V literární výzvě Duben měsíc drabble mají účastníci napsat stoslůvku na dané téma.  Když došlo na nějaké „vypečené“ téma, zachraňoval mne právě Pan Kaplan. 🙂

Nevinný dotaz

„Máte nějaký dotaz?“ otázal se profesor Parkhill.
Pan Kaplan se zeptal: „Já nerozumět, co znamená ret ten ční.“
To jasná věc,“ ujal se slova pan Bloom. „Pysk ták velkej, že se tyčí pod nosem.“
„Á, někdo dostal tyčí,“ kýval s pochopením pan Schmitt.
„To né. Tady řeč o podnose,“ protestovala Olga Tarnovská.
„Kde jste se s tím výrazem setkal?“ zasáhl profesor.
„Já čítal: ret ten ční schopnost skladu.“
Profesor zmateně zamrkal. „Zřejmě je myšleno slovo retenční, tedy schopnost krajiny zadržovat vodu.“
Tam nepsat krajiny, ale sklad piva,“ nedal se pan Kaplan.
„Ne sklad, ale slad!“ s ulehčením dešifroval profesor Parkhill.

Téma:  Retenční schopnost sladu

Jednoduchý úkol

„Vytvořte větu se slovy: už troubějí,“ zadal profesor třídě jednoduchý úkol.

Pan Pinski se přihlásil první: „Zlovci už troubějí halali.“
„Hihi,“ směje se Olga Tarnovská. „Popěvek lalali se netroubí, ale zpívá.“
„Lhala-li? Jestli lhala?“ ujišťuje se pan Bloom.
„Halali je slavnostní fanfára při ukončení lovu,“ vstoupí do diskuse profesor Parkhill.
„Na horách už troubějí jeleni,“ snaživě přidá větu slečna Mitnicková.
„Správně,“ pochválí ji profesor, který nemůže přehlédnout pana Kaplana, jak se přičinlivě hlásí.
„To správně? Já nerozumět. Kdo troubě jí jeleny?“
„Trouba je hlupák!“ objasňuje pan Schmitt.
„Trouba nejí jeleny,“ vrtí hlavou pan Nathan. „Trouba je peče.“
Profesor se zapotácel.

Téma: Už troubějí

Zážitek z drogérie

„Já chtěl v obchod drogy,“ „Cože? Vy jste se dal na drogy?“ vpadla panu Kaplanovi do řeči Olga Tarnovská.
„Nechat mě domluvit,“ ohradil se roztrpčeně. „V obchod drogy-ryje byla paní. Měla malý kuk.“
„Dělala na vás kukuč,“ usmál se chápavě pan Pinski.
„Né! Měla kuka. U jeho huby moc pěny jako má vzteklá psina.“
„Legrace není vzteklá,“ namítla slečna Mitnicková.
„Psina jako fena,“ vysvětlil pan Bloom.
„Kuk mít vzteksliny.“
„Kluk měl vzteklinu,“ opravil výslovnost profesor Parkhill.
„Paní rvala,“ pokračoval vypravěč.
„Prala se?“
„Né. Nahlas křikala: Nejez tužidli!“
„Kluk jedl židli!?“ Třída užasla.
„Tužidli, pěnu na tuhé vlasy.“
TUŽIDLO. Konečně pochopili.

Téma: Nejez tu židli

Pan Kaplan o muletách

„Já být v rezervaci,“ začal vyprávět pan Kaplan. „Koukám, tam jeden mužik mít dvě mulety.
„Vy měl rezervaci na zápas býků?“ s obdivem se ujišťoval pan Bloom.
„Tam nebýt býk, ale samý IndiJán,“ ohradil se pan Kaplan. „Jeden náčelovník měl čelovku.“
„Indiáni neznali čelovky,“ vmísila se do hovoru slečna Mitnicková.
„No, on mít mulet, ale místo vlasů samá brka,“ nedal se pan Kaplan.
„Měl čelenku!“ dovtípil se profesor. Parkhill.
„Če Lenku ne, ale ka-mulet.“
Profesor Parkhill povytáhl obočí. „Správná výslovnost je kalumet.“
„Indiáni mít kulomet?“ nechápavě vrtí hlavou pan Pinski. „Snad luky a šípky.“
„K šípku,“ zasténal v duchu profesor.

Téma: Zdivočelý mulet

Akt pana Nového

„Já mluvit o aktu pana Nového. Nahého,“ začal referát o novinovém článku pan Kaplan.
Profesor Parkhill zmateně zamrkal. „Nemyslí se akt, tedy zobrazení nahého těla, ale akta ve významu spisy.“
„Akty,“ pokýval hlavou pan Kaplan. „Tak ty ne,“ protestoval pan Bloom. „Takty jsou v notách,“ podotkla Olga Tarnovská. „Ne takty, ale fakta,“ přidal se k diskusi pan Pinski.
Profesor otočil oči v sloup. „Akta!“
„Akta pana Nového,“ začal znovu pan Kaplan.
„Ne pana Nového, ale banánového. Jako banán,“ opravila ho slečna Mitnicková.
„Jako gól?“ nechápe pan Kaplan. Ne gól jako branka, ale gól jako vtip,“ směje se pan Nathan.
Profesor Parkhill se chytil za hlavu.
„Vy zapomenout na háje,“ připomíná slečna Caravellová.
„Do háje,“ pomyslí si profesor Parkhill.

Téma: Akta banánového háje

LITERÁRNÍ LÉTO NA DEDENÍKU – Aplír: Pan Kaplan (1)