálenějšímu keři na zahradě. To je prča, myslí si ve svých hlavinkách a dál poskakují zahradou.
„No, a já zas nakrmím kočky a ty dva…“ táhne mu hlavou.

V klidu ložnice jsem se otočila na druhý bok.

Závěrečná poznámka:

Milí drabblisti, drabblenky a drabblačata.
Za tento počin (téma) poděkujte našim hafanům 😀
Den co den vzbudí mého muže – studeným čumákem pod peřinu (Napi) a mohutným hozením předních tlap na peřinu (Andy).
Na jeho výtku „Však to jsou tvoji psi. Kdo je chtěl, no, kdo?“ se na mě vždy láskyplně podívají a jdou za ním s pokývnutím: „Večeři?“ 😀 😀 😀
Za všechny společné vycházky, cvičáky, pamlsky, hodiny strávené spolu na zahradě či lenošíc u televize, kdy já žehlím nebo pletu nebo podřimuji, uznávají hlavní mantru: „Milujeme tvoji ženu… a ty služ!“

Na modrý pondělí nemáš dělat ničeho

Téma: DMD č. 4. pro 4. 4. 2023. Téma: Umučená mučenka

Úvodní poznámka:
Pro počítadlo drabblecí poznámka úvodní:
protože je před desátou, dvě jadrná slovíčka nahrazena jsou znakovou řečí křížkovou „########“ a i když je počítadlo nepočítá, já je zahrnula.
Tedy 98 + 2 = 100.
Děkuji 🙂

Drabble:

Zaklapnutí budíku…
Kočičí blížení s vlhkým čumáčkem k mému nosu.
Duc – vstávej! Zaspalas!

Nohy na zem – tělo postavit – toaleta – vypustit psy – umýt zuby – učesat – namalovat obličej – obléknout – léky – zabalit svačinu – pohladit kočku a kočku a kocoura – hodinky – mobil – zavřít psy do kotce – zamknout – nastartovat – vyrazit…
…
Chcííííp.
Zuřivě mávám na přijíždějící auto, ať mne nechá nastartovat a s omluvou rozjíždím vůz.
…
Plc.
Koho by napadlo, že ten kos vletí rovnou pod kolo.
…
„#########“ (neinterpretovatelný slovník)
Beránek z formy vyskákal na tři díly. Já se na to „#########“!

To by nevydržel ani Svatý Sebastián.
Umučená jak mučenka mučenkovitá modrým pondělím jdu spát

Bylas…

Téma: DMD č. 5. pro 5. 4. 2023. Téma: Čí vzpomínky to jsou?

Drabble:

„Řeknu ti, žes mě pěkně štvala.“
„Já?“
„Jo, ty.“ Poposedla na sedačce a pohladila hlavu přituleného psa. „Vždycky jsi dostala, cos chtěla.“
„Ale kde. Musela jsem si to zasloužit.“
„No, to určitě…“ vzdechnutí „… chtěla jsem být jako ty. Ale musela jsem být doma.“
„Ale vždyť jsi byla malá a navíc, máma by se o tebe bála.“
„A o tebe ne?“
„O mě? Já už byla velká a vůbec…“
Slova mi zamrzla na rtech.
Co jsem byla?
Rebelka.
Máma se bála, ale věděla, že může vsadit na mou zodpovědnost. Ano. To jsem vždy dodržela.
„… prostě jsi byla moje malá sestřička, chápeš.“

Závěrečná poznámka:

Někdy se nad tím zamýšlím, jak je to možné. Každé dítě z rodiny si pamatuje jinak – vánoce, návštěvy u babičky, výlet na Helfštýn…
Ono to ani jinak nejde, každý máme svoje vnímání a někdy připustit a pochopit je to nejtěžší na skládání svého obrazu v jejich světě.

Našeptávačky

Téma: DMD č. 6. pro 6. 4. 2023. Téma: Inter arma silent Musae – lat. Ve válce múzy mlčí.

Drabble:

„Gymnastka“ nadšením se vznášela, když dopadla tvrdě na zadek.
„Paní, tohle dřevo? To nemá smysl“. Maminka mne zklamaně odváděla ze sálu rozcvičujících se holčiček.

„Zpěvačka!“ zapýřila se druhá.
Kvůli čerstvě odoperovaným mandlím mne do Berušek nevzali.

„Houslistka, dyť vám to říkám.“
Puberta – můj učitel se oženil – housle šly do kouta.

„Měla by jít na gymnázium a být třeba doktorka.“ podsouvala ústy třídní další.
„No, paní učitelko. Jak ji znám, půjde úplně jinam.“ zhodnotil tatínek přihláškovou situaci.

„Pojď, uděláme to celé jinak.“ špitla ta do té doby nejmenší v koutku. Voněla kytkama a posečenou loukou.

Tahle bitva je přece můj život.

Závěrečná poznámka:

Ve válce mlčí múzy, jak pravdivé.
Mi přidělené múzy osudem byly v celku chudinky, než jsem se dostala k té pravé. Tedy mi promiňte, jsem si je tak nějak umlčela sama 😀
Tu situaci s náborem děvčátek do gymnastického oddílu v hale Tatran Ostrava si pamatuji dodnes 😀
Všechny tam metaly přemety, skákaly přes kozy a já ani nevím co ještě. A já? Hahahááá. To byste se váleli smíchy.
Naštěstí jsem již v té době (4,5 ročků) plně zhodnotila své schopnosti a neplakala, že mne nechtějí. Ale pro jistotu, aby si rodičové nemysleli „že jako“, jsem přijala se smutným pohledem satisfakci od tatínka velikou oříškovou čokoládu Barila a návštěvu místní ZOO.
Jojo, to bylo ono – chlupatci a kytky, kytky a chlupatci 😀

Cukrář

Téma: DMD č. 7. pro 7. 4. 2023. Téma: Svobodný duch

Drabble:

Bylo mu 26, když narukoval. Dost starý aby pochopil.
Fronta… Rusko… Sibiř…
Až ve dvaatřiceti letech se vrátil oklikou přes Cejlon co by legionář.

Otevřel si cukrárnu ve svém domě na náměstí.
S rodinou tam vítali zákazníky až do osudného rozhodnutí politbyra.
Udělali z něj buržousta, vykořisťovatele.
Do cukrárny nastěhovali správkaře bot, úředníčci.
Nezlomili.
Dál se usmíval na svět.

Měli jsme spolu málo času, ale dodnes si pamatuji jeho bílé vlasy a hustý knír, když v kuchyni u kachláků padl na všechny čtyři a zvolal: „Hyjé holka, jedém!“
A já se mu vyškrábala na hřbet.
Dědoušek.
Václav Pehl, narozen 1888.

Závěrečná poznámka:

Píši tady často o mém tatínkovi. Ale dnešní psaní bych chtěla poslat dál.
Dědouškovi, jak mu celé rodina říkala.
Prý byl přísný – měl tovaryše a učedníka a s babičkou a všemi jejich čtyřmi dětmi rozdávali sladkou radost celému Tovačovu nejen při nedělním korzu.
Jediné, co ho mrzelo, byla cukrárna. Vše, co v ní vybudoval, zničil moloch lepších zítřků.
Poslali jej dělat vedoucího samoobsluhy. A tak tam byl a dirigoval ten orchestr dam v krimplenových zástěrách a usmíval se na všechny. Elegantní pán s bílými vlasy a mohutným knírem.
Byla jsem moc malá, když odešel, bylo mi teprve šest. A přesto i on, zanechal svou láskyplnou stopu v mém srdci.

Svět má přivřená očka

Téma: DMD č. 8. pro 8. 4. 2023. Téma: Namaluj mi svět

Drabble:

„Mamííí, tužkůůů“ hopsá kolem mne syneček a mává papírem.
Tak co to bude dnes?
Auto, helikoptéru i parní vlak vzhůru nohama jsem už zvládla.
Proč? Protože drahé dítě sedí vždy naproti a kreslí, co vidí. Tedy jsem se naučila kreslit naopak, aby viděl správně.
„Mamí, namaluj svěééét!“ rozpřáhne ruce do široka a oči mu jen svítí.
„Dobře: kolečko a oválek, dvakrát špičku, jednou smyčku… “
„Mamí, to je kočka!“ tleská rukama.
„Celý svět je kočka, má přivřená očka a na tebe tu počká.“ smějeme se spolu.

…
„Kolečko a oválek, dvakrát špičku… “
„Kočta, kočta!“ plácá ručkama malý Daník.
Syn mu právě kreslí…

Bonus 1.:  Mamut? Mamut!

Téma: DMD Bonus pro 8. 4. 2023. Téma: Kvíz!

Úvodní poznámka:
Dobrý den.
Jsme tady dnes s novým povídáním o fenoménu měsíce dubna – DMD.
Duben měsíc drabble nás rok co rok zahrnuje spoustou zajímavých literárních dílek se zvláštním požadavkem: přesně stanovenou délkou jednoho sta slov. Jejich autory jsou tzv. drabblisti, kteří v nočních hodinách šílí, úpí a vyčkávají nové téma pro svá dílka. Pojďme si dnes představit jednoho, pardon jednu, z nich.
I když, z nám neznámých důvodů, svou vizitku nabízí netradičně v kvízu.
Nu což.

Drabble:

1. Kdo je mamut?
   a) vyhynulá linie
   b) vyhrabaná fosilie
   c) ta, co ráda kafe pije
2. Proč zrovna mamut?
   a) dostala to od mámy
   b) že prý má za ušami (zde využito rýmovného tvaru)
   c) bo nám spadla do jámy
3. Když mamut, tak jaké má ráda zvířata?
   a) všechna, co se dají sníst
   b) chlupatý, zvlášť když umí příst
   c) mamuty – ale raděj obrať list
4. Jak mamut k dmd přišel?
   a) slyšet všude tolik chvály
   b) vrabci o tom štěbetali
   c) Tess a Julča nalákaly
5. Bude mamut psát i dál?
   a) jistě
   b) jasan
   c) přísahám

Závěrečná poznámka:

Chce-li se náš čtenář dozvědět správné odpovědi, stačí dočíst zde.
Vlastní vyhodnocení kvízu autorkou:
1.c – bez kafe není den, jinak mne vraťte ke bratrancům pod zem 😀
2.c – máma mne za uši občas tahala, ale já na vandru do díry padala (fakt)
3.b – vše, co hebké k pohlazení, zvlášť když kočka vrní k probuzení
4.c – na starconu byla hláška, že o psaní tam je přednáška (to už je osm let?)
5. zde si každý vyberete, zda ode mne dál číst chcete 😀
A komu se to nelíbí, berte Déčko, ale já volím – Á, Bé, Céčko 😀

Milovaným

Téma: DMD č. 9. pro 9. 4. 2023. Téma: Vrásky z lásky

Drabble:

Mám na tváři vrásky,
utkané jsou z lásky
Z čekání a usmívání,
někdy trochu ze strádání,
že nebudeš mne chtít

Mám na tváři vrásky
malované z lásky
Tahem štětce od malíře,
jsou jemné, až k nevíře,
z mé touhy s tebou žít

Mám na tváři vrásky,
přišly ke mě z lásky
Z lásky, co jsem tobě dala,
když jsem ti vyznání psala,
v tvém náručí chci být

Mám na tváři vrásky
pro všechny mé lásky
Co chovala jsem v srdci, v duši,
aniž o tom někdo tuší,
navždy tě u sebe mít

Tebe, tebe, tebe…
Navždy
Jsi
Mé
Nebe

Ty

Dokud byl čas…

Téma: DMD č. 10. pro 10. 4. 2023. Téma: Neslučitelné se životem

Varování:
Ačkoliv není ve výčtu: Syrově realistické, nevhodné pro slabší povahy.

Drabble:

„Zastav se. Nejsi sám. Měj ohledy…“

Dal si sluchátka do uší. Pomalu se rozběhl.
Ještě musím zajít za…
Myšlenky v hlavě se pomalu vzdalovaly. Rytmus běhu se mísil s rytmem hudby. Nevnímal nic okolo sebe. Ani květiny, ani ptáky, ani…

„Vrať se. Nejsi sám. Nech místo…“

Kroky dopadaly na pěšinu.

Šílená bolest!

Ticho.
Nic.

Jen palcový titulek na stránkách serveru: Medvěd v Itálii rozsápal běžce.
Oběť vina či bez viny?

Neslyšíme, nevidíme. Přesvědčeni o své nejvyšší nadřazenosti zapomněli jsme na ostatní.
Vzali jsme jim vše – místo, bezpečí, jistotu.
Jistotu na právo být, žít.
Jen my.
Sobecká nadřazenost neslučitelná se životem

Závěrečná poznámka:

Mým plánem bylo napsat drabble mamutí s veselým povídáním.
A pak mi do oka padl tenhle tragický příběh https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-medved-v-italii-rozsapal-bezce-40428124
Bohužel. Zaplatil cenu nejvyšší.
Na vině jsme všichni. Všichni si osobujeme práva na „svůj prostor“, až jsme zapomněli na ostatní.
Až jsme zapomněli na právo matky chránit své mladé, na právo smečky mít teritorium, na právo stáda táhnout pláněmi, let ptáků volnou oblohou…
My všichni jsme zodpovědní.