Podaří se Gonnymu a Stopaři dostihnout Šejlu a zbavit ji Šedého, který ji posedl? První díl najdete zde.

Zmatení

Téma: Generátor náhodných slov

„Já jí chtěl – já jí nechtěl – já jen podal – nemyslel jsem to špatně – nic sem jí vole neudělal – Petr mi ji hodil – já chtěl – já nechtěl…“
„Ty voči – ty voči – ty voči – vole nechci už vidět nikdy voči!“
„Za to může flaška – už nechlastám – nechci – vole – jenom flašku!“
„Vole – krávo – děte do prdele – nikdy už!“
Před domem shluk lidí, policejní auta, sanitky.
„Co se tu stalo?“
Lékař pohlédne na Gonnyho a pokrčí rameny. „Nevím. Nemůžem z nich dostat kloudný slovo.“
„Taková mladší ženská,“ přitočí se větší kluk. „Já to viděl. Chtěli ji opít. Strkali jí k puse flašku. Zbila je.“

Kudy dál?

Téma: Kde se vidíte za pět let?

„Kam šla?“ chytí Gonny kluka za rameno.
„Tam,“ zní odpověď.
Vysoké domy, křivolaká ulička. Hrbolatá dlažba ústí u popelnic na kraji zarostlého parku.
„Do prdele, kudy dál?“
Stopař neodpovídá. Sleduje zem, potom obhlédne zdi.
„Vidíš něco?“ nervózně přešlapuje Gonny. „Jsme v průseru, je ti to jasný? Přeskočil do ní, Šedák zatracená. Musíme ji najít!“
„A pak?“
„To ještě nevím.“
„Přemýšlej. Jestli s ní chceš ještě pět deset let pracovat, musíme ho z ní dostat.“
„Let?“
„Pardon. Jsem se uřekl. Století, jasně.“
„No proto. Nevychoval jsem si ji, abych ji takhle brzo ztratil.“
„Přemýšlej rychle. Šla tudy.“
Stopař zmizí v parku.

Zářící lidé

Téma: Poznávací znamení

Tak dlouho jsem tě hledal, ovečko! Víš proč, viď? Nebýt tebe, byl bych už doma. Přerušilas můj přívod energie, uzavřelas mi cestu do mého světa. Musíš zaplatit.
Emoce toho hloupého člověka, kterého jsem si půjčil, abych přežil, byly mizivé. Posloužil mi ale výborně. Protože tě přilákal. I ty dva druhé. A to je dobře.
Záříte jak majáky, věřila bys?
Ty už zanedlouho moc svítit nebudeš. Uvidíme, jak dlouho ti energie vydrží. Pár týdnů? Měsíců?
Budeš první, která mě posílí.
Pak mi přivoláš další.
A ti zas další.
Vezmu si vás jednoho po druhém, zářící lidé.
Prý strážci.
Pro mě potrava.

Na dosah ruky

Téma: Šach mat

V záři lampy zahlédnou povědomou postavu.
Gonny sevře Stopařovo rameno. Mají ji.
Teď jsou na tahu oni.
„Opatrně,“ sykne Gonny. „Nevíme, jak moc s ní zacloumal. Ať jí neublížíme!“
Stopař přikývne. Oba muži se ztratí v pokroucených stínech stromů. Netrvá dlouho a mají Šejlu na dosah. Gesty se dorozumí – Gonny jí zastoupí cestu, zatímco Stopař se k ní přiblíží zezadu.
Než se však stihnou vynořit ze stínů, Šejla prudce změní směr. Prosmykne se mezi nimi. Než po ní stačí Gonny hrábnout, zmizí zpátky v hloubi parku.
Černá dáma jedním tahem sejmula oba bílé jezdce.
Jsou tam, kde byli na začátku.

Rozdělení

Téma: Hoď ho do hrnce

„Jdu za ní. Ty se vrať. Doprav Dominika k nám a dej ho do pořádku. Uvař mu silný kafe, hoď mu do hrnku spoustu cukru nebo mlíka, to je fuk, prostě ho dostaň z tý opice.“
Stopař zmizel ve tmě.

Gonny našel mladíka tvrdě spícího na podlaze, plné zvratků.
Kafe nepomohlo, pomohla až pořádná sprcha studenou vodou.
Cesta domů byla náročná. Dominik, ruku přehozenou přes Gonnyho ramena, každou chvíli usínal vyčerpáním. Ve chvíli, kdy mladíka konečně uložil do své postele, si oddechl.
První část mise splněna. Teď ještě ta druhá.
Ta těžší.
Najít Šejlu a vymanit ji z moci Šedého.

Plán by byl, ale…

Téma: Výlet do prázdna

„Slivovice,“ oznámil Gonny.
Stopař povytáhl obočí.
„Dominik ví jen útržky. Kdosi ho shodil na zem a vrazil mu do úst láhev. Bránil se, ale pil, aby se neudusil. Pak najednou pocítil neskutečnou úlevu, vše kolem se vyjasnilo… Teda jen na chvíli. Než zafungoval alkohol.“
„Tak tenhle druh entity? Prima. Seženem kvalitní kořalku a dostanem ji do ní. Druhý z nás wigitorem odpráskne Šedáka, než stihne přeskočit do někoho dalšího.“
Gonny přikývl. „Co Šejla?“
„Uvnitř.“
„Jdeme?“ vytáhl Gonny láhev absintu. „Bar Na rohu,“ ukázal za sebe.
„Jdeme.“
Proniknout do malého domku na periferii bylo podivně jednoduché.
Bodejť by ne. Byl prázdný.

Nález

Téma: Paralýza výběrem

Pustý, prázdný pokoj. Kovová postel, špinavá deka, páchnoucí otevřená konzerva.
Gonny špičkou boty štítivě zavře otevřenou kredenc. Otřese se hnusem.
Stopař přimhouřenýma očima propátrává místnost. Popojde pár kroků a zvedne zmačkaný papír.
Ze změti roztřesených linek vystupují slova, obkroužené třaslavou rukou:
„Cítím…zářící…tebe…“
Podívají se na sebe.
„Šej. To psala Šej!“
„Myslíš?“
„Poznám její písmo!“
„Ví o nás dřív, než jsme na dohled?“
„Ona ne. Šedý… tehdy nás taky vyčmuchal.“
„Krucinál,“ nakopne Gonny židli. „Do prdele už, jak se k ní teda sakra přiblížíme, abysme ho dostali?“
Ztuhnou, paralyzováni jedinou možnou eventualitou, která je napadá.
„Myslíš…“
Stopař přikývne. „Jinou šanci nemáme.“

Čím začnem?

Téma: Hrr na ně!

„Vy jste se zbláznili!“ Dominik nevěřícně zírá.
„Zažil jsi to přece na vlastní kůži!“
„Byl jsem nemocný!“
„Ne. Posedlý. Šejla ti pomohla, ale pak Šedák ovládl ji. Navíc nás dva bohužel cítí na dálku.“
Vysvětlit Dominikovi celou situaci trvalo neskutečně dlouho. Nakonec ho Stopař chytil za ruku a na pár vteřin protáhl Mezisvětím. Pak teprve váhavě uvěřil.
„Co teda chcete?“
„Tebe Šedák neucítí.“
„Já? Neříkali jste, že má neskutečnou sílu?“
„Má. Ale nebudeš s ním bojovat. Víme jak na něj. Jen se musíš dokázat k Šejle dostatečně přiblížit.“
Mlčí. Po chvíli se na nás podívá.
„Dlužím jí to. Čím začnem?“

Marioneta

Téma: Omyly moderní drezúry

Trénovali mi tělo i vnímání.
Dokázala jsem do hodiny uběhnout deset kilometrů.
Uměla jsem zdolat skálu i divokou řeku.
Cítila jsem každé narušení rozhraní v okolí.
Věděla jsem, jak se zorientovat podle hvězd, dokázala jsem uniknout ze spousty nebezpečných situací.

Teď nedokážu nic.
Ve světlých chvilkách, kdy pozornost Šedého lehce ochabne, si uvědomuji, že jsem jen loutka. Marioneta, vedená šíleným loutkářem.
Kde se stala chyba? Proč se má mysl nedokázala ubránit?
Určitě existuje řešení. Je ukryto kdesi v mé zmučené mysli. Vím to.
Je na dosah.
A zároveň nesmírně daleko.

Jak vyhnat vetřelce z mé hlavy?
Jak se mám vrátit?

Rozvěsíme pentle

Téma: Páka

„Cítí nás na dálku,“ podívá se Gonny na Stopaře.
„Může se k ní teda přiblížit jen Dominik.“
„Ten ale zas nemá sílu na to, aby sám Šedého přemohl.“
„Musíme ji dostat do míst, kde budeme mít převahu my.“
„Takže?“
„Past,“ pokrčí Stopař rameny.
„To by mě zajímalo, jak to chcete udělat,“ vyhrkne Dominik.
„Jednoduše. Já ji najdu. O to strach nemám. Nepřiblížím se, půjdeš k ní ty. A řekneš jí něco, čemu neodolá.“
Gonny zvedne hlavu. „Přijde? V tomhle stavu? Copak na ni máme nějakou páku?“
„Věřím, že ano,“ přikývne Stopař. „Šedý ji ještě celou neopanoval. Vezmeme to přes city.“

Vábnička

Téma: Čerstvě nařezané kočičky

„Je tamhle,“ tiše řekl Stopař. „Dál nemůžu. Jak se přiblížím, zvedne se a zmizí, to už mám vyzkoušené. Blíž se nedostanu.“
„Kde?“ Dominik natahoval krk přes husté keře, ale přes změť větviček nic neviděl. Stopař vytáhl nůž. Opatrně odstranil pár jívových proutků, obsypaných sametovými kožíšky kočiček.
„Ta na té lavičce?“
Stopař přikývl.
Dominik rozpoznal jen zhroucenou siluetu ženy, ale svému společníkovi věřil. „Tak já jdu.“
„Nezapomeň vypadat dostatečně zničeně, jasný?“
Mladík přikývl.
Za chvilku k siluetě na lavičce přibyla druhá.
Zprvu byla jejich konverzace klidná, ale vzápětí Šejla vyskočila a rozběhla se ulicí. Dominik za ní.
Stopař pochvalně pokýval hlavou.

Návnada?

Téma: Známka punku

Dominik dohnal Šejlu, když otvírala dveře Gonnyho bytu.
Riagonna našla ležícího na posteli. Bledého, zkrvaveného, téměř nedýchajícího. Dominik nelhal! Opravdu vběhl pod auto, když ji hledal. Umře kvůli ní!
Zastavilo se v ní srdce.
Pryč, ovečko! Je to past! Past!
Šejla se zachvěla. Nepůjde odtud, musí pomoci!
Pryč! Pryč!
Ne! Ví, že existuje řešení, ale ten hlas, ten hlas ji nenechá…
Přimhouřila oči před náporem bolesti, jak se ji Šedý opět snažil ovládnout.
Rádio! Zmáčkla knoflík.
Pokojem se rozezněla hřmotná hudba.
…myslel si, že je to známka punku…
Nepomohla.
Další zášleh bolesti.
Pryč! Pryč!
Ne!
Pak na stole zahlédla láhev.

Zádrhel

Téma: Hluk ticha

Dominik zatajil dech. Teď! Šejla si vzpomene, jak pomohla jemu, napije se a ten… ta… šílenost ji opustí. Vzápětí si vzpomněl na radu Stopaře. Couvl ke dveřím.

Šejla zamrkala. Nedokázala se soustředit. Gonny? Láhev? Proč ji přitahuje láhev?
Pryč, pryč!
Pár nerozhodných kroků. Láhev! Někde vzadu v mysli… láhev, drží ji v ruce…
Pryč, pryč!
Chytila se za hlavu. Tohle už déle nesnese! Hřmotná hudba a křik Šedého drtily její mysl jak mlýnek na maso.
PRYČ!
Dominik… láhev… alkohol…
Popadla láhev.
PRYČ S NÍ!
Přikývla. Mrštila ji po rádiu.
Třesk rozbitého přístroje, cinkot střepů.
Konečně ticho.

A pak… PRYČ! PRYČ!

Kdo s koho

Téma: Držte mě!

Dominik Šejlu strhne na zem. Šedák jí dává neskutečnou sílu, naštěstí zmítající se tělo zalehne i Stopař.
„Teď!“
Dominik vrazí Šejle do úst velkou stříkačku, naplněnou absintem. Zmáčkne dřík. Šejla se rozkucká, ale většinu alkoholu spolkne. Dominik neváhá. Naleje do ní i zbytek z plastové lahvičky.
Šejla se zaškube a zhroutí jak hadrová panenka.
Zhoustlou tmu protnou zelené paprsky wigitoru. Gonny krájí na cucky šedý oblak, vystupující z nehybného těla. Nelidský řev Šedáka, rozplývajícího se v nicotu, je pro všechny rajskou hudbou.

Šejla se otřeseně posadí.
„Je… mi zle…“
Gonny natáhne ruce. „Pojď. Podrž se mě. Už je pryč.“
„Gonny???“

… a jedeme dál

Téma: Poslední zhasne

Šejla natáhne ruku. Prsty jí zrudnou. „Barva?“
„Doufali jsme, že tě nadobro nepřepral. Že když uvidíš, jak je se mnou zle, neutečeš jako jindy.“
„Cítil vás na dálku. Nedokázala jsem ho přemoci. Ta bolest…“ dotkne se spánku. „Když jsem tě spatřila… chtěla jsem… stejně jsem málem zas utekla.“
„Doufám, že jsem tě nezranil,“ Dominik se omluvně usmívá. „Muselas vypít ten alkohol…“

„Letadlo do Varny nám letí zítra ráno,“ přeruší je Stopař.
„Já taky musím pokračovat,“ přikývne Gonny.
„A já?“ ozve se Dominik.
„Vrátíš se do práce,“ řekne Šejla. „Šedý je pryč. Definitivně.“
„Budete mi chybět…“
„Neboj. My si tě najdem.“

Na závěr si ještě dovolím přidat dva střípky, které nebyly zařazeny do příběhu. Tak nějak vyplynuly samy, při spatření tématu…

Kdo to kdy viděl?

Téma: Stát na ramenou obrů – polemika (bonusové téma)

Úvodní poznámka: 

Předpokládám, že všichni, kteří čtou Strážce, budou vědět, o čích schopnostech a skutcích ti dva polemizují.

Drabble:

„Učila se u mistrů,“ zavrčí Gonny.
„Vždycky si všechno dělala po svém, dobře si ji pamatuji,“ kontruje Stopař.
„Co je zlého na tom, vzít zkušenosti starých a ve světle přítomnosti je upravit podle svého?“
„Ona je neupravuje, ale převrací!“
„Musíš uznat, že vyvázla ze situací, ze kterých by se jiní těžko dostávali!“ stojí dál na svém Gonny.
„Měla štěstí!“
„To není štěstí, ale její styl, pochop konečně!“ zvýší Gonny hlas. „To jen vy První si myslíte, že nad tradice není.“
„Určité věci by se prostě měnit neměly!“ odsekne Stopař a odstrčí talířek. „Kdo to kdy viděl, dělat dort ze špenátu?“

Závěrečná poznámka: 

Stopař je jedním z nejstarších strážců. Nazýváni jsou První a většinou se jim neříká jménem, ale názvem povolání, v němž si vydobyli úctu. Moc už jich nezbývá.

Mezisvětí – jeho klady a zápory, přednáška odborníka z praxe

Téma: Měsíc v jináči – one man show (bonusové téma)

Mezisvětí je skvělý místo! Zóna šedý smrti! Místy se sotva protáhneš, každou chvíli může odněkud přiletět nějaká zapráskaná entita.
Jenže pozor. Uděláš krok mimo a seš taky mimo. V některý prdeli světa za rozhraním.
A protože tě nikdo nezval, seš rázem lovná zvěř. Jak vy k my, tak my k vy, chápete.
Já takhle jednou vlítla ke gronghům. Miloučkým růžovým voslíkům. Zdrhala jsem před nima měsíc, než sem našla cestu zpátky. Prej si jenom líznou! Nicméně bych přišla jen o city, ne o život, takže nuda.
To Riaggon kdysi takhle omylem zmizel ve světě sukub. Vrátil se strhanej jak budík!

Závěrečná poznámka: 

V té chvíli byla historicky první přednáška Šejly pro nově nastupující strážce přerušena. Přednášející byla v půli věty odvolána, bezpochyby do neodkladné akce. Od té doby se – zřejmě jen shodou okolností – už nikdy nenaskytla možnost, aby se k této bohulibé školitelské činnosti vrátila.
Co se týče Gonnyho, zmizení do světa sukub zarytě popírá. Prý se nikdy nestalo a ostatní informace taky nesouhlasí. Víc z něj nedostal ani Stopař…