LITERÁRNÍ LÉTO NA DEDENÍKU JUNIOR – Alešandr Veliký: Deus ex Machina se vrací (2)

V minulém díle jste se dozvěděli, jak se Adam spřáhl s troubadůrem Eduardem, duchem Boulemírem a otcem Jiřího a Anežky, aby napravil příběh knihy, který se tak náhle pokazil. Dnes se dozvíte, jak byli úspěšní s pokusem vystopovat Jiřího a Anežku.

 

Bez postele, bez večeře

„Tady by to šlo,“ prohlásil Adam. „Jen je tu děsně štiplavá tráva.“

„Tak vylez z toho mraveniště!“ houkl bard.

„Tady je to celkem pohodlné,“ zkoumal otec Jiřího a Anežky jakousi díru v zemi.

Adam si k ní přičichl: „Tam nespím! Spaní v medvědí noře může způsobit zážitky neslučitelné se životem!“

„Touhle dobou už ji medvěd nepoužívá, ten ji má jen na zimní spánek,“ oponoval rytíř.

„Ale puch je to stejně hrozný,“ přidal se k Adamovi troubadůr. „Přespíme pod širým nebem, třeba tady na mýtince. Mimochodem, kdo vzal s sebou nějakou večeři???“

„Asi nikdo,“ konstatoval Adam. „Budeme si ji muset ulovit.“

 

Téma: Neslučitelné se životem

 

Nová lovecká metoda

„To není možný!!!“ zabědoval Adam. „V celém lese snad není ani jedno zvíře.“

„Slyšel jsem, že zvířata milují hudbu,“ zauvažoval Eduard a zlehka brnknul na jednu strunu.

Nastal chaos. Zpod všech kořenů se vyřítily lišky a jezevci. Z houštin vyskočili srnci a jeleni. Adama povalila prchající černá ovce, očividně zatoulaná. K nebesům se vznesla bílá vrána, následovaná asi tisícem dalších ptáků.

Když si Adam setřel z očí zbytky spadlého hnízda, uviděl své přátele se pomalu zvedat z trávy.

„Myslím, že můžeme pokračovat v cestě,“ prohlásil Eduard. „Pro dnešek už nemám na zvěřinu chuť. A pochybuji, že po tomhle vůbec usneme!“

 

Téma: Černá ovce a bílá vrána

 

Na koho to slovo padne

Adam, Eduard a otec stáli před velmi pochybným podnikem. Včera totiž vážně neusnuli, takže dorazili k cíli už dnes večer. Teď se rozhodovali, kdo půjde dovnitř vyzvídat informace o rytířových dětech.

„Já ne,“ prohlásil šlechtic. „Slad má děsně silné retenční schopnosti. Neodlepil bych se od piva a na děti bych zapomněl.“

„Musíš tam sám, Adame.“ pokrčil rameny Eduard. „Já bych tam mohl potkat někoho, komu jsem už hrál.“

Adam se nadechl, otevřel dveře a vkročil do krčmy.

Skrčil se před letícím džbánem, vyhnul se ruce, která ho chtěla zatáhnout do hospodské rvačky a s pocitem předčasného vítězství zamířil k hostinskému.

 

Téma: Retenční schopnost sladu

 

Má hudba není špatná, jen experimentální

„Eduarde, víš vůbec, že hraješ falešně???“ zeptal se otec.

„Lidé to tvrdí…“ zamyslel se bard. „Ale já si to nemyslím. Podle mě jen nemají vkus.“

„Ještě jsem neslyšel, že by se někomu líbila. A celkem pochybuji, že nikdo nemá hudební sluch.“

„Nedoceňují mé experimentální tóny. Jednou mne lidé uvidí jako obra, na jehož ramenou bude stát novodobá hudba.“

„A to ta hudba také vždy vyplaší celý les?“

„To se stalo jednou. Asi jsem měl začít jemnějším tónem, aby se zvířata nelekla.“

„A to se lekly i všechny ty předměty, které tvá hudba prý zničila?“

„Ty prostě nevydrží trochu hlasitější hudby!!!“

 

Téma: Bonus – Polemika

 

Velmi příjemný podnik

„Co tady chceš, mladej?!“ houkl na Adama hostinský.

„Váš švagr vás nechává pozdravovat,“ snažil se znít drsně Adam. Přesto působil spíš dojmem zatoulaného dítěte.

„Fajn. Dáš si pivo?“ odpověděl krčmář.

„Ne, žízeň nemám,“ odpověděl Adam. „Hledám tady…“

„Prince Bajaju!!!“ vykřikl kdosi a hystericky se rozesmál.

„Něco na ten způsob,“ ignoroval ho Adam. Blbci melou hubou, a tichá voda mele břehy. Nemusí se hned poprat. „Šlechtického syna. Jmenuje se Jiří…“

„O tomhle kazikšeftovi nemluv. Jednou se tu ukázal, a od té doby tady furt hlídkuje ponocnej!!!“ zarazil ho hostinský.

Adam se rozhodl odejít. Netušil však, že je sledován nízkou zahalenou postavou.

 

Téma: Tichá voda

 

Když se neubráníš sám, nikdo to za tebe neudělá

Adam vyšel z krčmy. Vtom mu ale někdo přetáhl přes krk něco, co připomínalo tkaničku z boty, a začal ho škrtit. Adam marně lapal po dechu. Připadal si jako ježek, kterého někdo místo do klece dal do pece. Už ztrácel naději, ale vtom uslyšel Eduarda a otce, jak mu běží na pomoc. Vzchopil se, zatnul pěst a praštil veškerou silou útočníka loktem do žaludku. Ten nic takového nečekal, takže měl Adam příležitost vyvléknout se ze škrtidla. To už přiběhli Adamovi přátelé. Eduard praštil škrtiče loutnou. Otec mu namířil na krk meč. Adam teatrálně strhl útočníkovu kápi a zděsil se: „Eliško???“

 

Téma: Ježek v peci

 

Výslech a vzpomínky na dny slávy

„Já se na to vykašlu!!!“ nadávala Eliška. „Kariéra bandity fakt není pro mě!!!“

„Co tady blbneš? A kde máš Jiřího a Anežku???“ vzpamatoval se z leknutí Adam.

„To je dlouhá historie,“ mlžila Eliška.

„Já ji zhudebním!“ nadchl se bard. „V Bujarých Strkanicích mě za podobnou nosili na rukou.“

„Vynesli tě jen z hradu,“ zamračil se rytíř. „A ty mluv!“

„Fajn! Mají hlavní stan v sousední vesnici. A jsou zlí. Nebo spíš nejsou. Vlastně, nejsou zlí, ale jakože jsou.“

„Tak jsou nebo nejsou zlí???“ nechápal Eduard. Nechápal to očividně nikdo.

„Jsou zlí, ale nechtějí být,“ objasňovala Eliška. „Vysvětlím vám to cestou.“

 

Téma: Bujaré Strkanice

 

Co se tady vlastně stalo

„Jak to vlastně bylo?“ zeptal se Adam.

„Pamatuješ si, jak jsi zmizel, prý do skutečného světa?“ začala vypravovat Eliška. „Tak toho bůh ze stroje využil. On má totiž jednu hrozně silnou schopnost. Může  přepsat příběh knihy, ovlivnit chování postav a cokoliv, když se autorovi vymkne příběh z rukou. Zmizení hlavního hrdiny je dost velký problém na to, aby bůh mohl tuhle schopnost využít.“

„Já tušil, že v tom má prsty on!!!“ vzplály Adamovi oči.

„Co žvaníte? Jaký bůh ze stroje, jaká kniha, jaký autor?“ nechápal Eduard.

Adamovi až teď došlo, že Eliška musí pro ostatní znít jako generátor náhodných slov.

 

Téma: Generátor náhodných slov

 

Jiří s Anežkou v nové roli

„To neřešte,“ odmítl Adam vysvětlovat, o čem se s Eliškou bavili. „Stačí, že to chápu já, vám by to jen zamotalo hlavu. A ty mi Eliško vysvětli, jak jsou na tom teď Jiří s Anežkou.“

„Jim bůh změnil chování. Sice se jejich osobnost nezměnila, stále jsou hodní, ale bůh je ovládá a nutí dělat zlé věci.“

„Dokážou se tomu vzepřít???“

„Trochu. Zkoušeli bohovu ovládání odolat, ale dokázali jen zaváhat před výstřelem. Nic víc.“

„Je mi jich líto,“ zamyslel se Adam. „Kdybych se jich před nějakou dobu zeptal, kde se vidí za pět let, určitě by neodpověděli: Jako záporáci v knize.“

 

Téma: Kde se vidíte za 5 let

 

První historický teambuilding

„Hele,“ napadlo Eduarda. „My vlastně potřebujeme poznávací znamení. Kdybychom se rozdělili, nemuseli bychom se potom poznat.“

„Snad si zapamatuješ tři obličeje,“ zavrhl myšlenku Adam.

„Já možná, ale otec těch dvou asi ne!“ vysvětloval bard.

„No dovol!“ urazil se rytíř. „Vás si pamatuju! Ty jsi dráteník, tenhle je Aleš, nebo Alex, to je jedno. Hleďme, kde se tu vzala dívka?“

„Já jsem taky člen výpravy!!!“ nakrkla se Eliška.

Eduard zaúpěl: „On je marnej! Dráteník, slyšeli jste ho??? Vždyť zapomněl i koně, natož znamení!“

„Nesmí zapomenout, že jsme jeho spojenci. Ale jak???“ zamyslel se Adam. „Co kdyby mu to připomínal duch Boulemír???“

 

Téma: Poznávací znamení

 

Duchovní námitky

„Duchové se objevují v noci, co budeme dělat během dne???“ napadlo Eduarda.

„Pleteš se!“ ozvalo se.

Eduard se zmateně rozhlížel: „Kde jsi???“

„To, že duchy nevidíte, neznamená, že tady nejsou,“ poučil ho Boulemírův hlas. „Přes den je silné světlo, které duchy přesvítí. A když nás lidé nevidí, neberou nás vážně.“

„Dobře, budeš tomuhle rytířovi připomínat, kdo jsme,“ vysvětlila plán Eliška.

„Nuda!!! Nemohli byste ho radši naučit šachy? Prý to pomáhá na paměť.“

„Po mně to nechtějte,“ odmítl Adam. „Já jsem zkusil skočit koněm přes celou desku.“

„Já bych ho učila,“ přihlásila se Eliška. „Jinak nám jeho skleróza dá šach mat.“

 

Téma: Šach mat

 

Zlověstné zvuky

Zatímco Eliška učila rytíře hrát šachy, Adam s Eduardem se vydali na průzkum.

Zrovna se plížili pod jedním oknem, když uslyšeli hlas:

„Tenhle je tvrdej. Trápím se s ním hodinu, a nic!!!“

„Hoď ho do hrnce. Chvíli ho povaříme a uvidíš, že vyměkne.“

Eduard se zarazil: „Snad tam někoho nemučí?“

„Houby vařit! Na to nemáme dost velkej hrnec. Strčím ho do krbu!“

„Ten se mi nechce roztápět. Zkusím to ještě kudlou. Jestli ani to s ním nehne, tak se neznám.“

„Au!!!“ ozval se bolestný výkřik.

Adam zbledl.

Okno se otevřelo a zakrvácená ruka z něho vyhodila vzrostlý tuřín. „Pitomá zelenina!“

 

Téma: Hoď ho do hrnce

Aktualizováno: 31.7.2023 — 18:43

17 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Alešandře Veliký, díky! ětla jsem až dnes a pobavila se! Tvůj humor je mi velmi blízký a tak jsem se krásně prochechtala celým textem. Budu se těšit na další příhody.

  2. Alešandře – držíš loňskou vysoce položenou laťku, ba ji opět přeskakuješ! Tvá drabblata na sebe tak krásně navazují, jako by nebylo potměšilých témat, kterých se musíš držet. A navíc se mi líbí, jako ona témata krásné zakomponováváš do děje. Jsi veliký talent.

    Nejvíce se mi líbilo: „V Bujarých Strkanicích mě za podobnou nosili na rukou.“ „Vynesli tě jen z hradu,“

    Ano, tvůj smysl pro humor mne velmi těší. Piš barde, piš! 🙂 🙂

    1. Tak tady s Ygou musím souhlasit- jak s tozu kvalitou, tak s tím citátem 🙂
      A pokud jde o kvality zpěvu toho barda, myslím, že letos dorazil i k nám do dědiny. Každoročně tu probíhá Antitrend festival což je deathmetal a jiná hrůzametal. Zpěv zní, jako když se do mikrofonu zvrací, což když se nese nad setmělou dědinou… no a letos to bylo o kousek horší než jindy 🙂

      1. Ach jo, tak to žabčické lituju. Kdysi v Břeclavi na letišti taky něco takového pořádali… ani příroda to nemohla vydržet, tak se hodinu po zahájení roztrhlo nebe a spláchlo je to do potoka (jen mírná nadsázka). Na druhý den to na letišti vypadalo jak na Moravském poli – samí padlí, včetně stanů a kadibudek 🙂 .

  3. Alešandře, musím říct, že miluju tvůj smysl pro humor a tvoje drabblata si prostě užívám! 😀 Těžko si vybrat to nej – rozhodně máš smysl pro pointu:)) Už třeba jen ten poslední – pitomá zelenina! 😀
    Díky

  4. Místní bard
    je děsná trubka,
    do strun hrábne,
    všechno prchá.

    Slovní sklad
    má přinejmenším
    mimo rámec,
    často i horší.

    Boří města, iluze,
    kritikou jest popuzen.
    Ke všemu se ještě diví,
    že na něj tak divně civí.

    Za hradby města vyhozen,
    i s tím jeho pačesem,
    on ten blázen trubadúr
    hraje pouze všechno v Dur.

  5. Alešandře, tvoje drabble mě bavila už v dubnu a takhle pohromadě jsou ještě lepší. Už se těším na třetí výběr.

    1. A oceňuji přirozené zakomponování příšerných témat, která letos duben přinesl. Příběh plyne s nimi v souladu (tématům navzdory?) 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN