„Léto je léto, když den patří kráse, né té, která dá se všem vzít.“ Takto krásně zpívá Helenka Vondráčková ve své letní písničce. Já bych zpívala: Léto je léto, když den patří kráskám 😀
Proč ne. Léto je plné krásek. Malých, velkých, nápadných, nenápadných, bílých, žlutých, červených, oranžových, modrých i fialových. Vystavených v udržovaných zahradách nebo jen tak na okraji v příkopech cest. Stačí se jen porozhlédnout.
O čem to tady mluvím? No přece o květinách. Těch vznešených i obyčejných, v parcích i na loukách. O těch, které vnímáme jen tak jako něco běžného a jen snad pro krásu, ale přitom ony živí zástupy drobných živočichů – broučků, motýlů, včelek a dalších. Těch, které nám přijdou tak samozřejmé, ale přitom jsou vlastně zázračné.
Bohyška
A teď budu malinko sobecká. Nejprve se rozplývám nad důležitostí květin v přírodě a teď si je vezmu domů.
Vzpomínáte, když jste byli malí. Jak jste běhali před domem v trávě a trhali mamince sedmikrásky. Jak děvčata pletla věnečky z kopretin, či jim jen trhala okvětní plátky ve snaze zjistit, zda je má jejich vyvolený rád.
V létě si vždy vzpomenu na malovaný džbánek v kuchyni mé tety na pile, kde se krásně doplňovaly modré ostrožky s oranžovými měsíčky a obyčejnými silenkami. To kouzlo. Stačilo je natrhat a dát do vázy.
Denivka
Pojďme to udělat znovu, vrátit se do času radosti a klidu, do času, kde nás nic netrápilo a vše bylo zalité sluncem a nevadil nám ni ten propršený den prázdnin.
Projděte se zahradou, proběhněte loukou – co tam jen najdete.
Někdy krásné zvonky denivky, jemné květy a zajímavé listy bohyšky nebo snad žluté terčovky. A co teprve slunečnice, levandule, růže, lilie, mečíky, jiřiny. V pozdním létě přichází astry či zlatobýl a vratič. Výběr je nekonečný.
Chrpa
Do zahrádek se nám nastěhovaly i bylinky – dobromysl, máty, meduňky, ale i plevele jako hvězdnice. Na krajích polí najdeme chrpy či rozevláté trávy. A když potkáte vlčí máky, neváhejte a vezměte je taky, třeba makovičky, když máte pocit, že neudrží dlouho své sukničky.
Všechny tyhle kouzelné květiny můžete natrhat a dát do vázy jen tak.
Pokud ovšem chcete, aby květy ve váze držely pěkný tvar, pak se podíváme na první dvě pravidla floristické disciplíny aranžování kytice:
- zlatý řez
- spirála
Zlatý řez
Vychází z antické nauky o kráse a řídí se proporčním poměrem 3:5.
Podíváme-li se na lidské tělo, pak při správné proporci se naše hlava (v dospělém věku) vejde přesně 3x do pasu a 5x od pasu. Zkuste si to 😉
Proto také hned poznáte, že má někdo moc krátké či dlouhé nohy, malou či velkou hlavu v poměru ke své výšce.
Tedy nejjednodušší proporce pro kytici
- vysoká kytice: 3 díly výšky vázy ku 5 dílům výšky květiny nad úrovní váz
- kulatá kytice: 3 díly výška vázy ku 5 dílům průměru kytice
Hvězdnice kopinatá
Spirála
Mám ráda květiny ve váze, ale aby držely pěkný tvar a pravidelné střídání či jinak volené seskupení, raději si je vážu do kytice. Zde, pro letní volnou kytici, která nemusí být přísně kulatá, lineární či jinak formální, platí pouze jedno pravidlo – spirála.
Stonky přikládáme pořád jedním směrem: květiny držíte v levé ruce a přikládáte tak, aby stonky dole směřovaly zleva doprava. Takto si kytice udrží vzdušný tvar. Zkuste si to. Jakmile je položíte křížem – jednou doprava, jednou doleva, kytice se tzv. zploští – jako byste ji jen nakreslili na papír 2D.
Pro leváky je vychytávka – přikládáme zprava doleva, kdy květy drží v pravé ruce.
Co budeme potřebovat:
- ostré nůžky nebo zahradnické nůžky
- motouzek nebo lýko
- vázu
Před vlastním vázáním si musíme květiny připravit – do 2/3 odstranit listy a vše, co by vám mohlo ve vodě zahnívat.
Hotovou, správně poskládanou kytici nakonec zavážeme lýkem nebo provázkem. Stužka je zbytečná, nebude vidět a dělala by neplechu. Nakonec zastřihneme stonky – lehce zešikma, aby měly květy co nejdelší plochu pro příjem vody.
Dáme do vázy a můžeme se kochat.
Terčovka
Moje kytice pro inspiraci
Kopretiny ze zahrádky naší paní sousedky. Vyměnila jsem je za talíř rybízového koláče s posypkou a domluvila si odrytí kousku trsu do své zahrady. K nim jsem na procházce se psy našla krásné trávy a také tavolník damerův, trochu levandule pro modrou a kohoutek. Na mé zahrádce se rozrostl kohoutek věncový. Žije si svým životem, rozbíhá se všem směry a mi to vůbec nevadí. Jeho krásné purpurové květy září na celou zahradu.
Zbylé kopretiny jsem dala jen tak s trávami do vysoké vázy za kuchyňské okno.
Levandule
Kohoutek věncový
Kopretina
Trávy
Trávy
Trávy
Tavolník Damerův
Příprava před vázáním
Úvazek do spirály
Zastřihnout
Kytice
Kopretiny
Léto začalo naše dnešní povídání a léto nám vydrží i do příště.
Je doba žní a my si uvážeme obilný snop 😉
Těšíte se? 😀
Dede: Ano!!! A moc 🙂 A děkuju za skvělé povídání.
Rovnou se ptám – které letní květiny a případně jejich kombinace máte rádi vy?
Kytice
Vlčí mák
Na lovu 🙂
Mamutko, moc hezké povídání a fotečky. My tu máme kolem sebe bohužel jen spoustu celoroční zeleně, květů pomálu. Už od jara kvetou keře růžiček, ty vydrží kvést skoro do zimy. U nich kvete pár malých trsů zlutých verben, které k nim manžel přesadil a začínají už i ty modré, ty pokvetou také až do pozdního podzimu. A pokouší se přežít afrikány. Bohužel na různorodou květinovou zahrádku tu jednak nemám místo, jednak podnebí. Zato v Evropě jsem si také ráda nosila z polních a lučních procházek různé divoké kvítí do vázy. A vždy mě zlákaly kopretiny, protože ty ve váze vydrží opravdu dlouho. Byly krásné ale ouhá, jejich „vůni“ jsme časem uvnitř domu nesnesla a kytice putovala dělat parádu na venkovním stole. Dávala jsem je cíleně do malovaného džbánu z Klenčí na vyšívaný ubrus, takže to vypadalo jak součást kulis k Prodance.
Děkuji 🙂
Máš pravdu. Pořád se všichni honí za zážitky a něčím extra a úplně zapomínáme, že ty největší poklady máme za dveřmi.
Když nás pak život zavane až dál než za humna, zbydou jen ve vzpomínkách.
Udrž si je stále v srdci a věř, že tady inpro tebe stále kvetou 🙂
Mamutku, moc hezké! V diskusi na FB jsem ti poslala dvě lesní a polní kytky. Jsou z let minulých, letos je vše spálené na troud. Tento týden jsou to dva měsíce bez kapky deště, bez bouřky, jenom žhne slunce a je vedro. Naší vísce a okolí se vše vyhýbá.
To mne mrzí.
Asi máme krapánek štěstí, že nám shora zalévá vcelku pravidelně. Jako zrovna teď – bouřka vydatná, hustá a dlouhá.
Kytičky se zase napijí.
Mamutku díky, krásné!!! Květiny miluji. V sobotu jsem byla na blízké levandulové farmě Kyžlířov,patří k městečku Potštát. Mají tam levandulový labyrint,zrovna teď sice ostříhaný a sklizený ale ještě s nějakým tím květem pro hmyzáky. Dovezla jsem si dvě malé kulaté kytičky a dva věnce udělané z obilí a levandule, což byly dárky na oslavu padesátin a sedmdesátin kamarádek.Dnes tam má majitelka na FB krásnou kytici, kdo se chcete podívat a máte FB ta levandulový svět Lela,Kyžlířov. Zvláštní kraj, dnes už zabydlený a statky opravené, dříve Sudety.
To musí být naprosto úchvatné.
S oblilím si budeme hrát v příštím povídání 😉
Tak já si přistřihnu i tu levanduli.
Krásné květiny a moc pěkná vazba kytice.
Vzpomínám na dobu, kdy jsem byla malá a na vesnici u prababičky rostlo tolik květin na lukách. Trhaly jsme je se sestřenkami a nosily je maminkám.
Já doma mít květiny ve váze nemůžu, protože kocourovi Daníkovi nedají spát.
Ale na chatě mám malý záhonek a když se povede, tak je na to pěkný pohled. Tam si to užívám.
Tyhle vzpomínky mám nejraději.
Moc se mi líbí současná snaha třeba v Bohumíně a v Hlučíně, kde z půlky parkových trávníků založili květné louky.
Vím, že zo mají i jinde, ale kolem těchto se motám nejčastěji 🙂
Jsem divná. Kytky mám nejraděj na záhonech nebo v přírodě. Domů je netrhám. A ani nechci kytice k narozeninám. Pro mě to jsou prostě mrtvé kytky….
Pardon, jinak to vázání je krásné a určitě ty výsledky jsou také nádherné, ale já to od malička nějak nemusím. Nevím proč, prostě ne.
to máme podobně…
S výjimkou února a března to mám stejné 🙂
Toro, naprosto tě chápu. Kytky do vazeb trhám a mám je ráda kolem sebe. Ale mám něco podobného s ptáky. Nemůžu mít doma ptáka kvůli kleci. Klece s ptáky na mne nepůsobí dobře, i když jsou to krásné voliéry.
Jsi naprosto normální.
Také mám raději květiny venku, ale profesně je přenáším ludem do domů. Tak aspoň hezky přenáším 🙂
a vidím správně hnědého fleta nebo je to ohař?
Hnědý flat – miláček. Od Černých sluníček paní Churáňové z Pohledu 🙂
Tudy flatík, kudy ty 😀
sluníčko už od pohledu 🙂
krásné počtení po ránu, rozsvítila jsi mi celý den, Mamutku 🙂 díky. doma kvítky ve váze nemáme, protože šelmy huňaté, rychlé jako šíp, s ocasy jako Liška Ryška….zato venku, tam se vyřádí moje zahradnická dušička 🙂 jak píše David shora…a k tomu jsme naplánovali záhon levandulí kolem komule. už tam sedí a čekají – bílé, fialové a jedna stříbrolistá 🙂 ráno je zalil Sv. Petr, což jsem ráda 🙂
🙂 🙂 🙂
Úplně to vidím. Však váza s kopretinami se do dvou dnů poroučela z okna s pohledem „tady spím já, mňáááú“
Jsem barbar a doma kytky nemám – venku mi kvetou růže, venkovní i domácí ibišek, denivka již dávno odkvetla, taktéž z levandule jsem se letos moc nepotěšila (kvetla v období, kdy jsme byli na dovolené).
Ale tvoje kytky jsou moc krásné, ty by mi určitě radost udělaly.
Barbar určitě nejsi. To by ti vůkol rostli jen zelí a na stromech jmelí 😀
Také mám ráda letní kvítí spíše venku, ale občas i do vázy zavítá 🙂
Zvlášť, když ti je donesou děti pro radost, moje i půjčené.
A levanduli opatrně ostříhej květy, pokvete podruhé.
Mamutku, tohle se báječně četlo a ještě líp se na obrázky koukalo 🙂
Tvoje rady mi přijdou pochopitelné a máš pravdu, i kytice lučních květin by v sobě mohla mít víc, než „vezmi kytky do pravé ruky, vázu s vodou do levé a tou pravou ty kytky do vázy strč“ 😀
Jen se zvědavě zeptám – pokud bys vázala kytici z růží (kterých mám moc moc), jak bys postupovala?
Jinak patřím k těm, kteří mají kytky nejradši živě rostoucí, takže ty svoje zahradní (tím méně ty luční), většinou netrhám. Jsem ráda, že si to mohu dovolit – na zahradě mi většinu roku něco buď kvete, nebo hezky vypadá. Je jen jedno období v roce, kdy co květiny do vázy cíleně kupuju – v únoru a v březnu. Tulipány. To je období roku, kdy mám pocit, že bez čerstvých květin vyhynu 🙂
Když se váže obří kytice z růží, je na to finta
A tu prozradím v některém dalším povídání
O květinách se dá toooolik mluvit.
Ahoj Mamut, já úplně zapomněla, že umíš i vázat kytice. Děkuji za připomenutí matematických pravidel a poměrů, ono to bez nich nejde. 🙂
Děkuji 🙂
Co se týče květin, tak jsme včera na zahrádku vysadili lupinu, třapatku, komuli. Ze stromvých záležitostí momentálně začal nakvétat venkovní iibišek a letněné vnitřní ibišky se s květy také začínají snažit.
V květinovém atriu, jak se to jmenuje podle plánů domu, je kombinace květináčových muškátů, surfinek, petúnií, osteopermy a tak podobně. A hortensie latnatá již skoro metr a půl vysoká, ta je tedy v záhonku 🙂
Plánujeme na předzahrádku denivky, na jaře tam kvetou zvonečky a tulipány, ale přes léto tam chci také něco kvetoucího. 🙂 Dozrávající černé moruše nebo hruška, či kiwi již moc květů nevyplodí. 😀
To musí být nádhera.
Na naší zahradě, dle zákona kovářova kobyla, si roste vše tak nějak – zasadím – přežije, riste, planí 😀
Tak ono to u nás funguje dost podobně. 😀 Doneseme, vyzkoušíme a pak si to tam žije vlastním životem. 🙂
víš, naše srdeční záležitost a inspirace je Trnkova Zahrada 😀 odpočívky s pruhatou peřinou taky máme, kocouři tedy rezatí nejsou, ale to je jen drobná odchylka 😀
Kohoutek věncový jsem viděla naposled na zahrádce u dědy! Ten bych chtěla. Bohužel u nás je to o tom, že kytka, co nevydrží sluneční úpal, tak nemá šanci. Kopretiny jsem měla hezké, ale celkem rychle odkvetly( nebyla voda), denivky jsou nezmaři (mám několik druhů). Miluju tyhle kytky, vlčí máky nevydrží snad ani cestu z pole a chrpy traktoristi sesekli úplně u země, protože je pohodlnější vymlet pícniny až k polňačce a nenechávat ten povinný pás. A teď už je tu jen úhor.
Kopretiny jsem již jednou od sousedky měla. Pak se ztratily. Teď je zkusím znovu vysadit.
Kohoutek si přišel (byl přinesen) jedem maličký. A pak vykvetl, vysemenil, vykvetl, vysemenil. Úpal jílovitá půda. Bez péče roste nejlépe – sám po svém 😀
Mně se mockrát ztratily srdíčka 🙂 Ale jak miluju ty polní kytky, tak je mi vždycky líto, když je slunko spálí… na ty je nejlepší první půlka června. Už začíná rozkvítat venkovní ibišek, kvetou floxy- já mám hrozně ráda takové ty „babičkovské“ kytky 🙂
floxy krásně voní!
Floxy kvetou, mám sbírku barev, ale i když je zalévám, vadnou .
Kohoutek věncový je nenáročný a rád se stěhuje, měl by se jmenovat kohoutek stěhovavý. Mám ho na zahrádce teď zrovna mezi astilbe a floxy. Nesela jsem ho tam ani nesázela. Je to nejspíš odolná dvouletka? Také mi kvete kohoutek chalcedonský mezi žlutými třapatkami. Také mám samé nenáročné květiny, monardy, hosty a pod. Nedaří se mi komulím.
Komule budou možná naše úpalové:) Každé jaro je sestříhám na takové nízké klacky a teď už mají dva metry a kvetou 🙂 Čím víc stříhám, tím víc kvetou…
Dobře děláš. Komule kvetou totiž na jednoletém dřevě.
Čím delší výjon toční tím lépe.
Když je nesestříháš, dělají kratší s kratší výhony a menší a menší květy.
Pardon – výhon roční. Kocour se rozhodl zasahovat do textu 😀
koukám, že si vzal inspiraci od těch našich 😀 díky za radu ke komuli, teď je čerstvě zasazená, čili tento rok ji necháme růst, jak je jí libo a příští jaro budeme tvarovat. komuli Davidovu musíme na zahradě mít, to je přece jasné 😀